Duben 2011

Mezi typy kamarádů

30. dubna 2011 v 1:58 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Co napsat.Dnešek,spíš už včerejšek, byl za poslední dobu jeden z mála těch hodnotných dnů.Ráno jsem si s ní volal, po škole konverzoval s ním, a konec dne strávil s nima.Tři typy kamarádů, kteří jsou naprosto odlišní a jediné co je spojuje jsem já.Ještě před rokem by pro mě něco takového bylo naprosto nepředstavitelné.
Zas mi to připomělo, jak moc jsem vyrostl, ale zároveň to vě mě vyvolalo otázku, ským se cítím nejlíp?
Prázdniny mám naplánované londýn,Barcelona.Jestli to vyjde,zářím.
Jinak slečna eM potvridla svou nevázanost a napsala mi vzkaz jestli se uvidíme na tý děsně komerční a typicky čeký akci.Směju se, protože na takovej propadák bych ani za mák nešel.

Spokojený,jahod najedený, s vlasy opět nespokojený, přesto klidný Nedostižný se loučí

Zotavení

27. dubna 2011 v 12:38 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Mám zas chuť psát veřejně.Jenže už tak mám pocit, že is ostatní holdují a tančí na mých vyvrhnutých vnitřnostech.
Včera se v práci objevila nová holka, má očividně velké ambice a Vedoucí směny mě jako napotvoru musela před ní shodit, jenže měla důvod.Po dlouhé době jsem se ocitlv jiném oddělení a můj výkon nebyl stoprocentní.Za poslední týden v práci mám pocit, že jsem se toho hodně naučil, spíš sem udělal dost chyb, ze kterých se budu učit!

Celkově se teď sám k sobě chovám jako kdybych byl hotový dospělý člověk a to, doufám, nejsem.Jako dospělý chci být sebejistější, klidnější, soustředěnější.Přijde mi, že ta práce mě nutí rychlejc dospět.To, že se stále učím nové věci mi přijde až trochu nepřirozené.Mé myšlenky jsou takové bohémské-obecné a důležité.Přitom jak jsem dřív psal o rozjetém vlaku tak zdaleka nezastavil.

Chybí mi ta puntičkářská část co udává nadlidské výkony a dře.Snaživost a soustředěnost se mě drží jen na vlásku a já je přitom tolik potřebuju.Přesto je dnešní volný-zatažený den důkazem, že tyhlety dvě S tu jsou se mnou.

Myšlenky v Hotelu

24. dubna 2011 v 9:34 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
V návaznosti na minulé dva články X a X pokračuje mé dnešní bytí.

Venčení psa v neděli ráno, při skoro prázdném, ale krásně rozkvetlém sídlišti, při tom příjemném počasí a oblouhou bez mráčku, je to něco skvělého, skoro to až kontrastuje a zní ironicky vhledem k mému rozpoložení.Včera v práci jsem myslel že je oba zabiju, fakt se mi s nima špatně pracuje.Nemám je rád, večer jsem přemýšlel , že bych šel na jinou pobočku, ale jsou to ukvapené závěry, stačí si dávat směny jinak.Dnešní výstup před rodinou byl jak z nějakého dramatického seriálu.Aseretivní kritika otcova chování a následné prásknutí dveří, normálně jsem slyšel potlesk a oponu :D .V hlavě mám pořád Španělsko.Co se týče holek kolem mě.Ona nepíše, za to píše ta, která mě srala, já na ní kašlal a teď zase přilézá,svině.Další je naštvaná že já nemám čas, když kvůli ní se neuvidíme.Pak sem potkal holku ze základky, jsem rád že ji už nevídám často.Plánuju prázdniny, těším se na můj hotelový život.

Pod tíhou skutků

22. dubna 2011 v 11:57 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Čím jen začít.Dnešní dokonalé ráno, venčení psa v šedivé mikině, černých teplácích, Vanskách, černých brílích, nákup croissantů.Bylo krásně,doma nikdo.

Další splněný sen.Když jsem si uvědomil, že mám skvělý okruh přátel, když mě povýšili, nebo když sem zjistil, že mám ve třídě nej známky, když jsem se konečně zbavil akné, to všechno byly pocity štěstí, který mě velmi posunuly kupředu.Po tomhle jsem se cítil velmi spokojený, ale přesto jsem vždy snil.Takové ty lehce úchylné sny, které se teď plní.Onen fakt, že mám známost přes půlku kontinentu (viz minulý článek) a včerejší rande s ní, tvoří jeden silný milostný trojúhelník.Vždycky jsem si chtěl zkusit mít několik vztahů naráz, teď toho mám plnou hlavu.
Právě jsem se dodíval na,tento týden už v pořadí třetí, francouzský film.Byl o tom, jak se mladý kluk zamiluje do o dvacet let starší ženy, ona si nakonec uvědomí, že ho miluje, kašle na pověst a žije s ním šťastně až do smrti.
Jestli se mi v létě podaří odletět do Španělska, můj příběh by mohl být velmi podobný.

Najednou jsou prázdniny a je fakt krásně.Počasí jak ze Zoufalých Manželek,nebo Sims2.Nemusím se učit.Byl jsem na chatě, chodím do práce, vídám se z přáteli, píšu si s těmi Španěly a celkově mi přijde můj život dost dost dospělácký.Plánuju si jak s nejlepší kamarádkou, kterou znám už od plenek pojedem do Londýna.Jak s ním prožiju týdny v Barceloně nebo jak se budu v práci naparovat na nové pozici.

Všechno je zase o kus výš, jinde.Ztrácím půdu pod nohama a připadám si jak hrdinak všech romantický filmů.

vzhled o.15

22. dubna 2011 v 11:57 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate
  • Spring Air
  • Barvy:white,graygreen
  • Styl:expresivní,jarní
  • Význam:Design reaguje na uvolněnost a zvýšenou emotivnost, která se v mém životě objevila.Vyjadřuje mnoho událostí,skutků a lidí, kteří se jen tak pohybují v mé hlavě,stejně jako záhlaví na šedobílém pozadí.

O žlutém papírku ze španělska

20. dubna 2011 v 20:39 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Z ničeho nic přišel do mého života, objevil se v práci a dal mi onen žlutý papírek s kontaktem.Jeho roztomilý a ,,nežeroucí" pohled mi jasně naznačil, proč to dělá.Přidal jsem si ho na fb a pak jsme si psali.Tenhle toztomilý špatněl ve mně budil pocit bezpečí, nebál jsem se ho.

'Věřte, že se může objevit někdo, kdo vám během tří dnů změní celý život'

Původně jsem myslel, že bude sex u něj v hotelovém pokoji, že uděláme pár skandálních fotek a já z toho tradičně vytřískám, co se dá.Nakonec padlo něco o tom, že nechce jen sex na jednu noc, tak za mnou druhej den přišel do práce a poté jsme kecali.Den na to jsem se moc nedokázal soustředit, v autoškole jsem málem zabil sebe i svého instruktora pana Talíře.Lhaní rodičům a zatahování školy kvůli učení, místo čeho jsem si ním psal, snad zmiňovat nebudu, ani to, že místo šampónu jsem použil sprchový gel.Byl jsem velmi rozhozený, nevím jak dnes napíšu ty dva důležité testy, mám toho plnou hlavu.Nakonec je z toho podivuhodný třídění vztah s dálkovým pokračováním.Při včerejším loučení jak z romantického filmu jsem byl celkem rád, že ho uvidím až za hodně dlouho.Měl jsem poté pocit, že se na mě všichni dívají jak na vraha, ale něco ze mě spadlo.Po příchodu domů jsem zjistil, že jsem udělal do kalhot, byly tam ti malí zmetci.Nechápu.
Jsem rád za obrovskou zkušenost,procvičení angličtiny a získání kontaktu na druhém konci Evropy.Dnes už jsem docela v pohodě, ale včera to vypadalo, že toto zpříjemnění,jak já to chápu, se stalo něčím víc.On se občas choval jakoby mě opravdu miloval a faktem je, že ho pořád cítím, jeho vůni.
Vnímal jsem ho trochu jako svůj módní doplněk.Moc dobře jsem věděl co dělám.Do mého života vstřelil stejnou rychlostí, jakou z něj odešel.Jeho názor je, že nechápe jak to všechno můžu stíhat a prý působím sebejistě a klidně.Thákovej paradox.

No nic po milostném dobrodružství se vracím zpět do světa studentů, učení, práce, rodiny a aut.Ale, máme plány do budoucna, jsem s ním vkontaktu, něco v Praze zanechal, zůstalo to ve mě.

Jarní užívání si

16. dubna 2011 v 10:57 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Občas dělám to, že si přečtu přesně rok staré články a hledám spojitosti.Co se týče mé osoby, s jarem přichází jakási citlivá rovnováha.Jsem klidný trochu více citlivý.I letos přišlo nepatrné snění.

Včera to bylo podprůměrné.Oba dva byli jak děti.Nebýt mě, jen by sme seděli a nudili se.Zachraňoval jsem zábavu, jaký to paradox.V tom největším zpěchu mi volá kámoška a přemlouvá mě abych s ní odjel na dva měsíce do Tunisu, skvělé.A dnes ráno, po té, co má babička zas zkoušela mé nervy mi píše mamka o tom jak jsem jí zklamal, že jsem ji nenapsal SMS!Bože, kolik mi je?Nikdy nechce, abych jí psal, proč teď?Aby otestovala mou spolehlivost?Fajn,proletěl jsem.

Obracím panenky a nechápu.Trochu mě to rozmrzelo a to dnes večer jdu testovat svůj koníček mezi ostatní.
BTW:Má nejlepší kámarádka je kráva.Uvědomil jsem si, že mi na ní hrozně věcí vadí a jako kamarád to mám brát, ale tohle brát nebudu.Všichni osttaní jsou lepší kamarádi, ona mě opravdu jen využívá.Bejt tim na kom si bude komenzovat své komlexy nebudu a poslouchat její rozmazleou povahu mě fakt nebaví.Vždy přileze jen když něco potřebuje.

Vůbec nevím jestli se mám vydat sám do nočního života, asi ne, je to trochu trapný, řekl bych, když tam nikoho neznám.

Upřímně fajn

14. dubna 2011 v 22:58 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Od tý doby co přišlo jaro chodím méně do práce, ale částka na výplatní pásce se nějak nezměnila,což mě těší.Nevím jak se dostala má francouzská přítelkyně na seznam týdenních aktivit, nahradila tak čvrteční focení, ze kterého jsem se i dnes ulil.Ve škole jsem za poslední dva týdny dostal čtyři jedničky, učitel mě dneska ztrapnil před celou třídou.Má kamarádka ze zapadlé části Moravy málem zabloudila v Karlových varech.S digitální zrcadlovkou si s mou nejlepší kamarádkou hrajeme na fotografa a modelku.Ona má poslední dobou špatnou náladu, za to mě narůstají křídla.Dnes jsem tak myslel na jednu elektropísničku, že jsem sletěl ze schodů a krvácel mi prst.Připadal jsem si drsně.Aneta mě štve svou odměřenou povahou,v přítomnosti blondýn se chová jinak.Moje máma nechce jít na třídní schůzky, připoměl jsem jí, že jsem to já kvůli komu má vytahaný prsa.Když smrkám připadá mi, že mlj kapesník smrdí.Dnes jsem měl jedno jablko,dvě rajčata, tři rohlíky,olivy a okurku.Mám strašně moc energie,hlavně na večer.Kolikrát si i udělám kafe a učím se v kuchyni,novinka.Mám mnoho plánů a přijde mi, že mám proco žít.Můj nový řidičský instruktor je nejspíš nějaký buran z venkova, asi se v autě zabiju, s ním pochopitelně.Chci jít v sobotu na párty a každýho fotit,pak dát ty fotky na fb a dělat ze sebe hrozně hustýho fotografa.

Dělám to špatně

11. dubna 2011 v 8:24 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Udělal jsem to špatně.Až dneska ráno jsem to zjistil, když sem se cpal bábovkou a poté dělal sedy-lehy.Najednou jsem měl od konce února víc času a místo toho abych si užíval jsem jen zvolnil.Já, přestal jsem se snažit.Ve škole vše nechávám na poslední chvíli, ani mě nenapadlo, že si můžu udělat tahák, že bych se na to měl kouknout nebo cokoli jiného logického.Úplně jsem se přestal soustředit.Ztratil jsem vůli.Řekl jsem si že si budu užívat života,místo toho jsem jen povolil uzdy a začal na vše srát.Jemi jedno co jím, učím se jak mě napadne, v práci dělám dětinské chyby.Vůbec se nesnažím.
Trochu to kazuje, že si asi neumím užívat života.Mělo by být hodně zábavy a smíchu.Je to těžké na puntičkářský život nemám povahu, nedokázal bych vše obhájit.Na flegmatický život taky nemám žaludek, měl bych výčitky.

Realizovaná Vůle

8. dubna 2011 v 22:14 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Při dnešní filozofické přednášce jsem žasl.Jakoby se mluvilo o mém životě.Prý je vůle něco co ovládá náš rozum i city a právě ona dokáže obalamutit tyto dva elemnty a tím tak určovat naši cestu životem.Prý jen umělci dokáží odolat vůle, jelikož se uspokojují jinak,mimo rozum a cit.A když člověk svou vůli nasytí, vůle je realizovaná a člověk jakoby nechce-nemá cíle a tím je od vůle chráněný.

Opravdu velké zamyšlení, které dokonale vystihlo mou životní situaci.Začal jsem si plnit sny a pořád v tom pokračuju, jenže nejen že to pro mě není nějak složité-zajímavé, ale nějak uspokojující.V práci mě to nebaví,lidé tu mě nudí.Ve škole je sice pár skvělých lidí, ostatní jsou ovšem debilové.Budu se dívat na filmy a jíst salát.

Nejhorší je, že chci udělat nějakou novou věc,ale jsem zamotán v řetězci plnících se cílů.Navíc přesně nevím, co chci.

Život umělce

6. dubna 2011 v 20:54 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je neuvěřitelné jakou tvář můj život momentálně má.Nedělám nic jiného než umění.Jsem tím polhcen a má fantazie, která přes zimu spala má volný výběh.
Nevím v jakém článku to bylo a jestli vůbec, ale mám pocit, že jsem se pár měsíců zpátky zmiňoval o tom, že bych rád, kdyby ke mě občas přišli kámoši,zazvonili a dali si jen tak kafe.Teď je to na denním pořádku a často takhle zewlujeme.Uměleckou tvorbu snad rozebírat nebudu, jen to, že dělám co jsem vždycky chtěl.Pomalu mi dochází nápady.
S úsměvem odcházím

Obejmutý

4. dubna 2011 v 15:16 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Něco jako hnědá deka kolem ramen.Domácí oblečení.Jaro, to počasí.Babička a nedělní oběd u ní.Seděl jsem hrál s ní karty.Za ni v pozadí sluneční parsky na koutech kuchyně.Ona se usmívala.Pak volala, s brekem se loučila.Důvod telefonu byl marnivý, přesto v něm byla emoce.Chci sem teď napsat něco co by shrnovalo to, že sem ho dneska potkal a začal se se mnou bavit o bohu.Chtěl jsem se víc otevřít,nešlo to.Přemýšlím že až s ní dneska budu,že jí zbalim,přitom vím, že nemám šanci.Chci dát vztahům volnej průběh.Láska má vzniknout přitozeně.Dneska v hodině se zeptala, všichni ztichly a já zas musel obhajovat sám sebe.Někdy si připadám moc chytrý.Přibral jsem 1,5 kila.Nač jíst zdravě,když jdu večer kolem ledničky.Jdu si udělat salát,učit se a vylopšovat svůj život.

Před branami

2. dubna 2011 v 10:23 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Další otřes v základech.Dlouho jsem přemýšlel zda investovat do svého koníčku.Během minuty jsem už seděl v autě a vysvětloval rodičům mé úmyslu.A tak jsem utratil asi tři vějplaty za hračku.Usmívám se a nechápu.

Vzhledem k tomu okouzlení a dojmu, který na mě udělal noční život extravagantních umělecky založených puberťáků, kteří jsou paradoxně ještě starší než já, jsem se včera rozhodl že se zvednu a pudu do toho klubu, kde se tito lidé schází.Šel jsem sám noční Prahou a bloudil malými uličkami.Všude hukot ožralců nebo klábosení z hospod, kterých je v jedné ulici nejméně deset.Když jsem se blížil už z dálky klub o sobě dával vědět.Byl prosklený a v temné ulici vypadal jako oáza života.Byl šíleně přeplněný a tak jsem do něj nakonec nešel.Cestou zpět kolem šli kluk s holkou a hrozně na ten klub nadávali, jako jedna moje známá.
Uvědomil jsem si, že jsem ten typ člověka, co se umí vnutit kamkoli.Mám svoje kámoše a svoje originality, proč se míchat jinam.Navíc nemám nikoho,kdo by mě do toho světa pomohl.Nejsem si jistý jestli o to stojím.
Najednou se objevilo něco, co mě láká, ale je to tak neurčité a velké, že nejen že to není za co uchopit, ale nedá se to jako cíl.Nevím ani jak na to a hlavně opravdu nevím jestli to chci.Vzpoměl jsem si že je tu pořád otevřený, ač pro mě nudný, kolektiv z práce, trapný a nechutný spolek lidí ze školy, a pár střepů z minulosti.Mám se o koho opřít a s kým trávit čas.

Je to přílíš navíc, je to moc velký bonus, na který nemám čas.