Sentiment, Den D, u Lexie

21. února 2012 v 1:17 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Nemůžu se ztotožnit se svým účesem, cítím se nesvůj a mám tendenci neustále sledovat ve všech zrcadlech. Pořád utíkám do designových snů na ikea.com trávím zbytečně moc času. Sobota byla vyhecovaná, nedělní váha toho byla důkazem. Vlastně nedělní ráno bylo zajímavé. Takové to bílé ráno, dlouho jsem se povaloval v posteli, užíval jsem si to. Podrážděný telefonát s Lexie a pak práce, na invalidních záchodcích mám bulirektické reservé. Ukradl jsem třicet korun a nechal se doprovodit M.
Vlastně sem úplně zapoměl na to, proč vlastně píšu tenhle článek, včera, resp. v neděli jsem si těsně před odchodem do práce pustil naší třídní úvodní píseň. Aktuálně známý oblíbený slaďák, přesto musím podoknout dost moderní a povedený kousek. Poslouchal jsem a vzpomínal na zážitky ze třídou. Napadlo mě udělat všem památeční cédéčko s fotkama, v tom brečím. Nechápal jsem to, přišlo to hrozně rychle, mám mokré oči, vzlykám, vzpomínám a brečím ještě víc. Nechápu to, nedá se to zastavit, písnička jde do refrému a já se klátím na židli, řvu, pálí mě hruď, hledám kapesníčky. Vzpomínám na článek ,,Dno skříně emocí" z roku 2009, kdy jsem si na chatě vzpomínal a rozbrečel se jak nikdy. Víte já vždycky nechtěl dávat emoce najevo, moc dobře vím, že se to v člověku nashromažďuje a pak to prasnke, ale přijde mi, že se to děje jen v amerických seriálech, že já chlap to dám, opak je pravdou. Vyšlo ze mě pár emocí, byl jsem překvapený a s mokrýma očima pádil do práce.....

Dnes ráno jsem zjistil, že nejen já jsem dojatý z písničky. Všichni jen mluví o zvolněném programu kvůli společesnké akci našeho institutu. Ano, je to tak, zítra je den D, kterého se bojím už od deváté třídy, den, kdy se sejdou lidi z práce, školy a rodiny. Jestli tam G. přivede L., budu muset asi odklidit Lexie. Když se K. neporve ani s V. ani s Lexie, bude to super. Už teď slyšim mamku jak říká, že Elle není moc hezká, St. je mladá a M. je prostě M. Lexie se bojí že se opiju, já se bojím že potom se budu s Anet a V. tancovat na stole, s K. si hrát na Madonnu a zdravit podivný kámoše od G. že si řekne, že to nejsem já, jenže právě že jo! Těšim se na pití, tanec a hezký věci, a taky chci jet taxkem, zneužít rodiče a vychloubat se, ikdyž už teď se to sere jak může (špatně vyžehlený sako..), díky mami !

Dnes u Lexie to bylo velmi důležité a zajímavé. Uvědomil jsem si, že to že mi někdy nerozumí a že mi přijde nedospělá je jedno, láska chyby překoná. Navíc je úžasné, že přesto jakou mám povahu, přes mé manýry a názory, mě pořád miluje. Skáče jak luskám, já její luskání upravuju a skáču podle sebe, ale omlouvám to, přiznávám a vysvětluju. Šel jsem do koupelny a viděl jsem se v zrcadle. Řekl jsem si jak ona může se mnou chodit. Nikdy jsem to tak neviděl, viděl jsem a vidím pořád, její nedostatky, ale teď sem v zdcadle viděl ty své. Cítil jsem jak mi klesl hřebínek, a potěšilo mě to. Najednou sem cítil že i ona dokáže roztáhnout křídla a ochránit mě, obejmout mě. Tím, čím mě převyšuje mě obohacuje a chrání. Uvědomil jsem si, že už víc chtít ani nemůžu. Měla perfektní účes, slušelo jí i oblečení, řekla že chce jíst a tak jsme se (poprvé) sebrali a jeli tam, kam jsem chtěl jet vždycky. to že sme tam potkali někoho z mých známých je můj přníos této akci, nicméně to bylo opravdu fajn. Bulirektická vložka zabírající čas překvapivě nevadila. Přes pár riskantních momentů jsem si připadal jako opravdový dospělák a s každým pohledem na ní, se ten pocit zvětšoval.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Creencia | Web | 21. února 2012 v 21:24 | Reagovat

Já se taky dojímala nad svou třdou.. když jsem viděla na videu závěr půlnočka, tak mě to dostalo... jsme fakt skvělá parta, i když bych občas všechny pozabíjela :D
Užij si ples co nejvíc to půjde!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama