Srpen 2013

Rezervace na myšlenky

31. srpna 2013 v 17:17 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Víkendová hádka s panem F. uvolnila další lavinu myšlenek, které se usadily v mé hlavě a nechtějí jí opustit. Přesto, mám dvě práce, školu, opravdové přátelé, rodinu a několik kolektivů, dělá mi problém se kdekoli soustředit, pokaždé se vynoří jeho tvář, jeho hloupé argumenty, pan F. se pro mě stal ztotožněním všeho, co odmítá mou osobu. Ze začátku pro mě byl zajímavý, byl to taky důvod, proč jsem se s ním začal bavit, nicméně okouzlení je pryč, není to můj idol, někdo, koho bych si vážil, není už ani můj kamarád a jak se koukám, ani jeho odsouzení všemi mými přáteli nestačí na to, aby mě ta nostalgie, vzpomínání opustilo.
V mém životě se dějí obrovské věci, ale stejně jako v řádcích tohoto blogu, ani v reálu nemám čas/sílu si jich všímat - na to mají rezervaci myšlenky na poslední tři měsíce. (během psaní článku hraje v rádiu Dýnova nejoblíbenější písnička, už mě to ani nevzrušuje). Je to passé, já musím jít dál, ale bude se mi to periodicky vracet. Odjel jsem na letní sídlo a přemýšlel o tom, v tu chvíli jsem si uvědomil, že ještě nedávno jsem vzpomínal na práci, kterou jsem opustil v únoru. Trvalo mi rok, než jsem se vzpamatoval z rozchodu s Lexie a ještě dnes jsme o tom se Slečnou Americkou mluvili. Bohužel jsem velký kamarád s nostalgií a trvá mi dlouho, než zapomenu.
Počasí se celkem kazí, přichází září a je se s odcházejícím létem nemůžu vyrovnat. Nebyl jsem poprvé na dovolené a to jen kvůli mým přemšrtěným ambicím. Prací v reklamce jsem si definitivně splnil všechny sny, což je celkem problém. Vždyť ani nvm co chci pořádně studovat. Ještě jsem se nenaučil žít okamžikem. Celý den se těším na večer a celý týden na to, až odjedu o víkendu z Prahy. Jiřina před měsícem v opilosti prohlásila, že jsem dříve něco hledal, co hledám teď? Mám všechno? Nejlepší pocit byl, když jsem byl s Dýnem sám - jenže já věděl, že je to jen na chvilku, ale v ten moment jsem byl šťastný. Jenže ten moment štěstí byl strašně drahý a já teď nevím, co je lepší, zda pořád někoho hledat jak Carrie ze Sexu ve městu, čekat na chvilky štěstí nebo si uvědoměle budovat budoucnost a jít za nějakým konkrétním cílem ...

V křeči

29. srpna 2013 v 22:27 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Málem jsem se vráil k Bejvalce, která mi neustále říkala, jak moc jsem se nedostal z teplého trojúhelníku. Málem jsme se k sobě vrátili a ve chvíli, kdy jsme prošli kolem Jamese Deana a nějací kluci něco mleli, uvědomil jsem si, že ikdyž je jediná, kdo by mi mohl vychovávat děti, teď v tuhle chvíli s ní být nemůžu. Je brzo, jsem moc zmatený, možná potřebuju ještě kluky.
Noční hádka po fb s panem F. byla dost ostrá, doslova se rozohnil. K ničemu to nevedlo, ale já to mam zas najednou v hlavě. Absolutně to nechápu, pořád na to myslím, nechápu, že mi vůbec nenaslouchá a je tak hloupý. Pořád si v hlavě přehrávám výpovědi mých, ale hlavně jeho nejlepších přátel, kteří sami tvrdí, jak moc špatnou povahu má, ale dokáží to trpět - já ne ... Všiml jsem si, že jsem zapoměl na Dýna, přišel, odešel. Jenže pan F. je spojen se školou a ta se blíží, proto mi to nejspíš vadí.
Lekce francouzštiny s Izabel skončily, jsem v šoku z toho, že působila úžasně a přitom je jen učitelka. Byla to ta klasická třešnička na tom mém neemočním dortu. Odešel Dýn a sním i sex, párty a pohoda. Vrhl jsem se do reklamky, kde jsem dostal asistentku a abych se náhodou nenudil, zařídil jsem si i lekce fj. Ano, miliony lidí by pro tohle vraždilo, jenže já potřebuju dovolenou. Místo toho se toho na mě valí čím dál tím víc. Pořád se dívám do září a vidím další shon, telefonáty, věci narychlo, pospíchání, obědy na cestě atd.

Jsem trochu vyšťavený, nový design, nový styl, oblečení, sociální sítě, tvořivost a zábava jsou pryč. Nemám ani sílu stáhnout si nové písničky a jít si něco koupit. Místo toho jsem přibral a díky podrobným statistikám náštěv tohoto blogu už ani moc nevěřím anonymnost článků. Nicméně mí nepřátelé by nepochopili ani řádku. Uf ...

Trop d'Office

27. srpna 2013 v 17:58 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Je to až moc jiné. Práce v reklamce začíná být stejně stresující, jako práce, kterou jsem začátkem roku opustil. Kvůli smlouvě to tu bude muset ještě pár týdnů vydržet, ale nebude to jednoduché.
Jaká to ironie, že práce, pro kterou by tolik lidí vraždilo mi leze krkem. Najednou je moc pracovních obědů, zasedaček, obleků, drahých aut, schůzí, náborů a celkově toho buisness lajfu už mam plný zuby. Jenže s každým dnem je to jen hustší a hustší.

Do druhé práce se těším a stýská se mi. Nejspíš tam bude pracovat i Tymis, bylo by to super, ale něco ve mě se trochu bojí. Dnes jsem s ním byl venku a bylo to zajímavý a příjemný. Najednou jsem si řikal, že co se týče hrdosti, dávno jsem ho dohnal. Naopak mi celou dobu bylo do očí to, že je mladší, ale zároveň musí řešit dospělácké záležitosti. Opravdu mi v hlavě zůstala věta, že na paření teď neni čas, teď se musí věnovat vlastnímu životu. Ať zkusí tohle říct Dýnovi ! ( :D ). Stejně tak prohlásil to, co prohlásila Ann před dvěma týdny - totiž to, že času je málo na to, abychom se vídali s hlupci. Na to jsem si začal v hlavě váhat, zda se dál vídat s Moldavankou. Spíš ne . . .

Chci relaxovat, jet mimo Prahu. Nemám chuť ani na kluky, ani na holky. Nemám chuť jít pařit. Jsem zaseklý v kanclu - doslova!

Sám sebou - šťastný

24. srpna 2013 v 10:38 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Práce pro kterou by tolik lidí vraždilo, staří přátelé, sám sebou, ovládání lidí, sebevědomí a konečně šťastný.

Od poloviny prázdnin se můj život úplně změnil. Místo vysedávání s flaškou a Dýnem v parku, hraní si na stylovost, poslouchání electra a utajeného sexu jsem teď opravdu pan Nedostižný. Obě práce mě moc baví a to je možná důvod, proč si za srpen vydělám víc než za květen a červen dohromady. Faktem je, že nemám vůbec čas, jím nepravidelně, zhoršila se mi pleť, přibral jsem - za normálních okolností bych se zbláznil a nevycházel z domu. Přečtěte si staré články, kde jsem tyhle detaily řešil, záleželo mi na nich. Teď je to jiné, jde mi jen o to jak se cítím.
A že se cítím dobře. Razím si heslo, že budu tím, kým jsem a budu využít těch zbraní, se kterými jsem se narodil. Narodil jsem se do citlivého letního znamení, jsem rak. A jako správný představitel tohoto vodního znamení jsem citlivý, závislý na rodině, jistotách a rád cestuju. Celou pubertu jsem se snažil citlivost potlačit, měl jsem za to, že jsem díky ní zranitelný, ale je to právě naopak. Když jsem nachytal Dýna, jak šuká s panem F., něco ve mě mi řikalo, že to má intuice věděla, jenže já na ní, na své pocity - na tu citlivost nedal.
Teď se snažím svým pocitům naslouchat a voilá - jsem spokojený.

Stejně tak, jako někdo ví, že má dobrý orientační smysl, já vím, že jsem empatický a dokonale poznám, co lidé chtějí. Proto jsem jel ve čtvrtek za K. poznal jsem, že se něco děje a potřebovala mě kurva hodně moc. Poznal jsem, že včera nechtěla, aby šla s náma Elle ven. Poznal jsem, když má asistentka nechtěla volat na to ministerstvo. Empatie je dokonalá a když k tomu přidáte všímavost a úsměv, lidi jsou jako loutky a já si to v každé práci, s každým dnem jen potvrzuju.
Můj recept na štěstí je následující, musíte si uvědomit kdo jste a jaké máte přednosti, u nás raků je to srdce. Musíte být hrdí na své vlastnosti, zneužít jich. Dělejte jen to co chcete. Vídejte se jen s lidmi, kteří si vás váží.

A funguje to. Dělalo mi problém, dokopat se ke čtení knihy, k učení atd. Když jste šťastní, nejen že to děláte s úsměvem, dneska jsem se probudil a chtěl rodičům udělat snídani! Jsem jak zhulenej, ale je to super.
Navíc včera večer, zase má intuice, jel jsem s ní na druhej konec Prahy na jedno pivo, za lidma který neznám. Zdálo se to jako nuda, ale má intuice řekla, že mam jít. Nakonec jsem potkal Jiřinu a její frajer nás v pátek v noci odvezl svým sporťákem až domů - žádné gay kluby s panem F., sex s Dýnem nebo fotky s Moldavankou, opravdová kamarádka a stačil mi jeden drink!


- Be who you are! -

Pracovní marathon

22. srpna 2013 v 8:37 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Včera večer jsem jel domů a říkal jsem si, jak je to všechno úžasné. Včerejšek byl opravdu ten úspěšnější den. V reklamce mě to štve, jsem definitivně rozhodnut, že tam skončím, ale bude to rána a budu to muset hodně zahrát. Letní jazykový kurz mě nabíjí pozitivní energií a hlavně - takovou to stylovostí. Nemusím s Dýnem poslouchat stejnou hudbu a kalit v klubu, když mluvím francouzsky jsem nejstylovější. Jistěže nejde o styl, nejsem tak porvchní, jde o ten pocit, že umíte něco zajímavého - tím francouzština rozhodně je. V druhé práci (musím tomu už vymyslet přezdívku) jsem měl něco jako hodnocení a je super, že mě chtějí povýšit. Jenže já ne. Otevřeně jsem kritizoval ostatní zaměstnance, zatímco si o roky zkušenější nadřízení psali mé poznámky - no prosim, líbilo se mi to. Odcházel jsem jako král.
Předevčírem jsem odpracoval za den 13 a půl hodiny, spím málo a najednou se mi objevilo akné - zajímavé. Když jsem chlastal po nocích a měl sex, má pleť byla jak dětská prdelka. Docela jsem slušně najel na ten pracovní maratón, ale právě o to víc myslím na to, až se s někým uvidím, pojedu mimo Prahu. Chybí mi slečna Americká a Tymis, taky Vin Diesel. Dylan v práci pořád kalí, někam chodí. Ty jeho miloušské keci mám pořád v hlavě, ale jsou vlastně k ničemu. Je tak zásadový a dokonalý, že si kolikrát říkám, že se bavím s Bree ze Zoufalek, akorát má penis a svaly.

Buďtě hrdí na to, co máte. Váhat je rozumné, váhat dlouho je důkaz slabošství. Buďte upřímní ve chvíli, kdy to má smysl. Buďte nedostižní, ale hlavně spokojení!

Dylan, dokonalejší já

17. srpna 2013 v 13:13 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Práce v reklamce je čím dál tím náročnější. Přesto, že máme společného asistenta byl jsem nucen najmout si svou vlastní asistentku. Na jednu stranu se to zdá jako sen, pracovat v centru Prahy jako reklamní guru, mít pod sebou několik lidí a volnou pracovní dobu. Nicméně mě to tam v poslední době stresuje a až začne škola, budu muset odejít. Jde o to, že bych měl hlavu jako balón, do školy a do práce bych dělal ty samé věci a z toho bych se zbláznil, navíc časově by to rozhodně nešlo. Jediné, co mě trochu mrzí je, že už se nebudu vídat s Dylanem, jenže v práci se stejně moc nebavíme ..


Včera jsem byl s Dylanem venku. Moc ho neznám a čekal jsem, že to bude další fajn kamarád, někdo jako Vin Diesel. Je úžasnej, ale ani nvm jestli něco cítím, ani mě vlastně nepřitahuje, nicméně nějaké to nedostižno ve mě by samozřejmě chtělo náhradu za Dýna, ale je to jen malé nutkání, vládne mi teď mozek. A tak jsem se celý den těšil, i přesto, že jsem musel zůstat v práci déle, on usnul a mě ujel bus, sme se v pohodě domluvili a sešli. Říkal jsem si, že si pokecáme a půjdem zapařit. Nechtěl jsem povrchní chlapácké posezení jako s Vinem Dieselem, ani opilou noc zakončenou sexem jako s Dýnem. Od Dylena jsem čekal něco jiného, a taky jsem se dočkal ...


Byl jsme v šoku z toho jak byl upřímný. Neustále někoho upřímnosti učím, ale tady to šlo samo. Strašně sme si sedli, on totiž přemýšlí jako já. Je jiný, v mých očích je takové mé důslednější a dokonalejší já. Je sice starší, ale nejen proto se s ním nechci srovnávat, není to kokurent, je to kamarád. Na lidech mu vadí to samé co na mě, dlouhou dobu jsme se probírali minulými vztahy, jak nás poznamenaly, jak sme se z nich poučili. Sám o sobě řekl, že je citlivý a přemýšlivý - dívám se snad do zrcadla? Byl opravdu v tolika věcech jako já, až mi to přišlo neskutečné. Byl jsem taky upřímnej, ale schválně jsem o posledních bisexuálních měsících nemluvil. Trochu jsem naznačil, on možná pochopil, ale neřeklo se to. Díky bohu tu recepční odsoudil hned na začátku konvezace, prý je nudná, nic s ní neměl. Já mám stejný názor, of course. Ve chvíli, kdy řekl, že hledá spřízněnou duši a že je ve znamení, ve kterém byl můj první opravdový kamarád, byl to skvělý pocit. Pousmál jsem se, podíval se na hvězdy a říkal si, že je to asi osud.
Díra po Dýnovi se zaplňuje. S Dylanem nemusím mít sex a díky bohu, tohle kamarádství bude nejspíš mnohem hlubší. On není něco mezi Dieselem a Dýnem, v Dylenovi je i velký kus mě. Mám z něj respekt, ale zároveň tím, že si tak rozumíme, mi trochu dal jistotu. I dneska napsal! Ano, je to jen gesto, ale přesně to oba potřebujeme. Přesto mě trochu štve, že jde dnes s nějakou holkou ven, kde prý není žádné ,,ale" , jenže co už. Prý má spoustu kamarádů gayů, je strašně otevřený a baví ho všechno nevšední - tak to mě bude milovat :D


Čeká mě spousta práce. Zaměřen na Dylena s touhou odjed pryč, pracujíc na svém chování a egu. Buďte nedostižní!

Working AugustÝNA

13. srpna 2013 v 9:03 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Samozřejmě, že musím napsat. Mám v hlavě tisíce myšlenek. V neděli se mi vracel stest po Dýnovi. Nejdříve to byl stesk po něm celkově, ale pak jsem si uvědomil, že mi chybí hlavně ten sex. Občas se mi zpátky vrátí znechucení ka panu F., v hlavě si prohodím pár argumentů typu:

,,Jak mi to asi může vadit? Jsi s Dýnem, který byl pro mě jen na sex, na polovztah - ty po mě dojíždíš zbytky. Máš pocit, že si našel spřízněnou duši, ok - možná, ale mě si stejně nedostal, na mě nemáš! Dokážeš uhnat jen Dýna, dvacetiletou chudinka, která přijela do Prahy s roztomilým úsměvem a jen a jen chlastá, aby zapomněl, jak moc strašný život má a ty to samý, bez matky a Kudlanky bys nedal ani ránu!"

Pracuju strašně moc, včera jsem byl v práci 12 hodin, jojo - to co se říká o práci v reklamce je pravda, je to jen pro workoholiky a fanatiky. Přes den skoro nejím a pak večer u Sexu ve městě jím jak blázen. Přibral jsem asi dvě kila, ale jsem celkem v pohodě. Nový objev Dylan, je prostě Dylan. Už ho mam na Fb, ale často mi přijde, že má radši nadřízenou než mě. Je to taky takovej ten friendly boy na párty, kamarádi se s jedním klukem z druhé práce, kterého nemusim, je vtipnej, ale to je vše - a právě to Dylanovi asi stačí, být funny, nic hlubšího, jenže na to já právě nejsem. Včera jsem se rozhodl, že ikdyž je práce v reklamce dokonalá, se školou bych to neutáhl. Řidit budu radši značku ,,pan Nedostižný" zařizovat věci budu radši v mém životě, na tož ještě v práci.

Jídlo, kancl, telefon, to je můj srpen … Touha po párty je asi jen přežitek. Jsem zpět, chci být lepší, mítt delší životopis, víc peněz, titulů a sebevědomí, kamarády mám, čas ne ...

Nový testosteron

9. srpna 2013 v 14:17 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Srpen začal jinak než jsem čekal. Když jsem byl s Dýnem, byli jsme bláznivá mladá dvojka, uličníce, co mají rádi dubstep a oblečení ze zary. Na všechno jsem kašlal, chodil domů pozdě, z prací utíkal brzo, rodinu jsem skoro nevídal. Jenže pak to s Dýnem skončilo a já najel na pracovní svět z Ďábel nosí pradu ...
Měl jsem tendence zaplácnout tu díru po Dýnovi. Těší mě, že i když za tento týden odpracuju 60 hodin, stihnul jsem privát u K., pivo s vinem Dieselem a mega kalbu s reklamkou. A to nemluvím o tom, co mě čeká dnes na jiné pobočce v centru!

