Duben 2013

Praha mě štve

30. dubna 2013 v 15:00 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Praha mě začíná štvát. A nejen proto, že za rohem bouchají bomby. Lidé padají do silnící, krváecjí, kradou, fetují. Ani nevím, zda mi to vadí. Spíš mě děsí rozdíl mezi mnou a okolím. Jsem tak rozmazlený, uvědomil jsem to o víkendu. Než jsem sem šel do práce, táta mi udělal jídlo a natankoval auto, sice za moje peníze, ale udělal to. Elle si bere jídlo z práce a jezdí sockou. Je to jen detail, ale rozdíl to je. Vůbec si nevážím věcí, které mám. Možná proto, že jsou lidi, kteří se mají ještě lépe. ..
Těším se na oslavu u Ann. Bude tam spousta středoškoláků a ikdyž se oproti nim cejtim jako dědek, jsou mladí, plní elánu a to já potřebuju

Busy, ale jaro

25. dubna 2013 v 15:43 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky

Jaro svítí a voní všude. Náš pes se zdá být hezčí a mladší. Pravidelná pracovní doba v reklamce mi zlepšila pravidelnost jídelníčku. Lidé nechodí na přednášky, jsou radši s flaškou u Vltavy. V hlavě mám to, co budu jíst. Kalkulačku, která počítá mé v příjmy a výdaje.

Včera mě Elle vytáhla na sushi. Byl to fajn pokec, dlouho jsme se neviděli, povídali jsme si hlavně o práci.
Mám tolik poviností, že ani nemám čas na kamarády. Jediný, s kým bych byl ochoten se vidět je Tymis a pan F. Pořád tihle dva, s nimiž sem se v únoru většinou v pátek kolem třetí ráno někde líbal. Jsou to noví rádoby kamarádi a přesto, že jim tolik nevěřím a jsou nespolehliví stojím o jejich přítomnost. Mé velké kamarádky mě mají rádi, přechází mé manýry, ale přijde mi, že kromě neschopností chápat mé problémy - jsem příliš jiný, je mé problémy nezajímají. Studují školy, které je nebaví - to bych nikdy nedopustil. Mají trvalé vztahy - do to bych teď nešel. Jsou skromné a líné - já jsem ambiciózní a na prachy. Jsou to kámošky a jsou ale jiné.

Tak nějak bych si potřeboval odpočinout asi. Najel sem do šíleného studentského stereotypu. Pravdou je, že jsem spokojený, mam vlastně všechno co jsem vždycky chtěl. Chlácholím se povrchnostmi. Aby náhodou mé ego nesmutnělo, dostal jsem nabídku na točení filmu s Viktorem Dikem. Přijde mi to absurdní. Ta má vůle a cílevědomost. Nejsem ze sebe nadšený. Ano jsem na sebe hrdý, hlavně na to, že mám pocit, že stále vidím své nedostatky. I kdybych získal Oscara, tak k sobě budu vždycky kritický. A za to jsem rád, snad nebudu nikdy působit jako namyšlená nepřirozenina. Nicméně ke svému klidnému, sebevědomému já mám daleko.

Deníkově:
Včera k nám na nudný předmět přišel ředitel. Je tak strašně chytrý, klidný a jeho chování působí strašně skromně. Dnes jsem byl na obědě s novými kolegy ze světa reklamy. Měl jsem si dát lososa, česnekové těstoviny mi dali zabrat. Pan F. se prohání na skejtu v centru Prahy, já miluju tuhle ironii, on je totiž tak velkej skejťák jako já fotbalista. Jaro mě lákalo, ale test sem stejně nezatáhl. Neustále mam potřebu chodit a utrácet peníze, říkám si, že člověk žije jen jednou. Vím, že mi malé drobnosti doslova rozsvítí den, ale má kalkulačka v hlavě mi to zakazuje.

Mám vše?

24. dubna 2013 v 7:43 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Když včera večer prohlásila na PrimaLove Miranda ze Sexu ve městě, že má všechno, začal jsem uvažovat o tom, zda i já mám všechno. Mám dvě práce, obě mi ostatní závidí a vyptávají se, jaké to tam je. Škola mě baví a jsem v okruhu těch nadaných a chytrých studentů. Přesto večer chodím ven s Bílým Drdolem, slečnou Upřímnou Beccou a panem F. se kterým mám mnohem víc než jen přátelství. Po tom, co jsem s ním byl celý víkend, jsem získal pocit, že není až tak hrozný, že toho ke mně cítí hodně, že i já něco cítím a taky mi méně chybí ostatní kamarádi.

Jenže už se mi dva dny neozval. Na zprávy na fb nereaguje a mě to zase vadí. Zakazuju si mu napsat. Tyhle prchlivé románky neustále znásilňují mé city. Já jen koukám, že mé emoce jsou nekonečný pramen síly. Vážně. Je to asi má největší síla. Kolikrát mám chuť se rozbrečet, se donutit k breku. Jakobych byl stroj na lásku, kterou jen a jen dávám. Vztah nechci, ale občas je fajn, když někoho obejmu. Nejsem teplý narcis jako Tymis abych se uklidňoval homo siláky v posteli. Ani nejsem povrchní flegmatik jako pan F. abych do noci sledoval seriály s piizou v puse.
Já to dělám jinak. Jsem jiný a nevím proč jsem se v minulém odstavci srovnával s ostatními. K čemu mi je blog, když neumím efektivně všech informací, které jsem zde zapsal? Jdu si číst staré články ...
Jsem rodinný typ. Minulou práci jsem bral jako rodinu, jenže tahle rodina se rozpodla. Tady ve škole se rodina nikdy nevytvoří, kvůli povahám ostatních. Jediné, kde bych se mohl cítit jako doma, je nová práce. Jenže bude trvat opět věčnost, než zde zapustím kořeny. Paradoxem je, že celý březen s přesahem do dubna řeším víceméně to samé.
Musím se zaměřit na práci, ehm na práce ...

Zahrada, Auto, Frappé

22. dubna 2013 v 9:16 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Vždycky, když se mi opravdu moc daří, přijde něco, co mi má srovnat hřebínek. Vždycky se rozbil počítač, táta naboural, nebo se rozbilo video. Nechci říct, co se stalo teď, je to celkem jedno a přesto, že mě to stojí 4.000,- tak mě to nerozhodí. Včerejšek s panem F. byl dokonalý. Opravdu jsem koukal, když mi v letním sídle zastřihával růže. Sex nebyl a nevadí mi to. Líbá úžasně. Já to beru jako friends with benefits, zatímco on to bere jako začátek něčeho velkého a proto našlapuje tak pomalu.


Je krásné počasí, cítím léto. Nosím brýle, jezdím autem, užívám si. Jsem ale strašně roztěkaný. Mam toho teď hodně, dvě práce, školní projekty, natáčení a přitom bych byl nejradši venku. Je zajímavé, jak mi najednou K., Elle, VD ani Tymis nechybí. Pan F. se začíná chovat jinak, je to kvůli zamilovanosti, ale mě se to líbí.

Vysněný život

17. dubna 2013 v 9:22 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Neustále přemýšlím o tom, kdy jsem jedl a co. Mám pocit neustálé přesycenosti a od pátku si stále šahám na čelo se slovy: ,,Ty bláho, já celej hořím." V pondělí jsem se měl vidět s Tymisem, samozřejmě nenapsal. Elle chtěla jít v neděli na noční kávu, odmítl jsem. Ká. bude zase na stránkách časopisu. Pan F. mi doslova masturbuje do zpráv a přesto, že mě to nevzrušuje, užívám si příležitostí ho odmítnout - petite revange.

Dnes jsem byl na výběrovém řízení na mou vysněnou pozici. Konkurence byla starší, měli praxi a ukončenou školu. Připadal sem si hloupě. Ale pak jsem postoupil do dalšího kola a z dnešního rána se stala životní zkušenost. Je to vtipné, v lednu jsem se stresoval ve staré práci, brečel nad odchodem VD a Elle, byl unavený z nočních. Teď si jezdím autem, dělám vysněnou školu a ten dnešní pohovor ze světa marketingu mi tak pokochal ego! Povrchně vzato, brýle, uplé černé společenské kalhoty, business shoes, skvělá košile a mobil u ucha. S milou Venkovankou se proháním centrem Prahy a děláme rozhovory s režiséry. V neděli jsem byl s K. na natáčení pro značku Dougles. Byl jsem na obědě s těmi nejlepšími přáteli v luxusní restauraci přímo v čele Václaváku.
Všechno je úžasné, zdá se být. Přesto mi schází opravdový přítel, přestože vím, že technicky nemám na nikoho čas. Mám polovinu předmětů, co v zimním semestru a sotva zvládám.

Chci s brýlemi, hubenými lýtky chodit s panem F. s flaškou po Praze. Chci jít s Bílým Drdolem na picnic a opít se na Petříně. Chci jít s Týnn na Letnou a balit její kamarádku. Chci mít hotové všechny seminárky. Chci na chatu. Začínám mít cíl ...

Konečně jaro

14. dubna 2013 v 18:58 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Začal jsem konečně jezdit autem. Konečně jsem dočetl knížku na seminárku. Konečně jsem udělal ročníkovou práci. Učím se, jsem doma, vídám se s opravdovými kamarády a pracuju v nové práci. Ale pořád se musím otáčet. Mám pocit, že jsem něco zanechal, tam někde, v minulých měsících. Občas se vynoří nostalgické vzpomínky na bývalou práci. Na noc s Tymisem, na doteky pana F. a na sex s Lexie. Ale beru to spíš jako svou dospěláckou pubertu ..

Začíná být hezky. Kluci nosí trika, jinak řečeno demostrují svaly. Holky zas odhodily kozačky a odhalují kotníky. A já? Jsem ke spánku přejedený, jím, ačkoli se mi z jídla dělá už špatně. Dnes jsem platil historicky nejdražší oběd v životě 1 300 Kč. Tento týden jsem se už podruhé překonal. Můj sen připitého anorektika, brýle, bílé triko a letná, pan F. a víno se zřejmě konat nebude. Záleží ale na mě ...

Dnes to bylo fajn, poprvé se setkali mé kamarádské hvězdy - K. Ká a VD.

První paprsek 2013, aneb za hranicemi morálky ...

8. dubna 2013 v 16:04 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Já vím, je to dlouhý článek, ale je upřímný, pro mě strašně důležitý ...

Konečně začínám pociťovat jemnou spokojenost. Od doby co jsem s A. na tom legendárním kafi (Šálek luxusu), jsem dostal do hlavy jiné myšlenky. Viděl jsem jak to funguje u jiných, kteří vědí co chtějí. Díky Elle jsem zjistil, že mé problémy jsou velice banální. Pan F. mi ukázal svou povahu a já už neprahnu po jeho nadržených smskách, nepotřebuju ho, vůbec a jsem na to hrdý. Tymise učím, jak být kamarádem, uvědomil jsem si, že nejen ve svém životě, ale i ve vztazích chci všechno rychle, proto jsem zpomalil. Uvědomil jsem si, že jsem se ocitl za hranicemi vlastní morálky, proto chci teď sociálně zvolnit ..

Naskytla se velká spousta situací, ve kterých jsem si říkal, že už je to asi příliš. Například, když mi členové rodiny chtějí něco dopřát, něco mi dát, nebo se jen domluvit, tak mě neuvěřitelně vytočí. Automaticky, bez důvodu v sobě cejtím zlo. Výsledkem je moje nekonečná arogance a jejich smutné, nechápavé pohledy. Jsem vážně tak strašně rozmazlený? Jakýkoli náznak péče mě naštve a já opravdu nechci být fracek a otazník rodiny. chci být na ně hodnější, ale nejde mi to.
Včera jsem byl s nejlepší kamarádkou K. skoro celý den. Moc často se to nestává. Byl jsem hrozně unavený a ona nečekaně začla řešit naše přátelství. Byl jsem strašně překvapený. Najednou jsem byl v opačné situace, ne Tymis, ne pan F., Vin Diesel nebo Elle, najednou jsem byl já ten co se nesvěřuje. Pravdou je, že s K. se známe už od plenek, ona mě zná, ale bez obsahu, který je v řádcích tohoto bloku. Je to chyba, já sám to odsuzuju - v přátesltví má být vše řečeno, jenže naše přátelství vzniklo dříve než tenhle blok a tak má i jiná pravidla. Na jednu stranu mě to strašně potěšilo, ale na druhou stranu jsem začal váhat, zda jí všechno říct, jenže to bych o ní možná přišel, možná/nevím.

Vin Diesel mě taky strašně překvapil. Sice říkal, že se staví, ale oproti Tymisovi to dodržel. Ale, oproti Tymisovi mi vadí, ano (nevěřím, že to teď píšu), vadí mi že není homosexuál. Kdyby byl, měli bychom vztah a to by zničilo naše přátelství, takže by to bylo horší, ale včera večer, když jsem usínal, jsem na něj myslel. Štve mě to! Půl roku se učím, jak s ním být normálně kamarád. Poznal jsem ho a zjistil jsem, že má na spoustu věcí opačný názor, myslím si, že mu na mě spousta věcí vadí, ale bere to tak, že je to moje věc a neřeší to. Takže taky není dokonalý, ale když sedí naproti mě a mele tím východočeským nářečím, patří mi celej svět. A přesto že pomalu ukazuju své manýry, on se mě pořád drží, je spolehlivý, je dospělý, proto mi motá hlavu.

Ve čtvrtek mě v tom klubu začala balit jedna holka. Nebo balit asi ne, zjistil sem, že někoho má a byla opilá. Přesto! Kdybyste mě viděli, moje reakce, moje chování a mé hnusné myšlenky! Za prvé jsem byl v šoku, protože letos se mé bisexuální já přiklání na tu teplejší stranu a já měl najednou krásnou holku v náručí. Za druhé jsem si myslel, že kdybych jí chtěl, tak jí z fleku mám! Nevím, kde to mé ego nabralo. To, že jsem během lusknutí prstu sbalil před rokem Lexie ještě nic neznamená. V tu chvíli jsem nevěděl, co chci, taky jsem měl v sobě flašku vodky ...

Aby toho nebylo málo, napitý Tymis je taky nevyzpytatelný. Během velké akce pro dvacet mých kamarádů, má malá premiéra, mě tahal do homoklubů, hlavně že byl utahanej. Pořád opakoval to, že bych měl mít svaly a naznačoval, že kdybych je měl, tak bychom mohli být spolu. Ano, jeho ego je taky dost velké. Myslí si, že kdykoli ho vidím, jen polykám sliny. Přesně u toho s úsměvem zjišťuju, že nejsem tak povrchní, protože mi záleží na tom jaký je, jaký je ke mě. Jeho obří oči a krásné tělo se mnou nic neudělá ... no ...

Buďte spokojení, dělejte jen věci, které Vás dělají šťastnými. Važte si přátel a občas se srovnejte s někým, koho si vážíte, dozvíte se zajímavé věci ...

Den, kdy se stalo všechno

5. dubna 2013 v 10:19 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Ten den nezačínal dobře. Bylo hnusné počasí. Do centra jsem se tahal s velkou spoustou tašek. Moc se mi na celodenní školní akci nechtělo, ale měl jsem lístek. G. přišla pozdě a já lístek nechal doma, naštěstí se konečně ukázaly výhody kamarádství s panem F. jeho nejlepší kamarádka stála u vchodu a protáhla mě. Navíc jsem trochu porafaný s panem F.


Program byl celkem zajímavý, ale mě pořád přišlo, že tam nikoho nemám. Ano, velká řada ,,miloušů" kteří mě sice mají rádi a já je, ale mě k nim prostě nic netáhne. Pořád sem odbíhal za Bílým drdolem a přišel jsem si jak největší vtěrka a hrozně mě štvalo. V půlce dne jsem se v centru Prahy sešel s pánem, se kterým se po internetu domluvil, že mu něco prodám. Byla to má první zkušenost, bál jsem se, ale pán byl milý, zaplatil do poslední korunky a já byl pyšný, že se mi to povedlo prodat rychle a celkem výhodně. Je jedno, co jsem prodal, pro mě je důležité, že uprostřed dne jsem si šl potvrdit svou dospělost.


Po čase napsal pan F. a mě to hrozně potěšilo. Nechápu to, štval mě a já beru s tou největší rezervou, ale bylo to milé. Všichni se opili a atmosféra byla uvolněnější - čas na to abych si opět něco potvrdil. Proto jsem se opět zbalil a jel s Elle do jejího nového bytu. najednou jsem byl v jiném světě, v jiném životě. Elle už dávno není šikovná studentka francouzštiny. Je to mladá dívka, která má dvě práce, nemá na jídlo a utekla od rodičů. Najednou sem si uvědomil, jak moc dobře se mám. Vykládal jsem si jí, jak se cítím ve chvíli, kdy přemýšlela kde si pořídí psací stůl, kdo to odeze z Ikei a co bude ráno jíst. Mé problémy byly vedle ní směšné.


Pak jsem se vrátil. Chvilku pil a aby toho nebylo málo, ještě jednou jsem opustil školní kolektiv. Šel jsem na pokec za Tymisem. Praha má tu výhodu, že v centru je opravdu vše, takže jsem ušel asi minutu chůze. Rychle sme pokecali a já se vrátil k opilým kamarádům pana F.


Najednou jsme zase pili. Dostal jsem se do opilé nálady a pan f. mě vzal stranou a začal mě líbat. V tu chvíli sem si potvrdil to, že mám konečně friends with benefits. Nic jsem necítil a moc se nesnažil. Pak jsem vyšel a nechal sem balit od jedné moc milé slečny, se kterou sme si padli do oka. Mé ego bylo nadšené, já opilý. Pak sme s Kudlankou koupili chlast, lítal jsem po parketu a sotva se doplazil domů.
Dnes mě čeká další akce a já se těším do práce.

Mám na víc

3. dubna 2013 v 20:10 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Pořád mám v hlavě sobotní kafe s A. Tu noc poté jsem zažil nejdelší petang s panem F., bylo to fajn a jsem strašně hrdý na to, jak jsem ráno rychle odešel a ještě ke všemu bez rozloučení. Jel sem tramvají, poslouchal si a škodolibě se usmíval. Chtěl sem se několikrát vypsat, ale vždycky, když jsem přišel na blog, viděl jsem tady ten článek, který mi vždycky vynutil úsměv a já anjednou ztratil potřebu psát ...
Nejenže jsem se smířil že s panem F. nebude nic vážného, ale s ním nebude snad ani pitomé přátelství. Je vážně strašně nezodpovědný, dětský, povrchní a tak strašně sobecký. Hlavně mu schází pokora, nic v životě nedokázal, střední prolezl a školu mu platěj rodiče. Peníze, které si vydělá utratí za hadry nebo gel vlasy ... Kdybych postavil do řady všechny své přátele, jeho přítomnost by byla propadákem. Já ho mám tak na noční nadrženost a konexe. Nejsem Samanta ze Sexu ve městě a tak mi dělá problém si uvědomit, že se mi rýsuje vztah alá friends with benefits. neumím v tom chodit, dnes jsem naštval. Stávalo se mi to hlavně v dství, kdy jsem moc ,,já" a lidem leze na nervy. A jsem rád, mam na lepší lidi, než je on, ale zítra s nim budu celý den, v sobotu večer je velká akce s ním, bude mi trvat než si zvyknu ho vnímat jen na srandu a na důležité věci mít kamarády jiné ..


Dnes jsem se po dlouhé době viděl se Slečnou uměleckou. Bylo to fajn, je tak skromná a pokorná - toho jsem měl v poslední době málo. Štve mě, že Tymis se hrozně dlouho neozval. Alespoň s Elle sme se potkali :)


Ve škole mě sice zklamala jedna profesorka, počasí je na houby a já opět zjišťuju, že mi chybí zpřízněná duše. Snažím se naplánovat prázdniny, ale je to dost složité. Buď mají jiné zájmy, nebo jsem na ně moc drahý ..