Březen 2012

Vševrchol in Heaven

28. března 2012 v 22:18 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Metanoia, Belle époque, Splněné sny, Top on Top

Jaro jde na všechny a otevírá poklopce. Proč mám pocit, že se semnou chtěj všechny ty smaičky a samečkové vyspat, spíš mě ''zbušit". Dnešní čekárna, pondělní kavárna ( kdyby tam nebal K. s V. ! ), monemtální psaní na fb nebo cokoliv jinde. Všude, jako by na mě brali. Připadám si jako chodící návnada. Vím, že mi to sluší a upřímně mi to dělá dobře, ale kolikrát si řikám, že je štěstí, že mám pevný trenky!

Jsem šťatsný, s Lexie je to super, budeme mít první větší výročí. Ve škole to tak nějak zvládám a nehrotim. Do práce se těšim, ikdyž tam teď chodím málo. Přišli prachy za minulej rok. A hlavně mám bulirektické úspěchy, už jen X1,0 ! Ano, cítím uvolněnou hlavu, nárazy kyčlí a kručení žaludku se line ulicemi. Jenže hladovění mě přirozeně nenechá v lenosti, když je zvíře hladové je mozek naprogramován na maximální zapojení aby našel potravu, proto jsem se dostal do rex-koloběhu a točím se stále rychleji, 300 gramů dennně. Další co mě těší je tisícovka lajků u naší "manželské" fotky a úžasné tablo mých zážitků na fb. Jsem rád, že díky mrštnému jazyku můžu psát písemku až za týden a na matiku kašlat. O natáčení reklamy ani mluvit nebudu ( :D ).

Je sice fakt, že bych měl všechno omezit a připravovat se na maturitu, jenže přichází peníze, doznívají zážitky a jarem přinesené slunce všemu dává takový příjemný a luxusní lesk, že si připadám jako ,,In the Heaven".

Anorektický luxus

26. března 2012 v 14:21 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Belle epoque, Bílá záře, Metanoia dvě
Bulirexie, nad věcí, povznešenost, skvělé počasí, úspěch, lidé, sex, prachy

Za posledních deset dní se toho tolik stalo. Aktuálně mám v hlavě pořád Šárku ze čtvrtka, byla skvělá, stala se mou vizí. Dnes jsem si mohl vyzkoušet získané zkušenosti z minulého týdne a dělá mi to radost, mám deset nových kamarádů, ano jsou mladší, ale ááááhh.. velmi milé zpestření.

Spal jsem strašně málo hodiny, stejně jako ze soboty na neděli, mám radost z bulirexie a nemám vůbec chuť k jídlu. Místo z toho mě bolí hlava. Rozbil se mi mobil, ale je krásné počasí včera to Lexie tak slušelo, dám si její fotku do alba ,,vysněné tajné a nejlepší" , včerejší procházka byla super, v práci to taky šlo a dnes samá chvála. Nestíhám se učit atd., ale jsem nad věcí, vracím se asertivnímu milému chování, které sice je jakože směrem dolů k lidem, ale naopak mě plní úspěchem, bulirexie je mimo střed zájmů ač je úspěšná.

Všechno je fajn usmívám se ikdyž lidé naproti mě umírají. Z nepřátel jsem si dnes během pěti minut udělal kámoše. Dospěl jsem k názoru, že lidé nikdy nedají najevo, že jsou okouzleni. Efektivní komunikace může být opravdu efektivní. Obrovský klid, který teď cítím mi dává možnost rozhodování a stanovování hranic ,,za které nic nemůže" . Trochu mě naštvali holky ve škole, ale co se dá dělat svůj postoj jim ještě jednou vysvětlím, oni pochopí a já se budu cítit dobře, Jakobem to udělal včera s Anetou.
Páteční večer byl tak absurdní, že ho ještě teď vyprávím všem na potkání. V sobotu jsme s Elle umírali ve StarBucksu jak dvě anorektičky.

Bulirexie, nad věcí, povznešenost, skvělé počasí, úspěch, lidé, sex, prachy

Touha odejtí

22. března 2012 v 6:09 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Můj další ,,office life" . Představoval jsem si ho trošku jinak, více bulirekticky. Až do včerejšího obědu a večerního pudingu s cornflexy to celkem šlo, dnešní snídaně mě od vysněného stavu taky oddálí. Nevím jak je to možné, ale vždy na konci dne se těším domů. Všechny ty nové škodovky, parkování pro V.I.P., košile a drahé kravaty. Rodinné příběhy, domeček za Prahou, to vše jsou atributy šťastných manažerů, co vydělávají balík díky štěstí, zkušenostem a konexím.

V průběhu dne nejsem unavený, občas mi unikne myšlenka na maturitu, ale daří se mi dávat pozor. Co nechápu jsou rána, nechce se mi vtávat a prvních pět minut je boj. Nechápu to, nic těžkého mě nečeká, naopak, přesto vstávám, jako na porážku. Zrušená schůzka s Elle, nekoupený dárky, nedomluveno s K.

Ani nevím, jestli se těším na Lexie. Dva dny jsem jí neviděl, jakoby to byl týden, nic méně mi nechybý, přesto je po ní prázdno. Po každém dni se cítím být motivovaný do práce. Jenže výzvy jsou celkem velké a já už nemám takovou chuť je pokořit.

Ne že by mi chyběla motivace, spíš chuť. Tento týden jsem si zatím nedokázal pustit ani jednu celou písničku, otravuje mě to. A celkově mě spousta věcí otravuje. Hlavně rodiče. Stačí mi pět minut ráno a vraždil bych!!!

Strašně moc bych chtěl bydlet sám. Jíst to co sám chci prát si v jakym prášku chci. Chtěl bych mít anorektický život. Pracovat dvanáct hodiny denně a nic nejíst. vypadat dobře a být co nejkrutější.

Jenže já se nedokážu ani dobře naučit. Natož abych si takto zahrával....

wont asketism

17. března 2012 v 13:54 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Dnes je úžasné počasí, spal jsem u Lexie. Ve čtvrtek melě Elle ples. Dělal jsem jí fotografa, bylo to celkem fajn. Bylo jasné, že tam někoho přidám, i na after bylo o pár lidí víc, než se čekalo, ale mě už tohle nevadí. naopak jsme se tomu všemu s Lexie jenom smáli, byla to fakt sranda. M. a Elle vypadali jak dva milenci Kk. to brala tak dospělácky a přitom je ona jeho nejlepší kamarádka. Trošku jsem nechápal program, prostředí bylo hloupé a organizovanost nulová. Nicméně i tak jsem srkal redbul a přijel domů v šest. Lexie to velmi slušelo.
Mamka se bojí že se mi líbí Elle, kdyby Lexie nešla, mamka by mě nepustila, v devátenácti ? :D Jak řekl táta... tak tobylo. Kdybych mamce řekl, jaké francouzské plány s Elle mám, zbláznila by se. Koupil jsem si novou bundu a udělal si radost. S brýlemi a nové bundě,s novýma botama a kalhotama se mi jde moc hezky. Musím připravovat na školení, proto jsem dnes zatáhl doučko. Je to sice trochu proti prioritám, ale potřeboval jsem to, mám toho teď opravdu hodně. Prášky jsou vysazené a pleť je stále přijatelná, chci a nechci aby se to zhoršilo. Snad to mé načasování vyjde.

Jsem nadšený, z fotek z plesu z elle. Z toho jak to Lexie sluší. Vášnivá předehra je její druhé jméno. V pátek ve tři ráno tam byl ten hubený blonďák, připomínal mi anorektika z Muzea před rekonstrukcí. Říkám si, jaké by to bylo? Žít sám, wotkoholismus, bez jídla jen voňavka, kafe, práce - "Study, Work, Drugs (!!!)" . Byl bych šťastný ? Proč jsem to v srpnu neudělal? Chci aby si Elle někoho našla, přiblížila by se mé situaci a já se pak mohl inspirovat. Co následovalo PRG Fashion weekend, zjištění že tam nepatřím? Jde to skloubit s Lexie?

Zasepřítomná ironie

14. března 2012 v 19:52 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Psát článek na fb je něco, co bych nikdy neudělal. Nikdy by to totiž nemohl být stoprocentní filtr toho, co mám v sobě, ikdyž stoprocentnost obdivuju.
Všechny tajnosti, jako pointy těch filmů. Intrikami prorostlé vztahy, horší než v ordinaci nebo rodinných poutech. Zklamal mě mobil, a mé uklidňování hudbou je zněpříjemněno. Nepomáhá ani jakákoliv vizualizace. Vzpomínám na to samé už půl roku, na všechny ty lidi, co mi vyvolali husí kůži. Opět Belle époque. Směju se vlastním chybám, přirozeně, nenuceně, automaticky, nevím proč, ale má to celkem dobré marketingové následky. Lidé ti bohatí a mnou obdivovaní, jsou najednou ti chudí, chudí o tu stoprocentnost, která otevírá oči. Připomíná to kritizování mých důležitostí, mých rodičů. Neustále přítomná ironie, všemi nepochopená, prostupující jídlo, vzhled, osobní finance, obsah mého diáře a hlavně neviditelné souvislosti. Působí to odpudivě, tajuplně, nepochopitelně a podivínsky. Jenže já, zase přítomná ironie, to vnímám jinak, jako trapně jednoduché. Proto se od prosince 2009 snažím, dost mírně a okleštěně řečeno, zeliminovat zelenou barvu, masku, předměstí a budoucnost zkaženou reprodukční zvyklostí.

Spermicidní

12. března 2012 v 8:49 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Brýina zapomenutá dokonalost. Litování emocí, každého nadšení a projevu lidkosti. Jsem za hranicí experimentů, nemůžu začít někde pracovat znova, role nováčka by mi nesedla. nemůžu se rozejít Lexii z pocitu, že mě omezuje, když to jediné co mám. Naivní představa kamarádů, mého harému se stala neodstřelitelnou pijavicí, která saje i Lexie. Udělal to ze mě snoba, který neví co s majetkem. Neumím chodit hrdě a v klidu. Nejsem zvyklý být vždycky nad věcí a dívat se na sebe očima druhých.
Rozházený metabolismus, autorita v práci a strašná chuť se odstěhovat.
Chtěl bych být krásný a mít spoustu peněz, jako v Londýně. Jenže krása prachy požírá a vydělávání prachů požírá krásu.

Už mě ani nepřitahují, vím že kdysi mi tito lidé dělali problémy, husí kůže, červenání a vlhko po celém těle byl normální pocit. Musel jsem se uklidňovat v kanclu, jenže teď je to jiné. Lexie jako by ze mě vysála všechny spermie a testosteron. Navíc si často říkám, že nejsem až tak hezký abych se ozýval Patrikovi, Ondrovi a Chrisovi.

Mám stále to samé příjmení a měl bych se radovat z těch výdobytků, které mám. Jenže například školní kamarádské prostředí je tak prorostlé intrikami a tak se mi ti blízcí znechutili, že jsem na jednu stranu rád, že sentiment z odcházení odezněl plesem. Dívám se na ně a zas tolik mě to nedojímá á cause de oni ke mě nic necítí. Vidí můj úsměv, hezký-hubený vzhled, pipkání s Kate a skvělé známky, jsou ještě pořád překvapeni pivem v ruce a prokalenou sobotou. Lexie je chválená a já s údivem mlčím.

METANOIA

8. března 2012 v 16:48 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Poslední dobou se cítím vyrovnaný. Stále bruslím v bulirexii, jím nepravidelně, spím nepravidelně, jsem střídavě unavený, studium není úplně stoprocentní, ale podařilo se mi povznést se nad problémy a vidět ty pubetální povrchní výdobytky, které zlepšují můj život a tvoří mi úsměv na tváři. Když píšu tento článek, připadám si jako vitalistický představitel poetismu.

Včera jsem si udělal radost novou mikinou. Mám penál od applu. Od rodičů dostanu 50.000,- které mi celé dětsví spořili. Potřebuju číst noviny, abych znal aktuální dění a dostal se tak na vejšku, aniž bych si je kupoval dnes jsem si domů přinels tři periodika. Mamka krásně poklidila byt, je tu čisto a díky vanilce v našem luxu to tu krásně voní. Ve škole jsem levně sehnal zdravé rybí sendviče s tuňákem, které jí i moje oblíbená učitelka výtvarného umění. Mám sochu kdysi obdivovaných converse. Byl jsem v Paříži a v Londýně. Mám vysněný účes. Jsem hubený. Dneska jsme si o fyzice skvěle pokecali, rozesmál jsem učitele. Lexie vymyslela skvělý program na sobotu. Zítra se těším na Elle. Jakobych nemusel nic, kamarádi mě zvou, krmí mě, krmí můj diář, zvedají mi náladu, inspirují mě.

Umírá to ve mě. Pomalu ale jistě se vyrovnávám s faktem, že končí velká kapitola mého života. Strašně rád začínám, strašně rád končím, ale tentokrát je to jako menstruace, bolí, odchází a krvácí. Přátelské prostředí plné skromných lidí. Vsadím se, že mi to dřív či později bude v budoucnu chybět. Jistota, na kterou spolehám bude za pár pryč. Co mi zůstane? Zážitky, vzpomínky, já.....a spousta sentimentu

metanoia = (posun mysli; v pojetí řeckých klasiků - základní změna, transcendence)

Bílá záře

5. března 2012 v 20:57 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Zamilovanost do Lexie používám jako odpověď na všechny futurizující a existenčně-nejisté myšlneky, které mi v poslední době vrtaly hlavou natolik, že jsem nebyl schopný se na cokoliv soustředit.

Krásný penál, skvělé boty, vysněné kalhoty ale i jistý okruh přátel, skvělé zázemí ve třídě i v práci, sebezdokonalující kamarádky a nucená odlehčenost mě teď dostává z nepříjemných nálad. Přemýšlím o létě, a hodně o penezích. Má hlava brigádně pracuje jako kalkulačka.

Dnešek byl zajímavý, celý den sem byl s Petrem. NIkdy si nezasloužil, abych tady o něm psal, nepovažuju ho za svého kamaráda, je jen známý. Nicméně poslední dva měsíce se více bavíme a dnešek trávil se mnou. Cítil jsem se úžasně. Šli sme spolu do krámu a viděla nás učitelka jak si tak kamarádsky povídáme, říkal jsem že je to úžasné, jaká to reklama! Zároveň mě překvapilo, že tahle povrchní věc mě tak potěší. To mí vážně záleží na tom s kým mě lidi vídají? Před chvílí nás s Lexie viděla Kačí, taky sem měl radost. Kačí to sluší čím dál tím víc, jsem rád, že sem si s ní zas na chvilku pokecal.

Čas od dob posledního posezení s Elle rapidně roste a tak se nejspíš tento týden sejdem. jak tak koukám do diáře, moc učit se tento týden nebudu. Zejtřek bude v práci zajímavý, musím vedoucímu ukázat své přednosti, ale nesmím to přehánět, to on nemá rád. Včerejšek byl v práci fajn s M. jsme povlouvali Moniku co pracuje na jiné pobočce. A. si zas myslí že sme kamarádi a St. pracovně roste, P. byla zas chladná, už skoro namyšlená. Na školu se chci zaměřit podle plánu až 28.3. do té doby to bude hlavně pracovní čas. Příští testový týden budu muset nějak přežít.

Mám obrovskou chuť a občas strašnou chuť nic nejíst. Připadám si strašně nevyrovnaný a opět toužím po principu. Tuhle jsem si vzpoměl na Krajčoláka, když se smála bylo to super, pomáhá mi to na ní vzpomínat, je to jeden z mých velkých a reálných idolů.

Když sem dnes vycházel ze školy, po hodině kterou jsem pročítal skvělý časopis a podařilo se mi do něj ,,zažrat", jsem před školou uviděl Lexie, tak strašně jí to slušelo, bylo tak hezky a ten pocit.

Žlutočerná záře. Svit. Bílý luxus, pozdnírok dvatisíce dvanáct, poetsims. Ráno, jsem jel přes Pankrác, z autobusu jsem viděl asi čtyři za sebou jdoucí mladé kluky, každý měl jiný styl, ale všem to slušelo, úsměvné.

Deprese

2. března 2012 v 21:55 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Ztratil jsem se. Už dávno si nehraju na pana dokonalého, myslím si že je to dobře, jenže není. Póza z dospělosti utvrzovaná pohřbením ,,života v reklamě na prací prášek" je jen srabácké odepření a přiznání si problémů. Vysmívání se minulosti, náladovosti a nespokojenosti je trapné, jelikož poslední týden jsem náladový a neustále nespokojený.

Nevím co chci. Napsal co ve mě bojuje, jenže já nevím. Neustále si snažím něco namlouvat, ale nejde to. Jednou jsem nadšen ze studijních výsledků, jindy mě srazí na kolena. Jednou jsem nejšťastnější na světě, že mám Lexie, před chvílí mě vytočila. Jednou jsem rád, že mám skvělé kamarády, podruhé si všímám, že s nimi vůbec nejsem.

Anorexie, přejídání, redbull, kradení v práci, epidemie, rodiče mě tak šíleně vytáčí, K. je kráva, jsem nasraný na V. už je cítit napětí, Elle mi dělá zrcadlo-já brečím, chamtivost po penězích, city vůči třídě, blížící se maturita, vysazené prášky, poblitý diář...

Jenom čekám, kdy se odstěhuju k babičce, dám výpověď a rozejdu se s Lexie....
Umělé úsměvy, zhnusení ze sebe samého, a neustálé plánování útěků....
Už jenom pár měsíců a budu volný.....

Krásný malý byt, skvělá práce, chrt na venčení a anorektický design, velký plat, fuj!

Z čeho se radovat? Jsem neuspojitelný konzument

vzhled o.19

2. března 2012 v 21:44 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate

  • Dream Horny
  • Barvy: bílá, oranžová, šedá
  • Styl: čistý, sexy, moderní
  • Význam: Nastupující jaro vzbuzuje spoustu hormonů. Otřes a existenciální úzkust mě zahnala do kouta, kde bojuju s jídlem, bulirexií a sexualitou. Strach z budoucnosti je zžíravý a jistota nepotvrzená ...


vzhled o.18

2. března 2012 v 21:37 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate
  • Career Punctual
  • Barvy: rezavá, černá
  • Styl: Luxusní, rush, punctual
  • Význam: Pánský luxus a americká zapálenost do práce jsou věci, které mě přitahují a které dotváří mé nadšení pro život. Dávají mi inspiraci a pomáhají najít mou identitu ...