Říjen 2011

Podzim trvá

28. října 2011 v 10:05 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
A tak se snažíte, prcháte a utíkáte a piřotom závazek, před kterým se skrýváte za to vůbec nestojí.

Mé pracovní prázdniny začali slibně. Lexie poznala část mých přátel. Fascinuje mě, jak nic neřeší, jak jí je všechno vlastně jedno. Bere spoustu věcí na lehkou váhu, což je osvobozující, ale aby toho nebylo moc. V práci mě to baví, lidé jsou liní a tvrdohlaví a s každou směnou si já i oni na sebe zvykáme, půjde to. Musí.

Včera jsem dorazil dřív do práce, a tak jsem se rozhodl, že vrátím knížku do hlavní knihovny. háček byl v tom, že jsem nevěděl, kde největší knihovna v republice je. Byl jsem tam několikrát, ale cestu si nepamatuju. A tak jsem šel. Najednou jsem bloudil říjnovou, chladnou, zataženou Prahou ve dvanáct hodin ve všední den. Všechny Spescializované krámky, drahé čtvrti, spousta turistů a památky, prostě všechny atributy současné Prahy vás dokonale oklamou. I já jsem byl oklamán, když jsem v té neužší a nevylidnatější ulici, myslel sem, že jsem opravdu ztratil, a najednou předemnou knihovna.

Dlouho sem nefotil. Musim navštívit tetu. Nebyl sem dlouho na chatě. Už dlouho si chci změnit pokoj. Nestíhám. Podzim trvá.

Její rodina a mé cíle

23. října 2011 v 9:17 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Včerejšek byl jeden z nejzajímavějších, nejzábavnějších a nejlepších dnů za poslední roky. Ráno bylo sice katastrofální, ale výlet s Lexie a její rodinou byl parádní. Její taťka je fajn a rozumíme si, je praštěná sestra mi připomíná Lucku Ram. z práce a jejich známé z Brna byly nejlepší. Celý den byl jako jedna velká rodinná komedie. Všem to slušelo, všichni měli peníze, všichni byli svým způsobem zničení, ale zároveň se všichni dobře bavili a všichni byli z každého doslova nadšeni. Nadšen, to jsem byl já, její táta a vůbec všichni. Lexie na mě dostala schváleno od prababičky, tety, táty a vůbec mě prý všichni rádi poznali. Ten den dal nám všem energii, budu na něj dlouho vzpomínat. Utužilo to můj vztah s Lexii. Myslí že má divnou rodinu, nemá. Divná rodina byla ta s církví, feťáky a násilnostmi, to byla divná rodina. Paradoxně si to mamka nechala vyprávět a netvářila se jak arogantní namyšleno, což jsem rád, náš vztah mě poslední dobou znérvózňoval.

Mlha je všude. Hnědo-bílá. Nové hadry, nový účes. A udělám si nový design. Jsem teď pan Nedostižný, s Lexie chodící, v práci povyšující, do školy se učící. Žádné zbytečné hospody. Žádné procházky Prahou. Vejška a matura, to jsou čísla jedna.

Kup si náladu

21. října 2011 v 13:59 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Včerejší posezení spřáteli se mi fakt líbilo. Skvělí lidé a skvělé prostředí. Nejlepší na tom bylo že na dnešní písemku sem učil asi deset minut a stačilo to, hned sem měl pocit že to umi a bylo toho málo. Utratil sem asi 2.000 za hadry a cejtim dobře, dnes mě i V. chválila, prý mi to sluší, zajímavé.
Napsal sem všem, že se mi včerejšek líbil a M. mi napíše ,,Já vim lásko" :D Je tak vysoko nad věcí až mě bolí za krkem. Sranda s K. ve škole a fajn photo. Najednou je to fajn, dokonce se těšim na ježdění s tátou. Může za to hudba a prachy.
Podzim znovu udeřil. Hnědá barva, vítr, déšť a zimní bundy. Změním design a dočtu knížku. Napíšu slohovku a budu se snažit ve škole. Taky sem se rozhodl omezit svou ,,společenskou aktivitu" . Mám dost kamarádů a se všemi se pravidelně vídám, kdo má stíhat? Když se podívám na ostatní, nemají tak bohatou škálu přátel. Je to jedna z věcí, na které se dá ukákově zjistit, jak teď funguju. Mám spoustu věcí lepších než ostatní a vůbec si to neuvědomuju, potřebuju něco co mi bude neustále připomínat můj společesnký status, mou povahu, mé cíle a můj směr. Nevím proč, napadla mě Lexie, vedle které jsem jak černá tečka na bílém (doslova) papíře.

Sobota ráno

20. října 2011 v 1:34 | pan Nedostižný
Chci si v sobotu ráno koupit malinový latté a pít ho brčkem, sám jen tak jít a koupit si džíny a pak jít o hodinu dřív do práce..... aneb kult jedince

Skepse

19. října 2011 v 7:51 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Julie i K. vypadali vedle Lexie jako bohyně ze Sexu ve městě. Najednou jsem měl pocit, jakobych si koupil něco neznačkového. Je fakt, že mi dává pouze vztah, nic jiného a tak se mi nemůže stát to, co ostatním, že por vztah zapomenu na kamarády.

Ranní meeting s matkou mě skvěle nasral. Po smskách sme se posílali do prdele až se to urovnalo.Díky za výchovu.

Slečna K. utrácí v reklamě vydělané prachy, chrápe s panem Egoistou a paří s Julií, na mě sere, kámoška.

Posezení s Elle, konečně, drbali sme práci, stěžovali si na školu a nakonec sem k ní byl upřímnej. Vylezlo z ní, že nic nedělala, protože jí v práci pomlouvali. Jakoby sme řekli, že spolu budem až po matuře. Další naděje, kriste.

Anorexii sem odložil na léto, musim se učit a nestíhám. Tloustnu.

V současné době mě nad vodou drží jen lékařský seriál a hudba. Musím dočíst knížku, práce, škola, testy pomoc.

O jízdě v autě ani nemluvim, jakobych vyhodil dvacet tisíc oknem.

Odložená anorexie, dvacet tisíc a hodiny stresu k ničemu, příliš moderní vztahy, povrchnost, všechno o penězích, prokouklý svět a oči vsloup

Holka, kámoš, babička a pracovní idol

16. října 2011 v 1:13 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Pořád mám pocit zmatení, nenaplánovanosti a rozčarování, chybí mi londýn, volné neděle a hlavně pocit nezodpovědnosti ...

Dneska jsem se celkem těšil do práce. Než jsem se probudil, měl jsem divný sen, křeče a pocit, že spím doma. Nemohl sem dýchat, hýbat se, mluvit, konec, ale pak sem se probudil v babiččině bytě. Směna s Kl. byla fajn, srandovní a poučná, přesto jen do jisté míry. Čekal jsem spoustu informací a rad, zároveň srandu či pocit, že vše zvládáme. Můj manažerský idol ukázal a potvrdil to, co si myslím, že k úspěchu je třeba důkladná příprava, detailnost a zabránit lidem, aby s vámi jakkoli diskutovali. Ona ke svým bližním přistupuje skoro hůře než k cizím, což mi připomíná mě samého, ale já moc dobře vím, že mi tohle neyhovuje. K lidem které nesnáší je maskovaně chladná a přirozeně rezervovaná, přesto je v určitých věcech hodná, ví co se smí. Když sme se po směně loučili, což naznačovalo jejich brzký odchod mě svým způsobem dojalo. Mám je oba rád a ikdyž nás toho krom práce moc nespojuje, nikdy na ně nezapomenu.

Seděl jsem tam, na hodině anglické konverazace. On, kriste, seděl vedle a tvářil se mile. Hodina mě bavila i její ryze komický konec, to když se mě pan Slizký zeptal, jestli nechci svést, tak tento ryze komický konec vyučování mě donutil prototčit panenky....

Po škole sme se s mou přítelkyní procházeli Prahou. Ryze komická byla esemska od kamaráda, s kterým sem se měl sejít potom, psal totži , že se chce procházet Prahou, jenže já toho měl plný kecky. Nakonec sme se stejně procházeli, hrozně sem mu chtěl udělat radost. Byl to velmi hezký večer, on jediný se mě sám od sebe zeptal, co mě trápí...

Podrážděný

14. října 2011 v 13:51 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Školní nedokonalost mě štve, různé neúspěchy mě velmi znepokojují, jakobych chtěl být také dokonalý. Ještě že je podzim a An. Má taky špatnou náladu, to mě trochu klidní.
Těším se na ní, i na něj, dnešek bude fajn. Včera byl jeden z nejdivnějších dnů. Slavil jsem to, že rodiče nebyli moc doma, jenže já měl toho tolik, že jsem nakonec skoro nic nestihl, o jídle nemluvím.
Jsem nevrlý a nesoustředěný, škoda.

Podzimní realismus

12. října 2011 v 9:09 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Podzim je silné období. Působí na nás všechny ať chceme nebo ne. Krátící se dny, studený vítr, bolest při polykání, větrové bundy a mokro v botáh, to všechno nám hlasí, že léto je definitivně za námi a je tu podzim. Období měnícíc se, obodbí depresí, období barev.

Vztah s Lexie nabral na obrátkách, nemám kvůli ní čas na školu, nestíhám. Řekla mi, že mě miluje a pak to odvolala, mám pocit, že se tohle stalo v nějakém mém oblíbeném seriálu. Nicméně si budu muset zvykat na to, že já jsem ten kdo ten vztah řídí, je to něco nového, snad to bude fungovat. Přesto že E. byla hrozná fungovalo to, ona si dělala své a já své, Lexie nic svého nemá a tak mi to přijde divné, přestože mi je Lexie oproti E. podobnější. E. jako já měla cíle, chtěla luxus jako já, chtěla se bavit, a ikdyž třeba Elle chce kolikrát něco jiného a já musím ustupovat je to lepší, než když ten druhý jen kývá a nemá vlastní návrhy. Jakobych si ji musel vypiplat.

Chybí mi Elle, jsem na ní hrozně naštvaný, ale chybí mi. Tak jsem se s ní domluvil na kafe. Včera to bylo zajímavé, cestou ze školy jsem potkal čtyři různé kamarády a hezky sme si popovídali. Ale komunikace s A. byla dost divná. Na tož že jí tak obdivuju a líbí se mi, chtěl sem být v tu chvíli s Lexie. A. je člověk, kterého potřebuju, připomíná mi, že se dá držet svých zásad a při tom být úspěšný a spokojený.

Práce, škola, Lexie. Od té doby, co má mamka novou práci, jí ráno potkávám. Je neuvěřitelné, jak strašně mě to štve. Ona je po ránu tak nepříjemná, umělá a zákeřná, že jí každou sekundou proklínám. Opravdu mi to vadí, ráno potřebuji svůj klid, potřebuju nastartovat kávou a muzikou a ne zvracet nad chováním mé matky!

V práci se toho musím spoustu naučit. Nestíhám číst knížky. Nestíhám si překládat nebo psát články. Dnes se mi opravdu nechce do školy.

Jsem unavený, podrážděný od matky, tlačen budoucností a zatížen vztahy. Doba, kdy mám chuť vypnout a zvolnit. Kdy já byl naposled nad věcí?!

Rozum ve vztazích

7. října 2011 v 23:19 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Upřímně mi dost chybí ty prokecané hodiny u Latté s Elle. Tmavě zelená barva, kožené sedačky, bohatí a krásní lidé, pohodová atmosféra a posloudhání jí, jak si stěžuje na školu a na lidi z práce, a já při tom všem myslel na to, jak budeme spolu. Vzpoměl jsem si na Elle a její osobní styl ve chvíli, když jsem si položil otázku, jestli jsem ve vztahu s Lexie spokojený.

Elle je sice příliš nevázaná, flegmatická a svým způsobem ovlivnitelná a dost neprůbojná, ale přesto měla styl, veděla co má ráda a co jí vadí, měla názor a postoj, to mi u Lexie chybí. Stále jsem troch zaskočen, že mám najednou přirozený a nenucený vztah, který přišel v tu nejvhodnější dobu. Dnes sem měl pocit, že to málo oc chce ode mě bezesporu dostává a že zde asi budu já, kdo vztah vede. Přišel sem si jako Klár s O. Pořád mam pocit, že nepoznal lexiin charakter, její temperament, otázkou je jestli nějaký má. Je neuvěřitelně skormná a nevyhraněná, až mě to trochu děsí. Nic jí nevadí a sama sobě nevří.

Najednou mám zas sílu. Čím víc jsem s ní, tím víc chci být i s kamarády. Protože tak to má být, vždy jsem chtěl mít určitý kamarádský mix, který by mi zajišťoval optimální společenské vazby, podle mých potřeb. Jenže Li. sem tak dlouho neviděl, že než b´mu vysvětlím aktuální stav, zapomenu na to, co jsem chtěl probrat. K. je příliš povrchní a sobecká na to, aby se do mě dokázala vcítit a poradit mi. Na Elle jsem stále naštvaný a nechci se jí svěřovat, ikdyž by to bylo asi nejvhodnější a Karol, k ní asi nechci být tak otevřený.

Jakobych se ohlédl na ten kruh kámošů co kolem mám a chtěl se jich chytit, ale než se rozmyslím, koho se chytím, spadnu.
Mám nabytý program a jsem spokojený, jakobych vyskočil vysoko do vzduchu.

Konec vlažných kompromisů

5. října 2011 v 8:40 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Nenapadlo mě, že v jednu z nejvypjatějších situacích mého života, se objeví ona, budeme jí říkat Lexie.

Je nezkažená, nenáročná a svým způsobem nová. Jsem velmi rád, že mám někoho, kdo o mě stojí, s kým můžu být a zároveň někoho, kdo se stal mou částí. Těšim se až to Lucce vetřu do xichtu, ikdyž se samozřejmě bude tvářit, že jí to vůbec nevadí. Pradox byl, když sem jí na sebe všechno práskl a Lexie řekla, páni ty máš ale život, připomělo mi to, jak moc sem k sobě tvrdý. Těšim se až se to dostane k A. která snad konečně pochopí, že je už konec. Těšim se až to Honza vykecá ostatním, kteří určitě přehodnotí názory.
Je to jakobych stříle náboje, které sem náhodou dostal. Jakobych měl z ničeho nic zbraň, kterou jsem chtěl. Opravdu přišlo v pravou chvíli, přijde mi to dokonale načasované. Přesně tohle jsem chtěl. Nenucený a přirozený vztah.
Ve škole už pomalu začínají testy a já se musím učit. Ká. se mi vzdaluje, za to mi Ann. říká tajemství. S V. sme byli na obědě, má rakovinu.

V práci to všichni odskáčou, jestli chtějí být povýšeni, musí projít peklem, které jim bezpochyby připravím. Jen tak se z nich můžou stát lidi, kteří zvládají svou pozici.

Mám chuť někoho seřvat, nevím kde se to bere, ale konec úhybných manévrů byl skvělý název minéloho článku. Cítím se silný a neporazitelný, a smutné je, že neni nic co by mě vedlo zúžitkovat to, pro něco dobrého ....

Konec úhybných manévrů

1. října 2011 v 12:55 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Mám potřebu psát článek, abych si urovnal myšlenky v hlavě. Od včerejšího příchodu ze školy nevím co se děje. Ztrácím se a pořád trvá období revitalismu, snaha znovu najít své cíle a sny, držet se svých zásad dát si směr.

Nedostižná a Konkurující Původně jsem chtěl psát článek o Aničce. Krásné a velmi chytré holce, která vždy elegantní, nikdy nemluví sprostě, vždy je klidná a má úroveň. Svět jde dál a ona krom svého zevnějšku nic nemění. Obdivuju jí a cítím se vedle ní dobře.

Jsem nespokojený, odbíhám od studia Za poslední dny se mi několikrát stalo, že jsem chtěl vrátit situaci a něco říct jinak, nebo něco říct navíc. Proč? Vadí mi to, je k ničemu když mám plnou hlavu keců a ve finále mlčím, nebo se zmůžu jen zaxichtění. Jsem ze sebou opět nespokojený. Včera jsem si na počest velkých změn vymazal jednu PC hru, kterou jsem hrál. Zabírala mi čas a odlákávala mě od učení a práce, navíc mi zpomalaovala počítač. Na stranu druhou to byl jediný únik od reality a určitý relax. Je neuvěřitlné, že místo vzdělání, budoucnosti, vztahů a holek řeším odinstalaci hry, jsem jak harant. Nicméně hra není a Cédéčko je uklizeno hluboko ve skříni.

Mé okolí Vzal jsem si papír a doprostřed napsal ,,JÁ" kolem dokola jsem podle hodnoty a toho jak často se vídáme napsal všechny lidi, které se vyskytují v mém okolí. Zjistil sem například, že existuje asi 15 lidí, kteří jsou fajn a kteří mi sou sympatčití, ale vídám se snimi příliš málo, z různých důvodů. Naopak je skupinka lidí, které vidám častěji, mám je rád, ale z druhé strany se toho moc neozývá. Opět bych měl velkou kritiku k mému kamarádskému složení. Nikdo mi není dost dobrej a na hledání v nových vodách nemám čas.

Mám pocit, že mi něco chybí. Sranda ze seriálů, možná. Jsem takový roztžitý. Chtěl bych v práci nedělat chyby, chtěl bych mít větší pořádek v učení a hlavně mít někoho blízkého. Kačí má povrchní manévry, Christián je daleko a Elle se mi nějak vzdaluje. Když jsem sám jsem mrzutý. Chci být s Klárou a Ondrou, jenže odcházejí. Matěj potěšil zprávou, ale v zásadě v ní nic neřekl. Pan W (Lukáš) mě tak nasral, že to svět neviděl, proč sem neudělal scénu? Já chudák..

Každé ráno přepíšu článek a udělám 20 sedů-lehů. Budu mít všechny úkoly a v pondělí dostanu jedničku. V práci se budu snažit co to jde a při komunikačních situacích se na sebe budu dívat očima druhého. Je konec trapných výmluv a úhybných manévrů. Je tu nelidský, tvrdý , svým způsobem nedostižně zoufalý i šťastný pan Nedostižný.