Srpen 2011

Nevstřebávám

27. srpna 2011 v 11:06 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Dnešní sobotní ráno. Má osobní tradice ranních tichých chvilek. Občas slyším projet auto, občas vykouknu z okna. Relaxuju si, piju kávu, jsem v klidu.Mám chuť vzpomínat, vždyť je to sobotní ráno, vyvolává to ve mě nostalgii. Dřevěné obložení v naší předsíni, jak jsem si na tom starém koberci hrál s legem, zatímco mamka v obýváku žehlila a sledovala filmy. Sobotní ráno, snídaně, odležená ranní hygiena a hlavně ten klid.Pro mě je sobotní ráno silné.

Nevstřebávám. Minulých pět dní ala office live skončilo seznámením se s českou mediální scénou, bylo to úžasné. Cítím se zkušenější, silnější. Mám v hlavě to prostředí, zelené zdi, vousy, klidný hlas, slovo purista, a ty lidi. Neuvědomil jsem si, že to skončilo, že velkou část těch lidí už nevidím.
Včera večer to bylo jedno z nejlepších posezezních. Nechci to srovnávat s akcemi, když mi bylo 12, kde jsem každou chvilku cítil trapas, ale včerejší akci hodnotím jako ,,zvládnutou" . Byl jsem spíš ten dobrý kamarád, který se stará o všechny hosty, jsem rád, že sem pokecal s K.i s K. Škoda že Elle odešla, ale i tak to bylo fajn. Řešily se hádky, intriky a blbosti, což na mě působí dost malicherně. Musím říst, že jsem řekl, co jsem říct chtěl a nic bych nevracel z5 a z toho mám dobrý pocit.
Všechno co se o Prázdninách stalo jsem nevtřebal. Mám pocit, že jsou některé věci, které létají vzduchem, že se neusadily. Problém je, že ty věci nevidím, třeba je to jen pocit.Třeba.

Oddychovka, nesmí chybět ve vašich sluchátkách ;-)

Office Live

25. srpna 2011 v 8:45 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Na tož že už čtvrtý den žiju ,,office life" , tedy každý den od devíti do pěti mluvíme o médiích a jen sedíme a děláme ze sebe hvězdy, tak jsem na tom v určitých věcěch stějně. Zhubl sem pouze půl kila a můj zmařený koutek se stále nezahojil. Jsem opět pod vlivem prášků a dnes mám opravdu pocit, že zabírají vedlejší účinky, prášky údajně zhoršují náladu. Nicméně jsem rád, že každé ráno jsem v centru Prahu a pospíchám do práce, míjím známé památky i lidi. Trochu mi to připomíná Londýn, ale v desetkrát menší velikosti.A to krásné počasí k tomu, no není to ráj?

Až tak úžasné to není, jelikož jsem začal hrát Sims 2. Nechápu to, jakoby mi bylo deset, jenže mě to baví. Zajímavé je, že včera jsem byl z ván na ,,večer" já nešel, raději sem doma u pc! Je to divné, ale přesto, že v podstatě nic nedělám jsem unavený. Velmi se bojím toho, že až začne škola, budu mít stejné sklony, hned po skončení utíkat domů, do svého pohodlí, do své fantazie.

S výhledem na příští týden mě chytájí obavy, V pátek má A. slavu, ale bude tam E. a Elle přijde s M. Neuvěřitelný, všichni zas budou sledovat s kým se bavím, s kým ne a s kým teda chodím. Já si to chi jen užít, jsem zvědav jak to dopadne.

The week of calm

20. srpna 2011 v 19:14 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Rád dělám velká gesta. Rád končím a začínám. Je zataženo, ticho. Já v šeru, za chatou sbírám kamínky a ptám se sám sebe, proč to tolik vyžaduju, proč něco ve mě volá po tomhle klidu?

Nemusím být ráno 30 minut v koupelně, žádná tu není a díky vydlákovskému režimu můžu vypadat jakkoli. Nestarám se o oblečení, můžu se umazat, můžu si prohrábnout vlasy, můžu chodit bos, můžu být volný a nijak se nesvazovat. Líbí se mi prázdný plán, občas si dám na den nějaký cíl a čas a způsob provedení je na náhodě. Překvapilo mě, jak snadno jsem se přinutil k učení. Jde to rychle a snadno. Žít tady je přirozené a vždy se sem těším. Žiju zde bez svých městských rituálů a jde to. Při práci na zahradě má mysl relaxuje. Snažím se zabavit známými filmy, ale právě ty mě zpět vrací do města. Už i to rádio mi začlo lést krkem. Vzpomínám si jak týden před odjezdem sme s Ká seděli na náměstí u nás a prošel kolem Adam, o rok mladší kluk ze základky, který je jšětě hubenější než dřív a taky o hlavu větší než a hezčí. Prošel s výrazem, že bych mu vrazil a jeho kámoš měl na mě kecy, konkrétně nevim, ale vždy mě zarazí, že si na mě lidé stále pamatují, i po těch letech, i potom všem co se zěnilo, což oni zřejmě nevidí.
V tu chvíli, chci spálit minulost, ale proč to chci? Jakobych se s ní pořád ještě nevyrovnal. Těším se až budu jezdit do práce a školy autem, doufám že už ho nikdy nepotkám.
Na chatě jsem stloustl dvě a půl kila, ne, nemám sílu to komentovat ( buznička :D ) .

Zmrzelý, s nevyřešenými problémy a fámami ve vzduchu se loučí pan Nedostižný, který po týdnu klidu, bohužel nic nevyřešil.

Hluboko na dně

11. srpna 2011 v 22:29 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Nebo taky deep down. Dnešní unavená nálada ve francouzské kavárně Paul s Ká z kurzu mě ponořila ještě hlouběji někam do klidu a plánů.
Přesto jak se cítím být dokonale v klidu, až umeditován, stává se mi, že spoustu věcí nedotáhnu do konce. Nedokážu udržet myšlenky a tak rozdělávám spoustu věcí a máloco dokončím. Třeba design na mém druhém aktivním blogu.
Musím dokončit autoškolu. Přečíst si knížky na vejšku. A taky hejbnout v práci.
Těším se na zítřejší setkání s Elle. Nechci to brát jako vážnou schůzku, když se k tomu takto stavím, vždy to dopadne katastrofálně. Někdy je jednodušší dát citům volnost a nechat je tvořit krásné chvíle. Doufám v krásný večer.
Dnes se mi zdál sen o jednom blogerovi, o Hynkovi. Stejně jak je to v reálu i ve snu byl symbol něčeho nedostupného, co nemůžu mít. Sen byl dívný, hnědý, ten pokoj byl chudý a lidem procházejícím kolem postele nebylo vidět do tváře.
Dnes ráno jsem se díval na Will&Grace, Chůvu k pohledání a shédl začátek Rodinných pout, musel sem to se smíchem vypnout. Umyl jsem rybičky a změnil design. Nic-moc den natož, že mám hlavu plnou nápadů.
Cítím vyrovnanost a klid, bojím se, kam mě dostane relax mimo civilizaci příští týden.

Mamas result

5. srpna 2011 v 12:30 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Nikdy jsem si takhle s mamkou nepopovídal. Prý se chovám jako arogantní debil. Snažila se mi zhodit hřebínek, přičemž mi vlastně nic konkrétního neřekla, nakonec z ní vylezlo, že je naštvaná, že jsem s ní rozešel protože mámě přirostla k srdci!
Fajn, ok, ale proč mi to vyčítá?To ona je ta dospělá, ona je hloupá, když se váže na holku a sama se mě nezeptá, jak to s ní myslím.Nejvíc mě ale naštvalo to, že prej už domů žádnou holku vodit nemám.

Čas na útěk

3. srpna 2011 v 20:10 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Neuvěřitelné.Věděl jsem že to přijde.Nic jsem nedělal.Pak mě donutila si s ní promluvit a sama to ukonřila,s brekem a zlomeným srdcem, to nakonec udělala sama. Nevědel jsem co jí mám říct, nebyl jsem řpipraven, nechtěl jsem se připravovat, nebral sem to vážně. Uvědomil jsem si jak jsem zlý.
Nechce citově vydírat a proto se kvůli mě řeže, fakt úsměvné.
A obě Ká..kde jsou? Jedna mě chce jako náhradní program na výlet, druhá, že má čas až příští týden.Co L, nebo M? Oba jsou pryč.
Rozešel sem se sní, s mámou sem se dnes pohádal a včera mi J řekla, že si myslí že sem na půl na kluky.
Skvělé!
Dnes to byl pátý člověk, co mi říkal, že se nemám tolik mračit. Ale já se jen neusmívám. Strašně chci na chatu.Pryč od lidí.
A Elle ?! Pozve si k sobě domů tu drbnu M i s M a mě ani nenapíše? A jestli je pravda že je ní E, tak je všechno v prdeli.

Zase jsem snil o útěku, jiný byt, vztah, přátelství, zájmy, škola a práce, vše chci změnit, chci lusknout prstem a žít si vysněný život...což vlastně dělám, jenže je velmi těžké ho přežít.