Září 2012

Light life

29. září 2012 v 23:10 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Štve mě, že mi njedou psát články z noťasu. Mé kamarádky jsou opravud jako má vodítka.
Jsou to návnady, na které chytám své oběti. Doslova.
Uvědomil jsem si to ve chvíli, kdy jsem opilý tancoval v jednom klubu obklopený zpitými holkamy, různého vzdělání i věku, a já nevěděl která ruka, komu patří. Ještě více jsem tomu uvěřil, když mi Vin Diesel zmateně odpovídal na jeho vztah k Ann. Elle svým úletem rozjela vlnu drbů v jedné z našich poboček, navíc Josefovi zasadila ránu do života,on -stejně jako zbytek světa-není tak nad věcí jak Elle, a bere si to více osobně. Já tomu tleskám, a líbí se mi to, ikdyž něco ve mě mi připomíná, že to není až tak dobré, svědomité.
Bulirexie mi úspěšně jde. Lehké kyle stále nejsou, ale jsem spokojený, unavený. Dívám se na sebe do zrcadla ajsem v podstatě rád. Připadám si ale stále tlustý. dne jsem měl jen banán a jablko.
MM byla zase fajn. Je to krásná milá dívka, jenže jsem ve fázi, kdybych jen ošustil a opustil. Nechci vztah, ale zase nezabíjet všechny naděje. Možným východiskem by bylo jí víc poznat.nechci naletět jako minule....

Spokojený ďábeslky

25. září 2012 v 22:37 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Dvakrát jsem napsal článek a on se mi neuložil. I tak mám potřebu sem psát.
Chladný vítr, studené slunce, změny teplot a popadané listí, takhle přichází podzim. Na chatě jsou zralá jablka, tráva už neroste, větvě jsou suché. Ráno je zima. Začal jsem si dělat ledovou kávu z prášku, je moc dobrá. Pouštím si vonnou svíčku, tu velkou hnědou, co doma máme asi deset let. nakapal jsem vůni jablka, skořice mi totiž až příliš připomínala vánoce. Možná kvůli tomu mam takovou chuť na vanilkové rohlíčky a přemýšlím o dárku pro rodiče.

Včera a dnes jsem byl po škole na chatě. to proto, že dnes ji navštívila paní z realitky. Ano, opravdu sem začal sám prodávat svou sdědenou nemovistost, uvidíme za kolik a zda-li vůbec se prodá. Jízda vlakem, centrum, kafe do ruky, sváča na cestu, jablka, most a schovaný klíč pod cihlou, a také CityElephant, to byly ty dva dny na chatě.

Včera jsem se díval na film, který mi doporučil Vin Diesel. V neděli jsem s ním chvilku kecal po práci. Dnes jsem ho pozval na jednu výstavu, bohužel nemůže. Jsem rád, že jsem tu smsku bral v pohodě, nemůže, tak jsem napsal jiným kamarádům. Nic si z toho nedělám, beru to zdravě. Pokud ovšem nový plán bulirexie, který tvrdě dodržuju, dnes jen kiwi a jablko, není důsledek tohto nezdravého chápání naděje v přátelství. Možná je určitá kompenzace, nicméně i tak mi chybí pocit těžkých kyčlí a nucené pomalé chůze.

Dnešní čajovna s novými studenty byla pohodová, milá, otevřená a upřímná, přesně tak, jak jsem čekal. Nový dmský kolektiv mi hodně připomíná základku se střední, ale te´d je jakoby vše oprávněné, odůvodněné, naše mozky jsou příliš dozrálé na to, abychom řešili podstaty a dojmy.

Akční zářijový úžas

20. září 2012 v 17:38 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Přichází podzim. je zima, slunce svítí, ale ranní studené mlhy nenápadně prozrazují přicházející podzim. Dny v kalendáři neúprosně běží a já se ptám, co se to v tom září stalo? Co se stalo?

Začal jsem vysokou školu, kde se mi podařilo během pár lusknutí vytvořit si příjemný okruh hodných lidí, kteří sice nejsou až tak chytří a já tuším, že do absolutoria, se náš počet změnší, ale i tak se to stalo příjemným místem, kde mě to baví a jde mi to.

Po odchodu kolegyně, odchází i Elle, sice jen dočasně, ale co nevidět užtam nebude, jsem naštvaný ztrácím svou posilu. Jinak se práce točí pouze okolo něj. Byl jsem za Vinem Dieslem večer v úterý, kdy jsem opsutil rozlučku s Italskou kamarádkou a nechal K. na pospas těm trapným intrikářům ze střední. Ikdyž mě ostatní zaměstnanci otravovali svými dotazy na mou přítomnsot, byla s ním sranda a pozval mě na jeho koncert. Dokonce počítá s mnou vymyšleným (pro mě jen nadhozeným) výletem do zahraničí, takže ho mám v kapse, konečně! MM z jiné pobočky, po mě prý opravdu jede, je hezká, milá a fajn, jenže musím být zamilovaný.. navíc stejně nechci vztah, ale užívám si tu pozornost :)

Dnešní den byl opět trochu dospělácký, ranní jízda taxíkem byla jako ve filmu: ,,Dělejte, pospíchám!" Překvapila mě nízká cena, pán byl celkem milý a spolupracoval. Zkoušku jsem dal. Pak jsem si kupoval sluchátka v Sony centru, velmi luxusní obchod na Karlově náměstí - doporučuju. Cestou jsem si poslouchal písničky a doma si potom domluvil schůzku k realtní makléřkou. Je to super, jak se věci posouvají, před chvilkou mě mamka vyzvedávala ze školky, teď si tu sám prodávám majetek. Ale nebojte, moc dobře vím, že ten pocit velkého kluka trvá jen chvíli, než přijda rána reality, takže se snažím mít od toho ,,úžasu z dospělosti" odstup.

Příjemné prostředí, úžas z dospělosti, spousta akcí a kamarádi v zádech!


Konec světlých dní

15. září 2012 v 20:21 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Neustálé školní vytížení mě přesvědčovalo o tom, že jsem si najel do městkého studentského stereotypu. Včerejší večer, spíš noc, mi připoměla co to znamená opravud prokalený večer, se spoustou zábavy, alkoholu skvělých lidí a flirtů.

Řekl jsem prá lidem, které mám rád, že půjdeme ven, někam a šli jsme. Bylo to skvělé, zábava. Ovšem, mě zaskočilo, že první část večera si Týn myslela, že se mi líbí. bohužel tuto trapnou situaci jsme naštětsí zprovovdili ze světa velmi rychle. Nicméně asi minutu na to přišlo info, že se líbím MM, té nad věcí, flirtující krásce s dobrým srdcem a názorem. Takže jsme tam mezi sebou flirtovali, tancovali na židlích, jiní skákali po ostatních cizích, opravud velmi vydařený večer/noc.
Ale, byla tam i Krajčolák, která se mi přiznala, že jí velice mrzí, že se mnou nepracuje, že toho lituje, ale že ví, že mě skvěle vychovala a za nic se nestydí. Byl jsem velm, opravud velmi překvapen, jelikož uznání od ní je jako jednička od nejpřísnější učitelky. A hlavně to nebyla pochvala byla to prostě osobní poklona, která ve mě zanechala stopu a spoustu otazníků. Atmosféra včera byla podtržená blízkým odchodem kolegyně, to vše mi vyhrklo slzy do očí a já tam na Amy Winehouse tančil ploužák s brekem. Takový proud emocí jsem čekal dlouho, ale rozhodně z těchto důvodů.
V tu chvíli jsem si uvědomil, jak rychle se střídají generace lidí u nás v práci, že najednou já jsem ten, které jsem měl v začátccíh za ty ,,vysoko".
Dalším překvápkem byl již zmíněný flirt s MM, která se laškovala i s Vinem Dieselem, kterého jsem viděl poprvé tancovat. V průběhu noci se přiznal, že měl trojku, což mi přijde nechutné. Taky nám pak ráno předvedl krátký striptýz, holky byli velmi rozpačité.
Ztratil jsem pásek a utratil snad 1.000,- . V tramvaji jsme dělali neskutečný bordel. U Rázné Moravavanky jsme spali dvě hodiny, hráli flašku a leželi na zemi.

Tento večer byl originální, velký, přínosný, překvapivý, dynamický. Jsem společensky vybouřen na další dva týdny.S Vinem Dieselem mě to přestává bavit. Hraje si se mnou, jenže nemám rád, když je všechno tak nahodilé, nezávazné, nepsané a vznáší se to jen ve vzduchu. Jsem trpělivý, ale kolikrát si říkám, proč v to tolik doufám, když stejně už dávno vím, jak to skončí.

Hořká čokoláda

13. září 2012 v 22:21 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Všechno je naprosto jiné. Jiný režim, díky kterému nemusím vstávat mi dělá dobře. Nový počítač, díky kterému jsem samostatný, nezávislý.
Středeční schůze v práci byla skvělá. S majitelem a jednou z asistentek jsme tak procházeli podnikem a povídali si, často na to není čas, ale byl jsem rád, že jsem součástí vedení. Majitel se ptal na nový PC, bavili jsme o konkurenci a Londýně.
Najednou jsem večer na fb, což se mi dřív nedařilo. Píšu se svou bývalou učitelkou anglčtiny, je to zajímavé. Dokonce napsal Vin Diesel, to obecné chlapacké tlachání plné zničené dospělosti mě zas tak nebere a tak jsem trochu odpověděl nevšedně. Jeho reakce byla ještě nevšednější, nakonec jsem dostal obratem pár odkazů na zajímavé filmy. Je to zvláštní, myslím ,že to nikam nepovede. Vím, že když to poženu už ho nikdy neuvidím. Proto mi nezbývá nic jiného než chlapácké tlachání a radování se z nového kamaráda.

S Týn se stala nová K. nebo Slečna Umělecká nebo Kačí. Prostě ta co mě vyslechne, jenže jí zas tolik neznám, nevím jestli jí můžu věřit. jenže jak s ní mám řešit Vina Diesela, když je stejně jako moje ještě větší kamarádka Elle s ním propletená. Je vůbec nějaká moje kamarádka, které by se z něj netřásly kalhotky?

S Kačí jsme byli venku, bylo to fajn. Oba jsme byli nadšení z toho druhého. Je škoda že na ní nemám tolik času. K. se ozvala, ale opět se chovala jak kdyby byla nej na světě. A. se neozala, ale viděli sme se aspoň v létě, Lukáše jsem neviděl ani nepamatuju...
Musím se objednat k doktorům, zavolat Honzovi do cestovky a do realitky...

Jsem mírně pod tlakem, ale líbí se mi to. Mám chuť na bulirexii, zejtra by měl být ten nejlepší mejdan. Těším se až se více seznámím s obětmi na nové škole, náš ročník je bonboniéra, stále nacházím sladká překvapení!

Předpodtim

8. září 2012 v 11:40 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Všechno je naprosto nové, jiné, moderní, lepší, dospělejší a promyšlenější.

Ve škole jsem se seznámil s další várkou studentů. Všichni sjme tak různí a jiní, je to velmi inspirativní a příjemné. Jsem rád, že jsem obklopen lidmi, kteří mají většinou stejné hodnoty jako já. Přinejmenším to nejsou ty ignoranti, co školu berou jako trest, snaží se všechno všelijak ochcat a nic je nebaví, mluvím o zrůdičkách z gymplu.

Můj nový noťas sice ještě není můj nejlepší přítel, protože si na něj nějak nemůžu zvyknout, ale i tak jsem rád, že mám svou komunikační zbraň. Není nad to si ráno udělat kafe se snídání, pustit si hudbu a u toho si prohlížet mejly a další oblíbené stránky. Noťas tohle samozřejmě taky umí, ale zatímtento článek stejně píšu na klasickém pc.

V práci byl očekávaný audit. Nejdůležitější událost roku, které jsem se velmi bál. Když jsme přišel do práce, vše už bylo skoro hotovo, auditorři po mě nic nechtěli a majitel se dokonce usmíval. Vin Diesel to schytal mnohem víc, ikdyž možná díky jeho vzhledu, kterému auditorky mohly sotva odolat, jsme měli dobré výsledky. Prohodili jsme jen pár slov a upřímně bych s ním chtěl zase někam jít, nechci čekat až na pátek.

Zítra jedu k babi, pak někdy musím na chatu. Čekají mě seminárky a testy, jenže mě to baví.
Zaneprázdněný, se sebou spokojený pan Nedostižný.

..aneb lehce chladný, kovový, šedý ač barevný před podzim, plný sexy tváří, podvodů, lží a úsměvů...

Zařizování

5. září 2012 v 18:24 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Prázdniny utekli jako voda. Velmi zajímavý čtvrtý ročník, vítr z maturity a záležitosti spojené z vejškou mi nedaly spát. Neustálé změny v práci, ať personální nebo technické, noví přátelé a zároveň snaha neztratit ty stálé, to všechno s pořádnou porcí zábavy a alkoholu byl zatím rok 2012.

Pracovní červenec, potom intermezzo v Tunisu s Ká. a nové přátelství s Vinem Dieselem. Nová-skvělá škola, všechny ty projekty, lidi a ta budoucnost! Navíc si kupuju noťas, člověk by ani neřek, co všechno si musí člověk zařídit.

Pořád bez rozvrhu, audit v práci nás stále čeká... celkem pořád nevím jak na tom jsem, ale i tak nestíhám..

Přesto se mám velice dobře, nové prostředí je uspokojivé, uvědomil jsem si, že když si svou práci nebudu užívat, stres mě zničí. Těším se na projekty. A u toho všeho je na pozadí Vin, na kterého se, upřímně, těším ze všeho nejvíc!

Ikdyž je teď škola, práce, kámoši na prvním místě, atmosféra přicházejícího podzimu je neúprosná, je mi zima, jsem unavenější a mám větší chuť na kafe..

Přátelé

2. září 2012 v 22:03 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Všichni potřebujeme přátele. Přirozeně máme potřebu se bavit, sdílet zážitky, zájmy a názory. Je to naše přirozená potřeba, potřebujeme to a vyhledáváme. Pak, když konečně máme pocit, že jsme ty pravé přátele našli, přijde těžko popsatelný pocit. Na začátku jsme strašně rádi, že někam patříme. Máme zábavu, stejné nepřátele, stejný pohled na svět, stejné problémy. Zvládáme to, máme totiž přátele. Jenže co je onen všemocný element, který z tak úžasného světa přátelství udělá každodenní rutinu? Kdy dojde, k situaci, že se toho úžasného přátelství přejíme a chceme najednou odlišné, úplně jiné? Máme pocit, že nám kamarádi už nemají co nabídnout? Nebo se snad nedokáží přizpůsobit změnám v našich hlavách? Jsme my ti, co se mění nebo jsou to oni?
Můžeme se snažit sebevíc o pochopení obrovského rozdílu ve vnímání starých a nových přátel. K těm novým jsme obezřetní, ne tak otevření, a neustále čekáme na to, čím nás ten člověk překvapí a co nám přinese. Na staré přátele pohlížíme s respektem, pochopením a možná i pokorou, cítíme z nich jistotu a určitou možnost záchrany. Před nimi si už dávno nestřežíme soukromí a rozhodně si nebereme servítky.
Staří přátelé sice pro nás nejsou tak atraktivní jako ti noví, ale právě jeden nový kamarád nás může donutit k tomu, abychom si uvědomili, jak moc ty staré potřebujeme ………

Štěstí, ikdyž platonické

1. září 2012 v 15:25 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
První září vyvolává nucený pocit školních povinností. Letos je ale sobot, prší a je hnusně. Na chatě máme díky velkým suchům všechno spálené. S Elle si pracovně moc nerozumíme. Vin Diesel absolutně ovládá mou náladu, i přesto, že se na něj těším jak malé dítě, čekám, kdy přijde den, kdy někdo z práce otevřeně prohlédne mé štěstí, ikdyž platonické . . .

Jsem unavený, dnes jsem ráno opět přemýšlel, že dám výpověď. Stává se mi to často, ale pak přijde nějaký zákazník, který mě dostane do kolen, nebo rozesmějě a já pak svítím celý den. Nebo tak když je tam Diesel, to nesvítím, je to pak jen o něm.
Elle dělá v práci velké chyby, mě to štve a mé podání jí dvakrát není příjemné, bohužel nastvá stav kdy nepoznám, jestli je naštvaná, nebo je taková odjakživa. Až udělá zkoušky, bude snad fajn..
Dnes máme sraz mými, asi nejmilejšími lidmi, které jsem potkal za gymplovské období. Modelka, fotografka a instalatér, jak já je miliuu. Je to velmi zajímavé porovnat můj vztah k nim, který je plný jistoty, pochopení, tolerance a humoru, se vztahem k novým přátelům jako je Pepa, Jára, Diesel, ten je zase plný pohody, úsměvů, póz, testosteronu, trochu povrchnosti a nadnesenosti i sebevědomí. Je to přešlapovat na schodech...

Je jedno, že mi ujel autobus, zapomněl jsem si klíče a ráno měl depku. Mám kolem sebe milé lidi...