Březen 2013

Šálek luxusu

30. března 2013 v 17:32 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Před malou chvílí jsem se vrátil z obyčejné kávy s A. Je to ten typ kamaráda, se kterým si vidíte jednou za tři měsíce. A přesto, že nemáte tolik společných zážitků jste na stejné vlně. Jít s nikým ven pro mě není nějaký zážitek. S Vinem Dieselem na pivo, s K. do Starbucksu s Tymisem do francouzské kavárny, vždycky je to klábosení, ale s A. to má přidanou hodnotu. S ní se cítím jako kdybych měl miliony na kontě a venku na mě čekalo velké fáro (a na ní opravdu čekalo). Tahle káva s ní by mě vytáhla i s té nejhorší deprese.

A. má na spoustu věcí stejný názor jako já. Ale naše životy jsou přesto jiné. Ona má trvalý vztah, bydlí s přítelem, který je strašně snobský. Jeho věta: ,,On dostal zase nové auto a já nic!" mě ještě teď rozesmívá. Má vzdělané rodiče a sourozence. Jezdí autem a objíždí rodinu. Velmi mi připomíná mou tetu. Žije svou rodinou a rodinou svého přítele. Já to tak vůbec nemám. Naši jsou nespolečenští a nekulturní. Ona dostává pozvánky na koncerty, divadla a výstavy. Tam já taky chodím, ale často přes známé než přes rodinu. Má klidnou práci, dvě nejlepší kamarádky, jasné studijní cíle a je spokojená. Konečně někdo, kdo mi dal trochu ochutnat té nedostižné spokojenosti. Byl sem strašně rád, když řekla, že některé věci dělá sama. Studium, nakupování nebo sport, je to jedno, ale je důkaz toho, že člověk nemusí mít haldu přátel, aby byl spokojený. Ten vztah u ní hraje velkou roli, ale ona todle měla vždycky.

Kafe s ní byl pro mě zážitek a já chci, aby mě ostatní kamarádi brali jako já beru jí. ten spokojený, vyzrálý, hezký ...



Co mě dělá spokojeným?

29. března 2013 v 20:03 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Depresivní počasí, sebevraždy ve zprávách, unavený, špatně najedený, v práci znuděný, srdce na třikrát zlomený
Březen je nakonec úplně jiný, než by se od jarního měsíce, který by měl být nadržený, plný začátků, naděje a samých rozkvětů. Místo toho to byl měsíc nepříjemného počasí s ochutnávkami jara. Já jsem překroutil dvě přátelství, kdy jsem Tymise s pane F. vyděsil, sám se zamiloval a všechno chtěl moc rychle. Nepravidelná strava a opouštění kolektivu, který se mnou byl tři roky, tomu moc nepřidali.

Je celkem jedno jaký březen, ale celou tu dobu jsem ze svých náad vypisoval sem na blog. Včera, když jsme s Ká. pozorovali umělce, řekl jsem si: ,,K čemu mi je ten blog, když se v sobě vlastně nevyznám? Vždyť já se musím znát mnohem víc než ostatní. Jak to, že nevím, jak si udělat dobře? Jek je možné, že já nevím, co potřebuju?"
Často se vracím v článcích, většinou hledám inspiraci k řešení současných problémů. Ptám se, co mě udělalo šťastným, nebo jak jsem reagoval na změny (vztah, škola, práce etc.). Jenže dělám nejspíš chybu. Měl bych spíš bádat po tom, po čem má osobnost touží, co jí dělá šťastnou.
Na začátku února jsem se začal s bavit s panem F., slečnou Upřímnou a Bílým Drdolem. V tu chvíli se mi to moc líbilo, protože mi připomínali lidi ze střední, se kterými sem se bavit chtěl, ale neměl o čem. Nebylo to plnění snu, ale moc mě to těšilo. Taky se mi líbilo, když jsem byl povolán na roli fotografa. Vždycky mě potěší školní úspěch. Velice mě potěšila nabídka na vysokou pozici. Pravdou je, že jsem z toho byl nadšený asi 14 dní. Jo, když se pro něco nadchnu, tak to mě žene kupředu. Jenže to jsou občasná období. Pořád jsem si říkal, že jak sou kamarádi nespolehliví, zkoumal jsem to, jak je vnímám, co od nich potřebuju, ale skutečnost je taková, že je mám hlavně na zábavu, rozveselení a sdílení názorů, myšlenek a volného času. Nadšený na ně rozhodně nejsem a v podstatě mě vztahy nikdy nedělaly šťastným. S touhle myšlenkou jsem od začátku roku nijak nepracoval, pořád jsem jí přehlížel.

Pozice v bývalé práci mi dělala dost dobře, stejně jako jakýkoli úspěch ve škole. Rád taky dělám kontroverzní věci, proto jsem chodils bejvalkou, šel s Tymisem do klubu a klidně riskoval vztah s panem F. Mám rád hezké věci, luxus a bohatství. Jsem rád, když stihnu vše, co si naplánuju. Článek z prosince Nestabilní jasně dokládá to, že ,,nestabilita" se se mnou táhne už dlouho. Vím, že mé filozofování je často zbytečné, ale já se prostě snažím najít nějakou cestu, jak být spokojený. Nostalgické vzpomínky, vztahy, citlivost, cílevědomost jsou pro mě dost škrtící.
Mám volný víkend, budu se učit.

Přenadržený a Přecitlivělý

28. března 2013 v 15:58 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Už mě nebaví má přecitlivělost. Sedím na přednášce a říkám si, co ten vedle mě? Co je to Dark Room? Co je to morálka? Kde je má úroveň? Dnes v práci jsem se přistihl, jak najednou přemýšlím nad minulou prací, nostalgicky s posteskem.

Pořád se všechny ty vztahy se mnou táhnou. Úterní posezení s VD a Kačí mě celkem uvolňilo. VD opovrženě kritizoval mé problémy a já si uvědomil, že vážně řeším sračky. Navíc jsem včera definitivně skončil s panem F., teda jemu sem řekl, že budem kámoši - jemu stačí, když se uvidíme jednou za týden a ve škole budem ploše vtípkovat. Pro mě to nic neznamená, proto pro mě skončil. Když sme rozebírali naše měsíční nadrbané psaní, zjistil, že strašně tlačím na pilu. A je to fakt, i psaní s G-Boyem to potvrdilo. Vzpomněl jsem si na Valentýn, kdy po jedné noci jsem si skutečně představoval vztah s Tymisem.
Paradoxem je, že s holkama to tak vůbec nemám. To jen chlapci ve mně vzbudí okamžitou touhu. S holkama dokážu flirtovat, ale na kluky tlačím.

Poraďte mi prosím. Co mám dělat abych se tak rychle nezamilovával. Nebyl tak vázaný na své přátele a uměl si na tváři vytvořit úsměv i bez toho, aniž by někdo z vyvolených napsal, že půjdem ven ?

Přemrzlá touha po sexu, přátesltví

25. března 2013 v 15:02 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
První jarní den je passé, tak proč v centru Prahy sněží? Rozhodl jsem se, že budu pravidelně jíst. Mé tělo není zvyklé a já se děsím mého zvláčnělého břicha. Pan F. mě naštval a já to teda beru s nadhledem, ty jeho porno fotky, chlípné odkazy a nadržené sms. Je to škoda, ale nemám čas koukat se z okna a nechat téct slzy po tváři. Já jdu dál . . .

Zase tak dál nejdu, tento pátek jsem se spíš vrátil. Konkrétně do ,,homoklubu", kam mě Tymis vytáhl na valentýna. Byl to super večer. Nejdříve jsem byl v hospodě se starými přáteli z bývalé práce. Všichni se mě vyptávali, drbali a bavili se. S Tymisem jsme se pak odebrali do již zmíněného klubu. Znovu jsme se předopili na ulici a bylo to super. Smáli jsme se, pomlouvali, tancovali, až sme spolu skončili na pohovce. Skákal tam po všech, byli sme opilí. Bál se že něco cítím. Byli jsme propletení, opilí, já ho hladil a letmo ho líbal. Věděl jsem, že je to jen tak, strašně se mi to líbilo. Jenže jeho strach z toho, že v tom vidím něco víc nakonec vedl k tomu, že chtěl, abych si tam někoho našel. Řekl mi to ve chvíli, kdy jsem byl rozcuchaný, potácel se, s vodkou v ruce se sotva opíral a lidem do obličejů nekoukal, natož abych si mezi nimi vybíral! Řekl, že mam jet domů. Bydlí tři minuty ode mě, ale jel sem sám - to mě celkem naštvalo. Cesta domů v šest ráno, v zimě, v opilosti je strašná. Ani mi tolik nevadila jeho reakce, jako to, že mi od té doby nenapsal. Nevím, jestli žije, nevím nic.
Když sme byli s K. v sobotu na kafi, vylil sem si srdce a vylíčil jí téma minulého článku, tedy to, jak mě mí kamarádi občas štvou. O Tymisovi a panu F. jsem jí neřekl. Ona zrovna není ten typ, co by to pochopil natož něco poradil. Ale bylo fajn cejtit, že se bavím i se zcela normálními lidmi.
Dnes ve škole jsem úspěšně prezentoval svoji práci. Byl to úžasný pocit, když mě komise jen chválila. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to, proč se netěším do práce je právě chybějící zpětná vazba. V nové práci je všechno tak přátelské a mezilidské, že hodnocení, procenta a výkon jsou zcela opomenuty. Všechno je tak uvolněné, že už není na čem stavět. A tak já ani nevím zda to dělám dobře. Doufám, že budu tymise doučovat, jak mluvil. Doufám, že s panem F. pojedem na dovču. Doufám, že mi to v práci půjde.
Doufám, nic neřeším, jsem zavislý na vztazích a přitom chci být chladný ..

Takže, když budete mít deset skvělých přátel a budete mít pocit, že máte kamarádskou základnu o kterou se můžete opřít, nepropadejte nadšení! Časem si zvyknete a bude jich chtít víc. To, že si s někým rozumíte, přitahujete se a bydlíte minutu od sebe neznamená, že spolu budete. Ten druhý může být nedospělý!

Ze zklamání motivace

21. března 2013 v 13:05 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Už asi dva dny mám takovou cílevědomou náladu. Zjišťuju, že má povaha je velice blízká povaze Margaret Thatcher, nebo mé matce, je to podobné. Obě to jsou cílevědomé tvrdohlavé ženy, vedle kterých vypadají ostatní méněcenně. Ano, je to povýšenecké, sebevědomé a možná namyšlené, ale lidi kolem mi to svým chováním jen potvrzují. Já si uvědomuju, že bych se nikdy jako oni nezachoval. A to mě paradoxně těší.
  • Ká. si někoho našla, hurá! Myslíte si, že to řekla nejlepšímu kamarádovi? Ne, hlavně že jí to visí na zdi!
  • Uspořádal jsem oslavu pro Elle, jenže ona nepřijde. Nejhorší na tom je, že to všem řekla, ale mě kamarádovi a navíc pořadateli se ani nezmínila. Připomíná mi to naštvaný článek z konce ledna, kdy se taky neobtěžovala mi říct, že něco ruší. Už ani nemám sílu bejt na ní naštvanej ..
  • Vinovi Dieselovi jsem domluvil rande s K. Nejen, že mi nepoděkoval, ale neni ani ochotnej napsat, jak to dopadlo.
  • Jako třešnička na dortu bylo ,,setkání" s panem F. Psali sme si jak diví, že se strašně chcem a já nvm co všechno. Tak sme se sešli, na můj popud ovšem. A co? Najednou mu přišlo, že se na něj všichni dívaj, že nesnáší lidi a že to není on. Pak následovala další snůška psychodětskejch žvástů a já si říkal, že nesedím vedle pana F., ale vedle nedospělé buzničky, která doprdele neví co chce! Na druhou stranu mi to usnadnilo práci v řešení tohoto vztahu, teď už se tím vážně nebudu zabývat, nikdy!
  • To, že má babička kdysi vedla celý podnik a dnes se zhroutí z toho, že jí kape kohoutek, je jedna věc.
  • To, že má mamka se snaží zhubnout a v noci u počítače doslova obědvá je asi taky jiná věc.
  • To, že si můj papá namlouvá, jak jsem vpoho rodinka, když podvedl mamku a ona se chce rozvést, i to je jen jedna z mnoha neduh, které má přece každá rodina ne?
Všechna tato zklamání ve mně překvapivě zbudily zajímavou reakci. Najednou jsem hrozně zabral ve škole, čtu knížky, snažím se a tak. Jen cíl musí mít a zatím si jít. Bohužel, já nemám přesně stanovený cíl toho, kde bych se chtěl vidět za pár let. Ale krátkodobé cíle se snažím plnit a jsou motivující.
Takže si nelamte hlavu s tím, že jsou všichni nezodpovědní, nedospělí a nevědí co chtějí, buďte sami sebou, dělejte so vy sami chcete dělat a neberte ohledy, za ty vám nikdo nepoděkuje (a nic si za ně nekoupíte) !

Z nouze retrospektivní

17. března 2013 v 11:35 | pan Nedostižný
Přijde mi, že jsem totálně zapomněl na ty věci, které jsem chtěl v novém roce změnit. Leden byl úspěšný, dal jsem všechny zkoušky. Pak jsem si koupil nové věci, zhubl jsem, byl jsem spokojený a cítil jsem se dobře. Pak jsem si začal užívat, poznal jsem nové lidi, s K. jsme prolezli noční Prahu, Bílý drdol mě vzal do světa aristokracie a po románku s Tymisem, přišel pan F. Dokonce jsem definitivně rozloučil se všemi kladnými i zápornými emocemi k Lexie, když mi na plese potvrdila, jaká je to kráva. Jenže ....

Přestal jsem se hlídat. Naprosto jsem se uvolnil a poté přirozeně začal litovat věcí, které jsem ve zbrklosti řekl. Totálně jsem si nočními výlety narušil životsprávu. A kvůli nepravidelné stravě a absenci sportu jsem věčně unavený a podrážděný. Ale krom toho jsem i celkově ztratil tu chuť jít vpřed. Škola se začala jevit jako celkem náročné bojiště s profesory a já fakt nemám sílu bojovat. Třeba nechápu článek: Vysněný městský život, kde jsem spokojen s prací, kamarády tolik nepotřebuju a raduju se z maličkostí. Ale to byl konec ledna, Únor vše změnil. Článek Styl, vztahy, úspěch to potvrzuje. Byl jsem okouzlen novými známostmi, utrácel jsem, jedl. Potom jsem dal výpověď a tři týdny se loučil se starou prací. Už v té době toho bylo dost, co mi zkreslovalo pohled na vše a do toho přišel magický valentýn a Tymis, což mě naprosto rosekalo. Týden jsem se vzpamatovával a když se to povedlo, byl tu nový semetr, jaro, nová práce a pan F. Věta z článku Svět rádoby dospěláků: ,,Jako bych hrál troje šachy najednou." to dokonale vystihuje. Byl jsem labilní, zamilovaný, zmatený. Nakonec přišel článek Jsem lepší, mnohem, který byl spíš jakýmsi nuceným začátkem, který vše uzavíral, díval jsem se dopředu a chtěl se poučit.
Březen a sním i nový semestr se sice tváří, že mi diktují jakýsi rozvrh/stereotyp. Ale díky citům a příchodu jara jsem stále nevyrovnaný. Celkem se mi daří držet si důležité kamarády a se školou budu muset trochu zabojovat. Své city brát s rezervou, hlídat se a jíst pravidelně. Cvičit a být důsledný.


Žádné bulirexy, důsledná škola, inspirace úspěšnými a nensít, ale konat.

Profesor kamarádství

15. března 2013 v 10:29 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Minulý týden nás březen pobláznil jarními teplotami. Hormony začly pracovat, my nosili letní bundy. A když už se viděli v lepších zítřkách, přišel mráz a naše naděje zkostnatěly.

Chodím na stejná místa, ale s jinými lidmi. Mluvíme víc otevřeně. S Elle jsme jako brácha se ségrou, jako bychom si zbyli a teď musíme vyprávět o svých nových životech. S K. je to taky jisté rodinné až intimní pouto. S Vinem Dieselem je to takové dobré pivko, zhodnocení novinek, ale pořád je to testosteron, který zabraňuje jakékoli vážnější debatě. A po včerejšku, oficiálně řadím mezi své blízké i Tymise. Člověka, který jako jediný ví o L., Chrisovi ze Španělska a už i o panu F., takže naše témata jsou přirozeně hodně intimní, upřímná a otevřená. Přijde mi, že ho učím být kamarádem, evidentně na to není zvyklý a je úžasné sledovat, jak se mu to líbí.

Včerejší den byl ideální. Poprvé jsem byl v nové práci ráno, uprostřed týdne, a přestože se všichni tvářili, že nestíhají, mě to přišlo, vzhledem k mým zkušenostem, jako největší klídek. Pak individuální hodina s profesorem a následné pomlouvání celé školy. Poté jsem seděli s Vinem D. na pivku. Mezitím jsem si psal s panem F. Pak jsme šli do bývalé práce, jako hvězdy, co dostali vše zadarmo. Uprostřed restaurace jsem se nahlas zakecal s číšníkem, hlídal mi věci, zatímco jsem šel pozdravit holky z kavárny. Pak přišel Tymis, čekal jsem na něj asi hodinu a půl, byl jsem teda fakt unavenej, a on byl mile překvapený, že jsem skutečně dodržel slovo. Musím říct, že jsem zapomněl, jak vypadá, voní a co se mnou vlastně dělá. Hezky sme si povídali, hodně jsem se ,,díval", ale udržel to. Domů jsem odcházel s krásným pocitem. Dnešní ranní slunce mi taky zlepšuje náladu. Hrozně rád bych udělal nějakou oslavu, nebo jakýsi meeting, mých nejdůležitějších lidí. Bohužel to nemá účel, ale jen samá rizika, ale pořád sním o tom, jak mám ty všechny mé úžasňáky na jednom místě ...


Mějte se hezky, buďtě přímí a vyžadujte od ostatních ;)

Chci jaro, jeho

14. března 2013 v 21:13 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Je to stejně všechno divné, dnešní první ranní s H. a s Wendy, kdy jsem měl konečně pocit, že si to i celkem užívám. Pak škola, kde mám soukromého hodiny mých nejoblíbenějších předmětů, pak posezení s Vinem Dieselem, který mi řekl, že jsem teplej. Prosim? Ano, já se sice líbal s Tymisem a panem F. ale taky jsem půl roku spal s Lexie a chodils A. takže tak. V každym případě teď sedím ve staré práci a půjdu ven s Tymisem. Zítra půjdu s panem F. ven. Těším se až se vyspím. Doufám, že nebudou žádné bulirexy. Chci jaro, sex a pohodlí. Mám chuť na kafe.

Už nestřílím naslepo

10. března 2013 v 23:39 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Na mé poměry jsem dost dlouho nepsal. Z vykaleného únoru volně přecházím do studijně pracovního března. Nebyl bych to já, kdybych v hlavě neměl nic osobního. Takže ...

S panem F. se to celkem rozjelo, bohužel hlavně virtuálně. Jsem zvědavý, kam až to dotáhneme. Nicméně je to celé takové pořád jenom o čekání a snění. Může být sebeúžasnější, ale jeho nezodpovědnost začíná být nesnesitelná. Nebo spíš jinak, já vím, jaký je, ale když něco cítíte přehlížíte chyby. Já se ale začínám rozkoukávat ..
Ten kdo čte můj blog déle nebo pravidelněji tak se musí za břicho popadat. Pan Nedostižný se v září zamiluje do svého nejlepšího kamaráda a půl roku se snaží naučit vidět ho ,,oblečeného" až to nakonec skončí tím, že s ním spí na silvestra v posteli a teprve v tu chvíli si uvědomí, že už vidí jen kamaráda. Potom přijde roztomilý Tymis, vyčistí mi mandle, zatáhne mě do gay barů jen proto aby mi ten blbeček řekl, že ke mě nic necítí ! A myslíte si, že se pan Nedostižný ponaučí? Jistěže ne!
Celé týdny si dopisuje s panem F., hází na něj očka, je nadmíru upřímný a když pan F. projeví náklonost, u mě praskne lavina citů a my se všichni topíme! Jaká krása!
Je to zajímavé, nevím co ve mě tolik potřebuje sex, za jakoukoli cenu. Čím jsem starší, tím víc zjišťuju, že na vzhledu, profilu na facebooku, životopisu opravdu nezáleží. Lidé vás budou hodnotit vždy svým měřítkem a neocení věci, kterých si vy vážíte. Taky jsem zjistil, že už nikomu nic nezávidím. Něco ve mě už nemá sílu se srovnávat a hledat příčiny ostatních úspěchů. Úspěch je strašně relativní pojem. Je těžké pochopit, že chudý, ošklivý člověk bez kariéry a titulu může být šťastný ...
Jsem jiný, už nestřílím slepé náboje do neznáma, lidem nevěřím, s ničím nepočítám, na upřímný smích jsem zapomněl ...

