Prosinec 2010

Ve francouzském opojení

30. prosince 2010 v 10:41 | pan Nedostižný |  osobité postoje
Díky své práci se čas od času potkám z francouzskými turisty a prohodím s nimi pár slov.V tu chvíli si připadám, jako mezi svými.Jsou příjemní,milý a dobře se oblékají.Rád si s nimi povídám,ikdyž toho moc neumím.V tu cxhvíli myslím na Paříž,písničky Ivy Fruhlingové a na tu silnou a úžasnou kulturu,která Francií proudí.

Chtěl ve Francii chvíli žít.Chtěl bych tam třeba po maturitě odjed,žít trochu jinak.Užít si tam,někoho si tam najít.bláznit a nechat mému francouzskému já ať se vyřádí.Když nad tím tak přemýšlím,přijel do nové země,nové města a začlenil bych se do nového kolektivu.Úplně se vidím jak bych naší zem pomlouval,jak bych s každym hned chodil ,,au café" nebo ,,boire du vin" .Najednou bych byl s každým kamarád,ale proč se takhle nechovám tady?Možná mám s naší populací špatnou zkušeost,jsem možná plný předsudků o vypočítavých zlodějích a sobcích z ČR.

A jak já byl dříve hrdý vlastenec....

Rezignace,prázdnota

28. prosince 2010 v 11:02 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je to teď jiné.Každý den spím až do devíti.To se mi od konce velkých prázdnin nepodařilo.Jak jsem tak doma,nic nedělám,odpočívám a válím se,přemýšlel jsem o tom jaké to bude,ten příští rok.Poslední tři měsíce,jsem hodně pracoval a školu jen taktak stíhal.Přesto když se ohlédnu zpět,vzpomínám na spoustu úžasných akcí,spoustu večerů,spoustu srandy.Dívím se, že je tak těžké uvědomit si,že už nejsem ten šprt co nikam nechodí, ale spíš ten workoholik,co si na šprta jen hraje a přitom stíhá všechno,co ostatní tak zdlouhavě prožívají.Mám teď prázdniny,jím si co chci,ráno necvičím.Nevěnuju pozornost podružným detailům.Moc neplánuju.Trochu se bojím,jaké to bude až se 3.1.2011 vzbudím,budu se muset nachystat během 20 minut,vyvenčit psa,připravit vše do školy,uklidit,ustlat,nasnídat se,až přijdu do školy a zjistím kolik píšem písemek,až přijdu do práce a všichni se mě budou ptát na nové věci,o kterých vím zatím kulový,až si zase budu hrát na pana Nedostižného.

Hrozně mi chybí kamarád a stará babička
Pořád někde v hlavě mám tu situaci,těch tří kluků,ideálních kamarádů,o které jsem přišel,díky své posranosti.Včera jsem si na to vzpoměl,když jeden kluk,kterého nesnáším se snažil každým coulem dokázat,že je lepší než já.Jenže já měl prázdniny a tak jsem ho nechal ať si hraje na kreténa.Chybí mi někdo,kdo by mě poplácal na rameni a řekl ať to neřeším.Někdo kdo mi zaolal a zeptal co dnes dělám,že bysme šli ,,balit holky do klubu" .Chybí mi kamarád.Mé půlroku-staré-já by řeklo,skvělé,další cíl,který si splním.Ale k tomuhle mi nestačí píle,peníze ani čas.Kamrádi do života přicházejí a odcházejí,je to něco jiého než se zbavit akné,nebo se dobře oblíkat.
Další věc,která mě trápí je má babička.Kdysi velký a schopný člověk,který řídil rodinu a celou firmu,teď?Troska,co mele blbosti.Vážně nevím co dělat.Občas jí něco řkám,ona mě vůbec nevnímá.Pokaždé,když se díváme na film,nepochpí pointu.Všechno jí hrozně unavuje.Už dávno není tak čistotná.Jediné co pořád říká je, že to nemá cenu, že jí to stačí atd.

Pravdou je,že už tím životem,který jsem si nastavil jsem zaneprázdněný,vyčerpaný a unavený,nemám nápady,sílu a už jsem i tak trochu rezignoval na to,abych to nějak řešil a to je velká škoda.Od toho září se to ve mě drželo,ta únava.Vždyť i teď mi přijde, že mám v hlavě prázdno.Ležím na posteli,nespím,jen poslouchám empétrojku.Sedím u compu a dívám se z okna.Nemluvím,nemám chuť k jídlu.Všechno probíhá už automaticky,bezmyšlenek,bez citu,bez emoce.Jenže,přesto mě sere jak se červenám,když se mi někdo líbí,zabil bych se.Nebo jak se tlemim,když se na mě někteří jen podívají.A taky jsem si všimnul,že když o něčem mluvim,jsem tak nůůdnééj,až se sám sobě divim.Sem jako ta babička,jako kdybych ,,mlel z posledního" jak říká.

Zimní spánek

25. prosince 2010 v 17:25 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Někdy je lepší psát a nemyslet při tom.Napíšete toho totiž mnohem víc,než když přemýšlíte.Chci jen říct, že jsem se zastavil a stpnul,vupnul.Nechodím do školy,ždáné kamarádské slasti a strasti,žádná práce a zbytečné nervy,myšlenky.Žádný spěch,fofr,plánování.
Jen klid,vánoce,jídlo,spánek,rodina,relax.
A užívám si to.Je neuvěřitelné,že přesto,jak jsem se těšil,že se budu celé svátky cpát,nemám hlad.Je neuvěřitelné,že přesto,že nic nedělám jsem pořád unavený.Je neuvěřitelné,že přesto,že bude další rok za mnou chci toho na sobě opět tolik změnit.

Chci si být ještě více jistý tím co říkám.Chci být klidný a opět dokonale krotit své chování.Chci více riskovat,abych už nikdy nelitoval.Chci brát vše s vělkým dahledem, abych byl pořád nad věcí.Chci to mít lehčí...

V příštím roce mě toho čeká spousta.Upřímně,když se na rok 2011 jen kouknu,zvednu oči vsloup a zhluboka se musím nadechnot.Bude to mnohem těžší rok než tenhle,mnohem těžší.

Rekapitaluce 2010

22. prosince 2010 v 0:21 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Mám poprvé pocit,že jsem měl udělat něco jinak.Neměl jsem tak rychle mluvit,měl jsem přemýšlet jak to ona vezme,jak zareaguje.Neměl jsem tam zůstat sedět,bylo jasný že odejde,měl jsem jít za ním.A i večer jsem ml být rozhodnější a mnohem víc riskovat.Kdybych to vše udělal měl bych o pět kamarádů víc.Pak se divím,že jich mám málo,neriskuju.
S Vánocemi v očích cítím následný příchod nového roku,ten ve kterém si udělám řidičák,ten který chci prožít jinak,lépe.S koncem roku přichází přirozená potřeba rekapitulovat.Já jsem si v první půlce roku vyzkoušel hon za dokonalostí.Za to poslední dva měsíce jsem si hrál na bezcitného,tvrdého a sebevědomého drsňáka,což jak jsem psal v minulém článku mělo neblahý vliv.
Vyzkoušel jsem si tedy dvě polohy svého chování,přičemž do Nového roku budu vstupovat jako svérázný puntičkář.Chci mít více kámošů,zážitků a nějakou holku.Většina lidí si užívá puberty a pak dospěje k nějakým názorům,já to mám obráceně.

Edit 23.12.2010 10:14 Den před tím
Na druhou stranu se toho stalo dost.Byl jsem stokrát v divadle,padesátkrát na nějakym galavečeru,viděl jsem konečně Mareše na život,byl jsem v řpímém přenosu na Primě,v klubu v čajce,stalo se toho dost.V kostech cítím změnu,obrovskou.

