Září 2011

Mírný úsměv

28. září 2011 v 11:26 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Jde to. Je to vlastně velmi dobré, až si to neuvědomuju. Elle mě opět štve. Nejen že žarlím na toho ,,kunda francouze" s kterým se jakože doučuje, ještě víc mě štvou její flegmatické statusy a nedefinovatelný přístup ke mě samotnému.

V pondělí jsem opět pocit, že s K. není něco v pořádku, v tom smyslu, že mi jako kamarádka nestačí, nevyhovuje, za to A. i T překvapily. V práci jsou vleké změny, zmařené plány a pocit neschopnosti. Chybí mi intimnost, pcoti vyjmečného vztahu, já mám kolem sebe fajn lidi, zajímavé lidi, úspěšné lidi, ale ve vztahu kemě jsou daleko, chci s někým trávit víc času. Příští tři týdny naplánované, dvě akce, nějaké to kino. Chci víc studovat a víc chodit na kafe, žít francouzský život. Protože člověk žije aby zemřel. Připadám si jak v seriálu chirurgové.

A tak se snažim držet svých plánů, mírně usmívat a přes tu zkaženou morálku, nechutné intriky a různé psychorány si kráčím a vrávorám....

Ztracen ve skutcích

26. září 2011 v 8:27 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Nedefinovatelno. Jakoby se nebylo za co chytiti. Vždycky něco hrozně rychle přijde a pak to nějak odeznívá. Dovolená, kurzy, plány nebo autoškola. Vždy se pro něco nadchnu, mám skvělou náladu plány v očích a štěstí na dosah a pak se probudím a zjistím, že jsem z minulých nadšení nic nedotáhl do konce.

A je to tak. Tohle září je pro mě dost matoucí. Nejdříve jsem chtěl zajet zpět do stereotypu, najít se v rozvrhu, měl jsem chuť studovat. Četl jsem knížku, překládal články, já studoval, jenže jsem odbýhal k hrám, k práci, k přátelům a večerům. Pak přišla stará rána ala rozbitej comp, týden na to zkoušky v autoškole a já do toho vsadil večerní povyražení. Míchá se tu pan úspěšný s panem společenským a pan citlivý/uzavřený omámený podzimem tu je také.
A já se ztrácím, kamarádi jakoby plavaly kolem ve vlnách, když se ozvu, řeknou že jsou tady a já reguju tak, že se knim otočím zády, plavu dál a nevím kam. Hledám recept na dobrou náladu. Už nemám takovou tu sílu co mě táhla a tvořila úsměv. Už ani nedokážu zhodnotit jestli jsem spokojený s tím co mám. Já totiž po dlouhé době vůbec nevím co chci. Neumím posoudit situaci. Žádný revitalism, žádný redefinum.
Jediná záchrana, která přišla včera večer, po shlédnutí filmu (jak příhodný a opravdu nečekaný moment nabuzení) byla myšlenka na to užívání si detailů, tedy radovat se z maličkostí, pracovat s diářem a být důsledný, to jediné mě teď může zachránit.

Plánuju jen z donucení, nenacházím se ve svém programu a proto mě lákají změny, stěhování, výpověď a slovo konec.

In luxury

25. září 2011 v 11:14 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Ano, příběh starý jako sám svět.Pan Nedostižný vyrazí do vysokých kruhů, kde je předpokladem krásný obličej, tučné konto a výhled na hrad.Místo, kde všichni znají Armaniho osobně a české celebrity jsou brány jako sousedi.

Cítil sem se tam divně. Ikdyž nám to s T. slušelo a celý den sme si užili, pocit, který ve mě ty dva zážitky zanechali mi bránil v upřímném úsměvu. Působilo to komicky, nevím jestli sem se styděl, záviděl, nebo co všechno sem cítil. Pocit luxusu a dokolnosti tu určitě byl, ale jakmile sem část načerpaných vědomostí přenesl na svůj život, žádné uspokojení nepřišlo.

A tak si řikám, jestli o tohle, o co stojí každý vůbec chci.

Znechucen

24. září 2011 v 11:29 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Bylo jasný že dneska na tu událost K. nepude, když byla včera, je tak lenivá. S T. tam jít nechci, celý den bych s ní nevydržel, ikdyž jí mám fakt rád, na tohle nejsem zvyklý. Napsala Elle, milá zlatá jde chlastat k L. Doufám, že jsou kamarádi, jinak bych zešílel závistí. Ona neustále zkouší mou vytrvalost, smutné je že mi na ní už ani nezáleží, hlavně že o ní mluvím celé večery.

Uchlácholil sem své potřeby někam jít a včera to byl pátek jak vystřižený. Elle mě štve, mám chuť se s ní přestat úplně bavit, ha vždyt to tak je a bohužel bez mé vůle. K mě zklamala, ale čekal jsem to. Lukáš i Matěj, těm prostě v těhle chvílích nevolám, není to ten přátelství. Jsem naštavaný, spíš zklamaný, znechucen. Mám pocit, že krom K., která teď sedí doma blije a čeká na přítele není nikdo kdo mi mě podržel, jedině Kristián, který žije 4000 kilometrů daleko a když, tak chce jen sex. Patrik zmizel,btw. Tobiáš se mi včera představoval, jako by mě viděl poprvé v životě, chtělo se mi smát.

Po týdnu plném učení to měly být dva prokalené dny, dnes zřejmě nic nebude, je hezky, uteču na chatu. Nesmím zas řešit lidi, jen budoucnost a vzdělání, uchránímě to před zážitky a emocemi, zbytečnými. Díky Andreo, Mirando, Meredith

Podzimní nasranost

21. září 2011 v 8:27 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Podzimní deprese. Déšť. Zima na nohy. Nechápu, že přibířám, když celý den nejím. Najednou si zavolají, že mám zkoušky, nevyjdou mi vtříc, ale popřejou hodně štěstí. Kdy se mám připravovat na vejšku? Kdy mám dělat věci do školy? Kdy mám číst ekonomické článk? Kdy mám překládat? Kdy se mám zajímat o AIDS? Kdy mám realizovat proměnu svého pokoje? Kdy mám jít s Elle na kafe? Kdy si mám prohlídnout ty filmy? kdy? kurva kdy??????????????????????

Jsem neuvěřitelně rozhozenej a nasranej. Nic nestíhám, jsem nespokojen a nic mi nepřináší útěchu. Nevím co dřív. Bez výsledku. Mám chuť boxovat, střílet a mlátit, trhat, křičet a mačkat. Jestli příštá týden nedám, budu tak nehorázně nasranej........

Já jen nevím kde je tá má lehkost. Kde je ta jistota, že to dám, kde je ta jistota toho skudku. Najednou jsou všechny mé víly pryč. Najednou nevím, jestli si dám ráno kafe nebo ne. V čem mám jít oblečený. Najednou není nic naplánované. Nic nevychází, vše se děje z nucenosti. Je mi zima, mám chuť se schoulit k rodičům a dívat se na blbý filmy. Chci jíst cukroví a pít s tetou svařák na staromáku. Chci být na soustředění a nechat Marka aby mi skřípal prsty. Chci se ztotožnit s sebou samým a se jen ptát....


Zatažený podzim

18. září 2011 v 13:50 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Chci odejít. Vadí mi, že tu pracuje, její večerní aktivity ukazují na to, že se k tomuto kolektivu velmi připoutala. Měl bych si najít práci jinde, ať v Runwayi, nebo v jiném časopise.
Autoškola udeřila jak nejlíp mohla, všechno musím zrušit a musím se vše naučit. Mám odhodlání a sílu, ale platí známá věta, realizace nějak pokulhává.
Elle, mě štve, nejen že nechápu, že kalí s ní, ale nechci čekat až se vykalí a dospěje, já chci vztah, a to hned.¨
Inspirace ,,boss from hell" pro mě zřejmně není dostačující. Chladné období bez emocí. Chci víc lidí jako je K. Doufám, že si sobotu užijem ;-)

Zas mám chuť zmizet, hlavně tam na jih k Chr. Prej že chce sex, fajn, aspoň něco, ale představa že budu čekat zas X měsíců mi kazí chutě.

období Revitalismu

15. září 2011 v 16:54 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Ráno a večer, to jsou mé oblíbené doby. První půlka září je jako gotika. Pokouším se to nějak reflektovat mou foto tvorbou, ale tento článek bude lepší.

Přesto že je pěkné počasí, poslední dva týdny byly ve znamení studování. Sedím buď ve škole, tady anebo v práci. Anorexie, prášky, křeče, vzbuzování se uprostřed noci, všelijaké závislosti, ty škrábance na rukách a vedlejší účinky. Jsem jako v smybolistické pohádce. Tma a zkrouceniny. Paříž v zimě. Pořád myslím na sníh. Jsem závislej na hraní TS2, jak ubohé. Nedokážu ovládnout své stravovací návyky. Nemám náladu na společnost, už mám pocit zmáknutosti a dokonce jsem zamítl nabídku na ateliér. Piju kafe, pořád. Každý den dělám dvacet sedů lehů a abych opravdu znal kulturu našich médií snažím denně přepsat článek z ,,četky" nebo MM. Přeložit si každý den článek z evening standardu se mi nedaří, bohužel.

Mám před sebou nákupní košík, plný focení, učení, práce, rodiny, přátel, designu, sebeovládání, seriálů, muziky a internetu a jedu dost ryychle, tak rychle, že nevidím co mi z toho přeplněného košíku padá.
Je tu otázka, proč revitalismus.

Být znovu vitální, to je jen sen těchto dnů, nikoli jejich podstata.Je to proto, že jsem v mnoha směrech rezognoval, neříkám že se snažím, pořád se snažím z diáře vytřískat maximum, ale zvládat tuhle situaci mi brání myslet na něco víc a tak mám hektický studentský život a nechápu jak můj nejbližší člověk může říct větu, že teď si ty nejlepší léta.Lidé to říkají, protože neumí žít dospělý život a rádi vzpomínají na mládí, kdy nemuseli relativně nic dělat, za komančů bylo totiž všechno jistý. Já si ale dospělost užiju !!!

Tma, chlad podzimu

8. září 2011 v 18:31 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Dnes jsem si to uvědomil. Jeden z těch cílů, které táhnu všude s sebou. Já jsem dnes snědl jen jedno rajče. To byla první myšlenka. Po tom, co se každé ráno vážím a sleduji menší a menší číslice, po tom co vždy nevím co dělat, když ostatní obědvají, po tom všem mi to došlo. Upozornila mě na to nepatrná bolest při chůzi, kolena se podlamují a kyčle jsou najednou strašně těžké.

Je to tady. Těžký temný podzim. Plný chladu a studeného větru. Včerejší pc katastrofa, která tu přes rok a půl nebyla se sice do mých emocí nepromítla, ale rozhodně mě srazila k zemi.
Nemám výčitky, že nemám víc kámošů, nemám výčitky, že jsem dlouho nikde večer nebyl, nemám výčitky, že jsem vzdal snahu o začlenění se do alternativní skupiny lidí. V hodně směrech jsem vzdal své snažení, hlavními cíly jsou vzdělání, dostat se na vejšku a vydělat si peníze. Kačka s Luckou i Kačka s Verčou jsou jen kamarádský stín, záchrana chcete-li. Lukáš s Kačkou, Lucka a lidi z práce se ukazují jako jistoty.
Přesto všechno mám tendenci se uzavírat. Přespávání u babičky, výjezdy na chatu a úklid doma jsou věci o kterých nikdo neví, ale tyhle věci tvoří velkou část mě.

Myslím že v neděli praskne skříň emocí
Doufám, že to v pondělí dám
Mám sílu jen ze zvyku
Prázdniny furt trvaj
Doznívají
Bez doteku
Necítím

Motivační proslov

5. září 2011 v 20:03 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Ráno jsem nevěřil, že vstávám skoro za tmy, to abych pekl cukroví ?!

Unaveně jsem se doloudal do školy, cestou jsem pokecal s Myškou ze základky, nemáme už opravdu nic společného. Příchod do školy splnil má očekávání. Odvedl mé myšlenky a ukojil touhu po přátelském zázemí. Následné zevlování v práci mi přišlo dosti zbytečné. Nakonec jsem se na dnešním zasedání opravdu pobavil, když si majitel utíral mokrý obličej a přitom se utíral do propoceného trika. Když šéf mluvil a naprotisedící vedoucí zadržoval smích, smál sem se i tehdy, když se do výstupu zapojil namyšlený ,,návštěvník z uralu", který žral každý jeho slovo a nakonec ze sebe vypustil úplný ptákoviny.

Přesto jsem dostal jistou dávku motivace a udělal si svůj vlastní rozpis do práce a rozvrh, což jsem chtěl udělat dávno.Elle byla velmi odstupněná a tak dala lekci mé trpělovisti.

Ranní posezení s lidmi ze školy mě utvrdilo v tom že člověk se opravdu nemá plést do kruhů, kam nepatří. Měl bych pracovat ze svou kamarádskou základnou ve škole a v práci, jinam mé společesnké ruce bohužel nesahají .
Jsem velmi spokojený a mám ze sebe dobrý pocit,doufám že to vydrží. Dnešek byl pěkný, ikdyž pršelo.
+nový song ..all the other kids with the guns and

Tmavý oblak otázek

2. září 2011 v 10:30 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Někdy tak zapřemýšlím a čekám kdy to přijde. Kdy přijde zase ta chvilka, kdy odjedu na chatu, sesunu se na zem a s pocitem, že mi tam někdo chybí začnu brečet a vzlykat. Čekám na okamžik, kdy objevím nějaký film v Tv , který mi otevře oči. Očekávám dobu, kdy se nadechnu a jasně si řeknu co budu dělat dál. Já čekám, až se vzpamatuju. Dočkám se?

Po tom co sem ukončil vztah vše jen tak tupě doznívá. Tmavý modrý opar. Chodím jen do práce, prázdniny se abnormálně protáhly o dva týdny. Přesto že to v pondělí začne, myslím že nejsem na ten shon, stres a únavu připraven. Vždyť za posledních 14 dní jsem krom práce a exkurze nic neudělal! Začal jsem hrát Sims 2 jako kdysi. Jediný rozdíl je, že ta chvíle uvolnění emocí nepřijde protože sem starší. Chci aby věk ukončil Sims2 a né mé emoce. Jsem otupělý intrikami a krádežemi. Málo co mě překvapí.

Díky rozmluvám s rodiči a vztahu se mi trochu zbortil pohled na svět. Najednou tu byly úplně jiné otázky než ty, které jsem si dosud klad. Jsem tak silná osobnost, abych utáhl trápení druhých? Jsou chvíle, kdy jsem zlý, krutý a arogantní, je to kněčemu dobré?

Co má láska ze španělska? Uvidím někdy Ondru? Ukecám patrika, aby šel se mnou na pivo? Je pro mě kačka opravdu tak důležitá, že bez ní nemůžu být? A co Elůle, není to jen ztráta času? Rodiče, má cenu je napravovat? Babička nebo svět designu? Rodina nebo propřené noci s rádoby umělci?