Modrý prosinec

5. prosince 2012 v 23:08 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Borůvky, modré šaty Margaret Thatcher, modrá obloha, modré oči, modré pláště, tento prosinec je prostě modrý...
Střílejte do mě a já budu stejnak žít! Vyčítám si, že se neučím na průběžné testy, jenže proč bych měl. Má nová kamarádka, Vesnická Kráska, mi poradila a vše mám správně. Vidina testu mě už nevzrušuje, stejně jako velká spousta věcí. Obecně jsem už rezignoval na jakékoli vzrušení-znervóznění, jsem totiž na všechny ty rozchody, krádeže, nemoci, smrti, bouračky, rozpory, nevěru, falešnost a další výdobytky naší společnosti zvyklý jako všichni dospělí. Ještě do nedávna jsem kritizoval ostatní za to, že jsou neupřímní, že mi nic neříkají, nic se mnou neřeší, bral jsem to za nekamarádské-neupřímné.
A tak když se nám dnes ráno opět posral počítač, neječel jsem, do ničeho jsem nekopal, nebrečel jsem, nevolal jsem tátovi, nepsal mámě, nestěžoval si u PC firmy, prostě nic. Já si jako pan Nedostižný uvařil kávu a vklidu posnídal ( :D ).
Vy víte, že si na snídaních zrovna nepotrpím, ale jak jsem napsal výše, opravdu mě to nevzrušilo. Ikdyby ten krám bouchnul, nehnul bych brvou. Je to totiž stresová situace, kdy nevím proč k poruše došlo, rodiče, kteří tomu nerozumí mi kladou otázky, na které neumím odpovědět, za to chtějí, abych to opravil co nejdříve. Jelikož jsem toto absolovavl už tolikrát, věděl jsem přesně kolik mi to zabere času, tudíž opavit ráno počítač během 30 minut by bylo nemožné, tak jsem to odložil. Počítač už funguje, a já to opravdu nikomu neřek. Byla to pro mě přítěž, ale s nikým jsem se o to nedělil. Teď už chápu proč mě přátelé nezatěžují těmito ,,malichernostmi" myslí si totiž, že je to zbytečné rozebírat, je to nudné, nikoho to přece nezajímá. Jenže mě to zajímá, jsou to mí přátelé ...
Vin Diesel mě v neděli opravdu potěšil, vytáhl mě ven a skvěle sme si pokecali. Na konci října jsem uvědomil, že jsme každý jiný, ale že je to ,,prostě" kámoš. Naděje umírá poslední, říká se to tak že jo? Bohužel pro mě. Nechápu proč si myslel že má narážka na to, že moji kamarádi jsou vesměs ti, kteří se mnou nechtěli chodit se týká i jeho? Je to tak těžké, je totiž tak nad věcí a tak ironický. Pak když napíšu K. že za ní přijdem píše o svatbě - proboha proč? Nikdy jsem jí o něm neříkal, nikdy ho neviděla. Aspoň že u ní humor poznám hned ...
Neustálá rýma, kašel a bolavé záda mě doprovází už asi čtvrtý den. Každý ráno váhám, zda půjdu do školy a nakonec jdu. Dokonce jsem po přednáškách lítal po Praze a fotil a natáčel na ročníkovou práci. Paradoxně sem vůbec nekašlal a zvedlo mi to náladu, protože se záběry vydařily.
Zítra mě čeká opět velký čtvrtek. Nejtěžší předměty, schůze a pak práce, potom K. a Vin D. Ano, jsem zvědavý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Es. | Web | 10. prosince 2012 v 13:22 | Reagovat

nic neřešit, a nenervovat se, nejlepší stav ! :) ty si snídal, páni, to se zapíše do historie :D no kéž by ti to zůstalo.. ty "malichernosti" jsou právě to, co bych chtěla slyšet, přece jenom je to další možná nudná věc, ale pro mě důležitá, zase vím něco o přátelích, i když je to pouhá maličkost, proto se nedivím, že je chceš slyšet ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama