Hledám napodobitelno

12. února 2012 v 19:12 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Babiččino vyslovování mufýnů, tátova přehnaná starostlivost a dětinská tvrdohlavost mamky mě vždy rozesměje. Díky panu Nočnímu jsem si uvědomil jak je Lexie krásná a podobná Alex. Elle řekla, že nechápe mou náladovost a že jí to mrzí. Prý jsem chladný/vážný, má pravdu. Já vždycky chtěl vše přesně rozdělovat/definovat, přesně plánovat a plnit. Mám barevně odlišené sešity, podtrhaný diář, uklizeno v pokoji a v práci jsem si vytvořil pomůcky, které nikdo jiný nepoužívá/nepotřebuje. Zřejmně si tou uhlazeností a řádem kompenzuju to, jak je můj život proměnlivý, nemá řád, pravidla a formu. neustále prahnu po stereotypu. Díky Ell jsem si uvědomil, že už nedělím lidí na své a ostatní. Obklopuju se jen svými lidmi a hra na ,,úspěšného, uznávaného a schopného-nicméně zničeného" pronikla do důležitých vztahů. Ráno vitám mamku chladným ,,čau" bez očního kontaktu. Uspokojení z požadovaného chování nepřichází, jelikož od ,,ostatních" nemám zpětnou vazbu, ta naopak přichází od mých lidí a to negativně. Bulirexie se stává návykem. Vždycky si musím představit Elle abych si život aspoň trochu užíval. Pořád se s někým srovnávám, přirovnávám, hledám napodobitelno.

Edit, 12.2., Dnes jsem byl okouzlen extravagantním účesem, slevou jen pro mě, olivovou košilý, přesto sem mu nerozuměl, ikdyž kvůli mě volal až do brna, inspiroval mě, pan návrhář : 'upřímný úsměv' :)... (ach, ach ach!)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tess | Web | 14. února 2012 v 22:04 | Reagovat

mně se stává něco podobného. Občas jakobych se nemohla rozhodnout, kým jsem, a pak se stává že v opravdu důelžitých věcech mám bordel a v nedůležitých až děsivý a chladný pořádek.

2 NE DOKONALÁ | Web | 17. února 2012 v 13:58 | Reagovat

Jsi tak zvláštní člověk a to mě baví..baví mě číst si tvé články, i když vůbec mě nenapadá,co bych ti k nim měla říct. Neznám tě, ale tím co píšeš atd...hrozně se podobáš jednomu člověku, který je můj přítel - znám ho už dlouho a chodil s mojí kamarádkou..vždycky jsem se tak divila, když mu z ničeho nic přeskočila nálada..jakoby ho ovládal někdo jiný..v životě mu to ale dělá dost prolémy. To mi sám řekl..a koukám, že i ty z toho nejsi nějak nadšený.

3 Karel | Web | 21. března 2012 v 21:03 | Reagovat

Taky chci mít ve všem pořádek, ale nedaří se, nedaří.
A tak mám všechno všude rozházený, počmáraný, a nebo politý kafem.
Po stresujícím půl roce se objevili ti, kteří se mnou teď tráví každou chvilku, a já to paranoidně beru jako vtip, na jehož pointu jsem ještě nepřišla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama