Prosinec 2012

Ta nedostižná třináctka

28. prosince 2012 v 22:13 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Vánočního ducha jsem nepotkal ani v předsíni. Vánoční atmosféra je sice všude kolem, ale hřejivý pocit domova, rodiny a odpočinutí se jaksi nedostavilo. Těším se na nový rok, beru to jako příležitost začít znovu a lépe. Silvestr se pomalu rýsuje. S Ká. jsem se dlouho neviděl a s Elle si opravdu přestávám rozumět. Obávám se zkouškového, plánuju prázdniny, těším se na hezké počasí.
Dnes ráno jsem se vrátil z šestihodinového posezení v hospodě s novými kamarády, které mi Elle doporučila. Jsou to noví lidé u nás v práci. Nejvíce mě zaujal Tom. V práci na mě působil sympaticky a já si říkal, že je to třeba právě ten nový kamarád, se kterým si budu rozumět. Místo toho přišlo další zklamání. Po Vinu Dieselovy, příjemné MM, Panu Šlechticovi, slečně Stylové přichází už pátý člověk za čest měsíců. Tom se včera vyvrbil jako myšlenkově nedozrálý kluk. Je velmi tvrdohlavý, emotivní a názorově si je jistý. Problém je v tom, že mu nezáleží a ani to nechápe, jak ho ostatní vnímají, jak se lidé cítí, co chtějí. Ignoruje společenská pravidla a snaží se chápat věci, ke kterým sám nedospěl.

Mám ohromnou radost, že jsem po tomto ,,zklamání" přišel domů a udělal ročníkovou práci. Nebylo mi špatně a ani jsem neměl plnou hlavu řečí z hospody, což obvykle mívám a nejde mi pak studium. Prostě v pohodě jsem si četl super knížku, jedl výborné těstoviny a změnil nové pozadí na ploše a mobilu. Také jsem změnil design a to všechno kvůli novému roku. Na rok dvatisícetřináct, který špatně píše a vyslovuje, se těším. Chci být vyrovnaný, dobře jíst, být spokojený s tím jak se oblékám a vypadám, prostě se cítit svěže. V práci se nestresovat, brát to jak to je, být s majitelem za dobře a vnímat to jako barter. Být milý na rodiče, protože bych taky mohl platit, prát a žehlit. Říct Elle svůj názor, ale nevnucovat jí ho. Od Ká. nečekat zázraky a užívat si Vina Diesela, dokud tu je.
A co vy? Ztrácíte přátele nebo své Já? Stačí vám klábosení a pařby, nebo od nich chcete víc?

Já totiž hledím zpříma, nemám co ztratit ...

vzhled o.25

28. prosince 2012 v 15:13 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate
  • 2013 - sex, money, alcohol
  • Barvy: černá, bílá, béžová
  • Styl: široký, asociativní
  • Význam: Design je usazený do záhlaví, které po posunutí stránky odjede, nicméně část záhlaví zůstává v okrajích stránky. Obrázky mají zobrazovat nově definované hodnoty a pocity. Nový design oslavuje nový rok a s ním i nová předsevzetí.

Od nového roku budu úžasný

28. prosince 2012 v 15:04 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Od nového roku budu úžasný. Budu mít nový design na blogu, jinou tapetu v mobilu, úvodní fotku na Fb a pozadí plochy. Všechno ve stylu 2013 - drsnější, zábavnější, lepší, klidnější, uvolněnější, novější, víc sexy. Nový rok beru jako příležitost k novým začátkům a že já se na nové začátky ohromně těším. Chci se ke svým kamarádským stálicím (Ká., Elle a Vinu Dieselovi) chovat co nejlépe, jsou totiž ti nejdůležitější. Z Krajčoláku, MM, K., Lee, pana Sarkastického, Italky, Christiana, Venkovanky a jiných se staly jen známí. Dále chci v novém utrácet jen za zábavu, žádné nové interiéry nebo rodinné investice. Chci více sportovat. Další novinkou by mělo být hlubší studování, ale zábavnou formou. chci chodit na všechny ty večírky, tiskovky a konference, na které jsem kvůli pitomé práci nemohl. Budu brát všechny nabídky na natáčení a ne jako do teďka. Můj život by se měl naplnit tím, čím sem chtěl vždycky ...

Teď piju třešnový džus, venku hnusně a rodiče jsou pryč. Udělám si esej do školy a půjdu do práce. Těším se na Toma. Poslední dobou se mi zdají šíleně erotické sny, v úterý ráno jsem byl tak mokrý. Člověk by řekl, že si mam někoho najít. Sexu se nebráním, se vztahem je to jiné. Plány na silvestra se už pomalu rýsují. Doufám, že to bude fajn.
Pradoxní je, že ani nevím co psát. Vánoce utekli jako voda. Pořád je předemnou zkouškové a já mám hlavu plnou zábavy, kamarádů a prázdnin.

Prázdná místa jsou stále volná

19. prosince 2012 v 23:27 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Před hodinou jsem zašel za profesorem, aby mi vysvětlil, jak chce anotaci v seminární práci. V přednáškách je velkolepý a lidský, vtipný a občas moc velký táta. Tváří tvář mi přišel jinačí, mluvil potichu, nedíval se do očí a dvěma slovy mi odbyl. Úplně stejně to dělá i náš majitel v práci. Člověk, který se koupe v milionech, lidé kvůli němu brečí, stěhují se, jiní ho obdivují. Na všechny je buď drsný nebo zábavný a najednou, face to face je to i člověk? Před chvílí skončil Sex ve městě. Kamarád Carrie, ten gay, ji seznamoval s nejhezčím modelem či co, on i Carrie z něj byli hotoví a on se jen tak usmíval a nic neříkal, stejně jako profesor a šéf v práci. Je snad skloněná hlava, ticho pohled do neznáma výrazem pro to, říct: ,,Jsem mnohem víc než ty?"

Pravdou je, že i když z předešlých článků cítíte negativní, kritický postoj, já ty lidi chápu, dokonce se sám tak chovám. Hlavně v práci, kde narážím na mladší a podřízené. Nevím, jestli svým chováním k nim, jim chci dát stoprocentně najevo, že jejich existence se mě ani trochu nedotýká, nebo jestli si na nich stavím ego. Vyplynulo to přirozeně, často jsou totiž ,,mladší a podřízení" nervózní nebo mají problém a v tu chvíli mám být já ten silný, dospělý a zkušený.

Vina Diesla jsem neviděl týden, přijde mi to jako věčnost, ale jeho uřvané/špekaté video mě nechalo v šoku několik minut. Ká. si uvědomila, že mě chce vidět - pozdě. Elle mi volá snad jen kvůli práci, v jejich telefonátech slyším, jak řve na ,,mladší a podřízené" a připadá mi enormně roztomilá. Chci, aby můj pokoj vypadal jako natáčecí studio. Mé stehna jsou obrovská a já asi nikdy nezhubnu. Doufám, že slečna Stylová je hodně vyspělá a nad věcí, chystám se jí nabídnout přátelství na sex. Vánoce se blíží a já už se vidím, jak čtyřiadvacátého sekýruju otce, odsekávám matce a na babičku se zas budu otáčet zády, abych jí nezfackoval. Jsem vážně tak velký suchar, že když se celá aula směje, já jen kroutím hlavou nad tou trapností? Jsem vážně na té správné škole, když vše co jsme se dnes učili umím tak od třeťáku? Kde je má confident nálada? Proč už nemám svůj humor a opět hledám kámoše na sdílení? Jakoby se posunul čas a moje povaha, ale prázdná místa jsou stále volná ….

Nestabilní

12. prosince 2012 v 23:01 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Byla to poslední šance jak se seznámit s novým třídním kolektivem, proto pan Nedostižný odvolal kino s K. a šel ven s Vysokým Plavákem, Blonďatou Venkovankou a Cikánskou popelkou. Seděl tam a povídal si o vztazích, přičemž málem rozhádal stůl. Pokukoval na pana Stylového a slečnu Exotickou. I tento večer se objevil Vi Diesel a tak se Nedostižnému opět míchala práce se školou. Přesto to dokázal oddělit. V jedné místnosti seděl Vin s Uřvaným děvčetem a druhém patře vzádu seděl onen nepoznaný kolektiv. Poleoval od jednoho k druhému a nestíhal měnit tváře. Líbilo se mu to, ale Vin se smál víc slečně než jemu. Exotická a Stylový seděli u jiných stolů a Nedostižný měl spoustu věcí na práci, tak o půlnoci odešel.
Lehce kolem třetí odpoledne na mě padla obrovská únava. K mému štěstí jsem zjistil ve ,,zkouškovém" vlastně zkoušen vůbec nebudu. Budu psát sice testy, mluvit anglicky a psát eseje, ale zkoušen budu zatím jen z jednoho předmětu - paráda. Stále se snažím jíst normálně a pravidelně. Bulirex už ani náhodou, místo toho mě přátelé tahají do fast foodů. Neustále mám vidinu anorektického, prokalaeného léta. Práce je jako moje milenka se kterou se neustále hádám. Můj vztah k ní je jako na houpačce. Pořád se mi občas objeví v hlavě Lexie a její nový život. Opět mám pocit, že mám málo přátel. Každý týden kalba s K. Vin Diesel u mě v posteli nebo stálé kavárničení s Elle mi asi nestačí. Dokonce jsem uvažoval o vztahu, slečna Východní by nebyla špatná.
Stále nesportuju, stále nejím normálně, moc přemýšlím, jsem věčně unavený a nostalgický. Mé vzory mě zrazují, protože nesedí na prostředí, ve kterém žiju.

Vin Diesel v mé posteli

7. prosince 2012 v 10:48 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je nejkrásnější ráno - obloha jako vymetená.Před chvílí opustil můj byt Vin Diesel, kdybych tohle napsal někdy v září, podlomily by se mi kolena. Největší studentská párty in my life, et pusi il y a beaucoup de neige.

Neřekl jsem mu, že půjdem s K. Vin Diesel jí ani nezná. Ona je má nejlepší kámoška, která mě od té doby co studuje na jiné Vysoké zve na všechny studentské akce. Vin Diesel, můj nejhezčí kamarád, jeden z mála lidí v práci, kteří za něco stojí, mají svůj styl a názor a navíc studujeme podobnou školu, rozumíme si, ale jsou věci, ve kterých jsme úplně opační. Nicméně večer se blížil a já se těšil na další zábavnou noc. Hudba byla děsná, pití nás neopíjelo a trvalo dlouho, než sme se dostali do nálady. K. se chovala jako v Itálii, chtěla strašně bavit, řikala samý nonsensy, Diesel jen čuměl a zvedal obočí, s úsměvem. Opět jsem tam nikoho neznal, ale byla spousta ,,zajímavých" lidí.


Bylo to skvělé, když čekal a Tomse ptal:,,Tys ještě neodešel?" Nebo když ,,vtrhnul" do klubu a hledal nám místo. Bylo to jako bych měl toho boxera na vodítku. Táhne, ostatní se ho bojí, mají respekt, a vy ,,plandáte" za ním. Takhle se cítím, když mi Vin Diesel rozráží davy. Jako kdyby suploval roli otce v mém životě. Otce mám, je moc hodný, ale já ho nerespektuji, je totiž dost líný a od toho se odvíjí náš vztah. Vin Diesel je hezký, dospělý, chytrý muž se spoustou zkušeností, já sice nedokážu odpovědět na otázku, proč dnes spal zrovna u mě - obecně proč se se mnou kámoší, ale jsem za to rád a snažím se s ním užít každou chvíli, protože mi zkušenost říká, že dřív, či později přijde čas, kdy mě opustí ... Přesto mi velmi rychle vystřízlivělo, když se ptal K. jestli u ní může přespat, smál jsem se, ale v duchu řikal, co to kurva je? Naštěstí K. je taky na mém ,,vodítku", nerozraží davy jako boxer Diesel, ale poslouchá na povel a když se jí Vin ptal na přespání, udělala přesně to, co jsem chtěl/čekal.


Modrý prosinec, rozbitý PC, nejde mi tiskárna, Vin Diesel u mě, personální změn v práci (Štěně má padáka, stejně jako Ss.), spousta akcí na obzoru.Mám spoustu práce, málo času. V říjnu jsem nikam nechodil a chtěl jsem se učit, ale nedostatek zábavy mě vysál a já neměl energii na to hrát si na Elle. Přemíra zábavy v prosinci mě unavuje a já se tak nemůžu vyléčit, vyléčit z žárlivosti, bulirexu, nostalgie a metrosexulálství.

Modrý prosinec

5. prosince 2012 v 23:08 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Borůvky, modré šaty Margaret Thatcher, modrá obloha, modré oči, modré pláště, tento prosinec je prostě modrý...
Střílejte do mě a já budu stejnak žít! Vyčítám si, že se neučím na průběžné testy, jenže proč bych měl. Má nová kamarádka, Vesnická Kráska, mi poradila a vše mám správně. Vidina testu mě už nevzrušuje, stejně jako velká spousta věcí. Obecně jsem už rezignoval na jakékoli vzrušení-znervóznění, jsem totiž na všechny ty rozchody, krádeže, nemoci, smrti, bouračky, rozpory, nevěru, falešnost a další výdobytky naší společnosti zvyklý jako všichni dospělí. Ještě do nedávna jsem kritizoval ostatní za to, že jsou neupřímní, že mi nic neříkají, nic se mnou neřeší, bral jsem to za nekamarádské-neupřímné.
A tak když se nám dnes ráno opět posral počítač, neječel jsem, do ničeho jsem nekopal, nebrečel jsem, nevolal jsem tátovi, nepsal mámě, nestěžoval si u PC firmy, prostě nic. Já si jako pan Nedostižný uvařil kávu a vklidu posnídal ( :D ).
Vy víte, že si na snídaních zrovna nepotrpím, ale jak jsem napsal výše, opravdu mě to nevzrušilo. Ikdyby ten krám bouchnul, nehnul bych brvou. Je to totiž stresová situace, kdy nevím proč k poruše došlo, rodiče, kteří tomu nerozumí mi kladou otázky, na které neumím odpovědět, za to chtějí, abych to opravil co nejdříve. Jelikož jsem toto absolovavl už tolikrát, věděl jsem přesně kolik mi to zabere času, tudíž opavit ráno počítač během 30 minut by bylo nemožné, tak jsem to odložil. Počítač už funguje, a já to opravdu nikomu neřek. Byla to pro mě přítěž, ale s nikým jsem se o to nedělil. Teď už chápu proč mě přátelé nezatěžují těmito ,,malichernostmi" myslí si totiž, že je to zbytečné rozebírat, je to nudné, nikoho to přece nezajímá. Jenže mě to zajímá, jsou to mí přátelé ...
Vin Diesel mě v neděli opravdu potěšil, vytáhl mě ven a skvěle sme si pokecali. Na konci října jsem uvědomil, že jsme každý jiný, ale že je to ,,prostě" kámoš. Naděje umírá poslední, říká se to tak že jo? Bohužel pro mě. Nechápu proč si myslel že má narážka na to, že moji kamarádi jsou vesměs ti, kteří se mnou nechtěli chodit se týká i jeho? Je to tak těžké, je totiž tak nad věcí a tak ironický. Pak když napíšu K. že za ní přijdem píše o svatbě - proboha proč? Nikdy jsem jí o něm neříkal, nikdy ho neviděla. Aspoň že u ní humor poznám hned ...
Neustálá rýma, kašel a bolavé záda mě doprovází už asi čtvrtý den. Každý ráno váhám, zda půjdu do školy a nakonec jdu. Dokonce jsem po přednáškách lítal po Praze a fotil a natáčel na ročníkovou práci. Paradoxně sem vůbec nekašlal a zvedlo mi to náladu, protože se záběry vydařily.
Zítra mě čeká opět velký čtvrtek. Nejtěžší předměty, schůze a pak práce, potom K. a Vin D. Ano, jsem zvědavý.

Světlé šedivé ráno

1. prosince 2012 v 8:09 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Včera jsem viděl první vločku, dnešní ráno je šedivé. Prosinec je zde a já se na Vánoce těším, ale utečou strašně rychle. Do školy se nestíhám učit, s Vinem Dieselem je to jak na houpačce, Elle je jak malá holka s růžovými brýlemi, co píše drsné statusy...

Čtvrteční úžasná kalba s K. a jejími přáteli z nové školy byla fajn. Ti lidé jsou zábavní a milí. Jejich vyprázdněné konverzace mi přišli k smíchu a flegmitčnost večera by se dala krájet. Nevadí mi spát čtyři hodiny, ale když přijíždím v noci domů, mám vždycky hlad. Tak jsem se najedli, ráno jsem pak nesnídal a celkově jsem se dost rozhodil. Doktorka mi řekla, že mi mé prášky krásy ničí játra, budu muset na krev. Včerejší den v práci nestál za nic. Byl jsem velmi otrávený, přesně jako Krajčolák. Nic mě nebavilo, a vadilo mi chování ostatích.Celou dobu jsem přemýšlel, jakou jinou práci bych mohl dělat. Jenže znáte nějakou brigádu pro studenty VŠ, kde bych měl 10.000,- měsíčně ? Já bohužel ne, proto zůstanu zde.

Minulý rok jsem napsal článek: ,,Sebereflex October" a byl o tom, jak sám sebe ovládám, pozuruju v chování, jak se zkrátka hlídám, abych byl se svým projevem spokojený. O rok později, píšu, jak mi je všechno jedno, že mi na ničem nezáleží, na tož abych ještě hlídal, co komu a jak říkám. Jenže onen sebereflex se vrací. Zjišťuju, že drsňák nikdy nebudu. Já sice působím často chladně, arogantně, ale jsou to jen chvilkové záblesky, naučených formulí a hlavně k lidem, kteří mě nezajímají. Jindy lidem nastavím zrcadlo a upřímně bez zbytečností jim jasně vylíčím co dělají - každý vždy pořád něco šulí, nedotahuje dokonce a mě to často vadí, no spíš mi vadí, že to ty lidí nevidí, myslí si že 90% je 100%, jenže zdaleka není. Jinými, jsem občas zbytečný kritický morous, ale na drsnosti mi to nepřidá, jsou totiž chvíle, kdy se zbytečně otevřu, říkám dřív než myslím, jinak konám než mluvím a chvástám se jak malej, a dokud budu dělat tohle, se sebou spokojený nebudu.