Červen 2012

Svět naruby

30. června 2012 v 0:40 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je to jiné. Kafe už skoro nepiju. Večer nejím. Vtsávám pozdě. Už nechci měnit svůj pokoj. Nebojím se prodat chatu. Elle mě nikdy nebude milovat. Zdají se mi sny o Lexie. Pořád sem nenašel "partu" kámošů já ji nehledal. S kamarády nakládám jak se "zbraněmi" a své rodiče nemohu vystát. Chci utéct k babičce a nevidím že je mnohem horší než rodiče. Neustále hledám změny a když najdu, chybí mi jistota. Jsem dlouhodobě nespokojený a ikdyž si připomínám hrůznostrašné příklady, pořád vidím lepší světy kde jsou mé sny splněné.

Tvrdý rozchod a velký neúspěch mě rychle probrali z předmaturitního snění. Přišlo jakési smířlivé období plné "mírných úsměvů" a beznaděje. Přes pracovní úspěchy a další povýšení se mi zamžuje budoucnost a vše začíná být naruby. jezdit autem stále neumím. Peníze na notebook díky angažovanosti mého otce přijdou mnohem později a koupě bytu je v plenkách. O čtení knih, "užívání si" a prázdninového kldu radši nemluvím. Ikdyž za dnešek jsem spokojený, něco jsem přečetl, napsal komentář, zhodnotil kauzu, viděl zprávy a opravil jednu věcech v pokojíku.

A tak jsem se radoval z tichých úsměvů, pil kafe a četl knihu, když v tom píše KG že si chce pokecat. Její mamka se pokusila o sebevraždu. Sesypáno, vyplakáno, zastaveno. Já chtěl jít nakupovat, my ale jeli do nemocnice na psychiatrii. Atmosféra šílená, nervy na dranc, nicméně kamarádství upevněno, KG chce u nás pracovat, doopravdy.

Svět se mi nezdá naruby protože jsem si nesplnil cíl jezdit, protože už dávno nechodím do školy, protože se spolupracovníky se vídám častěji než s kamarádama, ale protože zachraňuju rodinu odnaproti a přitom si sám často říkám, kdy přijede pohledný, bohatý člověk s kontakty v oboru a "roztočí mě jako klobouk na věšáku".

Je šílené jak čas letí. Štve mě, že před chvilkou byl únor já kadil bobky z maturity a byl nedočkavej na ono úžasné volno po zkouškách. Nechápu, že jsem Lexie nečetl mezi řádky, je k smíchu jak se vracím do dob rané puberty, vzpomínám a znovu prožívám. Přečetl jsem článek z minulého roku Vyvrcholení, chodil sem v té době s A. , začal chodit do hospod a ustaloval kamrádský kolektiv, nechápu jak jsem mohl být šťastný.

Přijde že jsem se všema hrál vždycky takové hry, sice vyhrané, ovšem zničující. Ikdyž se mi z udajně beďaratého homosexuála podařilo udělat úspěšného hezouna podle jehož lusknutí lidé skákají, jsem nestabilní a nesoustředěný ...

Žiju buď minulostí, nebo budoucností, přítomnost, jakobych si pouštěl v klipech...

Jak moc jsem já naruby - změny za čtyři roky: edit 3.7.
-nepil jsem pivo, teď si v hospodě nedám nic jinýho
-dříve jsem pil sprite a hlavně kafe, třeba třikrát za den, teď dám tak jedno
-jedl jsem sýry, piškoty s mlékem, polárkové dorty, teď jím olivy, ovoce, zeleninu, oříšky a rajčata
-měl jsem málo kamarádů, kterých mám teď požehnaně
-bál jsem se velkých akcí, připadal jsem si nezkušený, teď mě podobné věci nudí
-obdivoval jsem stylové lidi z uměleckých škol, kteří byli vždy v přítomnosti peněz a luxusu, teď jimi opovrhuji a naopak si vážím chudých, skromných a prostých lidí-například mých rodičů
-toužil jsem mít velkou rodinu, velký barák a spoustu peněz, už chci jen práci, která mě bude bavit, bydlet chci v malém bytě a nejspíš sám
-rád jsem nakupoval a utrácel za oblečení, teď nakupuju levně a ve srovnání s dřívějškem hrozně málo
-vždy jsem toužil po tom, setkat se s Ondrou nebo Patrikem, Ondra se už rok neozval a Patrik mě sere a je bratr Petra!
-bál jsem se že LT bratr G. mi zničí život, zničil jsem si ho sám
-strašně jsem chtěl s někým chodit, holky mi teď nesměj na oči
-vždycky jsem měl pocit, že se v Praze nevyznám, že je moc velká a tak, teď mi přijde že už znám vše od Bohnic až po filmová studia
-myslel jsem že je velmi důležité co poslouchám za hudbu a jaký mám "styl" teď už to vůbec neřeším
-bral jsem spoustu věcí vážně, čas a lidé mě donutili abych opovrhoval výroky ostatních
-vždycky jsem věděl že chatu neprodám, dnes jsem už chtěl dát inzerát na sreality.cz
-největší posun je v chování, už dávno nejsem zábavný odvázaný a milý, jsem zatrpklý, nafouňený a náročný

V práci

25. června 2012 v 22:46 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Bulirexie mi nejde. Unavený sem, ale bez efektu. Místo toho mi do púráce přišla Ká. . Byl tu i můj fotograf-učitel, trochu nepříjemné. A Kristýna J. z minulosti, trapné, dal bych jí facku. S tím novým klukem v práci jsem si už trochu povídal, umí francouzky a chce mé vysněné místo! No není to ideální kamaárd?
Dnes jsem si konečně zřídil internetové bankovnictví. mamka nechce rozvod a pořád zvažuju VŠ. Lexie se plazí a chce kamarádství.
S elle je to divné, jsme jako dvě anorektičky, jsme unavení a máme stejné problémy.
Dnes mě to v práci bavilo, kolikrát mi přijde, že se z pohovorů stávají flirty a to mě hrozně baví!!

Ztráta iluzí

18. června 2012 v 0:32 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky

Jsem jako král, jenže velmi malého králoství, malého bezpečného království s vysokými hradbami. Král, kterému se jeho vlastnictví zdá menší a menší. Ve skutečnosti je ale stále stejně vělké. Ten král, protože chce větší území, podniká nebezpečné cesty za hranice svého bezpečného malého království. Vrací se ztrhaný, zklamaný a zkušený a svého malého království si váží vždycky o něco více.

Taková alegorie na to, jak to teď mám. Studijní neúspěch a zlomené srdce mi dali určitou lekci. Já se z nich chci poučit co nejvíce. Najednou už nesním o penězích, o luxusních ránách, kdy mám dlouhé triko (jen) a piju kafe při pohledu na plnou postel krásných lidí. Nesním o životě v Barceloně, kde se sluncem v tváři vytírám místní záchody a jsem bezhlavě zamilovaný. Nesním o tom, že mě jednoho dne někdo unese a prodá mě do bohatých kruhů, kde sice budu dělat děvku, ale budu obklopen penězi a luxusem. Nesním o tom, že budu bydlet sám a do práce jezdit autem. Nesním ani o velké rodině, kde by spokojensot z dětí a manželky zničily vešekeré pochybnosti.

Ano, já už nesním a to proto, že kdykoliv jsem snu jen přičichnul, bylo to jakobych se nadýchal plynu!

Vzrušivé temné a namyšleně se tvářící prostředí pražských klubů, kde je každý umělec, nosí úplé něco, má buď drdol, nebo velkou vlnu, poslouchá dubstep-electro a žije od 23°° do osmi do rána mě už ani nevzrušuje, sice ano, jsem uchvácen dokonalostí, ale nevzrušuje a nepřitahuje, ikdyž ten jeden zákazník ...........

Včerejší párty mě zklama, to jsem nečekal, vadilo mi že se pilo málo a že se šlo brzo domů, proto jsem Ká. začal posílat pochybné smsky o té další akci. Dnes v práci toho bylo naštestí méně, těším se na zítra.
Bulirexie je díky starostivým rodičům nepředstavitelná, nicméně jím pravidelně. Opět budu muset navštívit knihovnu a taky poštu, kvůli účtu. Chci ušetřit peníze, abych mohl reagovat na změny v rodině...

Posilněn nejistotou

16. června 2012 v 15:35 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Za půl hodiny jedu na grilovačku k Verče. Dnes jsem spal v Úvalech v druhém patře spací chatky o velikosti 3x3 metry. Bolí mě záda, a mám odřený nos z alergie. Včerejší akce na které byla má bývalá a ten se kterým mě podváděla, byla úžasná, moji kamarádi stáli při mě, když sem chtěl byli jízlivý a jindy na můj pokyn zmírnili. Matějovy sarkastické připomínky na nareálný homosvět byly velmi dolehčující zvláště z úst tohoto vzděláné chytrého mladého člověka. Ještě před oslavou jsem byl se Stáz. v Kavárně kde pracuje Krajčolák. A ještě před tím s Elle v Bageterii na Příkopech, na lososové bagetě, mňam!

Dát si čtyři přihlášky, dostat se na jednu z nějžádanějších škol vůbec a k tomu ustát maturitu a rozchod ode mě bylo možná troufalé. I tak jsem plný energie a jistý v kamarádských vztazích. Nejspíš půjdu na soukromou, je prakticky založená, garantuje praxi a je na trase mé oblíbené linky v Praze č. 9 Babička-Práce-Vejška. Po těchto nezdarech si ani nevzopínám na volnomyšlenkářské otázky, kamžeto vlastně mířím a lačnosti po luxusu a penezích.
V dubnu jsem váhal s Lexie - ta se sama vyřešila, stěžoval jsem si na pobyt s rodiči - maminčin náznak rozvodu mi automaticky zakazál jakékoliv investice do mého pokoje a naopak myšlenka na život s babičkou je mnohem živější, měl bych tam svůj velký pokoj-ateliér.

Čekám jak dopadnou zkoušky, jak se pohne prodej chaty a jak se maminka rozhoupá. Chci si ještě změnit účet a BTW že bych se už konečně naučil řídit ?!

Nic nevím, nejistota

12. června 2012 v 13:39 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Počasí je ošklivější než v Londýně. Dokonale mě zmohlo, jsem unavený a můj biorytmus je tak rozhozený. Pravidelný spánek, pravidelné jídlo, nebo nějaké sportování jsou cizí slova, ikdyž se mi daří denně dělat 40 sedů-lehů a venčím psa. Občas mi cosi zavoní, je to má po roce nalezená voňavka, nechápu proč a jak, ale čas od času jí cítím. Stáhl jsem si takovou psycho-hudbu, která mě uklidňuje a celkově potřebuju klid. Nevím teda na co, ale ruší mě i zaplý počítač. Zvýšená nadrženost a citlivost jsou způsobeny možná rozchodem, nedostatkem sexu, nebo co já vím...

Jsem poslední den doma, co se učím na poslední zkoušky, které jsou důležité, rozhodnou, co budu v příštích letech dělat, paradoxně, jak já cítím z toho, jak píšu tenhle článek, mi je to úplně jedno. Moc dobře jsem věděl, že když udělám maturitu, nic to neznamená, že zkoušky na vŠ jsou důležitější i přes to, že jsem do toho dal co jsem mohl, jsem se už 3 ze 4 nedostal, hlavně že jsem měl jednu z nejlepších maturit .. k ničemu!

Já nejsem naštvaný, ze sebe zklamaný, necítím se ani opuštěný a mé rozmazlené já ví, že někteří jsou na tom ještě hůř, jenže mi chybí jakákoli motivace, nevím jestli se mám odstěhovat k babičce a předělat si pokoj a být s ní, nevím jestli se mám zabývat koupí bytu, nebo jestli se mám snažit zachrańovat naší rodinu, když mi mamka naznačuje že se rozvede, nejhorší na tom je, že já si řikám proč né, jenže ona nezná zákony, není právník a je si celým systémem nejistá a nejistota jak zjišťuju je jediné co mě poslední dobou ubíjí!

Mě nevadí rozvod, mě vadí že se neví jak skončí, mě nevadí zkoušky, mě vadí, že nevím jak to dopadne, mě nevadí vztah, mě vadí, že nevím, jak dlouho to vydrží, mě nevadí diář, mě vadí, když v něm musím škrtat!

Nevím co se mnou bude a to na blog.cz ve svých článcích už od roku 2008 píšu jak si všechno řídím sám! Já nevím, jak to zítra napíšu, já nevím jestli i já budu z rozvedené rodiny já vůbec nic nevím....

Nadýchané temné zlo

11. června 2012 v 19:17 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Jsem neustále unavený, vůbec nemám energii. Brečím a mám oteklé oči kvůli alergii. Včera jsem u babi nemohl usnout, pořád jsem měl pocit, že se mi hýbe postel a v jednom okamžiku, věřte či ne, možná jsem blázen nevím, ale vím že jsem nespal a v jdenom okamžiku mi přišlo, jako by do mě začal pronikat černý dým, dusil mě, ale nechal mě dýchat, zavíral mi oči a paralizoval mě, já nemohl nic dělat. Bál jsem se a strachy usnul. Dnešek totálně mrtvý porutuluju se smrkám acítím se být nemocný, červené oči, plný nos, hořko v puse a věčně na záchodě. Připadám si mrtvý, odsátý sny a nadějemi. Dokonce ani nákupy a K. mi nezvedli náladu. Alergická reakce...

Prostě konec

8. června 2012 v 12:31 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Opravdu se musím vypsat, ani nevím kde začít ...

Pravdou je, že teď je to těžší období. Stres před maturitou, velký rozchod a dnes jsem se nedostal na vejšku. Člověk má chuť říct, že semu zbortil svět, nakoupit si čokoláda a dívat se na všechny možné seriály nebo filmy a to všechno hodně daleko od Prahy, kde by mě nikdo neznal. Ovšem že to nejde. Musím dnes být na té akci, a má povaha mi nedovoluje nějakou kapitulaci, nicméně nejsem zoufalá manželka a nedokážu v sobě dusit emoce tak dokonale, abych to navenek neřešil. Najednou mi zbyla jen práce, bydlení s rodiči, ale... velké ale! Kamarádi mi v poslední době hodně pomohli.
Je neuvěřitelné sledovat mou názorovou cestu, v prváku jsem zpochybňoval roli kamarádů, ve druháku jsem zpochybňoval roli vztahu, ve třeťáku jsem kamarády měl a ve čtvrťáku jsem měl i vztah. To co jsem popíral mi najednou dělalo radost a stalo se mou jistotou. A právě oni kamrádi, kterých se v poslední době ,,vyrjilo" spostu mi velmi pomáhají s vypořádáním se s rozchodem.
Nechtěl jsem být opečovávaná chudinka, což prý nejsem, ale bohužel nejsem takový hrdina, jakým bych chtěl být. V příštích 14-ti dnech mě čeká pět velkých akcí, proč mám pocit že si je vůbec neužiju? Proč neustále potřebuju něco, co mě drží v náladě, co mi připomíná můj směr, jakobych byl neschopnej, já sice mám vůli a zapálení a občas rád riskuju, vydobil sem si některé věci, za něž jsem rád, nicméně evidentně to nestačí.

Jsem naštvaný, že jsem vázaný na své rodiče-zázemí. Ta VŠ je velká facka, která bude dlouho bolet a rozchod je zdroj nenávisti, která mě brzdí v tom se vzpamatovat.
Paradoxní je že i tak vidím to dobré. Před měsícem jsem psal spokojené články o tom, kam směřuje, a kam povede můj dokonalý život, jenže ten dávno skončil. Tohle už teď neřeším, teď jsou na pořadu dne reálnější otázky.

K tomu všemu mě zlobí zdraví a alergie. Nemůžu spát a kvůli bulirexii, která stejně nezabírá se ráno sotva probudím. Den od dne je to horší, dneska to bylo nejhorší, ani venčit psa už mi nešlo... při navlíkání kalhot jsem málem spadnul, kůži jsem měl tak suchou, že při zývnutí mi praskl koutek! No prostě troska..šedivou mikinu a volný tepláky ( :D )

Nejvíc mě sere jak se na mě zas všichni budou koukat, už včerejší rozprava s rodičema byla na "střelbu" ( :D ). Budou řikat že to nevadí a že mi vyjde ta druhá.... super

Období tmavomodré

5. června 2012 v 21:20 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Tmavomodrá. Barva kabátu co nosí Elle, barva mé bundy, barva tohohle období. Bohužel se můj osobní život dostal do popředí. Dostal se do mé hlavy. Dostal se do témat mých článků. Dostal se do mých hovorů s kamarády, prostě se můj osobní život, konkrétně můj rozchod s Lexie rozlezl úplně všude, přitom já bych chtěl řešit, pracovní a studentské úspěchy.

Červen před přijímačkami měl vypadat jinak. Mělo být hezky, měl jsem sedávat v kavárnách a číst reklamní časopisy. Místo toho jsem se uklidňoval přáteli, provolal majlant a stal se závislý na facebooku. Je zataženo, jsem doma a učím se jen zběžně.

Je to třetí den po rozchodu. Včera jsem se sešel s B. , kterou on nechal kvůli Lexie. Nikdy jsme nebyli kamarádi, ale včera jsme byli spojenci. Pomlouvali jsme je a smáli se. Já dnes potkal Lexie. Poté jsem jí volal, byl jsem klidný, řekl jsem přesně to, co jsem chtěl, že si neuvědomuje co způsobila, donutil jsem jí se přiznat a obhájil jsem si pomluvu z mých úst na A. Trochu se mi ulevilo. Dnes jsem byl s Elle, Zítra jdu s Ká. a ve čtvrtek jsem domluvený s KG.

Jak budu slavit narozky? Kde budu studovat? Jaké budou mé prázdniny? A za jak dlouho na to přestanu myslet?

Paradoxně se i tak cítím být více šťastný, oproti maturitnímu obodbí je to přeci jen méně stresové. Najednou už vůbec neřeším co chci, spíš tak s lítostí užívám toho, co mi po vztahu zbylo....

Natož že zítra dělám nejdůležitější přijímačky to nevypadá. Dnes byla velká schůze v práci, byl jsem předevšemi povýšen a celkově to bylo fajn. Děje se vše možné, ale to hlavní co bych chtěl řešit se nějak celou dobu blížilo a najednou je ot tu a co? Nějak extra připraven se necítím.

Co dál?

3. června 2012 v 9:29 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky

Tralalá, rozešli sme se. Zachovala se jako absolutní kráva, od kamarádky přes fb. Jako kdyby jí bylo 13! Všichni měli pravdu, že je dětská, že nemá charakter, mamka dokonce prohlásila že byla..jak jen to řekla, že byla zamlklá či co.
Nechci psát článek jak jsem zničený, směřovali jsme k tomu, otázkou je co teď ?!

Středoškolský stereotyp mě nudil a svazoval, kolikrát jsem chtěl vypadnout. Teď mám šanci. Skončila škola, vztah a v práci je vše nové. Vše se změnilo, od základů. Začínám si pouštět seriál chirurgové, HBO a bulirexie mě drží v dobré náladě.
Jenže o tom život není. Pořád nemám své místo, nemám ,,skupinku" kalících kámošů a vlastně nevím, jestli jí chci. Jak jen to dělá Elle ? Práce, no jo. To je fakt, po zkouškách, budu žít jen prací, a ta mi dává dostatečně velkou skupinu lidí. Takže ano, já mám místo kam patřím, ovšem, stačí to?

Lexie naharzovala veškeré prázdno, které bylo, byla jediná, kdo o mě věděl tolik detailů a intimností. Představa, že se kámoší s lidmi, které jsem 3 roky nesnášel je komická, ale co? Já se teď ještě týden a půl musím soustředit na zkoušky. Je to těžké, neustále mít ten velký náboj k tomu, abych se pečlivě připravoval. Takže dostat se na VŠ, poté jen práce. Kamárádi jako Slečna Umělecká, Ká., Elle, Lee, M&M, jsou tady.
Otevírá se otázka co s volným létem ? Francie s Elle, spíš až v Září, s Ká. jenže kam? A co věčně odkládaná Barcelona ?! Sám jsem zvědavý.

Je ošklivé počasí. Jsem v pohodě, jen nevím jak se chovat k AnRa. v práci. Lexie sem o ní řekl něco hnusného, a AnRa to určo ví, jak se na mě asi bude dívat? Jenže Mirando, who cares ? :D