Květen 2013

Dokonalý svět děvky

31. května 2013 v 23:12 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Chci to rychle naflákat, protože jsem unavenej, ale napsat to musím, můj život je se zase posunul mílovými korky vpřed, nebo dozadu?

Polovztah s Dýnem je úžasný. No, dobře, on je úžasný, ale vztah to není, něříkáme tomu tak. Nikdo o něm z mé strany neví a mě mrzí, že jeho kámoši to řeší, ikdyž se hrdě brání a obhajuje mě. Na začátku týdne přijela jeho bejvalka a on mě nechtěl vidět, chápu to. Ale i tak jsem chtěl večer něco pdoniknout. Využil jsem toho, že pan F. se dostal do té klasické situace přilejzání. Naštval mé city, odmítl jsem ho a teď hezky přilejzá. Vhtěl jsem malý revange, tak jsem se s ním vyspal. Byl nezkušený, unavený a příliš hubený, což pro mě byl šok. Vždycky jsem si myslel, že mě to bude přitahovat, ale jeho žebra, dlouhé údy a černé vlasy se v té tmě mého pokoje dmuly jako hororvé rekvizity. Když ne příliš slavnostně prohlásil, že je unavený a už nemůže, uvědomil jsem si, že Dýn je oproti němu hvězda. Ráno jsem si připadal jak největší děvka, mé ego ale bylo nadšené.

V práci není nadřízená a tak mám vše na starosti, konečně mám na starosti své vlastní školící programy. Baví mě to. Dneska jsem se viděl s mladou Moldavankou z bývalé práce a protože je bisexuálka stal jedinou osobou, která ví o tom, co se se mnou od února děje. Bylo to příjemné do té doby, než mi řekla, co se ve staré práci říkalo o mě a Bejvalce. O tom, jak jsem jí neojel a jen vyprstil. Nechápu, že to někomu řekla a že se z tohohle někdo rozhodl, že jsem gay. Když mi to řekla, bylo mi to jedno, koho zajímá co si ti chudáci bez střechy nad hlavou myslí o mé nedostižnosti.

To, co mě opravdu děsí je fakt, že tři roky starou událost, o které věděl jeden člověk teď řeší 60 lidí a vyvozuje z toho nucené závěry. Co budu dělat, až na mě někdo za tři roky vytáhne Tymise, pana F. nebo Dýna ?!

Džíny, déšť

27. května 2013 v 8:24 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Venku je ošklivo. Zkouškové se řítí ke konci. Včera jsem měl pyžamový den, rehabilitace z běhaní s Dýnem po klubech, práce na školních projektech a vanilkové frappé. Slečna Americká září i v práci. Je to celkem důležitý, ve stresových chvílích se stále usmívala, celkem mi to pomohlo. Vídám se snad jen s ním a s K. Těším se, až bude krásně a já nebudu chodit do školy, jenže zatím mám chutě a obávám se nastupujícího bulirexu. Prášky krásy neburu a žiju, zatím.

Páteční párty mi připomínala dávné večery s lidma z první práce, nenáročné, pohodové, ale nic extra. I Dýnovi se to moc nelíbilo. V sobotu ráno napsal, večer mě vyzvedl práci a pak sme šli ke mě. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že když líbáme, je vzrušený. Před měsícem měl holku a teď? To, co dělá v posteli je neuvěřitelné, je to úžasné, ale je to dost zvláštní. nějak to neřeším, spíš jsem stále překvapen. Hlavně si taky řikám, že nejsem tak hezký ,,abych vzrušil i kluka". Nisméně, darovanému koni na zuby nehledím, užívám si to, je to příjemné, of course. Když jsem u něj byl i včera, už mi přišlo, že je čas jít. Nikdo nic neřeší a voilá - byli sme spolu tři dny v kuse. Ale naštěstí je všechno oboustrané. Když najednou prohodí, že se více vidá se mnou než s nejlepším kamarádem, mám pocit, že v tom nejsem sám, on to řeší taky.
Občas se nachytám, jak na jeho ,,grotesku" zareaguju vážně. Řekli sme si, že spolu nejsme, že si vlastně každej můžem najít někoho jiného, pořád se to učím. Jenže pak slyším, jak o mě mluví jeho bejvalka !!! Řeší me jeho kamarádi a on chce poznat ty jeho. On sice nic necítí, ale do jeho života patřím. Z mé strany o něm nikdo neví, nikdo ho neřeší.