Zážitky

4. března 2013 v 7:34 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Březen začíná aristokraticky. Takový to, když jdete ráno se psem a šála vám voní Chanelem ze včerejška, kdy jste byli na ultrakulturní akci, kde si vás kamarádi fotili s celebritama a dávali to na FB. Takovej ten pocit, když sedíte v první řadě, v Opeře. Když Vám to hrozně sluší. Když jedete za babičkou a objednáváte si jídlo po telefonu a říkáte: ,,M26, ale bez pálivé omáčky prosím!". Když zapínáte FB a zjišťujete, že jste označeni na všech možných akcích. Takovej ten pocit, když máte plnej PC fotek a ještě neměli čas je zveřejnit, protože ste pořád někde, kde fotíte zase další fotky.
Drahé bary, černá kravata, roztomilí cizinci, život pubertální celebritky ...
Pan F. se včera konečně vyjádřil. Už to bylo takový, že jsem si řikal, že z toho bude další kámoš na večer, ale ne. Nebude z něho Vin Diesel, neni takovej chlapák. Strašně mě naštvalo, když jsem zjistil, že Bílý Drdol, mě vidí v teplých bravách a jen čeká až se F. dáme dohromady či co. Nejhorší na tom, že jsem to cítil. Její pohledy, odmlky, vůbec sme si nerozuměli jako dřív. Je škoda, že má tyhle brejle, přes které mě nevidí takového jaký jsem. Nicméně pan F. je z toho všeho lehce nervózní a chová asi tak, jako k Tymisovi. Mimochodem, Tymise jsem naučil psát mi na fb. Taky se ozval Christián ze Španělska, zase mi posílal sprostý fotky svýho penisu. Jestli byl Únor bisexuální, Březen je zatraceně teplej.
Mám před sebou novou práci, měsíc, semestr, stáž a tisíc rozdělanejch vztahů a nezveřejněnejch fotek . . . .

Pařba, Pařba a Vztahy

2. března 2013 v 13:45 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Jaro se jednoznačně blíží a já na to nejsem připravený. Poslední týdny je to přechodové období, kdy ve škole bylo volno a já přecházel a stále vlastně přecházím z jedné práce do druhé. Navíc jsem byl na plese mé střední, kde jsem korzoval, hovořil, pomolouval, domlouval, kamarádil se a zářil, jak jsem jenom mohl. Odcházel jsem s takovým tím pocitem povýšenosti . . . Nejen proto, že jsem potkal Lexie s jejím přítelem a předevšemi je ztrapnil ..

Za Únor jsem utratil 10.000,- Kč. Vím, že jsem si chtěl více, užít, K. koupit dobrej dárek a chodit ven, ale tahle částka je opravdu nenormální a to snad nemusím připomínat, že únor má jen 28 dní. Začínám šetřit.
Nevím, jestli doháním kalby z patnácti, nebo proč mám takovou chuť skákat v nejdražších klubech Prahy a pak se vidět na označen FB se spoustou lajků. Nepoznávám se, jsem jako ty malé holky, co chtějí být drsné a dospělé. Moment, to já vlastně taky chci....


Pořád cítím určitou nervozitu z nové práce. je jasné, že bude chvilku trvat, než si tam vytvořím prostředí, ve kterém se budu cítit pohodlně a jako doma. Ale stejně, jsem lehce napjatý.

Ve škola mě překvapila. Natož, že jsem si zapsal celkem málo předmětů, mám dost úkolů. Volný víkend se celkem hodí. Musím napsat tři seminárky, ročníkovou práci a bůh ví, co ještě.
Ve čtrvtek jsem byl opět s Tymisem. Bylo to fajn pokecání. Sice jsem se hodně ,,díval" ale jsme jen kamarádi. Je to úžasný vztah, protože jeden z mála lidí, kteří o mě ví naprosto vše. Pořád je to ten né-úplně dospělý mladík, oc nechodí do školy a zatahuje. Ale stále je to on ..

S panem F. to jde do předu. Cítím jemný tlak, který nás tlačí dopředu. Už jsme dobří přátelé. Při přednáškách se smějem na celý kolo a hodně si rozumíme. Neustále si píšem a já najednou zjišťuju, že K., Elle a Vina Diesela vyřadil na druhou kolej, jen tak mimochodem a nenápadně.

Užívejte si, ale ne za každou cenu ;)