Říjen 2012

Coffee to go

31. října 2012 v 8:57 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Zlatý Blog.Cz! Už asi dva měsíce píšu pro jeden deník články. Je to většinou jen to co mě napadne, ale oproti mým upřímným článkům bez korekce, které píšu sem, jsou tamty články na aktuální dění, přičemž se přiznám, že často píšu i o věcech, kterým úplně nerozumím. Přesto nepíšu žádné lži, nebo nepotvrzená fakta. I tak jsem zjistil, že skoro s každým článkem se mnou nesouhlasí pár lidí, kteří nemají nic jiného na práci než mi říkat, že jsem krátkozraký nevycválaný mladík, co ničemu nerozumí a jen kritizuje. No, poučil jsem se a utvrdil se v tom, že psaním se fakt živit nechci ! Zlatý design! Zlatý Blog.cz ;)

Pomalu, ale jistě přicházejí testy. Já se snažím učit, ale můj diář je opět plný. Neustálé smskování s panem Šlechticem mi na pozadí denních událostí zvedá náladu. Včera jsem se na vteřinu viděl s Vinem Dieselem. Poprvé v životě jsem v něm viděl radost z toho, že mě vidí. Chtěl někam zajít, pokecat. Pro mě je důležité, že konečně něco chtěl. A jako na potvoru, jsem už nechtěl já, né že bych mu něco vracel. Pracovní sezení v době mého volna, což mi celkem vadí, s panem Mm bylo fajn. Spíš než pracovní pohovor mi to přišlo jako drbání, ale co. Večer jsem si ještě musel koupit rukavice, jelikož jsem je ztratil, když jsem běžel do školy, proboha.

Je ticho, podzim. Nikdo nový, všichni jsou stále stejní, jen jsou unavení, zmožení. Slečna umělecká se ukázala jako naprostá bezduchá lazy girl, které o své kamarády zřejmně nestojí. . se se svou školou chlubí, jako by jí někdy chtěla, ikdyž čemu se dívím, ona děla jako by si celý život dopředu namalovala, ikdyž to není pravda. Elle sama nikdy nenapíše, jen vidím jak falešná je, a s jakými vyvrhely tráví čas. Bejvalka a Lee jsou v depresích. Co se těm mým kamarádům děje ?

vzhled o.24

30. října 2012 v 23:19 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate
  • On the heel
  • Barvy: bílá, černá, šedá, krémová
  • Styl: fashion, difuse pictures
  • Význam: Profil Marcii Cross zůstává, je základním motivem tohoto blogu a dotváří tak podtitul ke slovu consummate - on Dokonalý (Listopad 2009 ). Jednoduchý vzdušný rám je doplněn sérií fotografií ze světa young&study. Tmavý obrázek, který kontratsuje jak barvou tak proporcí, znázorňuje nucený mírný úsměv, ustarané a unavené blondýny v černém, kterou lze označit za patronku letošního podzimu.

vzhled o.23

30. října 2012 v 23:12 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate
  • Estrogen spermicidum
  • Barvy: bílá, šedá
  • Styl: čistý, sexy, vzrušivý, vzbuzující touhu
  • Význam: Design pocitů, chtíčů a milostných vztahů mladých lidí, spojený s mými zážitky, jídlem a lidmi

On the heel

28. října 2012 v 22:21 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Ano, na podpatku. Nahoře. Nové boty do práce, které jsou podražené úplně změnily můj pracovní den. Naproti tomu boty na ven nemůžu nikde sehnat a to jsme se Sisi dnes prošly celé centrum.
Včera, když jsem přišel do práce sem měl pocit, že se Elle vyspala s Rusákem. Byla rozcuchaná a nemluvila. On byl jako vždy rozjařený a na ránu. Po tom co jedním vrzem rozhodila známého a se mnou se vykousla dva dny před tím, než mě ta Lexie podvedla, tak po tom bych se něčemu nedivil. Jakobych v ní viděl jen děvku.
Dneska jsem točil rozhovor. Byl dlouhý, celkem jsem se otevřel a v jedné hodině shrnul celý život.
Nemůžu si zvyknout na sníh. Sotva jsem se stotožnil s podzim, přijde bílá zář. Musím si vyndat rukavice.
Nevím proč, ale často myslím na Lexie. Tak rád bych ji vymazal, ale často se mi vkrádá do hlavy. Chybí sex s ní. To jak byla krásná. V pátek jdu na rande s panem Šlechticem. Jsem si téměř jistý, že u něj skončím, že bych si pak konečně uvědomil, že Lexie je opravdu passé?
Vina Diesela jsem neviděl ani nepamatuju. Týnn je pryč a s panem Sarkastickým a Ká. se vídám málo.
V pátek jsem byls Lee, jeho holka se s ním rozešla den po rozvodu jeho rodičů. Vedle něj vypadal můj život jako z pohádky. celkově mi minulý týden připadal jako záchraná akce. Přesto jsem na pohřeb bejvalky nešel.
Opět se jsem shlédl pár dílů svých oblíbených seriálů, připomněl jsem si jak moc je Bree umělá. Četl jsem pár starých článků a shlédl video sportu, který jsem kdysi dělal. Taky jsem si v ráci vzpoměl na Krajčoláka, skoro jsem se rozbrečel.
Řekl bych, že se mi minulost vybavuje proto, že jsem po dlouhé odbě, vlastně skoro po roce, usedl do nějakého stereotypu. Je klid, já přežívám příchod podzimu, a jak se vše usazuje, je to, co je na dně více vidět. Proto si myslím, že páteční večer zčeří vodu na pár týdnů dopředu. Navíc potenciální sex je velký důvod k bulirexii, takže opět jen ovoce bez tuků.
Dnes v práci s Méďou, to bylo vzrušující. Je to nový klučina, který se pořád někde drbe, je unavený, a říká slovo ,,vpohodě", prostě typický puberťák. Je mu stejně jako mě, ale je o čtyři pozice níž. Jeho pohled a narážky a takový ten otevřeně přátelský styl chování hodně zasahuje do mého soukromí, do méhp osobního prostoru. Já pak s ním nemůžu pracovat. Alespoň jsem dnes více poznal Sisi.
Mam takovou tu potřebu, změnit si plochu, design a oblečení.

Zapálení a kámoši

24. října 2012 v 19:51 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Jsem stále nachlazený. Má hlava se trochu vyčistila, protože jsem odmítnul nabíku ze světa ,,business live". Mohlo to být chlapské vydělávání peněz v nových kancelářích, ale podvody se mi příčí. Nějak to přišlo samo, to uvědomění si, že to nejdůležitější mám, mám totiž zapálení. Ta škola mě fakt baví, v práci taky bez probblémů a včerejší velká akce s Kačí mi připomněla vše zapomenuté. Byli jsme jako squateři, zvířata, pelechy, zábava, jídlo, sranda a to všechno na malém místě. Takový ten večer, kdy si na nic nemusíte hrát, je vám všechno jedno, děláte spontánní věci a nemáte žádný plán, to všechno jsem potřeboval připomenout.

Ano, trochu se bojím předtestů, které přijdou příští týden, štve mě to počasí a v pozadí se pozuruju, sleduju jak zabírají prášky krásy. Když je polknu tak po dvaceti minutách, poznám to na sekundu, se tak prášek začne rouzpouštět a ten pach ze žaludku cítím dost intenzivně. Není to smrad, je to prostě rozkládající se prášek. Že zabírá, tak o tom není pochyb. Nechutenství jako nežádoucí účinek vítám, ale je to zvláštní...

Upřímnost je passé

22. října 2012 v 9:43 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Podzimní počasí mi přineslo únavu a rýmu. Cítím horečku, svědí mě nos, chce se mi pšíkat a mám tlak v očích. Spím dlouhé hodiny a ráno nemůžu mluvit. Mám odřený nos a piju čaj s citrónem.


I přes očividní nachlazení se cítím velmi dobře. Opět beru ,,prášky krásy" a jsem ostříhaný. Sluší mi to a zvedá mi to náladu. Je to sice skvělé, ale fakt, že mé naladění se odvíjí od mé spokojenosti se svým vzhledem ze mě bohužel dělá jakéhosi narcistu, což mě zrovna netěší. Nicméně pořád lepší, než kdybych byl ovlivňován jinými věcmi…
Mé myšlenkové pochody dospěly k tomu, že vlastně nejsem vůbec upřímný. Ať k sobě, nebo k okolí, ty doby kdy jsem po svých kamarádech požadoval kritiku, upřímnost a otevřenost jsou pryč. Dokonce i sem na blog nepíšu věci přesně tak, jak jsou. Nejspíš mě trklo ve chvíli, kdy Vin Diesel otevřeně přiznal, že je naštvaný že mu ta puberťačka nenapsala. Mě to velmi zklamalo, ukázalo to že, ve svých dvaadvaceti letech řeší to, co já v patnácti. To, že byl upřímný mě v tu chvíli nezajímalo. Když mi bejvalka otevřeně na rovinu a bez zbytečností řekla, co po mě chce, byl jsem ohromen, možná že až její tvrdá upřímnost mě donutila zamyslet nad tím, zda jsem i já takhle upřímný. Ale pan Šlechtic mi připomněl, jak moc může být upřímnost nebezpečná. Jeho otevřenost mě totiž dostala na kolena. Je velmi milý, sympatický a já v něm viděl naději na nového kamaráda, tak jsem ho pozval, aby šel s náma večer ven. Když jsem zjistil, že na něj čeká ,,boy", když mi napsal, že s ním byla nuda a že to asi skončí, a když pak další den říkal že byl v gayklubu a že se domů vrátil v pět ráno s jiným ,,boyem" slovo ,,boy" už ve mně nemá ty významy co dřív. Nejen že jsem byl v šoku, ale běhěm tří dnů jsem na něj změnil názor. Jeho upřímnost mě šokovala.


Nicméně pan Šlechtic, ať už je to sebevětší děvka, je pořád lepší ne Vin Diesel, včera přišel do kanceláře a asi dvě minuty na mě zíral. Tak jsem se s chladným výrazem otočil, čuměl stále, tak jsem se u uměle usmál, on mi úsměv oplatil, jako vždy. V tu chvíli jsem nasadil zase chladný výraz, který on nečekal. Byl jako pes co si sedl na povel. Víte co myslím? Takoví to, seš tady? Jé, bude sranda, ten člověk začne hrát vaši hru a vy si říkáte :,,Kriste ten je neschopnej…"
Neustále myslím na novou klientskou práci, dnes mám další schůzku, těším se. Už se pomalu připravuji na Vánoce. Plánuji silvestra. Potřebuju si koupit nové boty.


A upřímně? Jo, připadám si jako francouzská děvka, která všechny svádí. Hraju si s lidmi, na Elle dělám kamaráda, kolegům říkám jobovky a před vedoucím dělám drsného chudáka. Čím víc jím, tím více si připadám hubený. Nechci sex, chci se jen líbat, nezávazně. Nemám náladu na vztahy a jsem do svých projektů tak nadšený, že mi ani nevadí negativní narážky na mou osobu. Jsem sám sebou, rozmazleně si dělám co chci. Nikdo mi není dost dobrý. Tak upřímné a znechucující….

Zamotán ve vztazích

20. října 2012 v 10:02 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Včerejší večer byl zvláštní. Lidi z práce, se kterými jsem byl na akcích v září mi přišli nudní a ploší. Navíc celý večer byl jako moje volenka. Byl tam totiž Vin Diesel, MM, Pan Šlechtic a bejvalka. MM mě vyzvednout po práci. Chce mě, zjistila, že na mě musí pomalu a včerejšek měl být možná jakýmsi krůčkem dál, navíc měla svátek. Místo toho jsem uvítal svou bejvalkou. Milujuu tyhle paradoxy. Možná to bylo hnusné, ale po tom co tam Slečna Hlučná vyváděla na stole, byla sprostá a celý stůl jen nestíhal jsem byl se svými hříchy ve stínu. Vedle mě seděl Vin Diesel, opět nad věcí, namachrovaný, přece v pohodě. Nějak mi hrozně mi vadil. Ta jeho rádoby kamarádskost, flegamitická gesta a od koho? Od člověka, který vlastně nic nemá. Bejvalka spráně podotkla, že vypadá jako dospělý podnikatel, ano to jo, ale to je všechno. Takže opět další rezerva, další měsíce poznávání nového člověka, který se ukázal jako další obyčejná duše. Zřejmě mi není nikdo dost dobrý...
Asi tak v půlce večera mi přišla sms od pana Šlechtice, nechápu tu hromadu smajlíků a ty naděje, které mi dával, navíc kontroverzní odhalení v práci mě trochu sakolilo, paradoxně stokrát lepší než Vin Diesel.
Bejvalka bude nejspíš sama, její mamka se kterou do teď bydlela, zemře do pár měsíců. Má to těžké a potřebuje mě. V pondělí jdem s K. a se slečnou Uměleckou, v pátek jdu s Lee, který se po roce vzpoměl.

Ve škole mě překvapili náročným úkolem, který dělám již třetí den. Trochu nestíhám a navíc jsem nemocný.

Neúspěch v úspěch

18. října 2012 v 12:25 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je to neuvěřitelné. Vždycky jsem chtěl být v práci úspěný, být lepší než ostatní, dělat věci na víc a žertovat s vedením o tom, kolik mi ještě přidají. Realita je jiná. Majitel je škrt, nejsem nějak motivovaný, často jsem z práce unavený a vystresovaný. A hlavně, jsem to tam te'd podělal. Ohrozil jsem defacto chod podniku a zjistil to až tehdy, když jsem tam seděl jako zákazník. Takže najednou mi volala spolupracovnice, radila a popisovala situaci. Poté jsem poslal omluvnou sms nejdůležitějším lidem. Jak umělá slova jsem používal, jak jsem se sám nutil abych něco psal a také, jak trapné bylo, když mi poté psali, že se to stane a že z toho nemám dělat vědu. Opět se mi potvrdilo, že mít mrštný jazyk, nebo umět psát je všemocný nástroj.

Rozhození z práce posílil i výpadek internetu. Nečekal jsem, že se to může stát, navíc jsem akorát zjistil, že jsem na něm víceméně závislý. Telefonát od mladého úspěšného a bohatého finančního poradce, který mi nabízel práci, přišlel vhod. Nové prostředí, mladí lidé a hlavně peníze za úsměv pro úzký kruh klientů, no není to má práce snů? Zkusím to, i přesto že se to mým rodičům moc nezná.

Rozhozený, unavený ale nadějí na budoucnost okouzlený pan Nedostižný jde.

Hledání rovnováhy

15. října 2012 v 15:52 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Podzim je v plném proudu. Dny jsou sychravé, obloha věčně zatažená. Rána po tmě a neustálá chuť spát.
Můj vztah k jídlu není o moc lepší. Řekl jsme si, že budu jíst cokoliv a kdykoliv. Jenže krom toho, že zmizely břišní svaly, tak jsem sice bystřejší a čilejší, ale neustále mám chuť se válet, něco popíjet a pojídat.
V práci je to jak na houpačce, neustálé konflikty s ostatními, stálé okouzlení z podřízených.
Můj vztah s Vinem Dieselem je klasickou ukázkou toho, jak se míjí auta v obousměrné ulici. Zatímco já jsem ho konečně poznal a udělal si na něj definitivní obrázek, on mě začal brát jako právoplatného kamaráda. Je s ním sranda a vždy si navzájem zvednem náladu, ale myslím ž je to všechno. Sám sebe obdivuju v tom, jak to beru s lehkostí, jak mi na něm opravud nezáleží. Zní to třeba negativně, ale já měl vždy přehnanou potřebu se na druhé vázat. Možná jsem se od lehkovážné Elle a flegmatické K. něco naučil.

Jednou jsem stál v autobuse a přistoupili nějací puběrťáci. Náš věkový rozdíl nebyl až tolik velký, tak 3-5 let, ale ten mentální! Kluci řešili PC hry, rodiče, první zkušenosti s holkama. Cítil jsem se velmi zvláště. Na jednu srandu jsem to bral s humorem a přišlo komické, že tohle vlastně jěště někdo řeší. Na druhou stranu jsem si bohužel uvědomil, že jsem v devatenácti letech vlastně už dědek. Ano, vysoká škola je tak zvláštní typ studia, že práce stojí za dveřmi a netrpělivě přešlapává a zvoní. Já jen čekám dokud neodbije třetí rok a s titulem hurá .. no? Hurá kam?

Trochu mě děsí mylšenky jak dlouho to ještě vydržím v aktuální práci, z toho přivýdělku ke studiu, který mě protáhl nespočtem pozic, neuvěřitelnými zkušenostmi a desítkou kamarádů. jak dlouho to vydržím u rodičů, kteří mě vždy spolehlivě naštvou a skrz jejich nedostatky vidím jaký ve skutečnosti jsem. Jak dlouho? Myslím, že to není otázka toho, jak dlouho to vydržím, ale spíš co jiného to nahradí...

Zároveň mě mrzí jak moc jsem úzkostlivý. Dělám si starosti z věcí, které ostatní hází za hlavu. Plánuji si vše do detailů a ikdyž si namlouvám, že mi to přináší jistotu, třeba mě to zatěžuje. Nedokážu vypnout. Heslo: ,,Be what you are" a povzbudivé statusy na fb mi sice zvedají náladu, ale pravdou je, že aktuálně mnou odsuzovaný vztah (obecně) je možná to jediné, oc by mě vytrhlo z neustálého hledání rovnováhy. Vztah totiž sežere vztah, přinese zábavu, srdce svede všechny myšlenky mozku na jeden objekt a navíc má člověk tolik nových povinností, že zapomene na vše ostatní. Bohužel jsem příliš zodpovědný na to, abych do toho takhle práskl.



Já už totiž nic nepotřebuju

10. října 2012 v 18:03 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Dnešní filofická přednáška mě velmi inspirovala. Pravdou je, že vychodní národy, myslím tedy Čínu, Japonsko atd., smýšlení poněkud jinak. Chtějí postupovat krok po krůčku, nikam nespěchat a cílem jejich života bývá proniknout do hloubky, do pravé podstaty bytí. Zní to možná nekonrétně, nicméně pro mě, jako pro pragmatika a hlavně člověka - něco neustále hledajícího je smýšlení východních národů jediné vychodísko.
Tamní lidé jsou klidní, pečliví, dochvilní a sebejistí. To jsou přesně ty valstnosti, které bych potřeboval posílit. Já znám sám sebe, jsem si vědom, že kadých zhruba čtrnáct dnů přijde nějaká myšlenka, které se snažím držet a která mi ovlivňuje život. Většinou se jedná o nějaký způsob sebezlepšení. Například zhubnout a mít větší svaly, vydělat víc peněz, někoho sbalit, utužit kamarádský kolektiv, rekonstruovat místnost, naučit se základy jazyka, přečíst tři knihy atd. Mé krátkodobé cíle vycházejí z potřeby být neustále lepší. Tato touha mi přijde úžasná a v průběhu puberty jsem to chápal jako toho koně, co mě táhne vpřed. Jenže poslední dobou mi přijde, že to je právě má největší brzda. Jsem velmi přemýšlívý člověk, který se sice vyzná v lidech a sám v sobě, ale dělám si život zbytečně těžký. Neustále bojuju se svým vzhledem, postavou a oblečením. Jakobych tyto puberťácké malichernosti nepřelouskal, nestrávil. Stále sním o ideálním vzhledu, ikdyž vím, že geny nezměním. Stále se snažím být sebelepší/sebehezčí, ale jsou meze, které po překročení mění podporující ve zničující. A co se týče oblečení, kombinace rádoby dospělého seriózního slušňáka s puberťáckým zvířetem generuje celkem zajímavé outfity. Poté už několik měsíců bojuji se stravováním, rovnováhu jsem nenašel a posledních pár dní se snažím to neřešit. Což by kluci samozřejmě měli, of course, ale já prostě musím mít vše pod kontrolou. Kolikrát si říkám, že jsem přesně ten typ, o kterém se často mluví v televize buď v souvislosti s workoholismem nebo s anorexií, žaludečními vředy a jinými nemocemi. Ikdyž s tím workoholismem to není tak horké. Rád bych byl workoholik, představuju si pod tím to, že člověk před problémy utíká do práce a tím tak nemá čas na nic jiného. Mě to bohužel nejde, jelikož jsem nejspíš pořád ještě trochu sentimentální, emočně založený a pořád mi asi trochu záleží na tom, co si o mě ostatní myslí. Při té přednášce profesorka zmínila známou věc, tedy že západní lidé neustále za něčím spěchají. Pravdou je, že jediným východiskem, jak najít nějaké řešení, je žádné nehledat.
Já totiž neustále hledám odpovědi na nevyřčené otázky. Co vlastně chci? Mám školu, kamarády, rodinu - kterou nezměním, peníze, práci, známé, zkušenosti.... Proč se trápit jen proto, že jsem na to zvyklý? Neříkám, že teď dopíšu článek a budu se do smrti usmívat, úsměv je jen na povrchu. Chci jen mít v hlavě to, co je důležité. Nezabývat se jen riziky, neustále plánovat, váhat.

Chci být necita

10. října 2012 v 1:10 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Bal jsem venku s Familiérama. Bylo to fajn, sranda a tak až na chvíli kdy mi ta blbá zrzka řekla, že si myslí že jsem na kluky. Fakt mi to zkazilo večer, jakobych byl v devítce a ještě řešil to, co si o mě myslí ostatní. Tina se chová úplně jako moje první ex, akortá je hubenější. Hubený gay nám řekl, jak krásný život má s o deset let starším designérem v krásném bitě v luxusní čtvrti. Né že bych mu záviděl....
Připadá mi jakoby se nic nedělo. Od zářijového kalení s prací první týden v říjnu moc nedal. Původně jsem moc velkou chuť flirtovat, ale po zkoušce s MM, kdy jsem se rozhodl, že jí nechci mě ta chuť přešla. Mám spoustu kámošů, ale jakobych se cítil být sám.

Mám takovou tu chuť být s babičkou a hrát karty. Jen jíst a nečesat si vlasy.

Nejde mi se zakousta hluboko dos tudia. Nedokážu přestat myslet na lidi. hrozně mi chybí zoufalé manželky, ve kterých jsem viděl jak se nakládá s emcoemi. Chtěl bych být workoholik, být slepý ke svým citům, mít toli peněz a úspěchu, že by mohl být nějaký názor zrzky uprdele...

Spánek, podzim a jídlo

8. října 2012 v 20:09 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Na podzimu mám nejradši ty rána a západy slunce. V zimě je takový sníh a zim, že člověk má dost práce sám se sebou. V létě jsme spocení a skoronahatí. Podzim je období dlouhých stínů, spadaného listí. Specifická je pro mě vůně hořícího dřeva, která ej v chladném ovzduší velmi výrazná.
Celý den mám v hlavě jen to, co všechno musím udělat do školy. Dále se cítím lehce přejedený, trochu unavený, protože jsem spal dost málo za poslední tři dny, přesto mám jakoby energii. Vážně, je to neuvěřitelné, když člověk najednou víc a častějí jí, jakoby se vám nastartovali závity.
Škola, spánek, podzim a jídlo.
Nový Benefiter, po Vinu Dieselovi, který mě donutil být dva měsíce trpělivý, abych nakonec zjistil že je tlsuté puberťačky se objěvil pan Šlechtic. Velice zajímavý kluk, se kterým je sranda. Opět je to rádoby student, co tu žije v podnájmu a neí z Prahy. Je jako ukázkový příklad vysokoškoláka. Tak uvidíme.
Ve škole mě dnes celkem rozčílil ten Stylový Flegmatik. Přednáška, která mě inspirovala na tisíc různých děl, projektů a akcí mu přišla nudná !! Štve mě, že tam jsou lidi, který tam vůbec nemaj co dělat.

Sebereflex October

5. října 2012 v 15:49 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Už dlouho mám v sobě potřebuju reflektovat své chování, trochu se na sebe podívat z povzdálí, z vrchu. Dost jsem se totiž změnil, své chování nekontroluji. Jsem rozvláčněný, nesoustředěný, zbytečně upřímný. Kolikrát se přistihnu, jak říkám věci lidem, o kterých vlatsně mluvit vůbec nechci . . .
Když jsem zakládal tento blog, má původní nedostižná přezdívka byla ,,on Dokonalý". Chtěl jsem se totiž na cestě za dospělostí držet svých zásad, měřítek a pravidel. Bojoval jsem se svými emocemi, otevřeností, upřímností. Chtěl jsem se stát někým, pro mě dokonalým, ale přesto zůstat sám sebou. Přezdívku jsem stejně změnil, protože on Dokonalý působí velmi povýšeně, zbytečně to odrazuje a není to přesné. Ale základní myšlenka, tedy jít svým směrem, v rámci svých hodnot, podle svých představ a názorů, tu zůstat měla. Jenže, jak se na sebe tak poslední dobou dívám, místo spokojeného, rozvíjejícího se mladého muže, jsem starostlivý, chamtivý, nejistý rádoby drsňák, který přes hrubé názory má velmi jemnou pověst.
Nejvíce si toho všímám v práci. Dnes jsem před cizími lidmi řval na svou nadřízenou, o několik let zkušenější a starší kolegyni. Nebo na Elle mám neustále nějaké narážky, je to sice myšleno ve srandě, ale jakobych to neovládal, jde to z pusy samo. A my oba pak jen zíráme, cožeto vlastně říkám.
Poslední dobou se mi taky několikrát stalo, že jsem neposlechl vlastní intuici a doplatil jsem na to. Některé věci tuším, podvědomě, ale i tak nakonec buď dám na ostatní nebo riskuju. Má intuice je zavřená někde hluboko ve sklepě bez oken. Zatímco nepopsatelný chaos dojmů, emocí a vůle lítá ve vzduchu . . .

Článek do šuplíku

3. října 2012 v 9:40 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Kolikrát mám chuť začít psát nějakým svým blogerským klišé, třeba jako ,,kdy jsme ztartili schopnost mít, sami sebou být..." nebo se kolikrát přistihnu, jak se mi při sledování Sexu ve městě vybavují nové nápady na články, jenže já se nechci inspirovat sobeckou hlavní postavou seriálu o úspěšných ženách. Chci psát ze sebe, zevnitř. Na nikoho si nehrát a skrz sebe odrážet svět kolem.

Pořád přemejšlím jak u mě Vin Diesel klesnul. Jeho špatná nálada způsebaná tím, že mu jedna drzá puberťačka nenapsala mi vyhrnula obočí nahoru do čela a vyvolala ve mě spoustu otazníků. Je to jako by se prezident vzdal úřadu, protože se mu přestala líbit naše vlajka. S MM jsem se domlouvil na jakési rande. Pravdou je, že bych se radši nechal unášet zvrhlými studenty z nové školy, ale řekl sem si, že bych celkem rád tu holku poznal, ať už je jakákoli.
Jsem celkem spokojený se svým aktuálním stavem. Diář je plný, doma skoro nejsem. Pořád si s někým něco domlouvám, telefonuji a vyřizuji. Přesto to je celkem náročné. Opět se mi objevuje akné, připadám si suchý. Stále bojuji s bulirexií a připadám si nemocný, nebo spíš posedlý. Všechny ty chytré pořady na primalove, rady od Elle, nebo inspirace Aničkou mi nepomáhají a já tak zvracím každý večer, své emoce of course...

Už dlouho jsem měl v plánu projet se svým autem. Všichni kolem zoufají, že namjí buď auto nebo řidičák, já mám oboje a i tak nejezdím. Jsem totiž asi ten městský typ, co auto nepotřebuje, k pohybu v centru stačí nohy. Takže na nářky mých kamarádů a taky proto, abych to nezapoměl jsem se rohodl, že si pár těch kiláčků najezdím. Zamířil jsem do svého oblíbeného obchodního centra, kde jsem zaparkoval na zákazu stání. Ani by mi nevadila pokuta, peníze, ale ten trapas, já jedu jednou za rok a hned pokuta. Ještě že mi nedali botičku. Policajtka byla hodná a řekla, že mě žádný postih nečeká, nicméně si mám napříště dát veliký pozor. V tu chvíli u mě Policie ČR ztratila i ten malý respekt, který jsem k ní choval, ikdyž to bylo v můj prospěch...
Na internetu jsem svými fotkami zahltil hlavní stránky desítky mých kamarádů, pár lidí rozesmál a pobouřil. Začal jsem si opět víc hrát s grafikou, a trochu mi toto kreativní období připomíná, když jsem poprvé začínal s blogem. Akorát jsem teď dospělý (dospělejší :D ) a psaní, grafiku a vliv na veřejnost studuju...

Nedostižně unavený, na horké čokoládě závislý, navoněný a unavený odcházím ...

Rozvláčněný řízlý vůlí

1. října 2012 v 0:12 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Po dvou měsících jsem si konečně dokreslil obrázek Vina Diesela. Toho, o kterm jsem celé září psal ve svých článcích. Stal se z něho ten velmi dobrý kamarád, se stejným smyslem pro humor, pohledem na svět, názorem na holky, podobným směřováním a vůbec zaplnil tu mezeru na klučičím poli mých kamarádskýh vztahů. Dnes se definitivně vyjádřil, že chce Ann. Čímž dal nevědomky jasnou zprávu, že není až tak nedostižný, když mu jde o nadrženou puberťačku, je zklamaný, že neodepsala na jeho sms, dal tím také najevo, že si absolutně nevšímá emocí ostatních, ať už mých nebo Týnn.

Nakonec se k němu chvoám přesně tak, jako se chová pan Hubený Sarkasmus ke mě. Tedy ironicky, nad věcí, v rovině humorné absudrity. Je to sice jiné, ale je to. Jak říkám, hodnotu má pro mě zaplněná mezera ...

Rozloučil jsem se s ním a jel domů. Řekl jsem si že ty dva měsíce byli k ničemu, ale nebyli. Mám nového kamaráda, skvělý kontakt. To že pro mě není ve všem stoprocentní neznamená, že ho ,,kopnu ho slabin".
S bulirexií bojuju, jak se dá. V práci to nejde a teď tu doma v kuchyni taky moc ne. Uvidím...
Elle mě v práci celkem štvala, taky jsem zjistil, že jsem celkem rozvláčnělý, můj osobní marketing není stále dotažený do konce a noví lidé si o mě myslí totéž co lidi ve školce....
Dnešní nový zaměstananec mě celkem rozsekal, hnědé oči a nePražšký pvod mě vždy odzbrojí... Že by nový Vin Diesel? Pořád váhám nad MM, je vážně hezká ....