Včera vysněný den, aneb materiální úspěch je passé

23. května 2013 v 22:29 | pan Nedostižný
Po probuzení jsem si hned sáhl na břicho. Bylo větší, večer jsem se přejedl papričkami. Při venčení jsem přemýšlel o tom, co mě dnes čeká, náš pes řádil, jako by byl o deset let mladší. Sedl jsem ke kompu a koukal, zda mi Dýn potvrdil dnešní setkání. Až po té jsem si opakoval na dnešní ústní zkoušku ...

Možná se to zdá být, jako bych byl zaslepený, zamilovaný. Jenže mě nepřijde ani trochu nemorlání myslet sex a užívat si to. K čemu jsou hodnoty a kdo je definuje? Přečtěte si staré články! Uvidíte co mi dala hodba za úspěchem, přečtěte si nadšené články o povýšení, skvělé maturitě, stipendiu nebo vysoké škole. Už nemám ty ambice co dřív, protože ten pocit, který mám s ním mi žádný úspěch nikdy nedal a rozhodně nedá. Tohle totiž není materiální. Psali ste mi do komentářů ať se uvolním a užívám si. Když to dělám, jsem najednou nezodpovědný? Jsem bisexuál, sexuální radovánky prožívám prostě podruhé. Chytám svou druhou sexuální mízu, tak mi prosím dejte svolení, abych si mohl chvilku užívat, než zase budu bojovat proti staromódním názorům, vlezlým předsudkům a nespravedlností světa.


Je zkouškové, já chci ale sex

22. května 2013 v 12:06 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Mám asi nejtěžší týden ve zkouškovém. Musím dodělat závěrečnou práci a nějak vůbec nemám trpělivost na pomalou práci na PC. V hlavě mám pořád myšlenky na sex s Dýnem, pořád na něj myslím a pouštím si písničky, které nís ráno budily. Ironické je, že jsem už od patnácti stál o rozmanitý okruh spolehlivých přátel. Teď, když ho konečně mám a oni mi pořád píšou ať s nima jdu na oběd, pivo nebo kafe, tak já říkám, že se musím učit a ve skutečnosti sedím na lavičce s Dýnem a piju víno.
Bílý Drdol, Pan F.,Beka a slečna Upřímná, ta kamrádská skupina, kterou jsem potkal začátkem února mě už vůbec nezajímá. Všichni jen zírají, že jsem je vyměnil za kamarádství s Blonckou. Najednou mi přijde, že nikoho nepotřebuju, jen jeho. Jenže vztah ,,friends with benefits" je pro mé citlivé já dosti nebezpečný. Já vím, že nemám nic cítit, ale strašně se bojím, bojím se o něj. Nevím kdy to bylo, ale nějak sem si řikal, co bych dělal, kdyby se mu něco stalo? No prostě mi na něm záleží, a mnohem víc než na lidech, které znám roky.

Tento půlrok je takový zvláštní. Mám všechno co jsem si vysnil, skvělou školu, skvělou práci, auto, kamarády. zažil jsem tři krátké vztahy a zjistil jsem, že jsem opravdu zvíře. Nedávno jsme byli na školním výletě a mě stačili dvě hodiny na to, abych zbalil cizince, který mi hned na to nabízel noc u něj. Nešel jsem, zas taková děvka přece nejsem. Ale zvedlo mi to ego.

A tak se musím učit, myslím na něj, odmítám své přátele a žiju vysněný office live, který mě nudí. Na jednu stranu by lidi dali život, aby měli to, co já, ale na druhou stranu si občas přijdu jak nepřirozená bukva, co se ztratila ve svých snech ...

Udělal se na potřetí

17. května 2013 v 14:11 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Byl jsem unavený a 40 minut si vybíral co na sebe. Začalo poprchávat. Byl jsem tam přesně na minutu. Nechal mě sice čekat ale byl tam, trochu nachlazený. Stejně jako ani on nezapomněl an drobnost, kterou jsme si slíbili. Udělali sme si jídlo, koukali na fotky, pouštěli si hudbu, pili, blbli až sme se dostali do požadovaného přiopilého stavu.

Přišel jeho roztomilý úsměv a tvrdý dick. Na posteli sme zas roztančili rodeo. Je tak vášnivý a má to rád stejně jako já. byl ve mě, já se udělal, on ne. Pak, po půlnoci, dostal úžasný nápad - půjdeme do vany. Bylo dost pozdě a já šel druhý den do školy. Kdyby to nebyl on a já nepil, kašlal bych na to. Jenže on tak voní, je tak sexy a ty trenky mu tak slušeli, že jsem šel. Bylo to spíš vtipné než romantické, ale na tu mi nehrajem, nejsme přece spolu. Rozmáchal mi vlasy a já myslel že ho zabiju. V ten moment jsem pocítil, že se sice dokážu naladit na jeho pohodovou vlnu, ale jakási ,,uptide madame" ve mě pořád je. Ano, ve dvaceti letech bych si asi všude obhájil, že je dobré mít do práce upravené vlasy a ne je mít rozcuchané a nedej bože od spermatu, ale dá se to přežít. Pak jsme se odebrali zpět a jeho pokus o orgasmus opět nevyšel. Přišel jsem si rozpůleně, a trvalo to tak dlouho, že jsem začal přirážet jak ženská. On, unaven, opilý, odpadl. A já jak nasraná Samanta, usínal na něm. Všude měl bordel a já si řikal, jaké o je, když vyrůstal v luxusním paláci a teď bydlí jak myš. Ráno se vždycky bojím, že můj dech není zrovna mńamka, jenže on mě začal líbat dřív, než jsem otevřel oči a vmžiku byl ve mě. Bravo tentokrát se udělal. Večer byl super, ale občas byli situace, kdy jsem pořád ještě ten řešící, moc zodpovědný - to nechci, ztratil jsem kvůli tomu pana F. a ikdyž to není ztáta ( :D ) tak o Dýna už přijít nemůžu.

Pohrdám v obleku

17. května 2013 v 14:05 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Dnešní ráno bylo dokonalé. Včerejší den byl sice náročný a já jsem byl dvou testech, eseji, schůzi v práci kvůli nové kampani, na rychlo dělané umělecké prezentaci, gratulaci po telefonu Elle, která bude dělat se mnou ve druhé práci, tak ano, byl jsem trochu unavený, ale večer s Dýnem nic nezkazí. Ani to, že se neudělá ...
Už ráno, když se člověk probudí s tím, že večer bude fajn, strašně to povzbudí. Chodit ve společenských botách, v košili, s taškou na noťas, volat z pracovního telefonu, s tím, že pracujete v reklamce, někdo by řekl, že žiju sen. Já se to snažím si nějak připomínat a těšit se z toho, protože ještě před pár lety jsem ošklivý, nedospělý, nevzdělaný, bázlivý a uzavřený puberťák z pražského předměstí. Ta práce mě baví, ale pořád mám v hlavě kalkulačku, která říká, že ve druhé práci mám víc.

Nově vytvořené přátesltví s bláznivou blonckou pokračuje. Jakobych již potřetí měnil kamarádský kolektiv na nové škole, jsem taková děvka! Moje já ze druháku na gymplu by slintalo.

Hodina francouzštiny byla zajímává. Pan Sporťák sledoval celou dobu hokej, řikám si oukej, ale on tím žije, sportem a mě to neskutečně odpuzuje. Podle mě tyhle moc zaměření lidé nikdy nebudou moci říct, že vyzkoušeli jiné. Bloncka byla tak pitomá, že si slovíčka hledala na google překladači a neuměla to pochopitelně vyslovit. Vesničance to slušelo, ale byla nepozorná a volala domů - do buranova. Miluju lidi, kteří nejsou z Prahy, ale na Veničance mi vadí, nebo spíš to nechápu, tu její vázanost na rodinu, co přátelé, žvito, koníčky? je snad všechno o potomcích sourozenců? Pak tam byla taky Viola. Milá blondýna, která má smysl pro umění a dlouhodobý vztah. Příjemný člověk,který občas nudí.
Tak takhle se já dívám na ostatní kolem mě. Nechápu je, pohrdám jejich hodnotami a přitom sám co?

Friends with benefits live

15. května 2013 v 18:49 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Najednou ej všechno jiné. Už to nejsou večerní směně v centru, hospody s MM a VD. Bez kafí, bez řešení toho, že Tymis nebo pan F. nenapsal. Najednou je venku krásně, pana F. vystřídala šílená, milá a zábavná Bloncka. Tymise vytřídal Dýn, který o mě stojí, sice jsme jen friends with benefits a já ho asi nemiluju, díky bohu. Tento nový vztah je teď to čím žiju, malé neúspěchy ve škole mě nejen že nevykolejí, já už je ani nevnímám. Vídáme se obden a je to super, konečně jsem si našel zpřízněnou duši.
Paradoxem je, jak každému říkám, že nestíhám. V jedné práci jsem dokonce řekl, že tam teď kvůli škole chodit nebudu, doma už nevědí, jak vypadám. V mých očích je úžasný, chci ho vidět, jsem rád když napíše, ale pak sedíme venku, říká že teď holku nechce a že si užívá. Ano, užívá si se mnou a já s ním.
Najednou jsem v klidu. Je hezké počasí, jím pravidelně, čistím si zuby jsem tak spořádaný, že tomu nevěřím. Mám z toho radost, ale na druhou stranu je ten klid zvláštní. Své kamarády jsem neviděl ani nepamatuju. Nejhorší je, že je opravdu nepotřebuju.
Zítra spím u něj a těším se. Najednou mi nezáleží na práci, vzdělání, penězích, hodnotách a tom, jak co vypadá, co si o mě kdo myslí a jak působím.

Důležité je opravdu jen to, jak se cítíte, co děláte a jestli tomu věříte. Mám v hlavě protipovrchní filozofické myšlenky.

Jediný vztah, který je třeba pěstovat je vztah, který máme sami se sebou.

James Dean Times

11. května 2013 v 19:15 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Stál jsem v dešti a volal Saše, že asi nepůjdu. Řekla, že se mam v klidu převléct a stejně dorazit. Já dorazil a zažil nejlepší sobotu mého života, vrcholící sexem s Dýnem. Od té doby je všechno jiné, naprosto ...

Nejsem Carrie abych uvažoval o tom, jaké vlastnosti musí mít člověk, který Vám během sekundy změní život. Nechci rozebírat ani to, jaká je to velká náhoda, že v té metropoli na sebe narazíme. Spíš si chci ujasnit, co všechno je jinak. Posloucháme stejnou hudbu a tak se můj playlist neustále rozrůstá o jeho songy. Zapoměl jsem na bulirex a jím častěji měnší porce. Často jídlo nedojím, musím se k tomu nutit, chuť k jídlu už taky tolik nemam. Najednou nepiju mléko. Vzhledem k nočnímu životu spím méně, ale za to několikrát během dne. U něj, doma a pak ještě třeba hoďku večer. Aboslutně jsem ztratil kontakt s panem F., Ká., K., Tymisem a Elle. Nevídám se a ani si nepíšu s nikým z nejlepších kamarádů. Nemám potřebu je vidět. Dokonce u K. jsem pocítil náznak toho, že mě skoro až otravuje. Jak to? Co se děje? Je vážně obsazenost mého srdce natolik rozhodující, že už nemám potřebu stálých vztahů? Vyřadil snad sex kamarádskou komunikaci? Chození na kávu se zdá být najednou uhozené, je lepší se válet na trávě s flaškou v ruce a líbat ho.

Mé cílevědomé já má dovolenou.
Společesnké boty, černé svetříky a koukající košile jsou pryč. Hraní si na manažera, koordinátora a užívání si pravomocí je najednou strašně přežité. Jakobych se vrátil do puberty a začal znovu řádit. Ale to je trochu přehnaně řečeno. Rozhodně neřádím. Dýnovi počítám hodiny spánku, chci aby byl do práce vyspalý a dokonce si kvůli tomu odpírám sex. On mi dává dárky nemateriální hodnoty, usmívá se, sahá na mě celé večery, píše mi na fb a hlavně se chce vždycky zase vidět. Nevím, zda jsem tak moc poznamený těmi pitomci, kteří mu letos předcházeli, ale v jejich stínu je jeho dokonalost Nedostižná. Miluju jeho přízvuk a všechno, ale nejvíc jsem v šoku z toho, jak si on vysnil mě.
Ať jsem sebekritičtější, není nic, co by mi vadilo. Akorát, když se včera opil a lezl po Saše, tak jsem se tak díval, ale v pohodě. To ten kamarádský telefonát byl horší, z něho jsem poznal, že je strašně milý a na všechny. Jsem zvědavý, jak se to vyvine. Společné fotky jsou tak úžasné, free, bláznivé a pěkné, že se neubráním jejich postování na fb. Ostatní tak najednou vidí, že krom ní se vídám s jakýmsi stylovým floutkem. Já to ale tak neberu, není to jen další postavička do alba, vždyť mě ojel sakra!

Když usínáme nebo se probouzíme, strašně rád bych mu něco zašeptal do ucha, jenže než přijdu na něco, u čeho bych nevypadal jako ,,všechnořešící" holka, tak usnu, já nebo on. Je to ale lepší, jak se znám, tak by mé filozofické žvásty zničili všechno, co tak přirozeně vzniklo.

Manýristický queer pozér

9. května 2013 v 15:02 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Vyléčen z bulirexie. Bolí mě hlava, jsem často unavený. V uších hroznej rachot. Platonicky zamilován do Dýna. Bez potřeby vidět kamarády. Obava ze zkouškového a lhaní v práci ..

S Dýnem si píšem. Jsem toho nadšený, ale snažím se to nějak moc necítit, abych zas nebyl zklamaný. Jenže mi rozumí, je trpělivý a pozorný. Píše často a nic nezapomíná. Vážím si toho. Dnes jdeme ven. Není to takové, že se strašně těším nebo tak, ale jsem strašně zvědavý.
Od toho večera s ním, jsem začal poslouchat jinou hudbu - tu jeho a moc se mi líbí. Připomíná mi to druhák, kdy jsem chtěl být strašně kůl. Jedl jsem málo, byl unavený a měl sex. Tak teď sem přesně ten typický manýristický pozér, s patkou nahoře, brýlemi bez skel a v klobouku. Jako kdybych žil přemoudřelý artový biják ,,Imaginární lásky". Připadám si hrozně ,,queer". Pořád mam v hlavě to ráno u něj, jeho byt, jeho vůni, všechno. Jeho kamarád mi lajkuje fotky na fb, jsem mile překvapen.

Neustále pendluju mezi oběma prácemi. Vzhledem k tomu, že studuju a mám ještě praxi, nevím přesně, kdo platí mé zdravotní a sociální a kde všude uplatňuju slevu na DPH. Táta se mi stará o auto, je hodný. Každé ráno na mě mamka pořád něco mluví a mě to nezajímá.


Až budu mít seminárky, budu už vklidu, úplně.

Noc jako v Sexu ve městě

5. května 2013 v 16:23 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Byl to jeden z nejlepších sobotních večerů (a nocí), které jsem za poslední měsíce zažil. Nejlepší i nejhorší na tom, je že byl sem s úplně cizími lidmi.
Nejdřív to začalo tak, že sme měli jít s lidma z práce ven. Jenže z toho nakonec sešlo a já, místo toho, abych se učil, jsem byl na facebooku do té doby, dokud jsem někoho nevykopal na párty. Nakonec se ozvala Saša, že by šla, že jde za kamarádama. Sice jsem šel do ne neznáma, ale risknul jsem to a vyplatilo se to. Najednou mi otevřel kluk, který moc nemluvil, roztomile se usmíval a byl oblečený jako hipster, slušelo mu to. Najednou jsem vešel do obrovského pokoje v rohu jednoho z těch cihlových domů v centru Prahy. U okna byl malý stůl plný Ginu, vedle seděla moc hezká a milá holka, někoho mi připomínala, byla rozumná a dospělá. Naproti ní seděla slečna Šílená, dost napitá Ostravanka, se kterou byla strašná sranda. A poslední člen byl Dýn. Malý, stylový a roztomilý.
Celkem sme se bavili. Blbli s foťákem, filozofovali, byli fajn. Nakonec mě Saša donutila kouřit cigarety, pak začla zvracet a už nepřestala. Najednou jsem v koupelně s Dýnem a řešíme Sex ve městě. Poté jsme se přesunuli do nového klubu u Staromáku, kde to bylo hrozný, ale slečna Šílená šla s Hipsterem na bar, já zůstal opřený o Dýna a tentokrát řešili módu a tak. Připadal sem si jako největší buzna, ale mnohem víc mi vadilo, že má konverzace potvrzuje stereotypy, které se o homo říkají. Nicméně jsem ale poznal, že vedle mě sedí, kluk který toho má se mnou opravdu mnoho společného. Přesouvali sme se do Chapeu Rouge asi ve tři ráno, což bylo ideální. Tam sme nejvíc tancovali, smáli se a blbli. Když přišel kouř, světla zhasla, měl jsem Dýna u sebe, jeho jemné letmé doteky se nedali ignorovat. Pořád jsem si myslel, že je hetero, opilý, všechno je nezávazné. Jsem už tak naučený od pana F. a Tymise, nic nebrat vážně a hlavně nic necítit. Jenže když klub zavřel a my vylezli ven, na světlo, nabídnul mi, abych šel k němu spát. Já pořád, v tu chvíli si nebyl jistý, co bude dál. Řikal sem si, že se vyspim a pak půjdu, naštěstí ne ...

Bydlí v mnohem lepším bytě než Hipster. Takový ten typický studentský byt, jen postel, židle a stoleček z Ikei a noťas na peřině. Připomnělo mi to byt u Kudlanky. Nikdo tam nebyl a postel byla pro dva. Bylo jasno, že s ním budu spát. Chvilku sme si povídali a najednou v trenkách sledujeme seriál. Já ospalý, opitý a nadržený vedle něj. Neustále mi ukazoval své krásné bejvalky, jenže pak opět přišli letmé doteky a mě už nebavilo čekat, doteky jsem oplácel. Najednou jsme se líbali. Dělali sme snad všehno. Nevěřil sem tomu. Je to tak? Znám ho deset hodin! Byl úžasný, sexy, dělal přesně to, co jsem chtěl. Hlavně byl kluk, to jak se mě dotýkal a tak, to holka nikdy nedokáže. Jeho rty, líbal skvěle. Najednou začal panikařit. Připomněl pana F. . Ale bral to lépe. Vyklubalo se z něj, že to bylo poprvé, že je to divné. Kroutil sem očima, přišlo mi to až k smíchu. To mam zas někoho učit, jak se vypořádat se svou sexualitou?! Shrnuli sme to jako bisexuální výlet. Svěřil sem se mu s mými zkušenostmi a vyjádřil obavu z toho, že se bojim, aby naše ,,postelové přátelství" neskončili stejně rychle, jako začalo. Nakonec sme dělali úplně všechno, žasnul jsem nad polohami, které sme vytvářeli. Taky mi ho nikdo nikdy nekouřil tak dlouho. Připadal jsem si jak Samanta, úplně jsem chtěl prohlásit: ,,Ten kluk má ale výdrž!" :D
Doprovodil mě až do metra, na mě tyhle gesta celkem působěj. Teď si píšem na fb. Někdo ve mně stále říká, že ideální kombinací dobrých vlastností Tymise a pana F.
Je prostě super. Ale nesmím se vázat, nesmím nic cítit.

Revange, Rebrand

3. května 2013 v 8:26 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Včera jsem se s panem F. trochu porafali na fb. Uvědomil jsem si, že to dál opravdu nikam nevede, je to prostě kretén. Nějak jsem to cítil a proto jsem byl po škole na kafi s Blondskou. Blondska je povahově dost blízko panu F. a mohla by s klidem nahradit jeho místo. Je zábavná, pohodová a flegmatická, jako on. Jenže do ní se určitě nezamiluju, nebudu se s ní potajmu líbat a nebudu muset přehlížet její polovztahy, život na sociálních sítích, rozmazlenost a nástup do prváku ve dvaadvaceti.

Toto rozhořčení a kritika ze strany toho ,,drsňáka" mě překvapivě nakopla. Chci od pondělka všechno dělat jinak. Jíst pravidelně, chodit běhat, vyměnit šatník, jezdit na letní sídlo, kamarádit se s blonckou, být lepší v nové práci, vytvořit rámcový konspekt svých fotek na fb a jiných sociílních sítích a tak.
Budu skvělý, dokážu to! A on bude jen brečet u pc, s pinďourem v ruce ...

Odfiltrován, sám

1. května 2013 v 12:16 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Včera jsem se totálně přejedl. Vadí mi to, ale v poslední době se přikláním i jiným ideálům těla než je dlouhý vyhublý anorektik, který vypadá, že poslouchá elektro a studuje uměleckou školu. Začal jsem o sobě přemýšlet jako o zábavném, úspěšném hetero klukovi, co je hubený, ale má i svaly a je opálený, s vousy.
Pan F. se mi minulý týden neozval. Po tom, co se mnou strávil půl dne a já se vznášel, protože to bylo skvělé se mi skoro neozval. Je to takovej namyšlenej, rozmazlenej kretén, kterej nic nedokázal. Nic neřeší, všechny jeho myšlenky jsou jen prchavé sny. Jediné, co umí je jíst, masturbovat a čumět do pc. Dluží mi asi tisícovku a hlavně mi dluží spoustu času, kterou sem s ním ztratil. Je konec, nechci ho v životě vidět. Ale není nikdo kdo by ho nahradil.

Pan Dospělý (VD) vůbec nemá čas, často na něj před usnutím myslím. Šarlotte (K) si našla nového kluka, kterej vedle ní vypadá jako nevychované dítě. Je to roztomilý puberťák, na sex ok, ale jinak?! Včera jsem potkal Aničku z bývalé práce, bylo to moc fajn jí vidět, sice ci toho nemáme zas tolik co říct, ale je to skvělá holka, upřímná, zábavná, na nic si nehraje. Tymis se taky neozývá.
Když se s kamarádem nevidím týden, přijd mi, že už to kamarádství nemá cenu ...
Nevim proč, ale když si mám představit skvělou kalbu, musí tam být jeden z nových flegmatických kamarádů, se kterými sem se líbal. Pan F. a Tymis, tak dlouho jsem přemýšlel proč chci večer chodit radši s nima než skymkoli jinym a dospěl jsem k názoru, že je to právě tím, že oni jediní vědí o mé bisexualitě. Možná se s nimi cítím lépe, jsem otevřenější a uvolněnější. To je sice super, ale sou to takoví čůráci, že snad radši nikam chodit nebudu. Když nakonec někam na truc jdu, jsem otrávený a přijde mi to nudné, jako včera. Je to strašná škoda, když pak chci udělat něco, co bych s nima určitě užil, transformuju své kamarádky do nepřirozených rolí a oni se pak cítí divně.
Mam před sebou strašnou haldu učení. Je hnusně a chci sex. S opravdovými přáteli se vídám málo, protože ani jeden z nich nejsou součástí mého života. Ve škole jsou sice fajn lidi, ale jsou jiní a pan F. je čůrák. V práci to taky nevidim na nikoho, s kým bych všechno sdílel. A tak ikdyž jsem dobyl mediální školu a práci v reklamce, nenašel jsem nikoho dostatečně úžasného na pozici nejlepšího kamaráda. Kamarádi nasbíraní za posledních 20 let mají své životy a ať se máme sebevíc radši, bydlet spolu, chodit do stejné školy a práce nikdy nebudem.