Přírodní noc v práci

9. července 2012 v 10:41 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Jsem 24 hodin vzhůru. On mě naštval, ikdyž si za to naštvání můžu sám, je takový jaký byl vždy, nevím co jsem čekal. K. se ozvala na fb a požadavala vysvětlení tak jsem jí ho dal. Cítím jak mě gympl, ta atmosféra, lidé, učitelé, ta jistota, jak mě to už úplně opustilo, bohužel. Občas myslím na Lexie, vzpomínám jak zábavné to bylo s A. , jaké to bylo když sme s Elle vysedávali u Starbacksu, jak sme se slečnou uměleckou chodívali do divadla... jak jsme slavili u V. to všechno je pryč. Místo toho se děje přesně to co jsem nikdy nechtěl, vidím jak josu všichni úspěšnější než já. Ano, 80% lidí ze základky by vraždily aby se měli tak jako já a myslím, že i tak půlka bejvalé třídy z gymplu má větší potíže, i tak mi ale přijde že od bohatého, úspěšného života, kde mám své lidi jsem vzdálen. na druhou stranu rozchod potvrdil, že lidé stojí za mnou, ale mé kamarádské vztahy nejsou tak silné, jaké bych je chtěl mít.
Vím, že spousta lidí žije samo. Je to spíš normální než mít velkou skupinu kamarádů, se kterou se člověk stýká. Pakliže chce člověk správně chodit do práce či do školy, být v kontaktu s rodinou a nedejbože mít vztah je přirozené že jsou kamrádi odsouváni na zadnější koleje. Já ale potřebuju mít někoho s kým si sdělovat zážitky. Elle to na mě chrlí, že sotva stíhám mluvit, dříve taková nebyla. Mamka mi nic neříká a spíše mě nenápadně komanduje, jakobych sní pořád bojoval o soukromí. S tátovími emocemi nebojuje jen on sám, ale i já. Ká. je schopná se mi neozvat a chvilku před oslavou poslat po kamarádce omluvu, že nepřijde. S L. se vidíme jednou za půl roku. Karol je ta normální, co jezdí s přítelem na fesťáky a připravuje se na studium v jiném městě.

Paradoxem je, že m nadchal myšlenka, že budu bydlet na chatě v každém případě to zkusím. A chci jet do Barcelony, jako vážně. Jen musím vymyslet jak to oznámím tátovi, ale jelikož to jako všě ostatní neplatí měl by držet hubu...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 El | Web | 9. července 2012 v 21:43 | Reagovat

Takový ten pocit, že ti utíká to, co máš rád, nebo minimálně to, co bylo, znám... vím, že spousta lidí ze základky by dala nevím co, kdyby mohli být na gymplu, kdyby mohli mít to, co mám já, ale svému životu který jsem vedla dříve a který byl krásný a bohatý, jsem, stejně jako ty, na hony vzdálena...

2 Creencia | Web | 10. července 2012 v 12:29 | Reagovat

Taky potřebuju mít vedle sebe někoho, s kým mohu všechno sdílet. Ale jelikož jsem udělala velké rozhodnutí a v září se stěhuju skoro na druhý konec republiky, do úplně neznámého města...bude to asi těžké.
Věci nevycházejí tak, jak si je člověk naplánoval. Ale já ráda plánuju.
Tu chatu rozhodně zkus a přeju ti tu Barcelonu! :)

3 Es. | Web | 10. července 2012 v 22:41 | Reagovat

Barcelona, taky mě láká, snad někdy.. ale ty si to tam rozhodně užij :)) bydlení na chatě, proč ne, změna je život :)) podle mě se úspěšného bohatého života i se spoustou přátel, co za to stojí, dočkáš ;)) ono to přijde ;)

4 bludickka | Web | 13. července 2012 v 19:38 | Reagovat

Někdy ve třeťáku na střední škole jsem měla pocit, že mám kolem sebe několik hodně dobrých kamarádek. A taky mraky znamých, se kterýma se potkávám. No a nakonec jsem tady v Praze, kde mám jen přítele a sestřenku. Čas by se na několik kamarádských setkávání určitě najít dal, ale není s kým.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama