Září 2013

Podzimní restart

30. září 2013 v 9:22 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Velmi dobrodružný eurovíkend s Blonckou udělal přesně to, co jsem potřeboval. Jiné město, jiné lidi, jiné způsoby. Byl jsem opět nadšený z toho, jak to jinde funguje a v duši pomlouval Prahu. Přestal jsem myslet na užírající pražské problémy a opravdu jsem se bavil ...
To, že s námi pojede Bílý drdol, bylo velkým překvapením. Bavila se se mnou úplně normálně. Byla mnohem lepší než jindy a celý výlet byla jedna velká sranda. Počasí bylo moc pěkné. První večer byl legendární, opět jsme se s Blonckou vraceli nad ránem. Tradiční snídaně, kdy je všem ještě špatně z alkoholu, nikdo nemluví a všichni mají hlad, se samozřejmě konala. Snažil jsem se nedívat na ostatní, i když mě taky zajímalo, jak oni strávili večer.

Druhý den jsme se rozhodli vynechat komentovanou prohlídku a zamířili jsme si dát kafčo, do jedné z nejkrásnějších kaváren. Seděli jsme tam jak ze Sexu ve městě. A teď to přišlo. Než jsem odjel bylo mi jasný, že o panu F. bude řeč. Bílý drdol je jeho dost dobrá kamarádka, já jsem jí nikdy moc nevěřil, ale rozumíme si. Eurovíkend to změnil, Bílý drdol je teď v podstatě jediný člověk, který toho o mě ví tolik. Díky panu F. je jí má bisexualita zjevná a díky její povaze z toho neni na větvi. Bere mě, rozumíme si, je s ní strašná prdel. A najednou jsem cítil, že sem dost silný na to, abych se o panu F. bavil s ní při vědomí, že o ní můžu přijít. Byl jsem nervózní, klepali se mi ruce, svedl jsem to na zimu. Bílý drdol se najednou rozpovídal o tom, jak pan F. strašně lže, jak jí to nebaví a jak mu to nežere. Dodala, že ho měsíc neviděla a že rozhodně nestojí za to, abych to já řešil. Po Kudlance a jeho kamarádce, která spí s hokejistou tu je další jeho blízká osoba, která je na mé straně, sdílí můj názor a pohled na to nedochůdče. Bylo to super, strašně nás to sblížilo. Mně se taky dost ulevilo, protože to zničilo obavy z toho, jak moc budou lidé ve škole naočkovaní. Rozhodně nejsou a na něj skoro zapomněli. Zbytek výletu byl moc fajn. Bloncka chytla záchvat nakupování, Drdol mě donutil pořádně si oddychnout. Hodně jsem spal a pil, pozoroval, jak se má pleť lepší. Na stornu druhou jsem rozhodně přibral a celou cestu zpět jsem se těšil na záchod. Mám krásné fotky, hezky v duši a dobrý pocit. Záblesky, které mi utkvěly v hlavě je věta: ,, .. No co, já jsem asi taky Bi ...", kterou Bílý drdol prohodil ve snůšce řečí o neschopnosti pana F. Také jsem zaznamenal to, jak Bloncka při hodnocení eurovíkendu řekla, že minule nám to nikdo nekazil. Já si do teď nejsem jistý, koho tím myslela. A taky mi přijde, že ke konci na mě byla Bloncka drzá a trochu naštvaná. Neměl jsem pocit, že mě balila, ale tohle chování bylo jak kdybych jí odmítl. Úplně stejně se chovala Bejvalka, když jsem jí řekl vše o Dýnovi.

Byl jsem tři dny s Blonckou, která mi dodala opět trochu lehkomyslnosti, smyslu pro zábavu a dokonale nakrmila mé povrchní já. Jistým způsobem nahrazuje Dýna, krom sexu. Bílý drdol mi dodal tu zdravou rozhodnost, sebevědomí a připomněla mi důležitost odpočinku. Do Prahy jsem se vrátil hezčí, plný nových nápadů a vykalený.
Před sebou nabitý týden, doufám, že už konečně seknu s reklamkou.

Podzimní krize, pan Nenadchnutý

25. září 2013 v 14:01 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Můj diář říká jasné NE jakékoli snaze o relax. Přesto se mi dnes podařilo uniknout ze spárů velkoměsta a navštívit naší zahradu za Prahou. Mám to tu rád a přesto, že by si mé Nedostižné já přálo prosklenou, minimalistickou vilu v sousedství Karla Gotta, já tu hroudu na spadnutí prostě miluju.

Podzim dává jasně najevo svou přítomnost. Je pořád oblačno, v noci jde teplota skoro k nule a listí na stromech hnědne, padá. Má nálada se podobá menstruaci a mám pořád chuť spát. Díky tomu mám pocit, že jsem tu letos naposled, ale užívám si to. Už jenom ta jízda vlakem je pro mě jako pro Pražáka opravdovou lahůdkou. Pohodlný elefant mě z centra dostal až do těchto končin, kde se mi čisté O2 dostává až do morku kostí. Šustí tu listí, ptáci zpívají a mé uši mají orgasmus. V tom zvoní, pořád ještě, pracovní mobil. Má asistentka se chce na něco zeptat. V tom mi dochází, jak moc velkou chybu jsem udělal, když jsem z reklamky neodešel už dávno. Teď se mi ten nepříjemný pocit táhne celé září a bohužel si myslím, že to zasáhne i kus října. Ale kašlu na to, jsem teď tady, v pátek mě čeká eurovíkend s Blonckou a nějaká reklamka mi prostě vrásky dělat nebude!

Je s podivem, že ikdyž se snažím na sobě pracovat, zároveň si trochu užívat a být spokojený, na pozadí mých myšlenek začal kroužit Dýn. Začal, spíš pořád ještě nepřestal. Nechápu to. Je to nejspíš tím, jak je Praha plná gayů a je mu podobných kluků, kteří mi neustále připomínají to, že ve svých dvaceti bych si měl hlavně užívat. Jenže mé Nedostižné já, nabitý diář a zklamání ze vztahů mi zakazuje dělat si čas na flirt. Co si budem povídat, jediný s kým můžu jít a hrát si s olivou na baru je Tymis, jenže ten má své problémy a málo času. Neustále ve mně bojuje touha po bláznivých nocích a touha po uznání ve světě dospělosti. Nejhorší na tom je, že starat se o auto, zařizovat bydlení a být ten nejlepší v práci mě nebaví. Mám obrovské štětsí, že jsem si to vyzkoušel ještě v době, kdy bydlím u rodičů. S každým přespáním u někoho, kdo konečně bydlí sám, se mi potvrzuje to, jaký luxus Pražáci mají. A já to chci, stejně jako všechno, na 100% využít!
Při myšlenkách na vztah se mi dělá špatně. Dříve jsem snil o studiu v zahraničí, vztahu s klukem, velké rodině, snil jsem o bohatství, kariéře a cestování. Teď mi přijdou všechny sny přežité a nudné. Svým způsobem mam dost velkou krizi a svým způsobem nemusím řešit vůbec nic ....

Sychravo i v duši

22. září 2013 v 11:00 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Podzimní počasí, náladovost, bez sexu, problém oblečení, vidina sportu, nerozhodnost

Za poslední tři dny se zase událo tolik věcí, že už ani nestíhám dělat si na to všechno názor. Po zbloudilém půlroce v homosvěte, sexu s Dýnem a intrikami s panem F., jsem donutil mé kamarády, aby mi pomohli se s tím vyrovnat a naslouchat mi. Kouleli očima, zírali a mlčeli, zatímco já jsem připadal jak špindíra, Madonna, Lady GaGa. Přesto, že jsem byl v minulých třech dnech pořád s nima, myšlenky na Dýna a F. prostě nezmizely - naopak. Dneska se mi o nich zdálo (...)

Byla to ,,společenská událost roku". Svět módy je odjakživa lákal, kdybych se s nima ještě vídal, šel bych tam s nima. Takhle to ale odnesla K., která si ten večer nakonec celkem užila. Když jsem je tam potkal spolu, bylo to jako únorové vysmání se Lexie, jenže tentokrát jsem nemohl dýchat. Skoro jsem koktal, ale byl jsem rád, že jsem je potkal. Po té hádce s panem F. jsem měl pocit, že je něco nedořešené. K. byla hotová z celé situace a nepochopitelně se mi omlouvala. Na akci se objevila i Saša s ním, což tomu všemu dodalo na absurdnosti. Jeli jsme domů a já přemejšlel, jak druhej den dám v reklamce výpověď. Ani tohle nevyšlo, šéf byl totiž tak milý (...) Mluvil o tom, jak jsem úžasný a že najdeme řešení, jenže já nic hledat nechci, chci odejít! Náladu mi zvedla schůzka s kapelou, které dělám image, ale to bylo chvilkové. Nepůjdu cestou reklamy, budu na stage, dělat scénu, po tom jsem odjakživa toužil. Ve chvíli, kdy jsem v tom sychravém pátku zavřel za dveře od bytu, přišla na mě bezmoc/depka. Měl jsem tolik věcí na práci, nevěděl jsem co dřív. Nakonec jsem si lehnul.
Následovala skvělá večeře s bejvalkou, pak jsme byli u ní, pili vlastní svařák a hráli Sims2! Je nám dvacet a hrajeme tohle? Měl jsem k tomu výhrady, ale podnapilá nálada a její nadšení mě donutily. Šli jsme brzo spát, ráno jsem dojel kolem osmé dom. V práci mě to po chvilce začalo štvát, ale měl jsem naplánovaného Tymise, takže mi to nevadilo. Přijel večer a povídali jsme si až do půlnoci. Pomlouvali starou práci, přemýšleli o bydlení a snili. Pak jsme si v autě asi hodinu pouštěli písničky, jen abychom si utvrdili to, že posloucháme něco jiného ( :) ). Mám ho fakt rád, dá za dvě kamarádky.

Jsem unavený, potřebuju relax. Kamarády mám rád, ale nikdy je nenahradí. Těším se na nový semestr, je to jediná věc, která přinese novinky. A taky se boím aids ...

Na vrcholu unavené slávy

18. září 2013 v 19:22 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
nerozhodnost je k nevydržení, zdržuje a namáhá. Mě už nebaví ,,rozhodovat". Utíkám. Jsem unavený a přejedený. Dívám se na VyVolené a s K. děláme rodínné nákupy. Tymisovi nic nevychází, Elle se sama neozve a Ká. nemá čas. Těším se na eurovíkend a na pátek, až budu tomu namyšlenému tlustoprdovi říkat, že končím. Práce v reklamce se už nedá vydržet ..


Počasí je hnusné, září nepřineslo žádné uvolnění, je stejně vystreslé jako srpen. Navíc babí léto se nekoná. Snažím se být v pohodě, dělat to, co mě baví, jenže já nestíhám dohánět zapomenutý relax. A tak jsou mé dny od spánku ke spánku. Jediné co poutá mou pozornost je nastupující zimní semestr. Taky váhám, zda mým miloušům ze školy říct o panu F., Dýnovi a celém mém bisex světě. Je to totiž nespravedlivé, když to ví Kudlanka, Bílý Drdol a Fergie. Budou si to o mě šeptat, zatímco miloušové nebudou nic chápat. Mám spoustu nápadů a nula času na realizaci. Musím zapracovat na svém tělu, vzhledu a šatníku. Chci se cítit dobře a ne jako prácí unavený čtyřicátník ...

Přišel jsem tam s tou taškou za dva a půl, co se mi tak líbí. Měl jsem tu nejlepší košili a mluvil o tom, jak jsem se dostal na svou vysněnou vejšku. Nevyhoňci bojovali se svou pubertálností a holky mi žraly pseudo keci o úspěchu. Bylo to skvělé, líbilo se mi to. A proto se do reklamky vrátím, ale až v ní dám vypověď .. (welcome in the irony)

Přicházející odpočinek, co střídá pracovní melancholii

14. září 2013 v 9:21 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Tradiční sobotní ráno, nikdo doma, sychravo, přicházející podzim, zelený čaj, chleba s cibulí. Přesně takhle začínaly mé články, když jsem začal blogovat. Shrnul jsem raní atmosféru do pár hesel abych ji vystihnul. Vzpomínám si, jak ve druháku na střední každé zářijové ráno krásně svítilo sluníčko. Po probuzení jsem si zapnul počítač a poslouchal písničky na celý být. Tahle ranní pohoda je nedostižně passé ...

Změnil jsem si design blogu, protože mi ten světlý krémový moc připomínal léto a to už je pryč. Čas, kdy budu muset v reklamce říct, že odcházím se blíží, je mi to dost nepříjemné. Těším se na školu, ale až se budu muset opravdu učit, bude asi jiný. Z facebooku mi přijde, že pan F. odletěl do Londýna, což vysvětluje chování Dýna, který se chce vidět, má asi volno když je manžel pryč ( :D ). Nicméně, kdyby tam pan F. zůstal bylo by to pro všechny nejlepší. Já na něj nebudu muset myslet a on si aspoň vydělá a bude se cítit stylově.

Doma už nepiju kafe, večerní přejídání se se zlepšuje stejně jako má pleť. Mám problém s oblékáním, kamkoli jdu, tak mi přijde, že mi to nesluší. Rozbily se mi hodinky a došla drahá voňavka. Občas přijde záchvat chutě jet do ikei a zařídit si novej pokoj. Občas přijde schýza z toho, že si přijdu hloupej, nic nečtu, nesluduju a když, tak to zapomenu.

Jsem ještě v okovách svých ambicí, ale příští tden to povolí. Cítím, že přijde čas, kdy si zase budu užívat, ale jinak než v létě ...

vzhled o.27

13. září 2013 v 21:50 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate
  • Live the life in the sky
  • Barvy: tyrkis, modrozelená, černá
  • Styl: městský, business, vzdušný
  • Význam: Už je to dávno, co jsem bláznil po nocích a vracel se do puberty. Mám před sebou těžké studium, práci, praxi a samozřejmně jeden velký úkol - být nedostižně spokojený, klidný a sebevědomý. Kdykoli se vrhnu na vypisování mých myšlenek měl by mě tento design uklidnit a uvolnit.

Útěk z dokonalého světa

12. září 2013 v 9:07 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Nepovedené benefity, aneb Dýna nikdo nenahradí. Inriky v reklamce, aneb rozehraná partie. Únava bez odpočinky aneb příchod workoholického podzimu.

Když jsem se v neděli ráno probudil, chtěl jsem sex. Tak jsem si psal s panem Dospělým a domluvili jsme se na friends with benefits. Byl jsem rád, potřeboval jsem motivaci k tomu, abych začal hubnout, víc sportoval a jedl zdravě. Jenže jsem začal být nachlazený. Možná z toho jak jsem s Elle vysedával do půlnoci na střeše luxusní restaurace, kde jsme řešili nudné intriky nudných lidí. Nicméně, jsem včera jel k panu Dospělému. Když jsem uviděl, nebylo mi příjemné stát vedle něj. Na druhou stranu je mezi staršámi gayi jeden z nejhezčích a nejúspěšnějších, ale je přitloustlej a neumí se oblékat. Přestože mě jeho postava trochu děsila a to zhasnul všechna světla v mistnosti, já byl nadržený. Měli jsme si co říct, ale bylo to takový povrchní a moc se mi u něj nelíbilo. Byl jsem rád, že on měl sexuální problémy a tak jsem po postříkání celé postele odjel domů. Už ho nechci nikdy vidět, nejsem na něj naštvaný, ale zkusil sem to, chci jít dál.

V reklamce je to pořád stejné. Můj dokonalý plán, jak odtamtud odejít se musí co nejdříve realizovat. Chci to mít už za sebou, zlomit takhle někomu vaz není moc hezké. Nicméně tam být nemůžu. Ani teď nemam čas na článek, volali mi ...

Babí léto

6. září 2013 v 8:58 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Probudil jsem se, hrozně moc světla, otevřené dveře, doma nikdo, poházené oblečení. Okamžitě jsem letěl na velkou, protože jsem se cejtil nacpaný, opět. Můj pekáč na břichu už ztratil formu, místo toho se tam rýsuje jakýsi koláč. Musim zase cvičit, pít zelený čaj a jíst zeleninu místo čokolád. Včera jsem uspořádal něco jako Private Party s Jiřinou, Tymisem a K. Nebylo to nějak úžasný, všichni museli brzo domů, já se rychle opil a usnul. Původně jsem chtěl opít Tymise a vyspat se s ním, protože mi už chybí sex, ale když mi během večera řekl, že mi psal, že u mě spát nebude, polknul jsem to víno a řekl chladné: ,,Dobře".

Když jsem vcházel do sale de sejour nebo jak tomu říkají francouzi, čekal jsem bordel a spoustu flašek. Bylo tu celkem čisto a flašek jen pět. Stojím u kontejneru se sklem a vzpomínám na červenec 2010, kdy jsem na manažerské párty u Saši vyhazoval asi 50 flašek. Pak jsem vzpomněl, na Červen 2013, jak jsem odcházel od Saši s jednou flaškou po tom, co jsme si to s Dýnem rozdali v tom jejím ,,královském bytě v královských vinohradech". Nicméně zpět k mému ránu. Jdu ulicí zpět domů a vidím krásné sluneční záření. Chladná zářijová rána s vůni posekané trávy mi připomněly chatu, kam bych nejraději odjel třeba na tejden. Místo toho jsem přece chtěl jet s Moldavankou do Paříže. Nepojedu a jakoby si toho ani nikdo nevšiml. Ona mi napsala, něco v tom smyslu, že se na ní určitě vyseru. Nikdo se na to neptá. Já už místo toho plánuju další Eurovíkend u sousedů s Blonckou.

Když jsem včera po natáčení nakupoval na Chodově a pak vezl Tymise k nám, chtěl jsem mluvit o tom, o čem jsem psal v minulých článcích, že hádka s panem F. mi visí v hlavě. Nestihl jsem mu to říct a vlastně si říkám, co bych mu řekl. Ta hádka mi tam zůstala víc než Dýn celý. Ale já ani nvm co na tom řešit.

Jsem ze všeho takový unavený, bolej mě dnes ruce, v reklamce je toho strašně moc. Středeční párty v druhé práci - luxusní restauraci mě třeba vůbec nebavila. Ká. se ta chovala jak blbka, kluci zas bojovali o to, kdo má největší ego, vedoucí se smála vlastním vtipům a žral jí to jen ten, kdo zrovna měl potřebu líst jí do prdele. Spousta lidí povyšuje, zatímco já sedím v rohu a nechápavě kroutím hlavou. Má honba za dospělostí mi dost jasně ukázala, že být studentem je skvělé. Nebudu se stěhovat, nebudu se snažit zas vést lidi a nechci mít tři práci. Chci si chodit ráno zacvičit, snídat u zpráv a sbírat kredity na vejšce.