Ztracen ve skutcích

26. září 2011 v 8:27 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Nedefinovatelno. Jakoby se nebylo za co chytiti. Vždycky něco hrozně rychle přijde a pak to nějak odeznívá. Dovolená, kurzy, plány nebo autoškola. Vždy se pro něco nadchnu, mám skvělou náladu plány v očích a štěstí na dosah a pak se probudím a zjistím, že jsem z minulých nadšení nic nedotáhl do konce.

A je to tak. Tohle září je pro mě dost matoucí. Nejdříve jsem chtěl zajet zpět do stereotypu, najít se v rozvrhu, měl jsem chuť studovat. Četl jsem knížku, překládal články, já studoval, jenže jsem odbýhal k hrám, k práci, k přátelům a večerům. Pak přišla stará rána ala rozbitej comp, týden na to zkoušky v autoškole a já do toho vsadil večerní povyražení. Míchá se tu pan úspěšný s panem společenským a pan citlivý/uzavřený omámený podzimem tu je také.
A já se ztrácím, kamarádi jakoby plavaly kolem ve vlnách, když se ozvu, řeknou že jsou tady a já reguju tak, že se knim otočím zády, plavu dál a nevím kam. Hledám recept na dobrou náladu. Už nemám takovou tu sílu co mě táhla a tvořila úsměv. Už ani nedokážu zhodnotit jestli jsem spokojený s tím co mám. Já totiž po dlouhé době vůbec nevím co chci. Neumím posoudit situaci. Žádný revitalism, žádný redefinum.
Jediná záchrana, která přišla včera večer, po shlédnutí filmu (jak příhodný a opravdu nečekaný moment nabuzení) byla myšlenka na to užívání si detailů, tedy radovat se z maličkostí, pracovat s diářem a být důsledný, to jediné mě teď může zachránit.

Plánuju jen z donucení, nenacházím se ve svém programu a proto mě lákají změny, stěhování, výpověď a slovo konec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Louí | Web | 26. září 2011 v 13:37 | Reagovat

Plánování... je vůbec dobré, plánovat si něco? Není lepší, dobrodružnější a přirozenější nechat věci ať si plynou a stávají se jak chtějí?..Takhle se pak jen objevuje rozmrzelost z toho, že plány nevycházejí...
Jen dělej, co tě láká... mnohokrát je to lepší, než se řídit podle nalinkovaných předsevzetí, programů..
A abys opět zjistil co chceš, je podle mě nejlepší zajet do studia.. zní to zvláštně, ale mě se osvědčilo, že pak tě to buď počne rozčilovat a ty si konečně uvědomíš, co jiného bys chtěl dělat - ať se to týká budoucna či přítomnosti - nebo ti to prostě bude vyhovovat:)
Já osobně se teď uchyluji k jediné věci která mě uklidní a udá mi směr - a to ke hře na saxofon.. o bože díky, že ji mám - jinak bych opravdu nevěděla, co dělat...:)

2 Lucienne Fou | Web | 26. září 2011 v 20:04 | Reagovat

Určitě zase najdeš plné zapálení pro něco. :] Člověku se běžně stane, že je pro něco nadšený, unesený a pak vlastně zjistí, že mu to ani moc nedalo a že věci mohl udělat i líp... Ale život jde dál a zase bude líp!

3 Brook | Web | 27. září 2011 v 15:35 | Reagovat

Také nikdy nic nedotáhnu do konce... Dokonce i studování fotografie - první měsíc, a začínám mít pochyby. It's sucks.

4 Creencia | Web | 27. září 2011 v 18:21 | Reagovat

Omez to plánování a vrhni se na nějakou věc, která tě láká, ať už je to cokoliv. Odhodlání je něco, čemu se naučíme až postupem času- podle mě. A pokud ta věc za to opravdu stojí, tak ji dotáhneš až do konce ;) S chutí do toho- půl je hotovo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama