Únor 2011

Hrozně nasranej

28. února 2011 v 9:00 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Jsem nasranej!Nejen proto, že jsem dneska vstával o dvě hodiny dřív, abych si udělal pořádek a přitom sem si práci jen přidělal!Nemam žádný kamarády, který by mi v sobotu v pět večer zavolali, ať s nima někam jdu.Nejlepší kamarádka se chvoá jako kráva, ostatní nemají čas.V práci jsem včera myslel, že fakt dám výpověd.Ten vůl mi řekne, že sem princeznička, když nežeru slaninu s vajíčkem a pak sám začne řešit dámský kozačky-idiot!Tamten kretén se málem předevšema udělal z tý rajdy, který se líbim a pak když viděl, jak sem udělal chybu,debil!!Tamta jen závidí a radí, kam se s těma radama dostala?Udělal se mi flek na kxichtě.Na mém černém triku jsou bíle ťuplíky od čehosi.Náš pes chlupatí, rodiče jsou nevychovaní, já jsem nasraný.Všechno mi vadí.Nic není tak jak by mělo.Nejvíc mě štve to prostředí, ve kterym se pohybuju.Chybí mi lidé, kteří vědí co chtějí.Lidi, který nežjou jen aby přežili.Chybí mi lidé s názorem.Mezi tím davem si připadám tak sám.

Zamyšlené postřehy

26. února 2011 v 20:18 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Když jsem včera viděl, toho divného kamráda, řekl sem si ,,ježiši".Když sem dnes ale viděl tamtoho stím někým, uvědomil jsem si , že už o tohle kamarádství nestojím.

Pořád mi chybí tenhle typ kamarádství, jenže pořád někam nevím, jak se k nim dostat, nadruhou stranu, já se nějak moc nesnažím.Měl bych být s lidmi, se kterými mi je dobře.Vzpoměl jsem si na svou drzou kamarádku.Smějem se jak idioti, musí na nás být opravdu ošklivý pohled, mě to je jedno.S ní,jakoby čas zpomalil, jako by byli jen ty naše výmysli a nadsázka.

Vadí mi jak na mě ostatní talčí, v tom smyslu, že se mě neustále ptají, jestli někohomám,koho,proč etc.Moje mamka to se mnou dokonce chtěla rozebírat, z čehož se mi udělalo blbě.Slečná A. někoho má, je po středě si myslím, že je ještě krásnější, o to víc nechápu, že je stím slizounem.Má francouzská kamarádka ve mě bohužel pořád vidí jen toho kluka co jí chce, je to škoda, rád bych s ní mluvil víc otevřeně.

Měl bych si něco koupit, aby bych uspokojil své povrchní já.Můj život se mi zdá spíš tak, že žiju jakoby mimo ostatní, díky jinému životnímu stylu, jiným názorům a vizím, stěží svůj život obhajuju a přitom pomalu ztrácím přehled o tom, kudy se vydávám.

Leden Únor 2011

25. února 2011 v 20:43 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry

Vítězné období

  • Zaskočen sám sebou-předsevzetí - za rok 2010 jsem si prošel dokonalým obdobím a přestal si nechávat všechno líbit.Trochu jsem randil a našel si skvělou partu nových kamarádů.V práci jsem povýšil a více se zapojoval do nočního života.Přestal jsem se srovnávat s ostatními a začal si víc věři
  • Splněné sny -jsem opilý štěstím, vždy jsem k tomuhle směřoval a přitom je to jen začátek

Následky

  • Rozjetý vlak-už to dávno není o tom dávat si cíle a plnit si sny, jsem v rozjetém vlaku,který se jen tak nezastaví, dějí se automatické věci,které mě těší a připadají mi jako nějaké bonusy
  • Dýchám,Zlo v žilách-jsem spokojený a sebevědomý,ale nelidský,přísný a upjatý
  • Čekání na vlak-sám na sobě pozoruju,jak se vracím, jak už nenápadně plánuju.Prvně jsem to poznal ráno,když jsem v jednu chvíli dělal hodně věcí najendou, to je typický rys měhé zdravého já

Oslava

Únor -unavené,rozvláčněné období


Čas plánovat

25. února 2011 v 7:44 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Když mi bylo patnáct, slýchaval jsem od dospělých, že mi mladí si myslíme, že zboříme svět.Vůbec sem je nechápal, nemyslel jsem si, že zbořim svět, v té době jsem teprv stavěl své já,stavěl své sebevědomí.
Ovšem čas letí a s každým novým dnem začínám pohledu dospělých na mladé rozumět.Uběhly dva měsíce nového roku a já se cítím zase o kus dál.Nebojím se, nestydím se, věřím si.Když někomu něco vyprávím, druhý má pocit, že je méněcenný.Okatě vystavuju svoji dřinu, za kterou mám výdobtky, po kterých málokdo touží.O všechno se zajímám a pořád se na všechno všech ptám.Výsledkem je, že se cítím silně a dospěle, ale ztratil jsem svůj pořádek, klid a přesnost.Už nejsem takový puntičkář a ikdyž si toho moc nevšímám, pravdou je, že jsem trochu zlenivěl (podotýkám že pro mě má zlenivět trochu jiný význam) .Uvědomil jsem si jak strašně pospíchám.Sám moc dobře vím, že mám dělat věco popořadě.Chci si dělat autoškolu,připravovat se na maturitu, udělat si kurz,jet do Anglie a připravovat se na zkoušky na vejšku.Mám spoustu času,spoustu myšlenek a plánů.Chci dělat vše a nedělám nic.To chci změnit, a taky změním..

Podrážděný

22. února 2011 v 7:38 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Tyvole,do toho všeho zjistim, že si o mě ta uklízečka myslí že sem na kluky.WTF?!
Ještě že existují hloupí lidé,ti vám totiž řeknou všechno.

Nevím jak budu zvládat ty dvě autoškoly a školu.Potřebuju přátele,hrozně mi chybí někdo, kdo má stejný problémy.Aspoň na chvíli chci večerní život se spoustou namyšlených kamarádů,chci vyzkoušet něco nového.Zhubnul jsem dvě kila,jsem unavneý.Nestíhám se učit.A vůbec mi nic teďkonc nepřipadá tak dokonalý.Fakt,nejradši bych zase utekl,dal výpověď,šel a jinou školu,odtěhoval se a to nejlépe do francie, kde je každý jako já. 

Ztahaná tvář

20. února 2011 v 8:29 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Já vlastně ani nevím jestli chci o včerejšku mluvit.V hlavě mám jen školu,práci a vejšku.A včerejšek to možná trochu změnil a já si to nechci připustit.Poslouchám zase madonnu,ty táhlé popové srajdy z Alba American Life.

Spousta lidí různých povah bylo pro mě jako ideální podklad pro trapasy,hádky a rvačky.Pan Namachrovaný byl oblečenej jak kdyby mu bylo 40 a mlvuivl takneupřímně,vždyť chtěl být radši na hokejovém zápase a rád řídí rychle,mužské klišé.A pak tamta,kriste.Je tak klasická a přirozeně hezká až se ke mě ani nehodí, přišlo mi že kdybych měl víc energie,vyšlo by to.Tamta se zas cejtila jak hvězda když se baví s prvotřídním hovadem,tamten čekal kdo mu bude chválit jeho tátou zaplacené vymoženosti,tamti zas chtěli dát najevo společesnkou vytíženost a ta anorektička :D měla v jednom kuse zakrytou pusu a vykulený oči,když viděla jak se tam ožralecky bavíme.

Nemám sílu, jen tak pohupuju rameny a soutva chytám rytmus.Bolej mě ruce a uši.Čím dál tím víc mám pocit, že je čas zmizet, ten pocit, který sem měl v osmé třídě.Mám je příliš blízko a proto je chci opustit.Někdo se mi dostal pod kůži a já s tím opět neumím žít.

Nevím proč,ale hrozně mi vadilo, jak na mě byli ostatní hodní.Jak mi chtěli pomáhat a zachraňovat mě.Spíš mi vadilo to, že sem tu pomoct potřeboval.Ikdyž ta jeho rada,debil,řídit se jeho kecama domu bych nedojel. 

Společensky otrávený

17. února 2011 v 20:11 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Co mam asi dělat když se má nejlepší kamarádka baví s lidma, který z celého srdce nesnáším.Myslí si že je něco víc a když pak řekne, že nemám být na co pyšní ranilo mě to, i po všech těch sebevědomých článcích mě to od ní zranilo, přesto mě to nepřekvapilo, takové rány mi zasazovala vždycky, bylo jen otázkou času, kdy to udělá znovu.

A přitom já s myšlenkama na velký svět sebevědomých lidí, spousty peněz, IQ, zkušeností a mezilidských vztahů, jí potřebuju víc než dřív.Jenže už si nemáme co říct ona řeší vztahy a já svou budoucnost, ona řeší sebe a já kolektiv.Mám prostě maximální pocit,že se zabrzdila a já ,abych ji viděl,se musím otáčet za sebe .Rozhodilo mě to a to hodně.K tomu všemu se blíží hned několik akcí s ní a s těmi nepřáteli,kam z jistých důvodů jít musím.

Nevím zda je to z toho, ale mám chuť odejít.Mám zas ten pocit, že nemám nikoho s kým bych si mohl pokecat o věcech o kterých potřebuju.Mám pocit, že mi málo lidí rozumí.

zrovna mi napsala ,,Ahoj, :) " Nechtějte vidět můj výraz (oči v sloup,přivřená víčka)

Jsem unavený, hlavně společensky,všude je tolik lidí a s nimi jejich problémy.Sám nemám na nic a na nikoho čas.Chci se s nima opít.Být s babičkou na chatě,dělat na zahradě,poslochat fajn radio a na nic nemyslet.

Pocit v kalhotách

14. února 2011 v 20:01 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Vadí mi že rozdíl mezi tím co říkám svým kamarádům a tím co sem píšu je velmi malý.Je sice super, že si vše říkáme,na druhou stranu blog ztrácí svou funkci.Taky mi vadí,že je teď hrozně moc akcí a málo učení,což sem plánoval tak na květen.Přesto se objevila věc,kterou na blog napsat musím, kterou kamaráddům říct nemůžu, za žádných okolností.

Předesílám jsem bisexuál

Stál jsem v posledním vagonu, měl jsem v plánu co nejdřív vystoupit a popjít během zastávky dopředu, abych to pak měl doma blízko.V tom vstoupil on.Na první pohled obyčejný pán.Pak sundal čepici a já si všiml jeho poněkud krátké ofiny.On spozoroval mmé hledění a pohdíval se na mě hnědýma očima.Ty oči mě odzbrojily a představa o nudném pánu byla pryč.Začli sme po sobě pokukovat a já cítil tlak v kalhotách.Čím víc se na mě díval,tím víc jsem si potřeboval sednout,až sem to nakonec udělal,musel jsem.Pak vystupoval,vyměnili jsme si několik pohledů.Zrovna vystopal  u té nové kavárny,kam jsem chtěl zajít.Zrovna v ten čas,kde sem ani ještě nemusel být doma.Všechno hrálo do karet,mohl z toho být další vztah jen na sex,který by mi zase zničil život,ale ne já tam jen tak seděl a viděl ty hnědé oči.

Hrozně mě štve to,že sem si byl jistý druhou stranou.Vůbec nerozhodoval mozek.Jen sem kouknul a hned mi stál!Přitom když normálně uvažuju o vztahu,hrozně to řešim a přemejšlim a pak je cit v kalhotách pryč. 

Redefinum

11. února 2011 v 16:25 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Můj život se s blížící dospělostí žene kupředu.Dějí se věci, o kterých jsem vždycky snil.Nedávno jsem četl rok staré články a žasl nad tím, jak moc jsem byl nevyspělý a to jsem si v té době naivně myslel, co všechno mám za sebou.Pravdou je, že čím jsem starší, tím mám větší zkušenosti a to jak s různými situacemi, tak i s lidmi.Velkou škodou je, že v mém hektickém a striktním programu, ve kterém mám pět minut na WC, si nenajdu čas užívat si groteskní situace, které mi život každou chvílí přináší.

Ano, stále tu jsou vzpomínky na základku, která mi přijde na míle vzdálená a od které se záměrně distancuju.Ano, občas si vzpomenu na něj,co mi zničil život, ale bůhví jak to s ním je a kolika lidem život taky zničil.A ano, také si někdy vzpomenu na ně, co mi vzali důvěru v žití a co mi sebrali pocit bezpečí, přičemž doufám,že se to vyřešilo.

Neřeším nálady, ale unavenost.Neřeším názory lidí, ale stav konta.Neřeším přípravu, ale výsledky.Jsem vnitřně rozjitřen.Potřeboval bych si sednout a naučit se všechny předměty.Potřeboval bych si najít čas na procházku, focení a čtení knížek.Potřeboval bych čas, přemýšlet a znovu definovat svou osobnost.

Jakobych stále nic nenapsal.Jako by můj život byl neuchopitrlný.Ve všech sférách jsem došel k tak specifickým cílům, že nevím kde mám základy.Chybí jak jsem dříc dělal všechno rychle, trefně a v termínu.Nemám ponětí, jaké to je být celou neděli doma a jenom se válet.Nevím co znamená slovo nuda.Chybí mi klid, který jsem si sám vzal.

vzhled o.14

11. února 2011 v 16:15 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate



  • Simply Rush
  • Barvy:black,white,red
  • Styl:přehledný,jasný
  • Význam:Design vzinkl jako potřeba pořádku a klidu.Ikdyž černobílý luxus a ďábelská červená působí silně design má plnit jednoduchou funkci a jen v náznacích připomenout vkus autora.


Hekticky

9. února 2011 v 16:10 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Už jen to, že o napsání článku přemýšlím už od rána jasně signalizuje, že se potřebuju rozepsat.Nevím zda mám popisovat toho super-vymóděného chlapce pohazujíc patkou, který se mi zjevil hned ráno při venčení, nebo jestli mám popisovat jak jsem byl dnes ráno překvapen sluncem, o kterém už pomalu ani nevím, jestli existuje.

 Celý den se nesl v unaveném duchu.Někde v zádu mé mysli je velký plán jak na vysokou a s tím i vynucené zajímání se o aktuální dění.Pořád doznívá eforie ze skvělého kamrádství, spousty peněz, vydřeného úspěchu a krásy, intrik, zvládnutých problémů a dobře mířených kritik.

Po příchodu domů jsem měl spoustu věcí na práci, naučit se dva předměty, napsat popis,  udělat si úkol, najít potvrzení o zdanitelných přijmech pro účetní (vždycky jsem snil,že budu moc upřmně psát a myslet na tak krkolomné dokumenty) .Nemám na nic čas,sílu.Přesto že jsou chvíle, kdy slavím a směju se, dnešek je jedním z těch kdy si říkám, že skutečně přeháním.Spal jsem jen šest hodin a přitom bylo dnešní odpoledne jediné volné,celý týden už pořád něco mám.Měl jsem chodit do práce a užívat si v květnu.Ano až takhle nelidský a sofistikovaný plán mám.

Dokázal jsem to

5. února 2011 v 10:15 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
V prváku jsem viděl film Ďábel nosí pradu.Svět krásných a chytrých lidí, co tvrdě pracují a vydělávají spoustu peněz.Velké kanceláře spousta asistentů, intrik a kafí.Svět amerických vysněných filmů, který se nám zdá povrchní a vzdálený.A mě ten svět zaujal, dal sem do toho všechno a ikdyž jsem teprve v půli cesty už teř vidím cíl a ten cíl mám tak na dosah.

Včera jsem na jedné přednášce o fakultě na kterou chci jít, jestli se tam dostanu jsem bůh.Ale už jen sedět v tý místnosti, kde jsou samé krásné a stylové a hlavně chytré holky, kluci, kteří mi byli tak podobní a ta atmosféra,výhled na pražský hrad, vše nejmodernější a mluvení o slavných lidech, kteří studovali to, co já chci.Nic nemělo chybu,všechno bylo dokonalé.

Hodně mě to ovlivnilo.Ta obtížnost a nedosažitelnost mě tak ohromila.Jsem nadšený.Najednou jde práce,škola i holky pryč a myslímjen na budoucnost,jsem zase zaslepen a podle ostatních to zas moc řeším.No a co jsem už takový. 

Rozklad hepyjendu

1. února 2011 v 19:44 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Kdykoli se objeví vydobytá lichotka nebo sebemenší úspěch, jako bych
dostal prudký šlech do zad.Jakoby to hlo i s orgány.Přivřou se mi víčka a cítím únavu.Stává se to, když vyhraju slovní bitvu, nějaká holka mi něco pochválí, nebo když v rukou držím vysvědčení.Jenže ten kdo mě mlátí úspěchem jsem já samotný.

(pětkrát mě zvala na kafe,uculuje se a nevadí jí,že jsem o čtyři roky mladší, o tam tak stál a nic neřekl,vůl já se jen červenal a byl nepříjemném,jako obvykle)

Poslední dobou je to tak silný, že už to není pocit z dospělosti, ale pomalu to přechází do skepse a pesimismu.Jakoby už nic nemělo cenu.Všechno znám a všude sem byl.Přesto mám pořád plány, ale můj život je jako řetězec.Začnete dospívat a pak už se jen vezete.

(prej že sou spolu dva roky,tak proč se se mnou najednou baví?jen mě využívá,mě se to vlastně nelíbí,jsem větší živel,nechám toho)

Děje se to, s čím jsem podvědomě počítal, ale vědomě o tom nikdy neuvažoval.Například už teď se vidím při sexuálních experimentech, určitě se někde tak vožeru, že ztratím všechny doklady a udělám nějakou pitomost, za kterou budu tvrdě platit. 

(v průběhu psaní článku zavolala mamčina gynekoložka, neokomentovatelné)

Mám takovou povahu a sklony k rychlé zamilovanosti a úletům obecně a právě proto se snažím držet svůj život pevně v klepetech svého diáře.

Mám pocit, jako kdybych bloudil nějakou krémovou vatou, byl mírně napitý a měl kupu peněz.

Píšu esemesky kámoším, ikdyž vím, že neodepíšou.Kupuju věci, které nepotřebuju a pak lžu sám sobě, že z toho mám radost.Dělám spoustu zbytečných věcí, prostě ke mně patří.