Bylo jasné, že ta akce bude dlouhá. Šéf se tvářil, že nechce domů. Opravdu si užil, když osahával bývalou kolegyni, se kterou něco měl. To, že se mu nedávno narodil syn asi nic neznamená. Přišel i pan Dylen. Ano, po Tymisovi, panu F., Dýnovi přišel Dylan. Je přesně mezi Dieselem (panem dospělým) a Dýnem (friends with benefits). Znám ho asi týden, protože sedíme ve stejné kanceláři, ale moc sme se nebavili. Obdivoval jsem jeho práci, byl asertivní a profesionální a taky ze všech kluků tady asi nejhezčí. Přivedl si tam holku, ale mě to nevadilo, who cares! Celý večer, kdy mě strašně překvapilo, jak se všichni navzájem pomlouvají, odpadávali lidi tak, že jsem zbyl jen já a on. Opil jsem ho svou vodkou a vzal do klubu, kde sme se spustili s Dýnem a kde mě on podvedl s panem F. A ano - zabralo to. Opilý, lehce unavený se mnou tancoval, stejně jako v květnu opět začaly letmé doteky. Byl jsem nadržený a bylo mi jedno, že asi chodí s tou blondýnou z recepce. Bylo mu ale blbě, museli sme ven, k němu jet nemělo cenu, protože musel za 2,5 hodiny do práce. Navíc říkal, že tam má sestřenici nebo co. No, nakonec sme šli do kanclu! Ano, kašlal sem na to, byl to jen opilej milej heterák a já v něm viděl Dýna s mozkem a ambicema, se kterým si to rozdám na stole ředitele společnsoti. Nakonec sme usnuli každý v jiném kanclu.

Ráno bylo legendární, zaspali sme. Když sem se probudil v tom ranním slunci, kanceláře doslova zářily a nikdo tu nebyl. Jen má bolavá záda a nevyspalý Dylen se zbytkáčem. Probudili sme se o 15 minut pozdě a šli otevřít budovu. Čekalo tam šest zoufalek, které na něj byli naštvané, a on i v tom opilém stavu byl stejně charismatický, asertivní a v klidu. Mám jeho skype a chtěl jít na oběd, nechi být hrr. Z jeho blonďaté přítelkyně si pomalu dělám kamarádku. Ach, bang, bang!

Můj nedostižný svět

6. srpna 2013 v 12:32 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Mám hlavu plnou myšlenek. Takové ty zajeté názory, které si neustále připomínám abych mohl dýchat. Jako to, že Dýn byl opravdu dobrý jen na sex a na výběr dobré hudby. Jako to, že mam vlastně vysněný život, skvělou práci, skvělou školu. Když sem řekl K. o Dýnovi, utužilo to naše přátelství, ale stala se z ní taková ta, co udělá všechno co řeknu. Víme to oba, a přesto, že je to úžasné, je to kamarádství od plenek, ze zvyku, tradiční. Píšu si s Moldavankou a až přijede z dovolené asi si to rozdáme. Takovej paradox 4. friends with benefits za tento rok, tentokrát ale s holkou! Vážně na ní mám chuť a čím víc na ní myslím, tím víc nechápu, co jsem viděl na Dýnovi. Životy jsou plné zvratů, ale tohle?
S Dýnem jsem byl na střeše nákupního centra, je to dokonalé místo, kde vždycky všichni mluví pravdu. Vítr ve vlasech a výhled na Hrad. Dýn byl jako nikotinová chudinka, bez peněz, ambicí a plánů. Do nové práce se pokaždé těším a silně uvažuju o tom, že v reklamce skončím. Probíral jsem to s Vinem Dieselem, ten mi řekl že obě práce můžu dělat kdykoli, že mám odjet studovat do Francie. Nasadil mi brouka do hlavy. Když sme se s ním včera rozloučili a s K. mluvili o tom jak je pěknej, bylo to zajímavý. Najednou je to pracovní, dokonalá přátelství, úroveň a cíle. Včerejší privát s Jiřinou u K. byl fajn, viděl jsem na něm, jak mě Dýn naučil kalit, aspoň někdo si z toho polovztahu něco odnesl :P
Hezky oblečený, RayBan, Starbucks - vycházím z velké moderní budovy v centru Prahy, jsem na fb, poslouchám si to svoje a mířím za nějakým kamarádem na oběd, kde nejspíš budu jíst zase něco s lososem a rucolou. Jak se mi mohlo líbit šukání Dýna, hulení trávy a opilé válení se po pražských parcích? Jdu dál, nedostižně ….