Nepřátelství jako obět sebevědomí

21. prosince 2010 v 7:05 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Já to nedokážu.Myslel jsem,že jo,ale ne.Viděl jsem se jako toho,z koho mají ostatní respekt,koho uznávají a bojí se ho.Pravdu je,že napříč mé naivitě se ze mě nikdo neposral, místo toho se mnou pár lidí nemluví,pár nedůležitých lidí.Přesto mě to velmi štve,já nechápu proč.Vždycky se najde,kdo mě nemá rád,s tím žiju už dlouhou dobu,ale když se na vás lidi cíleně urazí a myslí to vážně,je to nové.Vždycky se všemi vycházím dobře,a díky mé povýšenosti tomu tak už není.Je to jasná oběť,na kterou jsem zapoměn,se kterou jsem nepočítal.Snažím se na to nemyslet a kašlat na to.Uvidíme.

výtrisk

19. prosince 2010 v 12:49 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
V mých čláíncích se už asi nedočtete o snech a cílech.Shrnul bych to asi tak,že všichni o něčem sníme,aby sme měli co dělat,když si své sny splníme,přijde chvilka spokojenosti,ale bez cílů člověk žít nemůže.

Já osobně mám hodně cílů.Sám se sebou už jsem spokojený.V mnoha směrech jsem dospěl,přesto jsem velmi nezkušený,necítím se dospělý.Mám skvělé kamarády,přesto se cítím osamělý.

Bez zájmu

18. prosince 2010 v 11:01 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Achjo.Jedna holka opět šúpatně pochopila můj status.Myslí si že sem gay,ale prej mě vždycky před ostatními obhajuje,no a co?Vždycky ksyž někdo začne pochybovat o mé orientaci,začnu být zlý,bezcitný a hrubý,někdy i podrážděný.Je to proto,že když mám dobrou náladu jsem velmi rozvláčněný,uvolěný a nehlídám se,pak působím teple.Nebaví mě to,pořád obhajovat svou osobu.Lidi sou prostě kreténi.Opravdu si myslím,že většina lidí jsou vymaštěný idioti.Kolem mě jsou dva,možná tři lidi,o kterých si myslím,že jsou chytří.Jenže takoví lidé mají také mouchy.Jsem rozčílen z ostatních.Nejradši,bych opět změnil školu,město,stát,kamarády,práci.Tak je to vždy,když jsem nespokojen,chci utéct,změnit věci.Jak mám přijít s úsměvem do kolektivu,kde si o mě každý druhý myslí bůh ví co.Kde mám brát energii na dodávání si sebevědomí,abych tohle všechno zvládnul?K tomu všemu jsem shodil 4 kila,spím málo,nic nejím.Jsem podrážděný,naštvaný,ale hlavně ztratil jsem zájem.Už mi je jedno,co ve škole.Od nového roku začnu všechno s každým řešit.Jako včera zhnal jsem tak do kouta,že se mnou nemohla ani mluvit.

Zase jsem naštvaný,zase v tom vidím obrovskou sílu.Jít a říct,mluvíš kraviny,je to jinak.Dívej se mi do očí a mluv.Dělej!Mám chuť někomu nakopat prdel.Život není černobílý,ale já se na svět tak dívám.Buď sou ,,moji" lidé,kteří mě mají rádi,kteří mi rozumí,kteří se mnou nemají problém.Pak sou lidi,co se mnou soutěží,pomlouvají mě,nechápou mě.

už to není to hrané sebevědomí,teď je to skutečnost

12. prosince 2010 v 20:14 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Cítím se dospěle.Škola mě nějak nezajímá,přestávám jí řešit,pořád chci samé jedničky,ovšem realizace trochu pokulhává,nejhorší je,že už mě to vůbec nesere.V práci jsem třeba dnes byl presčas,můj workoholismus má grády.Sebemenší chyba,nedokonalost nebo narážka způsobí to,že se zhluboka nafouknu,zaxichtim se a vyplodim jedovatý řeči.Jedovatost,to je přesně ono.Tvrdost,bezcitnost,jasnost,ráznost otevřenost.Přímost,to je to slovo.

Vánoce mám opět dopředu přesně naplánované. Myšlenkami jsem u prvního dne v posledním maturitním rořníku.Úplně se vidím,jak přijíždím v tom fáru,přímo před školu.Otevírají se dveře a vycházím já opálený,bez akné,hubený a svalnatý,telefonující,skvěle oblečený,sebevědomý a sebejistý.Nejlepší způsob je,jak se vyhnout snobství je,že přesvědčíte ostatní,že to co děláte,je správné.Přesně tak se chovám,za mou spokojenou náladou stojí,že si opravdu myslím,že dělám věci dobře,správně,opravdu věřím sám sobě,už to není to hrané sebevědomí,teď je to skutečnost,ta budoucnost,která se objevovala ve článcích přibližně před rokem je pryč a já mám vidinu další nové budoucnosti.Přesto mě trochu děsí otázka,proč jsem teda šťastný už teď,když sním,doufám že to není jen naivní nadšení,které se splněním snu rozprchne.

Silný,sebevědomý

8. prosince 2010 v 19:10 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Dnešek byl zajímavý.Pár absurdních momentů.Pár minut slávy,pár zbrklých chvilek.

Malé radosti.Je to jedna z věcí,která mě dělá spokojeným.Vzal jsem si do školy katalog a začal opět plánovat doproměnu mého pokoje.Je to už skoro rok a něco,co jsem si změnil můj pokoj a teď přišla potřeba v tom pokračovat a já té myšlence dal volný průchod.Opravdu je důležité naslouchat sám sobě a dát svým pudům a nápadům prostor.Když mě dnes zkoušel učitel,připadal jsem si jako jedna z těch záporných rolí všech amerických filmů,na které se má podepisovat chamtivost a bezohlednost,touha za úspěchem.Ke každé odpovědi jsem přidal pár kudrlinek,nepuštěl ho ke slovu a asi dvakrát jsem váhal,jestli se ho mám zeptat,kdy už mi tu jedničku dá.Nakonec jsem opět dostal co jsem chtěl a namyšleně pochodoval k lavici.To byl ten světlejší moment dne.Ovšem,když jsem zjistil že nefunguje MHD,nestihl jsem to,co jsem chtěl a ztratil jsem jednu věc,nastala ta tmavší část dne.Přesto sem se dneska několikrát bavil s lidma,s kterýmá to obvykle nedělám.Přišlo mi až neuvěřitelné,jak jsou vlastně v pohodě.Trochu mě to děsí.
Snažím se z ničeho nedělat závěry a dát všemu volný průběh,hlavně svému dospívání.

Bezcitné,sebevědomé období

7. prosince 2010 v 7:24 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Čím jen začít.Tohle období,co teď mám bych nazval jako další krok k otevřenosti.Jsem otevřenější,drzejší,ale i průbojnější a cílevědomější.Lidé mě tak opravdu berou,jako úzkostlivého puntičkáře.Je až neuvěřitelné co se ze mě stalo v uvozokách za ,,stvůru" .K problémům se stavím čelem.Mám celkem málo času.V práci mě to velmi baví.Za to na škole si to vybírá svou daň.Učení mě vyloženě otravuje a lidi ve třídě mi přijdou,o proti mě,tak nedospělí.Je to tím,že si možná připadám dospělejší,kyž mám teď práci,kde mě mimochodem,chtějí opět povýšit,nebo mám prostě ve škole všechny stejně komadovat,jako v práci,nevím.V každém případě už se ve škole necítím tak šťastně jako dířv.Vadí mi,že náš pes pouští chlupy,že mamka dělá naschvály a táta se předvádí.Štve mě,že mám rýmu,ale ve srovnání s ostatními řeším jen prkotiny,takže vlastně můžu být jen rád.

Umřela mi želva.Jak typické.Chodím do školy a do práce a za celý půlrok jsem si nenašel chvilku,kdy bych s ní zašel k veterináři.Když si člověk začne hrát na bezcitného tvrďáka,je to fajn,ale když se ním pak opravdu stane,člověk se jen zastaví zírá sám nad sebou.To samé dělám teď.Umím spoustu věcí zařídit,ale přesto existují nkteré věci,které v hlavě nenosím a dopláccím na to.