Červen 2013

Dostižený strop možností aneb Private Party

30. června 2013 v 10:12 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Dlouho jsem chtěl uspořádat osobní party pro nejbližší přátele. Jenže při rozhodování, koho pozvu, jsem si uvědomil, že je velký rozdíl mezi nejlepším kamarádem a kamarádem, se kterým se dobře paří. Proto nelituju toho, že na Private Pary (PP) nejel Vin Diesel, Slečna Americká, Slečna Umělecká, Ann, ELLE ani Saša. Stálo mě to spoustu peněz, času a nervů. Bez auta, řidičáku, zkušeností, peněz, map, plánů a času by žádná PP nebyla. Nakonec jsem rád, že se mi to podařilo všechno zkoordinovat. Opravdu jsem dosáhl na vrchol svých možností.

Před party jsem jel k Dýnovi do centra. Konečně měl volný byt, měli jsme hodinu času a moc dobře věděli, co se bude dít. Navíc má neukojitelná nadrženost nebyla k vydržení. Bylo to poprvé uprostřed dne a zcela za střízliva. Ten rozdíl byl znát. Když už konečně přivřel víčka a začal mě líbat, tak mi přišlo, jako bych se musel nutit. Přeci jenom to bylo fakt jiný, než poprvé, když jsme byli unavení a opilí. Sex byl nakonec moc fajn, akorát celkem krátký. Po tom jsem viděl ještě zřetelněji ten rozdíl mezi dvěma osobnostmi pana Dýna. Dýn Benefits a Dýn Friends jsou opravdu dva rozdílní lidé. Jeden mi píše, plácá mě po zadku a vaří mi jídlo, zatímco ten druhý mě schovává a nemluví o tom. Ten rozdíl je čím dál tím víc vidět. Když jsem konečně dostal, co jsem chtěl, Dýn Friends už mě tolik nezajímal. Navíc jsem po PP získal pocit, že až teď po dvou měsících zjišťuju, jaký opravdu je. Nenáročný, lenivý klučina z Moravy, kterého hlavně zajímá, jak vypadá. Konečně jsem přestal něco cítit, opravdu ho poznal a zbavil se poblouznění.

Na PP jsem měl všechno připravené. Měl jsem seznam úkolů, co udělat, věděl jsem, kolik mám na co času. Vedle Dýna jsem vypadal jako upjatý puntičkář, on zas jako nezkušená lenivka. Objevilo se pár problémů, musel jsem zařizovat různá doručení, přepravu a setkání, přišlo mi to jak v práci - ale právě proto jsem to možná tak zvládl. Těsně před odjezdem mi volala Jiřina, zda je v autě ještě místo. V první chvíli jsem si říkal, že tam jet nemůže, že to zkazí a nebude to ono. Nakonec jsem ale zjistil, že není důvod a ani možnost jí to odříct a tak jsem situaci úplně obrátil a volal jí s tím, že pro ní místo samozřejmě je a že musí jet. Díky bohu, že jsem to udělal, byla hvězdou večírku!

Začátek byl pohodový, Jiřina nás všechny dostala rychle do nálady díky své picí hře. Blbli jsme, pili, bavili se a smáli. Dýn se nakonec tak opil, že dělal největší bordel a každého objímal. I Tymise, který za mnou přišel a jako kámoš mi to tak nějak opatrně řekl. Byl jsem na Dýna naštvaný a ne proto, že zbořil půlku baráku. Na druhou stranu jsem si řekl, že to tak dělá vždycky. Když se napije, na každého sahá, usmívá se a často si takhle zajistí nějaký ten půlnoční výkus. Vsadím milion, že se stal tématem několika dívčích článků nejen na blog.cz. Vlastně i mě dostal do postele na letmé doteky a dýchání do ucha. Dal jsem si to všechno dohromady a zjistil, že Dýn je sprostá násoska. Chce si užívat života a já jsem tohoto cíle jen součástí. Nicméně jsem s tímhle negativním pocitem dost bojoval a on to trochu vycítil. Jenže ať se snažil myslet sebevíc, pořád mu přišlo, že mi vadí jeho opilé chování obecně, ale na možnost, že bych žárlil, opět zapomněl.

Velká ložnice vypadala jako z Moulin Rouge. Všichni polonazí a opilí, všude rozlitý tvrdý alkohol, brambůrky a spodní prádlo. Skvělá zábava, unavená nálada. Usínal jsem sám na posteli u okna. Probudil se s Dýnem na posteli u dveří, někdy kolem páté ráno. Začal mě vášnivě líbat, šli jsme na věc a museli se přesunout. Opět sem to poznával, unavenost, opilost a náš sex. Nemuseli jsme mluvit a bylo to skvělé, jak jsem zvyklý. Tentokrát byl on pasivní. Když jsem konečně začal cítit uchlácholení a myslet si, že já jsem u něj na prvním místě, po příchodu do ložnice si lehl k Tymisovi. Myslel jsem, že už nic nechápu a půjdu ho zabít!!!

Ráno jsem se probudil s pocitem, že to všechno vyšlo. Dům byl vzhůru nohama, rozteklé pití, přeházené oblečení, všude pach alkoholu, rozlitý vosk, rozsypaný popel, spousta zničených věcí. Můj strop možností byl dosažen. Přesto se dostavilo ohromné prázdno. Takový ten pocit, když dostanete vysvědčení a nemáte plány na prázky, ptáte se: ,,Co dál?" Nechce se mi do zítřejší práce. Při pomyšlení na to, jak nabitý bude příští týden v reklamce, kde nejistota nabírá obřích rozměrů, se mi svírá žaludek. Po PP už dlouho nechci pít, jezdit autem, cokoli zařizovat a vidět zúčastněné. Dýnovi nechci psát, jen až budu chtít sex, nebo nákupy, na to ho přece mám ...

Antikomerční

24. června 2013 v 12:11 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Moldavanka chce sex, nebo něco, ale neni zralá na přátelství. Saša je chladná, úskočná, mrzí mě to. Najednou žiju tím, že bude párty na chatě. Já nestuduju, nečtu knížku k oboru. Nepíšu články k aktuálnímu dění. Netěším se na školu, nevadí mi malé akné. Ignoruju hloupost rodičů, nesnažím se zhezčit našeho psa. Nepracuju na sobě, non plus. Jediné co teď nově chci je být fit. Má vůle je najednou slabá, bojuje s diářem, který přesto, že je prázdný, nestíhám ho vyplňovat, boj vyhrává. Neni čas si doma uklízet, něco se učit, nebo si jen tak stahovat hudbu. Od rána do včera něco mám a když mám volnou chvilku, neváhávám volám, kdo by někam šel. Potřebuju detox, dietu, dovolenou.

Je teplo, o vlasy se nemusím starat, jsou krátké. Jsem opálený a sluší mi to. Včera, když sem viděl svůj odraz v metru, tak jsem si řikal, že jsem fakt hubenej. Mám toho fakt hodně, doma skoro nejsem. Přichází příjemná unavenost, podobná opilému stavu. Jako ve čtyři na noční. Jako čuchat k Zuzčiným vlasům. Jako brečet, když jedu tramvají kolem staré práce. Přemýšlet, zda si koupím sóju nebo mléčný drink. Myslet na Dýna a přitom s tím reálně nebýt. Být s Ká. nejlepší kamarád a přitom s ní nesouhlast. Těšit se domů a nemít tam klid. Mít skvělou práci, kam se těším. Období Salvádorových obrazů, východů a západů. Večerního přejídání a ztraceného marketingu.
Pak jsem šel se stylovýma lidma ze školy do parku. Pan F. se opil a choval se jak idiot, chtěl mě a strašně ho sralo, že si ho nevšímám. Mě ho bylo opravdu líto. Ukazoval nám opravdu ,,hustá" videa z párty. Fakt mě pobavili a právě proto jsem ho ještě víc litoval. Kolik nových lidí musí poznat? Kolik alkoholu musí vypít? Kolik hustých videí musí pořídit aby se bavil a odreagoval? Dělá jen vše proto, aby nemusel myslet na svůj očividně znedařený život. Bílý drdol byl milý, neznáme se, ale tentokrát sme si povídali beze slov. Arabka mi chválila look a začla se hodně rejpat v otázce vztahů na celý život, rozohnila se až se hádala. Šel jsem domů.

Včerešjí ráno bylo pěkné. Neděle ráno, klid, ticho. U nás doma ale všichni vstali brzo. Mamka do práce, já na chatu a táta nakupovat. Hodil jsem mamku na metro. porpvé v životě jsem ji vezl, bylo to fajn. Na chatě jsem toho udělal fakt hodně, povedlo se mi vytvořit postel svých snů bez toho, aniž bych jí kupoval. Sám sem si jí vyrobil a ikdyž to spousta klků taky zvládně pro pražského vysokoškoláka co pracuje v reklamce nejsou tyhle kutilské dovednosti všední, měl jsem radost, ale byl jsem unavený. Večer mi rodiče popřáli, přidali směšnou částku na dárek a koupili obrovský marcipánový dort.

chci si oholit záda tam dole, těším se na něj, na mé svaly, úsměv netlumené emoce ..

Červnové večery, hubený a sexy

22. června 2013 v 10:56 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Škola skončila, jenže mě stejně připadá, že mám pořád málo času. Nepíšu články, nemám uklizeno v pokoji, nepíšu si do diáře, nestíhám si stahovat oblíbenou hudbu. Skoro už nechodím na fb, já opravdu chodím z práce do práce a na chatu. Občas se vidím s K. nebo s Dýnem. Červen je tady a přinesl teplé večery plné klábosení, nočního courání a vína.

Včera jsem se viděl po dlouhé době s lidma ze staré práce, potřeboval jsem si připomenout, že je dobře, že už tam nepracuju, že tam pracovali lidi, se kterými jsem si neml co říct, jenže já tam vyrostl a s těma lidma se cítím jako doma. Naproti tomu v nové práci mě štvali strašně naštvali, Elle to tam jde, jenže mě dávají málo směn - jak si mam asi něco vydlěta? Na druhou stranu, kdybych tam chodil víc - opět bych neměl na nic čas.
A tak se celý červne potácím v bludném kruhu:práce, peněz a spokojenosti.
Včera večer jsem tak seděl v obýváku, všechno bylo vypnuté, jen lampička svítila. Uvědomil jsem si, že ty peníze vlastně nepotřebuju. Stačí se podívat na lidi kolem mě, kteří před výplatou mají nulu. Oproti nim sem na tom fakt dobře - jenže! Jak s nima mam jet třeba na dovolenou, když si neumí ušetřit. Je sice úžasný, že se pořád usmívají, ale nemůžu s nima počítat, když si nic neušetří. Na dovolenou chci jet až v srpnu. Moldavanka nabízí Barcelonu, slečna Uřvaná Moravu, uvidíme co řekne Dýn a Saša.

Blíží se velké narozeniny a já mám příští volnou chatu a nejbližší kamarádi maj taky volno. Chci aby mě zas K. v opilosti schazovala? Chci aby se Elle po minutě unavila a spala někde v rohu? Chci aby byla Saša před cizímu uzavřená a mlčela tak úplně? Chci aby si Ká. Hrála na slečnu správnou a snažila se trapně bavit ostatní? Chci opít Dýna a riskovat, že jeho doteky někdo uvidí? Nechci, jenže takovou příležitost mít zas další rok nebudu.

Polovztah s Dýnem se od posledního třídenního sexování nezměnil. Pořád píše, máme plány, ale taky kalí, hodně pije a tak. Saša naznačoval, že není až takový svatoušek, jak se zdá. Ať hledám, jak hledám, není nic, co by udělal špatně, nějaká věc, která by mě štvala, je to až divný.

V neděli uvidím pana F., Bílý Drdol, slečnu Upřímnou a Beku. Dlouho jsem je neviděl a celkem se těším. Akorát se bojim, že se mě zas všichni budou ptát, co pořád dělám, jak jsem se změnil a jestli se budou ptát jako Kudlanka na Dýna - poseru se!

Složitý vztah část druhá

15. června 2013 v 20:39 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Byl jsem s Dýnem tři dny mimo Prahu. Jen on a já, naše věci, naše hudba, naše voňavky, naše pití. Chtěl vypadnout z Prahy a zrelaxovat. Sex je čím dál tím lepší, už je to takové to, že máme své hlášky, víme, co druhý chce. On vaří, já sekám trávník, bylo to super. Pořád sme se mazlili, měli i o čem povídat, nenudili se.

Prý je se mnou sranda, chce znovu někam jet a bydlet se mnou. Jenže on není pan F. nebo kdokoli jiný, on to myslí vážně. Je nad věcí, nic nehrotí a mezi jeho sny a cíli není rozdíl, ale přesto tyhle věci nikdy nebere zpět. Každá minuta s ním je skvělá, o to víc se mi v hlavě honí myšlenky, že až budem venku, budeme se na sebe jen usmívat. V tomhle je ten vztah složitý, my se opravdu hledali až sme se našli, jenže nechcem být jen další homo pár. Nikdo to o nás neví, nechcem si to dávat na fb, držet se za ruce a demonstrovat lásku za každou cenu. Pořád jsme ti friends with benefits. Jenže na něj myslím pořád. On si podle mé práci plánuje tu svou. i on zmínil, že nás nebere jen jako kamarádství se sexem, že je to napůl vztah. Jediné čeho se on bojí jsou mé city, nebo spíš se bojí, že se zamiluju. Já jsem si od začátku slovo láska zakázal a daří se mi tomu vyhnout. Jenže když leží vedle mě a já ho hladím, mám chuť mu říkat ,,miláčku" - a to už není jen tak. V tu chvíli to tak prostě cítím. A je to sice jenom slovo, ale když jsem to řekl, trochu jsme se vyděsili.

Najednou neplánuju prázdniny, neřeším svou práci, školu a těžce udržitelná okruh kamarádů. Najednou je všechno jen o něm a sním to teď pokročilo. Získal jsem v něm jistotu, patří ke mě, už to nikdy neodpáře. Otevírá se nová otázka, jak naše dokonalé pouto začleníme do svých životů? Jak dlouho budeme před ostatními hrát jen přátesltví? Jak dlouho nám bude trvat než zveřejníme náš vlastní dokonalý svět? Stojím na začátku cesty utajené bisexuality na jejimž konci je veřejný homosexuální vztah. Jenže ani já ani Dýn touhle cestou jít nechceme. Budeme teda stát na místě?

Pohoršuju, jsem offline

9. června 2013 v 12:14 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Věděl jsem, že Elle zas nepojede. Je to taková ironie, že jsem ji našel práci snů, která mě tak šíleně sere, že už tam skoro nechodím. Nicméně pro mě byl důležitý ten večer a né to, že se mi povedlo vytáhnut kamarádku z dluhů. Na párty ve čtyrech dorazila prsatá K. ze silvestra. Byla fajn, ale unavená. Já a Saša jsme byli také unavení. Dýn zpíval karaoke. Tak jsme nějak pili, ale pořád mi přišlo, že do sebe tak trochu rejpem. Letmé mazlení mi nestačilo, ale nepočítal jsem s ničím. Byl rychle opilý a unavená, opilá nálada nenesla moc zábavy. Šli jsme spát. Byl ve druhém pokoji a Saša ho vyhazovala. Opilý Dýn se choval jak malé děcko a nechtěl spát v místnosti se mnou. Snažil jsem se neurazit, ale když přišel, dělal sem, že spím. Who cares - začal mě líbat. A ikdyž jsem nechtěl, tak z toho byla vášivá noc - doslova. Tři hodiny sexu, kde smě dělali naprosto vše. Ale byl jsem nějaký podrážděný. Asi to vycítil, druhý den se mě na fb ptal. Vtipné bylo, když jsem se ráno probudil a byl ,,od něho". Mé vanilkové oblečení jsem omloval vylitým džusem a saša věřila, já se uvnitř smál.

Škola skončila a já cítím, jak mám najednou málo povinností. Jediné co mě zajímá je práce v reklamce, Dýn a druhá práce. Stále mám v hlavě bubáka, který říká, že jsem se neviděl se svými nejlepšími přáteli, že nemám naplánované prízdniny a dořešenou druhou práci. Nemám absolutně žádnou náladu na řešení těch povinností. Vždycky jsem měl všechno dokonale přichytsané, uklizené srovnané, teď? Jsem v šoku, že jsem si uklidil v pokoji!
Nepoznávám se, nevím co potřebuju, už v sobě nemám nic, co by mě táhlo kupředu.

Jediné opravdu jasné pudy, které cítím jsou obavy o peníze a obavy z nedostatku sexu. Pan F. se přestěhoval. Miluje mě a chce abych u něho přespával. Jsem vážně taková děvka? Mam být upřímný a říct to Dýnovi, dokud je ještě čas? Nebo mam pana F. vodit za nos a pomstit se mu? Chci být homo děvka za každou cenu?
Když sem se viděl s tymisem, bylo to jako u zpovědnice. On je gay už od narození, když slyšel mé historky byl pohoršen! On! Pravdou je že Dýn je super, a já po něm nic víc nechci a přesto že mě mluví moc hezky, já nějak nemám jistotu. A ta pro mě byla vždy zásadní ..

Přátelství, kde není úplně vše vyřčené, přece nemusí být nutně povrchní

5. června 2013 v 12:22 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Včera jsem měl ráno depku. Chtěl jsem dát výpověď, nevěděl, zda půjdu večer s ním, rezervním plánem bylo běhání s K. Pořád poslouchám ty nové písničky, jsou tak zvláštní, nejsou dynmaické, ale krásné, pozitivní a přesto v nich cítím něco neukojeného. Dokonale sedí na tohle mé období.

Když jsem s ním včera byl a on řekl, že mu stačím jenom já, říkal sem si, zda stačí on mě. Od té doby co ho znám mi přijdou všechny konverzace s ostatními kamarády jako prázdné a nudné. Dýn chce ostatní poznat, jenže je to tak jiné. Já nemám žádnou mimopražskou partu, se kterou bydlím. Má pestrá paleta kamarádů je složená s těch zajímavých lidí, které jsem cestou nasbíral po kurzech, školách a pracích. Napadlo mě, že bych udělal něco, kam bych je pozval, jenže co by bylo? Těžko budou něco řešit, když se neznají, leda tak pít, jenže mé kámošky spíše nepijí. Blíží se mé narozeniny, blíží se prázdniny, blíží se teplo, a já nemám náladu nic plánovat a zařizovat - (poznáváte mě?!)

Zvláštní je, že ani nevím, jestli mu věřím. Sice jsem nadšený z toho jaký je, ve srovnání třeba s panem F. je bůh, vlastně i ve srovnání s Tymisem. Beru ho prostě jinak:
Ke kamarádkám, těm hodným, skromným ňuňanům na kafčo přistupuju jako k holkám ze sexu ve městě, postěžuju si na práci a školu, oni na kluky, proberme společný drby, ale dál? Vědí houby o tom, jak se cítím, co mám skutečně v hlavě a čím teď žiju. Je to nechutný, nikdy jsem nechtěl mít povrchní vztahy, ale můžu si za to sám. Jenže, chci jim to říct? Nechci. Přátelství, kde není úplně vše vyřčené, přece nemusí být nutně povrchní. Ale já to tak cítím, protože tomu chybí hloubka. Jenže mám zase na druhou stranu vztahy, kde hloubka je, ale nezodpovědnost druhých je větší než má trpělivost a tak je upřímnost a opravdovost k ničemu.

Ze začátku jsem měl pocit, že Dýn přišel a vyléčil mě. Z naivity, z toho všeho hrocení, z řešení, jsem mnohem víc suverénní, i když váhám, zda nejsem již za limitem. Jeho sms mi rozzáří den a jeho úsměv zas poklopec. Včerejšek mě ale zaskočil, povídali sme si, bylo mi dobře, ale jako kámoše jsem ho nebral. Nebyl jsem uvolněný, jako bych se bál, že něco pokazím. Je to friends with benefits a přesto, že vím, že mě má rád takového jaký jsem, pořád mi přijde, jako bychom flirtovali a to mě nechává trochu rezervovaného. Nevím, možná v tom hraje to, že nechci nic cítit, nikdo ho nezná a tak, je to prostě složité ..

vzhled o.26

5. června 2013 v 7:52 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate


  • Rebrand me
  • Barvy: krémová, šedá, černá
  • Styl: kasický, vzdušný
  • Význam: Myšlenku na změnu designu ve stylu ,,Rebrand me" mě napadla už dávno. Chtěl jsem nějak vizuálně zachytit to, co všechno se u mě změnilo. Neustálé střetávání světa ambicí, studia, práce a úspěchů s nekonečným nočním životem, utajeným sexem a obroským štěstím se mi nakonec stejně nepovedlo 100% zobrazit. Nicméně na obrázcích je nahý kluk, zobrazující randění s Dýnem, hubený a potetovaný kluk zobrazuje nový styl, mladost a nezávaznost, holka, která jde na cvičení symbolizuje ambice a Samantha Jones je vlastně potom výsledek toho všeho, absurdní nadržená postavička, která je mi teď velmi blízká.

Už se nehodnotím, nebaví mě to

3. června 2013 v 13:28 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Víkend s Dýnem byl moc fajn. Jsem hrdý, že jsem uřídil tolik kilometrů. byl jsem jak moje teta. Jet po práci do obchodního centra, nakoupit jídlo a pití a pak se jen odevzdat úžasné atmosféře.
V americké práci mě to strašně nebaví. Lidé mi tam přijdou strašně umělí a neupřímní. O to víc si vážím reklamky. Díky záplavám nebudu muset prezentovat můj školní projekt, možná mi to i vadí. Do reklamky teď asi budu chodit víc. Ve škole si jen napíšu pár testů a semestr mam za sebou.
Na všechny své blízké kámoše kašlu. Elle a K. jsou zoufalé a já nedělám nic jiného, že je odmítám. Chci vídět slečnu Uměleckou, A., Ann. pana Sarkastického, Vina Diesela atd. Jenže já nemám čas. Můj život je najednou jen o něm a o práci. Cítím se dospělý v tom stereotypu, když se celý týden těšíte na víkend a na svou polovičku.
Ale už se nehodnotím, už mě to nebaví ..
Dělám to, co mě baví, co mě naplňuje a co mi tvoří úsměv na tváři, už nechci diplomy, peníze, stipendia a fotky na facebooku ...