Duben 2012

Sinusoida potřeb

20. dubna 2012 v 18:15 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Vím to. Dlouho jsem sem nepsal. dlouho jsem nemasturboval. Dlouho jsem si nic nekoupil. Dlouho jsem nikde nebyl. Je dáno novým způsobem života ušitým na míru mým požadavkům. jenom se učím.
Do školy jdu už jen třikrát, do práce už jenom dvakrát, na kurz už nechodím a s kamarády se vidím hodně málo. jediný kdo mě ,,má" stále je pochopitelně má přítelkyně.

Jak ironicky vyznívá náš sladěný vztah plný spokojenosti, který by nám mohl kdekdo závidět vedle ohnavností mého vnitřního já, které se projevuje jen v řádcích tohoto blogu.

Začal jsem trochu slevovat a více se těšit ze svých výdobytků. Je to dýl co jsem si existencí vedle Lexie uvědomil jak přehnaně puntičkářský jsem, jak jsem úzkoprsý a lpím na detailech. Nemám smysl pro míru, proto jím nepravidelně, utrácím nepravidelěn, užívám si a celkově přes všechno nahlávání si stereotypů je můj život jakási sinusoida výkyvů, potřeb a nahodilých představ. Když jsem dnes stál v metru a všude kolem mě ty staré, špatně oblečené nevrlé dámy, říkal sem si že na ,,místní" pomry jsem až příliš spokojený se sebou samým, na tož že jsem do designu svého pokoje vložil přes 20.000,- jsem pořád ještě nespokojený, na tož že jsem potkal spoustu bohatých lidí, a vydělávám celkem dost mám pořád chuť na peníze. Jsem zřejmě chamtivý, ale když se podívám na ostatní chamtivost je jen trapná chudinka, a ještě k tomu povrchní.

Jsem na životní křižovatce a pomalu cítím, jak se toho moc nemění, jak už jsou vše jen podělaná klišé, vidím lidi jak vedou prázdné dialogy, vnímám jen jinak jen jako soubor práce rodiny a genů.

Přes bulirektické problémy, chamtivé chutě a velmi zajímavou minulost si pořád věřím, jelikož..... nemusím znít ještě víc namyšleně :D
a nebo jo, protože jsem spolehlivý, skvěle zvládám stres, dokážu šířit pozitivní atmosféru a kamarádi mě vnímají jako známku kvality a jistoty, mám uznání a spoustu diplomů, konečně mám pocit, že se mé úspěchy dají spočítat, jsou nezpochybnitelné, hlavně si věřím protože nejsem: líný, nesamostatný, závislý na druhých, bezmocný, důvěřivý, bez zadních vrátek, opuštěný, bez možností ...

Proana , Méně je někdy více

12. dubna 2012 v 7:20 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Ano, Méně je někdy více, jenže mluvíme-li o jídelníčku anorektiček, je toto motto poněkud ironické a musíme ho dát do velkých uvozovek. Jenže je to pravda !

Nenapadlo mě to, ale stalo se to několikrát. Nazval sem to v předchozích článcích jako Nával Glukózy, nebo Vševrchol. Jedná se o to, že když člověk zjistí, že je zase o něco lehčí a přitom si připadá plný dostaví se neuvěřitelný pocit. Není to podobné orgasmu, drogám, ani alkoholu, je to spíš jako energie. Najednou člověk není unavený, hlava není těžká, klouby jsou zas silné, pokožka jako by přestala být suchá, vy zas stojíte na nohou. Čím více jde váha dolů, jde přitom jen o pitomé číslo na displayi, chcete víc a víc, energie získaná z radosti z úbytku nahrazuje přímou úměrou jídlo.

Na nedostatek vytamínů, bolesti hlavy, pitný režim, a jiná různá omezení se může člověk připravit. Na menátlní následky už ne. Den se zdá být dlouhý, od svačiny ke svačině to jsou roky. Vždy se probudím alespoň o 15 minut dříve než mám vstát. Kolem dvanácté přicházejí chutě. Kolem čtvrté, přichází lehká únava, čerstvý vzduch, opláchnutí obličeje studenou skvěle pomáhají. Večer po zvážení přichází již zmiňovaný nával energie. Včera jsem šel dokonce běhat, glukózy bylo zřejmě až moc. Po osprchování je člověk čerstvý, ale jen fyzicky. Mozek spí, ale tělo ne. Hodinu, dvě ležíte v posteli než usnete, dřív to nejde, tělo nechce spát, mozek ano.

Want to escape!

10. dubna 2012 v 7:22 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Poslední dva dny jsem byl zavřený doma připravoval se na maturitu. nejen že jsem byl odříznutý od světa, stresoval, že nic nemám, bojoval sem s bulirexií a to dost krvavě.
Jakobych se odstěhoval, lidi na fb mi řpišli obzvlášť nechutní, jediný kdo mi trochu zvedl náladu byla Elle. Do školy se mi nechce, ostatně jako všechno ostatní. Jsem nemotivovaný, beznadějný, frustrovaný. Neustále si připomínám, že to všechno je jen kvůli oné zkoušce dospělosti, až ji budu mít za sebou, budu si moct dělat co chci.
Žiju jen na videu k Mirror, Mirror, nové písnčice a vracím se k Bree, díky které tento blog vznikl. Viz. první designy.
Pořád bojuju s bulirexií, pořád váhám s Lexie, a pořád mě štve bydlení s rodiči.
Nové problémy mít ani nemůžu, už by se nevešly.
Chci pryč. Nebaví mě pořád čekat na rekonstrukci, na zkoušky, pořád jen čekat, přitom se nechci připravovat...

Nával Glukózy

4. dubna 2012 v 12:50 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
(nikdo není, doma 60,8, kafe banán, klid, čisto, jdu za Elle, pak pro Lexie, bude sex a alkohol)
jsem šťastný a proto píšu:


Pořád vzpomínám a pracuju se sentimentem a přitom silácké dokazování je přítomno už úplně všude. Lidi vnímám jen jako marketingem zfetované. Masochisticky se usmívám při tom, když řekne že jsem nelidský. Tvářím se tak, že nikdo nechápe že jsem kolébkou černobílých protikladů, od venkovských zablácených rukou, plných tradic, uznání, pokory a skromnosti až po bulirektickou nadčasovost rádoby stylových lidí, kterými jsem se chtěl vždy obklopovat. Jsem neuvěřitelný puntičkář a detailista. Neustále bych srovnával povahu Čechů a jiných. Dokázal bych si do sekund rozplánovat svůj život a vedení směn mě v tom jen podporuje. Jsem úzkostlivý a kritický. Neustále hledám nové, jen abych za sebou mohl pálit mosty. Hledám chyby ač dokážu být kamarádský a velmi spolehlivý. Krmím se sny a přitom si neviditelně a nebezpečně utahuju opasky. Kvůli dvouminutovým nadšením truchlím celé týdny. Jsem bohužel lhostejný k opravdovým hodnotám, jelikož nejsou vidět. Jakobych toužil po povrchním viditelném a ekonomicky úspěšném životě, už bez kamarádů, už bez lásky, už bez domova, už bez jistot a už bez nudností. Toho všeho jsem se přejedl.

Jsem Vanda

4. dubna 2012 v 8:21 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Ve čtrnácti jsem spal u Beky. Před svatbou Nadi jsme jeli k Vandě. Vanda byla patnáctiletá, milá, hezká holka, která chodila a spala se svým o sedm let starším klukem. Její kluk byl svalnatý, dospělý, sympatický a zábavný. Pro mě v ve čtrnásti prostě idol, stejně jako ona Vanda, která na svůj věk působila nesmírně vyzrále a klidně. Jejicz věkový rozdíl ve vztahu mě stále šokoval, bylo to pro mě nepochopitelné. Pamatuju si jak bylo hnusné počasí a Vanda nás šla vyzvednout na zastávku v teplákách, nenamalovaná a i tak jí to slušelo. V tomto stavu jsem dnes vyprovázel Lexie. Nebydlíme v baráku a nemáme takovou věkovou propast, ale velmi mi to připomíná den před čtyřmi lety. Jenže dnes jsem já Vanda!

Prevelikonoce

3. dubna 2012 v 13:10 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Tak nějam mi pořád nedochází, že ona slavná zkouška z dospělosti je za dveřmi. To jak ve škole nic neděláme a učitelé se věnují pouze maturantům je hrozivé a ve mě neustáel budí pocity mířící k mým nezpracovaným otázkám. I tak jsem si udělal volno a od minulého úterý víceméně chodím jen do školy, nebo se učím, s vyjímkou Lexie, Elle a volných hodin ve škole.
Dnes jsem spal čtyři důležité, závěrečné testy. uvidíme jak to dopadne, but i don't care ....
Bojuju s bulirexií, je to celkem težké, ale nakonec to uhraju na tekutiny, doma je to absurdní, táta si tam nadává, mamka se válí a sténa zatímco já tam křičím u mísy ( :D )
Čím víc jsem včera učil na písmeky, tím víc jsem vymýšlel možnosti mého bydlení. Napadalo mě jak to vymyslet s babičkou, abych přežil žít u ní, v jejím kouři, jenže jsem dospěl k názoru, že to nejde. Najít si podnájem by bylo drahé, ale zároveň by bylo zapotřebí hodně zařizování. Budu to tedy muset vydržet s rodiči, v souvislosti s tím se mi v hlavě usadili myšlenky na redesign pokoje, zase jsem se utvrdil v tom, že se mi nechce utrácet za něco, co za chvíli opustím.

Čekají mě maturitné velikonoce a první výlet na chatu s Lexie. Zítra máme půrok, pravý čas na to říct, jí že jí miluju?
Charakter člověka prý ukončí své dospívání kolem dvacetidvou let, jenže nám je osmnáct, bůh ví kam se naše charaktery vyvinou.....