Květen 2012

Okolí, né vůle

31. května 2012 v 11:17 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Je to těžké. Já nevím kde jsem. začal jsem si stahovat chirurgy a dívám se na Meredith. Jeji vztah s derekem, bože. Se mnou a Lexie, nesrovnatelné. Počítám s tím, že spolu už nebudem, smiřuju se s tím, bolí to pomalu, po kouskách, zvládám to.
Nevím jestli mám bojovat, za co? Za vtah, který bude plný těch, které nenávidím a na které žárlím? Těch kterými opovrhuji? Pro mě na vztah je skvělá, něco k ní cítím, ale není tak velké abych... abych.... já nechci dělat závěry, v sobotu si až řeknu co cítím. Nevím, I don't care..určitý druh mé obrany

Elle se opět ztáhla, jak typické, neudělala maturitu, neslavili, stěhuje se zpět, dělá kroky vzad, pracuje na sobě, mě má pořád jako kamaráda...
Mamka tvrdí, že jediná jistota, kterou krom ní mám jsem já samotný, ach jak skvělé moudro, ze kterého nejsem z to, si něco vzít...
Chápete, Lexie bude slavit narozeniny, je tam zatím 15 lidí, z toho jeden její kamarád, všichni ostatní znají mě asi tak desetkrát déle....ano - já vím, že jsem král paradoxů - ale tohle je moc... možná tam bude bejvalka (:D)

Jestli se nedostanu na VŠ, jediné co mi zbyde, je ta práce....proto tam dnes jdu....těším se :) (-aspoň něco..)

Upřímně není to to, co jsem chtěl, na jednu stranu chci se učit, na druhou stranu nemůžu, na jednu stranu mám pořád pocit, že kolem sebeb nemám ten typ přátelství, který potřebuju...ano, mám sice komu zavolat...ale..nevím...nemůžu ani říct, že nemám směr, já ho mám, ale nejde nic dělat, všechny radikální věci jsou tak těžké, ta dospělost není jednoduchá, je složitá a hlavně je náročná na mé okolí, na ty lidi, kteří mi pomáhají, když je něco s autem, když chci prodat majetek, když nevím jak se platí daně.... na tohle je to náročné, na to, na co moje vůle nestačí...

Řeším vztahy, bohužel

29. května 2012 v 9:23 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Opravdu by mě nenapadlo, že Lexie, ta hodná, křehká a mě milující řekne, že už neví co ke mě cítí. Po krizi, která byla v pátek sem měl pocit, že sme si to vyříkali, jenže zřemě ne. Najednou jsem si uvědomil, jak moc mi na ní záleží a upřímně si nedokážu představit být bez ní. Můj mozek ale říká, ať si to honem kurva představím, než z toho bude realita.

Vidíte to? Taková ironie osudu, všechno je ot tu znova. Líbám se s Elle, ta mi dá naději a šup, já se s někým rozcházím. Ještě jsem se nerozešel a Elle mi naději nedala, protože si -bohužel- myslím, že to pro ní nic neznamenalo. A ikdyby jo? Bude se mnou, přeparkuju do jiného pruhu jen tak v klidu i ve vztazích? To těžko! Vsadím se, že jestli se s Lexii opravdu rozejdu, zabiju pana Wolkera, slečnu Roztomilou v práci zničím a na Lexie se už v životě nepodívám. A potom, potom uteču za Elle, která chce být jen kámoška, mě to naštve a přijdo o to poslední co mám o Elle. Ostatní kamarádi jsou do situace zámerně nezasvěceni, jenže jak mi pak asi pomůžou? Kačka se mnou asi nepojede zas nakonec Evropy, Ká mě asi nevezme do Itálie, kde bych mohl potkat jeho-potom bych se do Čech už v životě nemohl vrátit. Že bych nakonec odjel do Barcelony? Jsou to jen postpubertální nápady, které nevyjdou ani těm rádoby rozhodným osobám, na které si hraju.

A tak místo toho, abych si užíval volna, pravidelně jedl, sportoval, posiloval a snažil se o bulirex a hezkou plěť ( :D ), tak řeším vztahy - ah jak lidské, fůj.

Ale víte čemu se musím nejvíc smát ? No sobě!
Jak jsem chtěl být chladný, rozhodný, nedávat své emoce najevo, být silný, se sebou spokojený, jistý ve vztazích (ikdyž to jsem krom ní), úspěšný a bohatý...... A? Mám opar, přibral jsem, rozpadáse mi svět a jsem jak nějaká troska, jestli se Carrie v sexu ve městě po tý svatbě cítila špatně, já jsem v hajzlu- o ot je to horší, že ona měla pádný důvod, mě rozhodí i pochybné znejistění mé holky.

A víte co?! Jdu zavolat Elle !!

Nešťastné dědictví Nedostižných

26. května 2012 v 9:24 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Nevím jak začít článek, který by měl referovat to, co se děje. To, co cítím. Podařilo se mi naplánovat si volno, abych se mohl učit na zkoušky. Nikam nechodím, jsem doma a učím se. Občas jdu na kafe s Elle, občas se vidím se svou holkou Lexie, občas je nějaká velká oslava, ze které se vrátím až druhý den, plný nových zážitků. Jde to, je to naplánované, jenže nic ve mě mě nepohání, naopak.

Dávno pohřbené city k Elle se tu potulují a krmí mou naději. K tomu se objevily problémy mezi mnou a Lexie, která bohužel nedokáže přesně vyjádřit co by mezi náma změnila. Začla se kamarádit s mými kamarády a tráví s nimi více času. Je to tak ironické až se mi to líbí, ale zvrácené natolik, že mě to děsí, jako obraz Doriana Graye.
Nedokážu si představit, že bysme se rozešli, následující akce, reakce rodičů a kamarádů, nemám na to, musel bych utéct, odstěhovat, chci to. Jenže nejsem dost silný, nejsem klidný jak chci. Nejsem najetý na svůj režim. Pořád se ještě hledám, a je příliš brzy na to abych začínal znovu.

Celé týdny čekám, až budu mít čas teď ho mám a co řeším? Jsem Nasranej, protože jsem nasranej, Lexie mě rozhodila, tamta oslava náhledla do světa bohatých, Elle je opět otazníkem.

Proč nejsem takový jaký chci být? Byl to základ, na kterém sem stavěl vzdělání, kariéru a vztahy a nejdnou je to pryč! Tak rád bych si to vše užíval, jenže já nemůžu, jsem věčně nešťastný, všeho lačný. Nenasytný a příliš vzdorný. Má motivace, je pryč, mé city, jsou pryč. Je to bržděno tím, že přijdu domů a vidím své rodiče. Ty skromné chudáky. Opět si připadám jak největší nevyblbnutý puberťák, já vždy chtěl velkou rodinu, stálou partnerku, proč se mi to teď hnusí? Úspěšné ženy, co se rozvádějí mi přijdou sympatické... Proč mi přijde že babička, se svou zvrhlou povahou, je jediná kdo mě chápe, jiná doba, jiné poměry, ale cítíme to stejně...

Jsem podobný své babičce, zábava, alkohol, prestiž a rodina ... dědictví naší rodiny
Lidé se na mou babičku dívají s odstupem. Je to velmi chytrá a úspěšná žena, je upřímná a tvrdá. Je spoustu důvodů proč si jí vážit, dokázala toho opravdu hodně a to právě ostatní děsí. Je známá tím, že se po práci velmi ráda bavila. Pila a hodně, ale dokázala u toho žít úspěšný život.
Lidem se nelíbilo že se u ní spojuje bujará, zábavná povaha, s úspěšnou, rozhdonou matkou. Byla symbolem zvrácenosti, spojených kontrastů a nevyspytatelné morálky. Proto se jí něktěří báli a stranili. Já mám bohužel podobný pocit. Lidé vědí, že to dokážu přehnat, lidé vědí, že ode mě uslyší vše bez servítků, lidé vědí, že přijde něco co nečekají, lidé mě znají, vědí že je překvapím, jenže né každý o tohle stojí. A tak se připravuju na další zkoušky, zatímco má Lexie spí u mých kamarádů, o kterých říkám, že nejsou až tak skvělí, jen proto abych toho nelitoval, nezáviděl jí a sobě nic nevyčítal.

Potřebuju Bree, Meredith, Jenifer a všechny. Potřebuju vůli, sílu, směr a nějakou nesmrtelnou motivaci.

Amerika díl druhý

23. května 2012 v 8:46 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Právě jsem se vrátil z pořádné oslavy dospělosti, jejíž zkoušku mám úspěšně za sebou. Líbí se mi, že jsem opil jako blázen, celý večer jsem pil, jedl a prošel tři podniky, já platil jen 80 Kč za jedno víno !
Nakonec jsme skončili v jednom z nejvíce ,,cool" klubů v Praze, kam jsem vždy chtěl jít, ale nějak mi to nikdy nevyšlo. Byli sme tam s Elle, ok, ale s J. která je naprosto nevhodná, věkem, postavou a hlavně chováním, o to víc jsem rád, když si to tam se mnou na parketě užívala :)
Ranní vracení se, probouzející se Prahou s Elle, bylo sice opilecké, místy romantické a někdy až trapné, když sme mlčeli a já musel myslet, na jak sem se s ní vykous. Vykousnout se s někým v opilosti je normální, ovšem ne u nás dvou, hlavně mezi sebou....

V pokoji mám nehorázný bordel, chci číst a učit se na přijímačky, obnovit bulerixii, vrací se mi spálová angína, plěť je dnes skvělá, ale rty jsou až černé i oči jsou tmavší, že by mi snad alkohol prospíval ? Jdu dnes s Lexie, pak k Babi. Akorát to bude 24 hodin, co jsem vzhůru.

Mám konečně volno žít svůj ,,super" život o kterém sem poslední dva týdny jen snil a teď? Zas si něco vymyslím, co mi kazí plány, já nemám totiž sílu...

vzhled o.21

23. května 2012 v 8:35 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate
  • Post American Life
  • Barvy: bílá, šedá
  • Styl: čistý, snový, senzitivní, citlivý
  • Význam: Uvolněnost a úleva, americký sen a nevymyslitelné intriky mě inspirovali k tomuto designu...

vzhled o.20

23. května 2012 v 8:19 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate
  • Křídla
  • Barvy: bílá, krémová, šedá
  • Styl: čistý, snový, oslavující
  • Význam: Vrcholy způsobené úspěchy v práci, ve vztazích a v bulirexii, unášejí mé myšlenky sem, někam nahoru..

Post metanoia

12. května 2012 v 13:39 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
...název článku je výrazem pro posunutí se v mysli, lepší název by byl také zpětné uvědomění nebo něco tomu podobného, metonoia je dřívější článek o mém názorovém posunu...

Poprvé v životě mám zbytkáč. Je strašně ošklivo, po jedné z nejlepších párty...
Nenapadlo mě že zrovna uděla tak dobrou párty. Je to obyčejná holka, které se nějak neomezuje, je přirozená a to dokonce až tak, že je podle mě moderní.
Včera se ji podařilo udělat dokonalý mix lidí. Od lidů jak ze seriálu The Hills, modelky, rádoby návrháři, boháči a plešatí namakanci až po slečnu francouzskou, pár, motorkáře, nenajedného vtipálka, obra-dobráka, slečnu sprostou, slečnu Paradise a Švejka a taky fotografa a šlapku. Bylo to skvělé, lidí bylo víc a víc a alkoholu taky. Byla sarnda, drama, strach, pomluvy a hlavně když sem se opil, byl jsem až moc upřímný, řekl sem mu, že sem ho měl za čuráka, ale že teď mě prostě ,,kamarádsky" zbalil :D P. byl fajn opíjel mě, ale byl zas střízlivej, musel si prostě udržet svou tvář jako Elle, která byla zas tak roztomilá, milá a našla si kamarády. Udělal sem si upřímnou ostudu, krásně se opil a slavil. ale nejdůležitější..

Je že tam stáli dav světy, vedle sebe na jedné párty, s Elle sme udělali sondu do světa bohatých, bavili sme se asi s nejbohatším Čechem, chce studovat na soukromý, jde hlavně o známý a je sebejistej. Trápí se vztazích, jako všichni, je sám sebou a nám se líbil. Báli se, ale já se přitom bál jich...
Byli tam i malí nebohatí.. kteří mi lezli do zadku..aá jak sem si to užíval.... zastavoval sem je, bral je za ruku, řikal ať uhnou a nepoštěl je na Wc...
Záviděná holka a narážky na mé passé nálepky trochu zvyklaly mé postoje, ale díky Elle panu L. a P. jsem vždy věděl kam směřujou šipky..
S Lexie to bylo nějak skvělé...společenksy překvapila...respektovala a bavila se, jenže taky nabručeně nadávala (ikdyž málo a přijatelně) a hlavně cestou tam sme seděli ve vlaku... jako
.....v Sexu ve městě pan Božský a Carrie, bohatí spokojení a nic sme si neřikali..nakonec sem z ní vytáh že ji řpijde divný že prej přoád mluvil o Elle..okamžitě jsem přehodil tenisový míček na druhé hřiště výtkou na její rodinný život...celou dobu jsem musel upravovat vlasy....a teď do toho ty boháči a modelky..nejvíc mě zasáhl otázka, jestli z Lexie chci mít taky takovou, všichni jí nesnášeli, byla hloupá, nepříjemná a nevychovaná, ale já viděl spíš módní vysledek, to co udělaj prachy,kostra a ZARA, dokázal jsem ocenit smysl pro módu, to bylo ovšem vše...

Jako by se ptala chceš být taky takový....a já nevím....ve skutečnosti se mi líbilo jen to, jak vypadali...

Velmi se mi líbilo, že sem I. té kterou nemusel řekl v opilosti, že jí povýším...a ona mě pak odvezla domů :) Táta dělal taxikáře a k panu L., kterého chci dát s Elle dohromady asi půdju, lundi ! :D

Velmi mě to dojímá, když se Elle upřímně směje, chci brečet... Musím hodně vzpomínat na Bree a nedívat se na fotky.. abych zabouchl skříň emocí... teď musím dohnat vzdělání..

Šipky ven

7. května 2012 v 15:31 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
problém je, že už mé cíle nejsou opravdové,jsou jen povrchní, materiální, dají se koupit.
jaké nemateriální cíle bych mohl mít? Napadá mě přátelství a vztah. jenže já mám skvělá kamarádství a úžasný vztah. Zní to přinejmenším povýšeně, ale kdybych si to uvědomil, byl bych šťastný? Spoustu věcí, co jsem chtěl jsem si pslnil, co dál ? Proč nejsem šťastný? Pro krásu si ničím zdraví, pro prachy míň studuju ...

Je paradoxní, že si myslím, že střední škola je období opravdu jedno z nejlepších...
Myslím, že je to dáno organizovaností školních akcí...

Najednou si už nemyslím, že si můžu dělat co chci, mé cíle, z opatrnosti zvolené vysoko, se stávají právě těmi kotvami, jelikož jsou splněné. Mohl bych si dělat co chci, ale okradl bych své rodiče a doslova společesnky znásilnil své kamarády.

Jsem v mraku svého domova, ze kterého prší...

Mastné dusno

6. května 2012 v 20:25 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Jako šťavnaty skleník, tuk ve vzduchu co se všude usazuje. Déšť a dusno. mám pocit, že mé ruce jsou neustále mokré, špinavé a zpocené. Matčino umazané triko, otec na wc. Ráno se náš pes otřel o mou pantofli, já měl na ní hovno! Přejedený mastnotou, vlké teplo, hnus!
Já chtěl bych chodit samoutou, tou čistou láskou dosti, bez jakýchkoli starstí,
A tys tak rychle skácela, tu myšlenkovou pouť,
ty nikdys hvězdy nechtěla,tak nech mě volně schnout!
Já básnikem jak stávám se, já nepoznávám tvář,
tu mastnou hnusnou-obávám se, tu nechci vidět zas!
Tak doufám v lepší běsnění, to nešťastné šetření,
křídla v zádech, nezdvihnou se, mé pouhou slastí zpestření!

Zvracené štěstí

4. května 2012 v 12:29 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Lidé, naštěstí, vidí jenom slupku,
oblečení, volný čas a pověst
duše, mé náměstí, brání svoji budku,
znesvěcení, tenký hlas a neřest.

Ajfelovka - z tebe děvka,
Anorektik - velký kritik.
Patka - šlapka.
Jižňák ten hamižňák.
Jsem příliš silný,
abych se unesl pilný.

Snové splnění,
tajné zvracení,
kyčelní vlnění,
nové vracení.

Začátek svaťáku

1. května 2012 v 7:51 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Teplota počasí se změnila o 20 stupňů. Já zítra maturuju, mám definitivně ukončené středoškolské vzdělání, do práce te´d měsíc nejdu, už mám vyklizenou skříňku i kancl. Chodí dopisy z vysokých škol. venku je krásně, já se potím a bundu nechávám doma. Včerejšek mi připoměl, že čtvrtý ročník je hlavně o tom slavení toho, že je už poslední. Moderování jsem snad zvládl, všichni vypadali šťastně a dojatě. Musím se ostříhat, takhle dlouhý vlasy sem dlouho neměl.
Překvapil jsem sám sebe, nemám spoustu věcí hotových, ale I don't care a dnes jdeme s lexii na piknik. Líbání pod rozkvetlou třešní...ah ty tradice..
Nějak se nebojím, nemám problém, že nic nemám, prostě se mi nějak daří jíst a vypadat hezky, mít sex a klábosit s Elle, a díky tomu mě výčitky a strach opouštějí. V sobotu jsme byly na chatě, skvělé počaqsí a luxusní jízda vlakem, večer nejlepší sex.