Leden 2012

Podvádím,tajím,mám úspěch

25. ledna 2012 v 20:52 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Předem upozorňuji, že následující text je automatický proud všech krásných i zvrhlých myšlenek mých impresí. Objevují se zde přirovnání, symboly a hádanky, čtenáře pletou, ale zároveň dodávají prostor k fantazii.

Ráno nebylo podle představ. Žádná písnička, co by mi připomínala zářijovou atmosféru, žádná vůně kávy, žádný energizující východ slunce nebyl skrz žaluzie vidět. Dokonce ani sebeúdiv z toho, že nemůžu vstát z postele chyběl. Jen mě těšilo, jak jsem stihnul udělat jednu věc na zkoušky na vejšku.
Ráno s Carol bylo jako z amerického seriálu pro zbohatlé. Probírali jsme vztahy nad kafem, vyhýbali se nechtěným potkáním a kritizovali všechny kolem.
Příchod jsem si užíval. Kabát, šála, tmavé džíny a obrovské boty. To, co jsem okoukal, když jsem se drápal do pekelných hlubin nočních klubů a Federica byla mou průvodkyní. Byl jsem se sebou spokojený. Pár lichotek velkému dobrákovi, úsměv na druhu slečnu francouzskou a spolupráce s neoblíbeným učitelem.
Táhlo mě to do obchodů, poslední dobou nedám kreditce spát, svému svědomí také ne. Příchod domů a hádka s mamkou, zakončená plánováním redesignu naší předsíně je jako sociální pořad z ČT2. Nakonec vše stíhám a překvapuje mě, že Melissa ještě nevolá. Film byl fajn, sex také. Nakonec se nudíme, povídáme si. Dozvídám se, že Drbna si skrz Melissu řeší problémy s Carol. Jsem naštvaný a vysvětluju jí, jak jsem si s ní budoval tři roky vztah, který nikdo nechápe a nikdo mu nerozumí, nám ovšem vyhovuji, ale já na ní vidím spoustu špíny.
Přemýšlím proč se nehádáme a neargumentujeme tím, že byla na focení a nebyl tam signál, proč na ní nejsem naštvaný, že jsem čekal v nejdražší kavárně v Praze a ona nepřišla. Proč není jiná. Proč si nepovídáme o vejšce, kam chci. Přemýšlím, jaktože s ní můžu být a cítit lásku, když mi bratr Federicy v prváku zničil život, když jsem chtěl auto jen abych jel do Brna za aktivistou, když jsem v dubnu, v tom zeleném dubnu viděl motýlky, snil o nocích v hotelu, vznášel se a myslel na život na jihu Evropy a konečně jak po zásnubách na moravě a vztahu, který jen testoval mé okolí můžu pořád ještě ráno vstávat?
Nejvíc mě ale trápí snědené tiramisu. Hlavní postava má totiž problémy s nemocnou posedlostí bulirexií. Budoucnost nebo zábava, rodina či přátelé, já nebo kolektiv a město kontra venkov. Cítím jak rostu, jak se vpíjím do společnosti. Na mém okolí je vidět, jak se mi vzdaluje, jak mě nechápe. Oni nemůžou pochopit mé problémy, jsou nemocní svou osobností. Jenže já dávno vím kdo jsem a co chci. Podvádím, tajím a zvracím. Mám úspěch-jenom.

Zase sám ráno

22. ledna 2012 v 11:23 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Koukám kolem sebe. Nikdo není doma, je víkend, je ráno. Venku je krásně, přesto zima. Ranní prázdná nálada
Tohle už tu bylo a několikrát. Na tomhle blogu jsou tisíce článků, které obdivují tuhle atmosféru, dlouho jsem ji necítil, dnes po dlouhé době přišla, ranní retrospektiva
Vždycky jsem sám doma, venku je hezky, většinou, stejně jako dnes, se někam vypravuju..
Cítím určité napětí, jen malé, vím co mě čeká, ale stejně... mám také husí kůži... a poslouchám starou, ale pohodovou písničku..

Polárkový dort, neměljsem ho dlouhou dobu, teď tu leží prázdný obal..
Kafe v zeleném hrnku, to je u mě rarita...
Myslím že Lexie je snad první člověk co u mě spal po Lukášovi, často na něj vzpomínám a nechápu, že je pryč
Dnes jsem si psal s M., zase sme filozofovali o životě, chybí mi...
Včera mě málem opila jednou skleničkou...opravdu jsem vyšel ze cviku...
Poslední vysvědčení vypadá na vyznamenání...sice díky podvodům, štěstí a náhodě, ale bude to dobrý...
Strašně nerad řeším náš ples, nevím jestli se mám předvádět s Elle a A., trapčit s rodinou, nebo oblejzat Lexie...navíc to bude stát strašný prachy a mě se tam nechce....nechci aby mě An. viděla s kamarády a rodinou..asi se za ně stydím...
Je to povrchní smutné a bla bla...jenže jediné co mi na tom plese bude dělat radost bude snad jen to, že můžu pít a že mi to bude slušet....nejradši bych se vožral a řval na fotografa ať zabere tu prcinu zblízka! Jenže pravděpodobně to bude tak, že nikdo nebude vědět kdo je moje mamka, teta bude korzovat, Lexie bude u V. strašit a házet opovržlivé pohledy, zatímco já budu lechtat A. a mávat na An., budu si plést Elle s An. a určitě se naštvu na K. Lukáš na mě bude určo srát, ale já budu chtít být s ním.....
Teta ze strejdou, An. a celá třída nesmí vidět V. a P.
V. s P. a taky K. nesmí vidět Elle s A. naopak by bylo fajn kdyby se Elle poznala s An. nastal by efekt ,,zrcadla" :D
Jestli tam bude L. od G. tak jeho nesmí vidět nikdo, hlavně Lexie
Jestli se tam objeví někdo od E. mou zbraní bude K. , Lexie těžko, lidi od E. nesmí vidět V. a P.
Bylo by fajn kdyby T. viděla to, co An., taky by bylo fajn, kdyby K., L., F., a W. viděli Lexie, ale ne P.!
P. nesmí vidět vlastně nikdo, naopak chci aby L1 a L2 viděli všichni a se mnou
Jestli tam bude Vsm1 a Jsm2 budu si muset pučit zbraň
Nechci mít hezký proslov o škole kterou vidím jen černě, nechci skákat nahatej před tisícem lidí
Hlavně už vidim jak přijdu ráno, poblitý sako, nasranej že všichni viděli P. a špatnýho Lukáše
Ještě že je to za dlouho....no..

Ždímán

19. ledna 2012 v 21:25 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Jste v trafice s člověkem, který vám zničil život, jste vyzbrojeni kamarády a kupujete si noviny. Být v takové situaci normální je na oscara
Volal jsem babičce, stál jsem na chodbě a slyšelo mě spoustu lidí, nikdo neví s kým jsem mluvil. Dřív jsem neměl kredit a tak s voláním čekal až budu doma.
Pospíchal jsem domů, primáni se mi mlčky vyhýbali. A já myslel že si na drsňáka jenom hraju.
Lexie jde s V. na kafe. Jako když mamka s její nej kámoškou na drby. Je to jako bych byl manžel/otec.
Jsem vyždímaný školou, s mamkou pořád řešíme ty školní podvody, jsme jak drogoví dýleři.

Jsem unavený, divím se že netoužím po Martinovi, myslim že ta může Lexie
Mé alternativní sny se soustředí na tumblr a following
chci spoustu peněz a úzký lejtka...

Nedostižně klidný

14. ledna 2012 v 18:10 | pan Nedostižný |  osobité postoje
Neuchopitelné. Je to ce děje. Včerejší scéna s mamkou, za kterou by sme oba dostali nejmíň tři oscary byla strhující v několika směrech. Nejen že se jednalo o přehlídku jejich špatných vlastností, ale s její rostoucím nervem jsem byl stále víc ledově asertivní. Ledová asertivita pokračovala, když jsem musel uklidňovat Lexie, která prožila svůj pátek třináctého naplno. Jako nedotknutelný pohodář sem se musel tvářit, ikdyž já to dělám přirozeně-překvapuje mě to, ve chvíli, kdy kolegyně upadla do hlubokého kolapsu, zaklela svého přítele, chtěla dát výpověď a ječela nad její situací ve škole. Všechny tři celkem důležité dámy vedle mě vypadaly jako neuvěřitelné histerky, co nic nezvládnou. Mamku jsem přesvědčil, Lexie odměnil sexem a kolegyni rozesmál. No nejsem já pan Nedostižný ?


Podvod, habaďůra, podraz, říkejte tomu jak chcete, ale mě to pomůže. Katie mě nesmí podrazit, jinak to bude obrovský průšvih.

V práci se děje mé idolové klišé. Člověk, kterého jsem si dříve vážil, mi připadá jako malomocný chudák, kterého nikdo neumí ocenit. Pan &M

Sex s ní byl božský.Pořád mi nedochází, že mám konečně svou zpřízněnou duši.Největší obava je, že jí to přestane bavit.Nejspíš záleží na tom, jak se oba časem změníme.

Spokojený, zesebevykulený, nastreszvyklý pan Nedostižný /radujte se a množte se/
(..........all the other kids in the foster the people nanan nana..nanan na na nánánáá n n ..)

Výňatek ze čtvrťáku

10. ledna 2012 v 16:55 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Svítání. Síla slunce a tajemna západu slunce, bez sněhu a zimy, teď v lednu.

Myslel jsem, že pan Konzervativní dá těžší písemku, než n'čtyři que jednoduché otázky. S Intelektuálním Mikádem jsme probírali vejšku. Trochu mě děsí myšlenka na úspěch u příjmaček.
Nenapadlo mě, že i já se na chvíli stau jednou z těch hvězd školy, které věčně zařizují hrozně důležité věci. Seděl sem naproti naší zástupkyni, je drsná, ale lidská zároveň, to se mi líbí. Pobíhal sem po škole, jako posilu jsem si vzal K. Opět jen ''vypadala'' což ji šlo,v tom je nejlepší :D . Čtvrtou hodinu jsem vybuchl smíchy, nechápavé výrazy, debata o ničem, hledání souseda a když už učitelka řekla slovo ''Prdel'' neudržel jsem se. Po dlouhé době jsem brečel smíchy. Na další hodinu přišla francouzštinářka, která uvedla výuku pomluvamy adresovanými na její kolegyni. Už od té chvilky, kdy jsem se lámal smíchy, sem v sobě pociťoval jistý náboj. Pohovor s Obrem z vedlejší třídy, podpora Petry, která byla následně zkoušená. A úžasný nakup v sámošce. Šel jsem do té, která byla naproti škole, cestou jsem se dal do řeči z klukama z béčka. Nakonec sem musel jít do jiného obchodu, můj časopis totiž neměli :/ .
Nakonec jsem poslední hodiny pomlouval celou třídu, řešil naše vztahy a rozebíral rodinné vánoční tradice s A. Hned po Elle je to má nejmilešjí, nejhezčí, nejchytřejší frankofonní přítelkyně. Po škole jsem jel domů s kolegou, ikdyž pracuije v jiné pobočce. Hrál sem roli ''informátora'' o výpovědi jedné z jeho nadřízených nevěděl. Dělal jakože si to myslel, ale víme jak to bylo. U vhodu do domu stál rusky vypadající pán. Začal na mě česky, byl milý a říkal že je z jedné telekomunikační společnosti. Začli sme rozebírat připojení a set-top box. Miluju tyhle služby směrováné na spojenost zákazníků, vzal bych ho klidně domů a uvařil mu kafe ;D

Jsem rád, že mám ve škole deset až patnáct lidí, s kterými se sice nebavím, ale za ty roky se vytvořilo pouto spojenců, z kterýcz teď reálně těžím. Škoda, že mi to nevydrží na furt. Je to jako ve velké firmě. Bohužel jen Jako.

Jde to

9. ledna 2012 v 7:20 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Včerejšek byl překvapivě ..jak to říct...úspěšný. Nechápu jak mi vždycky vyklopí ty osobní detailnosti o ostatních, nejspíš si to neuvědomuje. Zase přilítl jak blázen, nestíhál a smrkal, on si svou pozici neumí užít. Blondýna překvapila, párkrát jsem ji rozesmál, ona mě zas pochválala a řekla, že jí nikdy neřeknu ne, heh, skvělý. U lexie to bylo fajn, mám vážně štěstí, že jsem ji potkal.
Musím říct, že se celkem stíhám učit do školy, zatím mám dorbý pocit z rozdělaných prací a známky jsou zatím příjemné. Testy, seminárky a dny otevřených dvěří, to všechno mě teď čeká. Koupit si oblek, přežít ples a hlavnně se nezbláznit.

Klidný, Nedostižný

Čistě útulné

3. ledna 2012 v 21:23 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Nikdy mě takhle neotravovali. Zrovna když nemám čas mi píší na fb. Zhubl jsem, když jsem to nejméně čekal. Všude je divná atmosféra nového roku. Vánoční ozdoby mi přijdou absurdní, chci je už sundat. Věci do školy nehoří tak jak se zdáli.

Utíkám do snů ke svým malým supermoderním bytům, k výhledům na celou prahu, úžasné práci, skvělému oblečení, obrovským slevám, velkému uznání a věčné jistotě. Paradoxně to nemůžu nějak ventilovat ani realizovat.

Vztah s lexie je opravdu fajn. Překvapilo mě, jak moc si rozumíme v posteli. Už přichází to období vlatsních pohnutek, mluvení beze slov, smích a jistota. To jsem vždycky chtěl. O to víc si střežím ony kamarádské jistoty. Slečna francouzská, Slečna Americká, Pan Číňan i Kamrádka z Anglie, plus pár lidí z práce, to vše jsou držáci, které jsem našel a kteří při mě stojí. Přesto jak jsem s ní spokojen si nemůžu zvyknout na atmosféru, kterou vytváří. Jsou chvíle, kdy jsem já ten co ji táhne dál. Jsou ale i chvíle kdy ona přidává hodnotu. Bez problémů a hádek nám to klape. Je to vnitřní jistota. zamiloval jsem se a děsí mě to.

Život je teď jiný. Jen ona,škola,vejška a práce. rozptyluju se svými ideály a sny.

Dnešní pobyt ve škole mě zamrzel. Bylo sice fajn, že jsem se bavil se spousta lidmi, které mám rád, přesto to bylo víceméně povrchní, cítím odtažitost, nadruhou stranu, čemu se divím.

Jsem rád jak si odpočívám od práce, na druhou stranu mi možná už začíná chybět.

Stále je nejlepší když si uděláte fakt dobrý kafe a máte radost a s chutí si ho vypijete...