Červenec 2011

Doufám, že se dočkám

30. července 2011 v 15:05 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Divná nálada, nejspíš z toho blízkého rozchodu. Jinak to ale nejde.

U prarodičů na Moravě to bylo, jak to říct, jako ve filmu. Třípatrový nový barák, plný lidí, jídla, alkoholu, psů a koček a taky zábavy. Mám vypálený krk od slivovice a chuť napsat článek Praha versus venkov .Opravdu zajímavé jak lidé na vesnici žijí úplně jinak, jak jsou milý a bezprostřední.

Mám pocit, že mám kamennou tvář. Opravdu, nemluvím, nesměju se, jsem jako ledová královna. Když se na sebe dívám do zrcadla, přijde mi, jako kdybych měl mít 40. Ani se netěším do práce. Chtěl bych být tak 14 dní bez lidí.Autoškolu za sebou a aspoň chvilku mít prázdnou vidinu do budoucna.V tuhle chvíli totiž pořád vidím zkoušky v autoškole.

V sadím se, že až přijedu na chatu, Dno skříně emocií praskne. Mám pocit že z toho ,,nic" které citím vzejde obrovská scéna.Připadám si jako studený salát, který někdo omylem přivedl k varu a teď se to nedá jíst. Mám plány, snažím se o jejich realizaci a jentak bezmocn plánuju.
Snažím se být velký silák, ale jakobych se neměl o oc opřít.Musím dost často připomínat splněné sny abych nespadl do špatné nálady.Nemusím šťatsný to snad ani nechci, jen chci mít radost z toho, co dělám.

Těším se na volnost.Doufám že se dočkám.

Nechodím, jen ručkuju

25. července 2011 v 12:15 | pan Nedostižný |  osobité postoje
Vynáším soudy a přitom vypadám jako nevýrazná neforemná směska podivné hmoty. Dávám si plány a příkazy a pak, když přijdu ke konání, cíl jakoby unikl a já nevím co dělat, zapomenu co jsem chtěl, ztratím cíl a nestojím pevně na zemi.
Nechodím, jen ručkuju. Jednou rukou se pouštím zajetých kolejí, konce týdne.Přitom druhá ruke se chytá plánu spojených s ostatními lidmi a novým týdnem.Nechodím, jen ručkuju.
Vzpomínám na Milenu, na její učetnickou kancelář, jak vždycky baví hosty, jak si nenechá nic líbit.Jak je vždycky v pohodě.
Jenže dnes mi ani myšlenka na silnou osobu nepomůže. Jdu ke kadeřníkovi což je zásah do vzhledu do něčeho před lety vybudovaného, na co sázím s čím sem spokojen. Jestli nebude vše podle mých představ, budu rozhozený a to nechci. Vybírám si hodinu, plánuju odpočinek, posiluju, jím.Všechno tak nějak dodržuju a přitom to nemá cenu. Všechno se musí dělat pořádně, ale než si jenom vzpomenu co to všechno je, čas zmizí a to mé všechno s ním.
Jsem nervózní, je mi zima a potím se. Mám před sebou dost knih a plánů a co dělám? utíkám k blogu a čekám že mě psaní zachrání, že mi otevře oči.Že budu mít pocit, že jsem poznal další kus sebe a budu se cejtit dobře.
Nemůžu dál jen vzpomínta a čekat na energii, nemůžu dál dělit nezveřejnitelné se svou osobní propagací. Nemůžu dál dělit světy a zvládat oba.Potřebuju si ve všem udělat pořádek, mám doma spoustu nových papírů knih a složek.Počítač praská ve všech a všechny karty a paměti jsou plné.Chtěl jsem, kdysi dávno, dokončit redesign mého pokoje, stále nemám čas.Z dovolené jsem zvyklý utrácet a to že mám desektrát méně peněz než na začátku prázdnin mě nijak nebrzdí.
Jdu si všechno dodělat.

Husí kůže

24. července 2011 v 20:43 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Je to neuvěřitelné. Dříve jsem řešil jestli mám akné, jak se cítím a jestli jsem si jistý v názorech. A dnes?
To, že s ní nejsem spokojený a že v našem vztahu nejsem šťatsný jsem si uvědomil dřív, ale to , že mám u Elle šanci, to jsem nevěděl. Stále jsem se bál že Ona mi Elle změní a že jí ovlivní, přitom má vysněná Elle celou tu dobu žárlila. Nejhorší je, že se s ní zítra vidím, jenže potom spím u tý mojí.Potom mám zase sraz se slečnou KK. Má K řekla že jsem proutník. Připadám si jako v seriálu.
Je zataženo, nestíhám a jsem ve stresu.Neřipadá mi, že jsou prázdniny.Potřebuju klid, kterého se mi stále nedostává.Ani na chatě, kde to letos bylo šíleně krátký.
A napsal Patrik! Né žebych byl z toho hotovej, ale stejně, mám takovou radost!
Člověk se ani nenaděje a jezdí si svým autem, má svůj vlastní domov, svou práci a svou přítelkyni.Samá zodpovědnost, samý spěch. Na realizaci snů není moc času a než se člověk naděje je v důchodu a všeho lituje.

Nemám touhu sem psát, nemám sílu to tu rušit.Nemám klid na to abych rozebíral sám sebe a nemám potřebu s nikým sdílet život.

Pan nedostižný se topí.Všichni po něm totiž šlapou. . . .

Doufám

17. července 2011 v 0:58 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Dneska jsem měl fajn ráno. Kafe, Fb, erekce a klid. Pročítal sem přibližně rok staré články, zajímavé byl jsem úplně jinde.

Je toho moc.S ní si pořád píšu, probíráme naše vztahy a já jí strašně moc chci. Pak je tu slečna Elle, která žije a to doslova. Kalí v jednom kuse se všema z práce, což mě velmi překvapuje, ale fakt, že se tajně scházíme za zády všechn ostatních mi dělá neskutečnou radost. To, že ani jedna z nich neni má nejlepší kamarádka, to je totiž ta, která je teď se svym klukem na Táboře, že ani jedna neni z tou, která teď sedí o patro níž a dívá se na Harryho Pottera, a konečně to, že ani jedna z nich neni moje holka, to je zase ta, která ja s Denisou, tak to všechno ukazuje, že krom zatajeného vztahu přes celou Evropu mám kolem sebe pěkně hustou síť vztahů, ze které se už asi nikdy nevymotám.Nevím jestli mě to baví, ale nemám pocit, že to ovládám.A typická otázka, chci to ovládat?
Nevím jak zvládnu zejtřek, mám naplánu spoustu věcí. Večerní přejezd na chatu s tátou, babi a s ní bude vskutku legendární.Jsem vážně zvědavej jak to dopadne. Do práce se těšim, doufám že to zvládnu, chci si koupit knížku a přeložit si přivezené materiály, k tomu se naučit autoškolu a ke konci prázdnin začít makat na matuře.Doufám že poslední týden v srpnu vyjde.A tady doufám, že ten vztah ,,zvládnu" .Myslím ten vztah veřejný ..s ní.

Samé doufání, kdyby byl čas možná bych i konal, není kdy.

Vytoužený život vystřižený jak z amerického poučného dramatu mám na dlaní.
Celkový pobyt v Londýne u čechů Lucky a Pepi se mi líbil.rošli sme snad všechny památky pochytili povahu a životní styli místních.Pořád na nás s K. doléhá různorodost tohoto města.Dalo mi to nový šatník, zvedá to laťku a nakopává.Londýn vás probudí a donutí makat, to jsem potřeboval.Snad mi to vydrží.

Nahoru

13. července 2011 v 21:38 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Nevím, nechci se vracet. Hlavně se netěším na ní. Vhrožuje a omotává si mé lidi kolem prstu, ještě že to jsou opravdoví přátelé. Nevím proč, ale chce bojovat. Musím to nějak mírně překráčet, uhladit a utišit hubuk, který nastane. Rozejdu se s ní, kdy, to řekne má trpělivost.

Nechci v alkoholu utápět nákřápnutá ega, rozpadlé rodiny a beznadějné vyhlídky. Věřím si a zasloužím si víc než někoho, kdo ani neví, kdo ani nechce, kdo nemá vůli, nic.

Tma, dokonalost, luxus, peníze. Je neuvěřitelné, jak jsou zdější lidi chytří. Neuvěřitelně mě to nakoplo, najednou přijde že na nic nemám čas, cítím se ostatní vyřáděně a na nikoho nebudu čekat.

S hlavou vzhůru hledím na oblohu...

Hra na klavír

5. července 2011 v 15:48 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Jsem unavený.Už asi nenapíšu dobrý článek, ty dobré jsou již napsány.
Posledních pár týdnů nechodím spát, piju mnohem víc než dřív a jakákoliv noční zábava se pro mě stala drogou.
Mé zásady zůstaly někde v minulosti, místo toho si rozšiřuju obrozory.
Pořád ještě žiju budoucností, žasnu nad přítomností.
Stjně tak se opakuje i to, že lidí, kterých sem si dříve vážil, tak je teď považuje za to nejnižší co existuje.
Některeé principy se v mém životě stále uplatňují a periodicky opakují.
Na tož, že jsem spal jen 4 hodiny někde na gauči mě nebolí hlava.Cítím se prázdně a chtěl bych na chatu. Místo toho odlétáme s K pryč, pořád tomu nemůžu uvěřit.

Noční oceán

3. července 2011 v 13:23 | pan Nedostižný
Nechápu jak někdo takovej může mít dobrý, chytrý a hezký lidi kolem sebe.Přitom to vypadalo že nikoho kolem sebe nemá.Nic mi neřiká a pak se diví.Naštvala mě a hrozně mi leze na nervy, dolejzá a i třeba dneska v tý posteli...nvm co na to říct

Nejhorší je že Elle byla u pana L. Nechápu, sice mi to asi nevadí, ale sere mě to.Žárlím na někoho jinýho, ale stejně.Nemám na sebe čas.Pět dní v kuse nespím.Nechci do práce, nemám náladu se s nima teď kámošit.
A ona ještě že prej za mnou přijede....néé

Chci se s ní rozejít.Utratit spoustu peněz zařídit si španělsko a užít si británii. Dodělat autoškolu a taky chci dýchat.
Když tam včera přišel tamten, myslel sem že to je Patrik, málem sem dostal infartk.
Tamten vtipálek mi zas strašně připomínal kristiána.A ona, to dokonalé mikádo, krásná postava a vůbec,slečna vysněná a já tam byl s tamtim.......