TERAPIE den. 1 Příjezd

16. července 2013 v 22:51 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky

Opustit na týden Prahu a sní celou civilazici přišlo v tu pravou chvíli. Lituju toho, že jsem seznámil pana F. s Dýnem, teď si píšou, ve středu jdou pařit, jsou ze sebe udělaný a já neskutečně žádlím. Vím, že s Dýnem sme řekli, že city nebudou, že bude jen přátelství a sex. Ale pro mě je to těžké. S Tymisem jsem o tom mluvil tři hodiny na střeše obchodního domu u nás doma. Zjistil jsem, že kromě sexu a zábavy mi toho moc nedávají. Dýn mě asi opravdu trochu využívá, ale trochu jsem ho naučil mě milovat, záleží mu na mě to vím, otázkou je jak moc, uvidíme, až se vrátím.

Tenhle článek neměl být o mé roli v teplém milostném trojúhelníku, přesto sem to musel nějak shrnout, protože mi to leží v hlavě. Strašně moc, je jedno, zda v práci vymýšlím reklamu, řídím nebo s někým telefonuju, prostě občas ta myšlenka přijde a já žárlim, trápim se, vzmíám jsem smutnej. Dýn říká, že jsem přecitlivělý a Tymis má pravdu, jak mě může štvát to, že si Dýn oblíbí pana F., že se sním vykousne, vyspí, budou mít to, co mám s Dýnem, proč by mi to mělo vadit? Je to přece naopak výhoda, že znám pana F. a Dýn mi řekl, že bude všechno říkat, za to jemu o mě žádné detaily nevyzradí. Jak je znám, tak spolu budou kámoši a něco bude, ale nebude to trvalé. Ikdyž pan F. teď strašně hledá a Dýna chce dostat. Vůči mě je to sprostý, lhal a ví že to nechci, je sobec. Nicméně, ikdyby s ním Dýn nic neměl, já moc dobře vím, že až přijde škola, Dýn bude muset jít stranou. Nebudu moct pořádat Private Party, chodit uprostřed dne ven, spát u něj uprostřed týdne a vstávat jak se mi zachce. Ať chci nebo ne, ať voní sebevíc, hladí mě a je v posteli ještě větší bůh, je to jen letní pololáska, spíš letní kamarádství se sexem, jenže já to prostě prožívám.

Ráno bylo venku hezk. Pokoj smrděl jeho špinavýma ponožkama a sexem. Na tož, že jsem spal na zemi, mi bylo fajn, rád tvrdé. Vyvenčil sem psa a udělal nám snídani a kávu. Jeho plky o tom, že to bylo fajn mě zarážely. Ten večer nebyl výjimečný, spíš sme si jen vyrazili na zaručený místa a řešili můj pohled na věc. Z klubu si nic nepamatuju, byl sem hrozně unavenej. Jen vim, že cestou dom si ve tři v noci psal s panem F. a dával mi to přečíst. Uvědomil jsem si, že je Dýn dost jednoduchý, jeho problémy jsou povrchní. Ale pořád ke mně patří a to, co jsem s ním zažil je ohromné.
Při jízdě do práce sme mlčeli. Nevěděl sem co říkat. Pak mi psal milou sms. Přesně v tu chvíli, kdy jsem to potřeboval, na tohle má on talent. V práci jsme měli ryze pracovní náladu. Pořád samá pohodička a když chci odejít, najednou se po mě chce sto věcí. Nadřízená ze sebe dělala zas pinďulínu, šéf se zas choval, jak byste od šéfa očekaváli. Byl to ale fajn oběd, jako v ďábel nosí pradu, kdy Miranda říká, že jde na oběd s Irvem, tak já takhle obědvám často a vůbec nevím, že žiju svůj sen. I přitom obědě jsem myslel na Dýna, jaké to byo v noci.

Když jsem přijel domů, padla na mě deprese. Nechtělo se mi odjet, všechno zařizovat, připravovat. Těšil sem jak našeho psa a babi vytáhnu ven, jenže sem opět řešil pana F. a Dýna. Hřejivý, ale nepříjemný pocit na prsou, vzdychání, nervozita, to mě provází celou dobu. Opravdu mi to leží v hlavě, v srdci, prostě všude a já si i říkal, že bych snad zašel k psychoušovi. Týden mimo civilizaci beru tedy jako terapii. Doufám, ženějakým způsobem zapomenu na to, co se děje v Praze. Jenže připojený na fb se toho trápení nezbavim.

Jsou písnička v rádiu a jejich texty odrazem nálady naší společnosti? Jak to, že vztah s klukem u mě začíná myšlenkou na sex, s holkou myšlenkou na vztah? Zuby si čistim, jen když cejtim, že sou špinavý, prášky beru špatně/nepravidelně, chci mít pekáč, ale zapomínám cvičit, málem jsem ztratil řidičák, chci číst knihu, ale nedokážu se soustředit na text, jsem vůbec schopný být ještě Nedostižný? Ve vládě i v ekonomice je krize, já se přidávám, protože mi přijde, že mam krizi úplně ve všem. Opět se vracím ke svým dávným ideálům, snažím se pochopit mentální pochody Bree ze zoufalek a přitom žít život ze sexu ve městě. Na jednu stranu mám všechno, kamarády, sex, praxi, práci, školu, private party, pěkné fotky, hodně lajků, skvělé zážitky a na stranu druhou mám rozehrané partie na všechny strany, kamarádi jsou vyděšeni a montují se do Dýna, protože ví, že nikdo takový v mém životě nikdy nebyl. Přijde mi, že jsem už překalený, je nejspíš dobře, že jsem odjel pryč. Třeba přijdu na to, co chci a co ne. Jenže si pořád přijdu tak prázdný, jediné co mě vždy potěší je, když vím, že s Dýnam někam půjdeme. Pořád myslím na starou práci, znovu obdivuju tu stálost, jistotu a hlavně mi to fakt šlo. Chybí ten pocit, že dělám něco fakt naprosto dobře a to mě může chválit každej. Vim to no, na chváli jsem hluchej a je to škoda, mohlo by mi to tak zpříjemnit den. Ještě něco, ty písničky co mi Dýna připomínají mě doslova trýzní, mam pocit, že jsou v nich jen smutné emoce ...

Najednou se zajímám o svůj horoskop, snažím se pochopit sám sebe, přitom se vlastně moc dobře znám ..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Infary | Web | 17. července 2013 v 20:06 | Reagovat

Co mě v tomto článeku nejvíc zarazilo? "Na jednu stranu mám všechno......hodně lajků..." Je vážně neskutečný, jak už se ten facebook zažral do naší generace a děsím se toho, co bude s generacemi mladšími.
Užij si to mimo Prahu. Doufám, že jsi někde na pořádným čistým vzduchu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama