Leden 2011

Nic mě nepřekvapí

31. ledna 2011 v 8:11 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Byl jsem unavený a tak jsem si napustil vanu.Hodně pěny,tepla a pohodlí.Zavřel jsem oči a nechal proudit myšlenky.

Ten pátek byl typická ukázka mého momentálního žití.Vyjít si do hospody s lidma z práce jsem chtěl už hodněkrát, ale vždycky se mi nějak nechtělo.Tentokrát jsem řekl proč ne?!Byla sice sranda, ale zjistil, že o nic nepřicházím.Navíc pro ostatní je to jen místo, kde mohou probírat své mindráky. Můžu si v diáři odškrtnout další položku a spokojeně dál žít.

Včera večer jsem se v obýváku díval na televizi.Mamka přišla a sedla si do křesla a náš pes, který kvůli chlupům do obejváku nesmí drze přišel a lehl si pod mamku.Mamka se na mě otočila a řekla: ,,Taje drzá, žejo?! "
Obyčejná každodenní situace, kdybych byl normální řeknu psovi že zlobivka a jelo by se dál.Jenže já,jak magor zvyklej z práce,jsem měl hned na jazyku,že je to její chyba,že tam psa pouští stále ať se nediví.

Je to blbost,ale když v práci nenechám svou důsledně puntičkářskou povahu,všichni se na mě vykašlou.Aspoň že to vím a můžu s tím něco dělat.Problémy by si člověk neměl tahat domů,ale z něj.

Osmnácté narozeniny jsou za dveřmi,já cítím dospělost.Hlavně proto, že mi přijde, že mě už skutečně nic nerozhází.Pocitiy úzkosti a nervozita jsou dávno pohřbeny v dětském věku.Jsem hrozně rád,že jsem se změnil,tak jak to teď je.

A co je největší paradox přesně před rokem,jsem napsal článek:Změnil jsem se jinak než jsem chtěl 

Zakotven v pohodě

26. ledna 2011 v 18:36 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
V záchvatu workoholismu a touze po úspěchu jsem nevidl to, co jsem měl přímo před nosem.Dvě krásné holky, které vídám každý den a které mi začaly nahazovat ,,udičky" .

Jsem jeden z těch co vybočují z řady.Samozřejmě to není kvůli mým názorům,mému pohledu na svt,mému oblečení nebo chování, ale především kvůli mým touhám.Většina lidí v mém věku se nechá zlákat zábavou, mě okouzlil úspěch.A taky jsem ho získal a jako bonus dostal i sebvědomí,jenže na zábavu jsem skoro zapoměl. 

Další skvělá náhoda

26. ledna 2011 v 7:04 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Další věc,která mě nutí tohle období nazvat snem.Stále se bojím probuzení.

Ona.Ta vysněná,jemná,krásná,milá a nedostupná.Začla dávat signály,dostal jsem upozornění.Začal jsem odpovídat na signály.Skončilo to pusou,kamarádskou?Nevím.Nechci to ale řešit,vždycky mě to bolí a zatěžuje.Kdyby to vyšlo,byl bych velice šťastný.Jenže vedle ní si připadám jako nikdo,jako ten zlý a necitlivý.

Pořád ,už je to i trapné,bojuju s vůlí učit se a taky s únavou,chutí jíst aj. 

Stinné stráky úspěchu

23. ledna 2011 v 16:27 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Z poza okna sleduju,jak venku padá sníh.Jakoby sněžilo i ve mě.Pravdou je,že mi na práci záleží víc než dřív.Je až na prvním místě.Dnes jsem se probudil nezvykle brzo a vůbec poslední dny chodím nezvykle brzo spát.Vyvenčil jsem psa a po příchodu domů opět usnul.Mám za sebou půlku nudného dně,který jsem nějak nevyužil.Jen jsem se cpal bonbóny a rozčiloval nad angličtinou.Mám před sebou ještě učení a uklízení,není nic co by mě hnalo ku předu.Jako kdybych stál v obchodě a kupoval si něco,co už dávno mám.Smutně,mírně nasraně kráčím k pokladně a pohrdavě vyndavám peněžnku,pak odcházím a cestou tu koupenou věc vyhazuju,protože jí nepotřebuju.Po určité době se vracím do obchodu.A tohle celé se děje už skoro dva roky,za které jsem ztratil ve svých splněných snech.Nemám poněti,co dál.Jedu po silnici snů,kterou sem postavil před dvěma lety,měl bych začít stavět znovu a jinde.

Vyhraná bitva

19. ledna 2011 v 17:36 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Začal jsem být k sobě citlivější.Chodím dřív spát.Více sleduju svou náladu.Více myslím na své pohodlí.Je to dost důležité vzhledem k tomu shonu ve škole,které díky bohu už z veké části skončil.Za poslední dny jsem byl třikrát zkoušený a dopisoval tři velké písemky.Uhájil své známky a s odřenýma ušima snad získal vyznamenání.Byl to boj.

Mám pocit,že se musím s každým hádat,každému vše vysvětlovat,proti všem a všemu bojovat.Další věc,co mě překvapuje je to,že se třeba z ničeho nic bavim s někym,koho nijak nemusim a úplně na to zapomínám.Občas melu,melu a pak jakobych byl zpátky.Občas mi přijde,že přehazuju na automat.V tom víru úspechu,luxusu a kamrádů si připadám jak zamilovaný.Přivřená víčka,podlamování v kolenou....Zívám 

Konec jedné kapitoly

16. ledna 2011 v 20:05 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Je to neuvěřitelné.Občas jezdím do školy jinou,hezčí,ale delší cestou.Vždy potkám takového zajímavého kluka.Má černé vlasy s patkou a vždy má sluchátka.Jednou jsem si všiml že nosí takovou látkovou tašku přes rameno,z čehož si dovoluji usoudit že je to nejspíš gay.Nevadí mi to,ale dneska jsem na toho kluka úplnou náhodou narazil na facebooku.Svět je vážně malej.

Jaké by to bylo,kdybych byl v práci,jak jsem měl být?Nenarazil bych na něj,neměl bych nový design a nebyl bych tak odpočatý a zdravý.Je dobře,že jsem strávil sám několik dní v posteli.Potřeboval jsem to.

Jsem strašně rád z toho,jaký mám pocit.Když se totiž ohlédnu zpátky,na silvestra,Vánoce a ty akce předtím,mám pocit,že něco bylo,že sem si užíval,že sem toho hodně zažil.
Je to tak osvobozující,víte je to přesně rok,co jsem do řádků tohoto blogu psal,jak chci pařit,jak chci mít kámoše a jak si chci užívat,všechno se mi splnilo a k tomu mi mé konto několikanásobně stouplo a to nemluvím o tom reálném,ale i obrazně.

Prostě skončila jedna kapitola.Dosáhl jsem až na úplný vrchol svých sil.Jsem poučen a nucen trochu slevit.Víte,chci všechno dělat na plno,ale musím někde brát sílu a nejsem malé dítě,už nevěřím v kofein.Chci přestat jíst večer,chodit dřív spát a ráno jíst kornflexy. 

Čekání na vlak

15. ledna 2011 v 19:43 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Konečně přišlo zlepšení.Už sem skoro nedoufal.Vadí mi to.Stejně.Tenhle způsob života mi nevyhovoval,proto jsem ho změnil.Bohužel sem takhle donucen na chvíli žít.Nekontrolovatelnost.Nepořádek.Lenost.Věci, které nesnáším a které se mě posledních pár dní zmocňují.Už se nemůžu dočkat až začnu zase žít.Tím žitím myslím workoholismus a puntičkářství.Strašně mi chybí to,jak si vždycky udělám kafe,desnu si na postel a nahlas se učím po 15 minutách s klidem říkám umím to.Teď?Vždycky usnu,zabrousím na fb nebo jdu jíst-úplné prohřešky.Jsem na sebe trochu naštvaný,ikdyž na to mám právo.Ale prostě si připadám,jako by mi bylo zase 13,kdy sem se nedokázal k ničemu donutit,byl jsem liný,nespokojený,uhrovatý kluk.Nadruhou stranu to lze brát tak,že konečně po půl roce opravdu relaxuju.Dospávám poslední měsíce,kdy jsem spal maximálně 7 hodin.

Sám na sobě pozoruju,jak se vracím.Jak už nenápadně plánuju.Prvně jsem to poznal ráno,když jsem v jednu chvíli dělal hodně věcí najendou.To je typický rys měhé zdravého já.Zapínal jsem si počítač a přitom se mi ohřívalo kakao v mikrovlnce a do tohohle jsem si stihnul utřít stlůl  a vyčůrat se.Zejtra se budu strašně moc učit.Snad nebudu chrápat 14 hodin jako dneska .

vzhled o.13

15. ledna 2011 v 18:57 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate


  • Devil Rush
  • Barvy:black,grey,red
  • Styl:nepřehledný,tématický
  • Význam:Téma Ďabel nosí pradu zpracované zas na jiný způsob.Něco jako městský pekelný luxus.

vzhled o.12

15. ledna 2011 v 18:47 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate


  • High Deluxe
  • Barvy:grey,white,dark blue
  • Styl:klasický,široký
  • Význam:women on the top

Zlo v žilách

11. ledna 2011 v 14:35 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Nikdy se mi tohle nestalo.Temno.Strach.Bezmoc.
Ležel sem a svíjel sem se.Bolesti hlavy neutuchaly.Při každém pohybu mě zabolelo.A pak.Zkroucený buším do zdi.Snažím se volat tátu.Slyším, jak vstává a jde ke mě do pokoje.Já znovu bouchám a sténám.Táta otevře pokoj a znovu zavře,odchází.Já mám strach,chci zase bouchat do zdi,nemůžu,necítím.Chci volat,nemůžu,nedýchám.Slyším,jak vstává mamka.Přichází.Umírám.Pak ve v potu,pláči a strachu probouzím.

Neustále myslím na to,kdy dokončím seminárku,kdy si opravím písemky a dopíšu ty, na které chybím.Myslím na práci.Jsem zrůda.Žádná zábava,žádný cit.Jen životní styl,úspěch a peníze.Člověk se najednou dívá jinak, když nic nemůže.Mám jiné hodnoty než ostatní.Připadám si nemocný.Posedlý sám sebou.Neustále chci víc a víc.Neužívám si.

Nemám pocit,že dělám něco špatně,ale to je špatně.Mám pocit,že jsem šťastný,opravdu?

Jsem spokojený a sebevědomý,ale nelidský,přísný a upjatý. 

Dýchám

9. ledna 2011 v 14:31 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Je to snad kvůli silvestru,že mám tak rozhozený spaní?Jsem neuvěřitelně unavenej.Nechápu před vánoci sem to taky dával.Teď?Když usínám nohy mě bolej tak,že mám chuť si je strčit až za hlavu.Dýchám tak zhluboka,že výdech trvá několik minut.A když zavřu oči,mám pocit,že jsou stále otevřené.
Jakobych žil ze zvyku.Přesto se snažím,opět automaticky,tvářit ,,správně" .

A včerejšek?Nový kolektiv,nový lidi,skvělé.Byli úžasní,promarnil sem šanci?Další šanci..

Jsem velmi unavený,mám spoustu věcí napráci...cítím slzy v očích,kruhy pod očima

Rozjetý vlak

7. ledna 2011 v 18:27 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Je to jako sen.Stále.Je toho fakt hodně.Ve škole píšem pořád do kola.V práci to vypadá úplně stejně jak před rokem,přesto to není tak růžové.S ní to vyapdá nějak,prý do toho mám jít.

Když sem si v tom svém chaosu našel chvíli sednout si a pokecat,můj nejlepší kamarád mi řekl ,že bych měl přestat tolik pracovat,že jsem workoholik a že bych měl víc žít.Má pravud,ale můj diář hlásá něco jiného...

Už to dávno není o tom dávat si cíle a plnit si sny.Jsem v rozjetém vlaku,který se jen tak nezastaví.Dějí se automatické věci,které mě těší a připadají mi jako nějaké bonusy.Chtěl jsem sedobřeoblékat a jako bonus,po mě holky šílí.Povýšili mě a jako bonus mě konečně všichni berou vážně.Mám dobré známky a jako bonus jsou učitelé tak zvyklý na jedničky,že mi už jinou známku nedají.

Splněné sny

4. ledna 2011 v 18:18 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Co víc si přát?Nic.

Předem podotýkám,jsem opilý štěstím.
Je neuvěřitelné,že po skvělém silvestru,který sem ve skutečnosti,podle toho co říkali ostatní, oslavil nejlíp,jak sem mohl, se dějí další skvělé věci.Nejdříve jsem potkal pár dospělých lidí,kteří rozdávali letáčky,prohodil jsem s nimi pár slov a názorů.Cítil jsem se tak chytře.Cestou domů naproti mě seděla holka,pěkná.Začala se na mě dívat,pak se dokonce usmála,já dělal totéž.Bylo evidentní,že se jí líbím,nechápu proč sem byl tak zbabělý a někam jí nepozval.Pak to jelo dál.Opět mi chtějí zvýšit plat a povýšit mě,v únoru mě pošlou na školení.Jsem snad ve snu?A dnes na obědě mě začla zkoumat parta vedle-sedících holek,nejdřív mi vychvalovaly hodinky,poté chtěly abych se jim v nové košily různě natáčel.Jen si tak chodím světem a zírám na to,co se děje.Je to jako ve filmu Samec nebo nevím k čemu bych to přirovnal.Jen si to užívám a potichu děkuji.
Ale moc dobře vím,že to zřejmě nebude navždy a že si to možná vybere svou daň.Sice mě teď všechno těší a zároveň děsí,ale mám toho před sebou ještě tolik,že mi zase zklapává.
Zajímavé je,že kamarádi ani rodiče se nediví,prý to bylo jasné.

Vždy jsem k tomuhle směřoval a přitom je to jen začátek.

Zaskočen sám sebou

2. ledna 2011 v 19:57 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Perfektní zakončení roku, které jsem tolik potřeboval.Kamarádský okruh, ve kterém se cítím uvolněně,kde si nikdo na nic nehraje,kde mezi sebou chodíme v teplákách a neberem si servítky,kašlem na morálku a prostě se bavíme.

Přesto jsem opět velmi zaskočen a to svou rolí.Opět se srovnávám s faktem,že mám,co sem chtěl.Je úžasné slyšet přes pokoj lidi,jak o vás mluví přesně to,co chcete.Je skvělé, když vám ostatní dávají najevo, že vás berou,že vás mají rádi, ale zároveň, že si vás váží.Dokonce jsem dostal pojmenování ,,hvězda večera" .Upřímně to spíš vnímám jako bonus,hvězdou sem nikdy nechtěl být. Přesto sem od pár lidí cítil něco , co by se dalo nazvat závistí,ikdyž ten člověk mi nezáviděl v pravém slova smyslu.Ten člověk na mě pohlížel s kritikou,jako kdyby říkál,že se pořád mluví jen o mě.Přesně jako já dřív pohlížel na ostatní.Rozumíte mi?Prostě sem teď na tom druhém společesnkém konci a dívám se na lidi,kterými jsem kdysi býval,což je zajímavé.Dokonce sem občas zaujmul vůdčí pozici,je to prostě nové.

Jsem zvědavý jaký bude tento rok.V prosinci jsem se těšil,bral jsem to jako šanci začít znova,lépe.Jenže jsem přes svátky zlenivěl a nemám žádnou energii.Bude mi dělat problém vrátit se do starých kolejí natož abych nějak začínal od znova.

Za rok 2010 jsem si prošel dokonalým obdobím a přestal si nechávat všechno líbit.Trochu jsem randil a našel si skvělou partu nových kamarádů.V práci jsem povýšil a více se zapojoval do nočního života.Přestal jsem se srovnávat s ostatními a začal si víc věřit.