Leden 2013

Volby do mé kamarádské sněmovny

31. ledna 2013 v 1:47 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Dnešní den v práci mi opět nakrmil hladovou myš jménem ,,Mám skončit" a nechal ji hlodat v mé hlavě až do teď. Jsem prostě příliš namyšlený (a nedostižný of course) na to, abych pracoval s nedospělými puberťáky, kteří jsou natolik tvrdohlaví až zabraňují sami sobě se nějak rozvíjet.

Zítra jsme měli jít na jednu akci, kterou pořádá kamarádka Elle. Je to hlavní její kámoška, ale já jsem si jí celkem i oblíbil. Dnes jsem se Elle ptal, jak to bude a ona mi chladně, den před tím řekne, že nejde. Ok, ale že by tato pitomá dáma řekla důvod, nahlásila to předem, že tam budu jak kretén sám nebo cokoliv jiného, to né. Takže milá Elle, měl jsem tě rád, ale tohle byla poslední kapka. Nemusíš dávat výpověď jako Vin Diesel, tentokrát jsem jsem to já, kdo ukončuje naše přátelství.

A víte co? Směle dál do toho končení, stěhování, změna práce - to všechno se blíží. A já si evidentně dělám pořádek ve vlastních kamarádech. Napsal mi Tom - konečně. A taky napsal konečně někdo z nové školy, jak ho jen trefně nazvat, no Ošklivý šlechtic nebo pan F. Je trochu víc výstřední, a ano, před rokem bych se lekl a utekl, ale teď si řikám, tak fajn, ukaž kdo seš.

Nová přednášky jsou zajímavé. Učitelka mi je sympatická, předmět mě baví, mám pocit, že ho hodně potřebuju. A lidi kolem? Je to jak z filmu, každý sme jiný, jinak starý, jinak vypadáme, někteří mají i cizí kořeny. O to větší je to vzrušení, doslova, nebudu to rozvádět, stačí když řeknu - další hnědé oči.

Rok 2013 je lepší, možná z donucení. Vypral jsem si záclonu. Uklidil staré fotky a vyndal pohledy z dovolených. Zbavil jsem se starých přátel a nechávám se unášet hnědýma očima a lidma z nové školy. Nejím pravidelně, ale je to lepší. Na zelený čaj jsem si sice zvykl, ale chuť na kávu je nekonečná. Citrónová voda a no stress se mi daří. Na druhou stranu mám pocit, že nedělám nic, co by mě posunovalo k cíli. Práce v jiném oboru, prvákové předměty a sníh venku mě brzdí, a to šíleně.

Opušťený, nedostižně

28. ledna 2013 v 10:21 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Dlouhé živé sny, velká zima a konec s Vinem Dieselem ...
Ta krutá zimu venku je zničující, čím více sněhu je, tím víc se těším na léto. Zvolení Zemana mě donutilo kroutit hlavou a myšlenka na útěk do Francie je čím dál tím větší, nejen kvůli důchodovým pilířům. Zdálo se mi o Lexie, byl to dlouhý živý sen, a přesto, že sem se v něm s mou ex líbal, probudil jsem se s pocitem, že je to definitivně ukončeno. Na setkání s Vinem Dieselem jsem se těšil, když řekl, že dává výpověď, bolelo to.
Je to jeho rozhodnutí. Pravdou je, že chození na pivo dvakrát týdně by nikam nevedlo. On byl hezký, starší a zkušenější a to všechno mi dal. Mě bral jako procházku mladší Prahou a hlavně jako zdroj zajímavých známostí. Včera jsme o našem kamarádství mluvili v minulém čase, je jasné, že je konec. Budeme se méně vídat. Opět mě dostihnula jeho flegmatičnost. Přesto jak moc koníčků má, jeho přátelství nejsou tak bohatá a v zásadě jsou jeho potřeby jednoduché. Chtěl jsem z něho mít partnera na večírcích a akcích, jenže jemu jde víc o pohodlí a peníze něž o zážitky. A tak jsme seděli na proti sobě, povídali prázdné dialogy a kolem chodil Tom. Ano, ten nevyspělý moula, co přijde hrozně hustej a na všechno nadává. V tu chvíli jsem měl pocit, že se loučím s Vinem a vitám Toma. To přesedlání, ta výměna, přpadal jsem si jako děvka. Užival jsem si to a věděl, že mi Tom ani z části nenahradí Diesela.
Je těžké se loučit, ale na duhou stranu jsme se rozloučili dávno. Ještě, že jdu dnes s Ká. ven, potřebuju kamaráda, když už mam o dalšího méně ...
Lítám v bulirexu, mám afta, a spánkový režim je rozhozený. Nejradši bych odjel na dovču, jen se álel a pil drinky. Nechci si nic připravovat, volat doktorům a nabíjet mobil, dělat úkoly a řešit práci.
Od minulého května je to poprvé, co si říkám, že by mi vztah neuškodil .. Ale starého bohatého Angličana nemám na mysli ...

Vysněný městský život

25. ledna 2013 v 15:20 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Aneb má vydařená předsevzetí do letošní třináctky ...
Po tom, co jsem slavil s K. a Jiřinou na místě, které mi tolik připomenulo minulost s Lexie, jsem tu minulost přestal tolik řešit, ikdyž je to stále ten hlodavec co mi v hlavě hlodá dál a dál. Prázdniny si snažím už teď plánovat a přemýšlím o věcech, které budou až za rok, ale flegmatičnost mých přátel mi nedovoluje jakékoli plánování a já jsem tak odkázaný zabývat se přesně tím, čím mám - přítomností.
Zkouškové je za mnou a s největší pravděpodobností budu mít i stipendium. Bylo fajn pomáhat Tině s projektem, nakonec půjdu i na narozeniny pana teple Nevrlého. Pořád mám pocit, že na vysoké škole nemém taková přátelství jako na střední nebo v práci, ale taky mám pocit, že ty lidi vůbec nepotřebuju. Elle je nemocná a nechybí mi. S Ká. sme se viděli a bylo to super retro vzpomínání a navštívení střední, přičemž jsem si uvědomil, jak moc mi chybí její humor. Čeká mě spousta velkých akcí a volné studijní období. A já se těším.
Dokonce jsem se podle plánů přestal stresovat v práci. Jsem zvědav na shůzi s majitelem. Je tam spousta novinek a já si pomalu uvědomuju, že mám opravdu dobré místo. Včerejší Bowling, popíjení s vedoucím a milé dospělé klásobení s Krajčolákem, cítíl jsem se jako doma, ne vlastně mnohem líp. Uvidíme.
Dnešní den byl a je úžasný. Vyřídil jsem si Opencard, půjčil jsem si dvojjazyčné knížky, koupil časopis, boty a trička. Kamarádka mi poslal dopis z Francie, sice z hor, ale stejně. Ve škole jsem zjistil, že můj oblíbený učitel, mě bude mít co nevidět více na starosti, což mě těší. Taky jsem si koupil výborný mango.
A teď jdu na masáž. Klaňte se mi, záviďte .. ( :D )
Po dlouhé době jsem v pohodě, díky sám sobě ........

Periodické prázdno

21. ledna 2013 v 14:01 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Jsem prázdný. Sleduju svůj oblíbený seriál, pozoruju příběhy lidí a sám zjiˇštuju, že nic nemám. Připadám si starý, hlavně když se bavím s Tomem. Je sice jen o dva roky mladší, ale chodí do druháku a jeho život a chování jsou ukázkou puberťácké nezávaznosti, pohody a nezodpovědnosti. Nejen, že se ve svých dvenatenácti připadám starý, jsem i ošklivý. Vážně, nikdy jsem se sebou neměl problém, vždycky jsem se vzhledem spokojený, ale teď? Uvědomil jsem si to na nových fotkách. Taková menší krize, žádný vztah, nejistá přátelství a pořád bydlím s rodiči. Výhody v nevýhody, tak asi tak ...


Pročítat si rok staré články je ale opravdu povznášející ( Leden 2012 ). Přemýšlel jsem nad tím, jaktože můžu být s Lexie, a to jsem ještě nevěděl, že mě podvede. Řešil jsem ples a taky mě štvaly některé sociální atributy na střední. Říkám si, proč jsem s ní nebyl spokojený. Když sem s ní byl ve vztahu vadilo mi, jak málo je ambiciózní, lenivá a nemyslí na budoucnost. Vedle ní byly mé vlastnosti mnohem více vidět a možná, že jsem se jich lekl víc než její povahy.
Když se začtu do června ( Červen 2012 ), je komické sledovat jak jsem naříkal, protože sem byl po rozchodu a přitom se měl připravovat na příjimačky. Ze skvělého června se stal - vlastně to, co mám teď - tmavomodré peciválství plné učení se doma.

Vyléčen z nostalgie

17. ledna 2013 v 11:11 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Bylo mi jasné, že jít na ples K. a Jiřiny zabere víc času než jen večer a noc. Bylo to opravdu parádní a měl jsem pocit, že si to užívám víc než ostatní. Něco na tom bude, na tom, že kamarádi z dětsví jsou ti nejlepší. Vídáme se málo, ale pokaždé začneme tam, kde jsme minule skončili. Dlouho jsem se nenasmál, tak jako když za mnou včera přišly, aby se podívaly na fotky. Měl jsem se učit na dnešní nejtěžší zkoušku, ale ikdybych to dnes nedal - nelituju toho. Na tom plesu se mi líbilo, že jsem ,,ovládl" i lidi, které jsem v životě neviděl. S foťákem v ruce je z vás hned fotograf a lidé se najednou projeví v oprvadovém světle. Ano, ztratil sem peníze, bolí mě nárt a válel se po zemi, ale to k tomu přece patří. Stejně jako jízda taxíkem a opilé telefonáty.
Čím víc jdu dopředu, tím víc se vracím. Zase ....
Když mi druhý den volala K. z postele, brzo ráno, jak žiju, vzpoml jsem si na ranní telefonáty Mirandy ze Sexu ve městě. Během včerejší konzultace s učitelkou na Aj jsem získal další kamarádku - jí. Další mladá učitelka, se kterou nadávám na dnešní svět nad kafem a učebnicemi. Dohodila mi skvělý kontakt. Včerejšek byl fakt skvělý.
Přesto je všechno šedivé a mě přijde, že pořád sedím doma. jenže já musím, učím se...
Přesto jsem neubránil rozhození ať spánkovému nebo jídelnímu. Je mi stále zima. A nutit se do učení dává stále víc zabrat. Vždyť i te´d bych se měl učit. Došlo mléko a já si neudělám kakao - absťák. Mám pochyby, že to v úterý neudělám. Chci do práce nové desky. Chci sex. Vadí mi, že se Elle schází se slečnou Uřvanou a dělají si puber´tácké večery plné lambrusca. Není tak puberťácké jako to jak já žárlím. Vin Diesel má za sebou zkoušky a odjel do svého Buranova - uží si to! S Ká. máme někam jít - těším se!
A prosím, držte mi palce, chci to mít za sebou ....

Z hnědých očí se neudělám !

12. ledna 2013 v 11:18 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
... jede z těch trefných, kousavých a výstižných článků

schylovalo se k večeru a já se těšil na další pivo s Vinem Dieselem. Poslední dobou se z toho stala naše tradice. Tvrdá realita je, že on zaplácne večer, já mám pocit, že mám kámoše. Je to jak obchod, fuj. Jenže ono ne. No já dnesku nejdu, řekl a odešel. Nestál sem tam s otevřenou pusou. Nevzpomínal jsem na Bree ze Zoufalek, když našla na zemi mrtvolu, nebo jí syn řekl, že je gay. Nevzpomínal jsem na žádný seriál abych se ztotžnil s rolí a hrál vyděšeného, překvapeného. Je mi dvacet, kriste, kámoš se mnou nejde na pivo, no a? Skutečně jsem se zmohl jen na polknutí, představte si to, ale přesto všechno jak tu jeho světáckou flegmatickou povahu znám, dnes mi připomněl, že je i samotář, co se rozhoduje samostatně. A má reakce? Předvídatelná! Dostal jsem pozvánku od vedoucího, abych šel slavit narozky kolegy. Byla tam MM a já se celý večer ujišťova, že nebýt s ní bylo správné rozhodnutí. Nový klub, jinačí kolektiv a já si s rumem před sebou představoval jak takhle piju s novým kolektivem z nové práce, kterou ještě nemám. Byla to nuda za dvěstěpade a kamrád (Vin) tam stejně nebyl. Akce na truc - tak takhle asi teď funguju ...
Nedávno jsem se konečně viděl s K. Bylo to velmi příjemné, opravdu se mi po ní stýskalo. Její pohodovost a svět alá Friends with Benefits mě hrozně nabíjí a inspiruje. Už teď plánuju prázdniny a vím, že pořád nemám nikoho kdo se mnou strávil mnou vymyšlený plán, ani on ani ona. Když se mě včera Susanne zeptala, jak dlouho sem neměl sex, bylo těžké být upřímný. Člověk by si řekl, že má nedostižnost, nadrženost, plné večery a rozsáhlé kontakty něco přinesou. Ale díky mým abicím žeroucím čas, mým zásadám odmítat náhodné děvky a mé vybíravosti se možnosti sexu ztrácejí. Včera jsem byl také po dlouhé době v práci, smutné když jsem zjistil, že mě tam drží jen směšná gesta (která ho začínají nudit) s Vinem Dieselem a taky pohledy hnědých očí.

Takové klišé, hnědé oči - kdo je měl? Lukáš v první třídě?Patrik na ŠVP?Michal na tréninku?Tomáš v tělocvičně?Druhý Lukáš v posteli?Kristián? VIn Diesel? Musím jí zmínit, hnědé oči měla i Lexie. Počítate? Už šest přátesltví skončilo kvůli barvě, která mi podlamuje kolena.

Nehádejte orientaci, spím z dívkami, ale hnědé oči jsou na Tomovi prostě sexy. Jsem takový umělec - hlavně když sedím na poradě s nudnou kravatou ....

Vše, chci víc

9. ledna 2013 v 13:24 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Včera jsem s Vinem Dieselem a dalšími v té alternativní hospůdce v jednom těch Žofínských zákoutí. Vin Diesel mě učí být normálním, mám ten pocit. Jede si to svý, svý mužský, svý pivní, buranský, americký, dospělácký a přezrálý. A já sedím před ním, zírám, uvnitř slintám a skoro vůbec ho neposlouchám. Zdál se mi sen o Tomovi, jak sme si to rozdali někde ve skladu, viděl jsem ho včera asi dvě minuty, nejspíš to stačilo. Včera jsem dal další dvě zkoušky a hrozně mě to nabíjí, je to příjemné. Navíc schůze v práci. Majitel byl spokojený a přátelský, udělal jsem si všechno v klidu. Přesto jsem zvědavý na mé hodnocení a jeho personální změny. Možná odejdu, možná.
Lednové počasí je velice ošklivé. Přišel jsem domů ve tři a musim se vykpoupat. Lexie byla u Elle v práci a prej se chovala jako kráva, kolik lidí musím vojet, kolikrát se vožrat, abych na tu pí zapomněl? Chci na apríla do BCN, na mé narozky do Varů. Čekám na ty velké párty a krásné fokty, které jsem v novém roce chtěl. Nevím, jestli potřebuju změnu. Mám se víc zaměřit na lidi ze školy, nebo opravdu dát tu výpověď? Ano, potřebuju nové kamarády, vysněné prostředí nebo ty zajímavé projekty, ale já tak nerad dělám kroky do neznáma. Pravdou je, bohužel, že mi tady nic nechybí ...

Zkouškové peciválství

7. ledna 2013 v 11:03 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Tak trochu nevím, co se děje. Nový rok začal tím, že jsem po silvestrovském oslavném režimu prostě nepřesedlal na normální režim. Mé tělo se zbláznilo. Dřív, než ve dvě v noci neusnu a vstávám na třikrát, což se protáhne až k obědu. Byl jsem tři dny doma a učil. Musím říct, že to nejde takhle nárazově. Mezi svátky jsem pracoval, neměl jsem na nic čas - vůbec jsem se neučil. Na to jsem si udělal čas teď, ale je to vážně na hlavu. Člověk se musí provětrat, vidět se s kámoši, chce to trochu stresu, sportu, únavy a zábavy a ne se jen učit. Musím říct, že mi zkouškové přijde jako lehčí matura - zatím. Nejtěžší neprve přijde.
Opravdu by mě nenapadlo, že můj leden bude vypadat, jako kdybych byl nemocný. Jsem věčně unavený. Piju kakao a čaj. Celý den v pižamu. Dokonce jsem se přistihl, jak se válím na gauču a čumim na Dva a půl chlapa - kolik mi je ? To i můj táta u toho alespoň vaří. To není žádné zkouškové, to je peciválství.
O počasí ani nemluvím. Je snad začátek března? Prší a je vidět tráva. Mimochodem, včera jsem se po dlouhé době díval na onen seriál Tráva, který jsem si oblíbil, už jako prémiéru na HBO. Chybí mi ta taška, co jsem ztratil na silvestra.
Jak jsem včera v noci nemohl usnout, vzpoměl jsem na pana L., který mi ukradl Lexie. Hledal jsem společné rysy s Vinem Dieselem. Přemýšlel jsem sem o rádoby Dámě, která u nás kdysi pracovala a když sme se viděli na silvestra, bylo to velmi příjemné setkání, jako kdyby to byla K. nebo Elle.

Jsem na sebe velmi zvědavý, co se týče zkoušek. Jsem zvědavý na zítřejší poradu. Jsem zvědav ..

Dlouhé spánky

5. ledna 2013 v 12:00 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Do půl třetí ráno jsem se koukal na sex ve městě. Za boha jsem nemohl usnout. V hlavě jsem měl pořád to, jak schůzi řeknu, že odcházím, jak je všechny pošlu do prdele nebo jak se rozbrečím. Pořád jsem si přemítal v mé hlavě vytvořený vztah Ká. - Vin Diesel - který by mě totálně zničil. Naštěstí jsem Ká. řekl, že se k ní nehodí a ona to nechala být. Na jednu stranu je v tom má kamarádská sobeckost, na stranu druhou si opravdu myslim, že oba hledají trochu něco jiného. Také jsem přemýšlel jaké by to bylo na novém místě. Všechny tyhle myšlenky mi bránily v tom, abych usnul.

Dnes se opět musím učit. Ano, jak jsem chtěl, tak jím rpavidelně, piju zelený čaj, více posiluju a polikám vitamíny. Opět jsem včera při sledování zpráv ve francouzštině omldéval blahem a snil o životu v pupku světa. Dnes jsem si všiml té hromady prachu, mrtvé rybičky a když mi po klávesnici lezl brouk, říkám si, hej já si musím uklidit.

Jdu se učit, uklidit a večer jdu za ním. Jsme jen kamarádi, a to i přes to, že při představě, že někoho má, já omdlévám.

Hluchá rána

3. ledna 2013 v 23:31 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Bylo jasné, že když se probudím po silvestrovi, nebudu zrovna vyspalý a naladěný. Ale, že hned druhého ledna zaspím na poslední přednášku jsem nečekal. O to horší bylo, když jsem se i dnes probudil se šíleným pocitem únavy a zpocený.

Nejspíš jsem nezvykl na nový rok. Na to, že se teď musím učit. Mám teď tři dny volna a pak tři zkoušky. Připadám si, jak kdybych měl znovu maturitu. Je úžasné, že nemám rozvrh, ale zkoušky jsou rozházeny po celém lednu tak, že budu ráf, když se na stihnu naučit. Pořád mám takový pocit osamělosti. Práce se mi sice přes Vánoce celkem znechutila, ale Vina Diesela a Elle jsem potřeboval vidět. S Ká. si jen píšem na Fb a s kačí se vidíme jen tak nárazově. Potřeboval bych bé více, ale jednoho většího kámoše ve škole, a v tý práci je to složitý. Celkově ať do školy, nebo do práce, chodíme všichni jinak a tak se neustále míjíme. To, že se občas vidíme na pivě, nebo se konečně dohodnem na nějakym tom kafi je jedno za měsíc a to je hrozně málo. To je možná důvod, proč píšu tenhle článek. Mám prostě potřebu se svěřovat. Proto neustále bojuju se statusy na Fb a nastavováním soukromí. Nejsem Ká. abych si o všem povídal s mamkou. Jak to dělá Vin Diesel? S rodiči nebydlí, blog si myslim nepíše, akorát bydlí s nejlepším kamarádem a jeho holkou. Pochybuju, že jim o všem vypráví. Ano, taky mě napdá vztah, když s Bejvalkou ta měla jiné názory a Lexie zase nic nechápala. Ne, že bych nedoufal, že nějaká taková existuje, ale chci být nezávislý na vztazích. O to víc potřebuju přátel.

Už je to třetí den, co přemýšlím o nové práci. Chtěl jsem pracovat už dávno, ale zase jsem o tom začal uvažovat. Dnes jsem si tam něco kupoval a slyšel jak ten přiteplenej slovák učí toho nového obtloustlého discanta. Tak s těma bych fakt chtěl pracovat. Je to fakt těžký. Buď stres a dřina u nás, nebo nuda a extravagence jinde.

Rok 2013 se snažím užívat, jenže se cítím sám a nemám vzor.

Jak na Nový rok, tak ...

2. ledna 2013 v 1:28 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Tak Nový rok jsem začal stylově - v posteli mezi Dádou a Vinem Dieselem. Ztratil jsem spoustu věcí, prošel půlku Prahy a pil se spoustou lidí, až sem nakonec skončil v tom velkém, novém bytě v drahé ulici uprostřed Prahy, v bílé obrovské posteli s nima.

Nový rok jsem bral jako přílěžitost začít se vším lépe a od začátku. Takže žádné emoce, které ve mě Nový rok vyvolal jsem nefiltroval na Fb. Nějak jsem zapoměl, co měli být ty pilíře, které mě mají učinit lepším. Stejně je důležitý ten pocit. Že teď už je to jiné, je to lepší a klidnější, a opravdu to tak je. Za poslední půlrok jsem se trochu změnil. Přestal jsem nosit úzké kalhoty, nevím proč, přestal jsem sledovat všechny své seriály, nejspíš nedostatkem času, můj vztah k práci je také jiný. Jsem sice zvyklý trávit silvestra na chatě, venku v řpírodě, kde mi bílý sníh vtlouká do hlavy že je něco jinak. Tentokrát mi stačilo deset minut čučet jak Dáda s Vinem D. mizejí v dáli, napříč světlým Novým rokem. Silvestra jsem užil. Pan Milouš z jiné pobočky není sice dobrý hostitel, za to je dobrý v kouření trávy. Elle byla opět ta milá a úsměvavá. Alcohol přibýval a já pustil jednu z nově stáhlých písniček, která večer pěkně roztočila - a to do slova. Pády, hody flaškou do silnice, cola v botách, rozbité dveře, zničený závěs v koupelně, brambůrky až na stropě, krev, bahno, pohledy, překvlékání a taky mé válení se po zemi jak děvka, Vin mě fotil, jakoby Madonna natáčela další klip.
Posledních pár dní jsem byl v práci kolem šesti přes čas. Musím přiznat, že jsem tak rád, že tam tejden nepáchnu. Za to smutním po nich.


Bylo kolem čtvrtý. Když mezi nimi bylo tak málo místa. Měl černé trenky a bílé triko - dokonalá kombinace. Ležel na zádech a jeho pravá ruka byla nademnou. Tak jsem si z ní udělal polštář, stejně jako z jeho břicha. Občasné kopnutí nebo šťouch sem bral, Chrápání mi vadilo a tak jsem na něj vytrvale mluvil. Využíval sem, že nevnímá. On vnímal a poslechl mě. Zíral sem na něj asi hodinu. Jeho černobílý obličej, s polootevřenou pusou a hlasitým dýcháním bych mohl z fleku namalovat. Vypadal jako méďa-béďa. Já ho nemiluju nebo tak něco. Je to jen kamarád. nepřitahuje mě. Nechci mít jen pro sebe. Ale prostě se s ním cejtim úžasně a v noci na něj prostě zírám. Jakoby za těch šest hodin spánku ke mě přirostl. Mé sentimentální řeči jsou vždy přerušeny připomínám si toho, jak snadno se ztrácím v jeho nočním životě a kamrádech. Jak chce dostat mé, opakuji, mé kamarádky, na které pochopitelně žárlím. Je ale stejně úžasný a já s tím nechci nic dělat.



Jsem zvědavý jak dlouho mi to zůstane v hlavě. Jak dám zkoušky a hlavně, jak najedu na režim 2013.