Bílá záře

5. března 2012 v 20:57 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Zamilovanost do Lexie používám jako odpověď na všechny futurizující a existenčně-nejisté myšlneky, které mi v poslední době vrtaly hlavou natolik, že jsem nebyl schopný se na cokoliv soustředit.

Krásný penál, skvělé boty, vysněné kalhoty ale i jistý okruh přátel, skvělé zázemí ve třídě i v práci, sebezdokonalující kamarádky a nucená odlehčenost mě teď dostává z nepříjemných nálad. Přemýšlím o létě, a hodně o penezích. Má hlava brigádně pracuje jako kalkulačka.

Dnešek byl zajímavý, celý den sem byl s Petrem. NIkdy si nezasloužil, abych tady o něm psal, nepovažuju ho za svého kamaráda, je jen známý. Nicméně poslední dva měsíce se více bavíme a dnešek trávil se mnou. Cítil jsem se úžasně. Šli sme spolu do krámu a viděla nás učitelka jak si tak kamarádsky povídáme, říkal jsem že je to úžasné, jaká to reklama! Zároveň mě překvapilo, že tahle povrchní věc mě tak potěší. To mí vážně záleží na tom s kým mě lidi vídají? Před chvílí nás s Lexie viděla Kačí, taky sem měl radost. Kačí to sluší čím dál tím víc, jsem rád, že sem si s ní zas na chvilku pokecal.

Čas od dob posledního posezení s Elle rapidně roste a tak se nejspíš tento týden sejdem. jak tak koukám do diáře, moc učit se tento týden nebudu. Zejtřek bude v práci zajímavý, musím vedoucímu ukázat své přednosti, ale nesmím to přehánět, to on nemá rád. Včerejšek byl v práci fajn s M. jsme povlouvali Moniku co pracuje na jiné pobočce. A. si zas myslí že sme kamarádi a St. pracovně roste, P. byla zas chladná, už skoro namyšlená. Na školu se chci zaměřit podle plánu až 28.3. do té doby to bude hlavně pracovní čas. Příští testový týden budu muset nějak přežít.

Mám obrovskou chuť a občas strašnou chuť nic nejíst. Připadám si strašně nevyrovnaný a opět toužím po principu. Tuhle jsem si vzpoměl na Krajčoláka, když se smála bylo to super, pomáhá mi to na ní vzpomínat, je to jeden z mých velkých a reálných idolů.

Když sem dnes vycházel ze školy, po hodině kterou jsem pročítal skvělý časopis a podařilo se mi do něj ,,zažrat", jsem před školou uviděl Lexie, tak strašně jí to slušelo, bylo tak hezky a ten pocit.

Žlutočerná záře. Svit. Bílý luxus, pozdnírok dvatisíce dvanáct, poetsims. Ráno, jsem jel přes Pankrác, z autobusu jsem viděl asi čtyři za sebou jdoucí mladé kluky, každý měl jiný styl, ale všem to slušelo, úsměvné.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Louí | Web | 5. března 2012 v 21:38 | Reagovat

Číst tvoje články je jako sledovat nějaký spletitý sen. Spousta náhle se objevujících obrazů...
Já myslím na peníze jen ve spojitosti s myšlenkou na pomalu se blížící koncert Coldplay a lístky na něj..Jinak jsem tak strašně ráda za těch šest stovek, co jsem vytáhla z hlouby peněženky, abych si koupila ty nejúžasnější boty. Hnědý. Rádoby kožený. S hnědejma tkaničkama a bílou podrážkou.
Závidím ti Lexie. A to jak o ní tak hezky mluvíš.:)
Taky bych chtěla umět říct, že to nějakým třem za sebou jdoucím holkám slušelo a necítit se při tom aspoň tochu někde v hloubi duše trapně. Já nevím, prostě mi to nejde..:)

2 Es. | Web | 6. března 2012 v 1:07 | Reagovat

ze špatné nálady do optimistické, takhle se mi to líbí ! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama