Listopad 2010

Drzost a nadsázka

29. listopadu 2010 v 19:07 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Kdykoli si začne člověk dělat ,co chce ,začne mít pocit svobody a štěstí.Tenhel pocit ale nevydrží věčně a tak se časem onen člověk začne srovnávat s ostatními,a tady nastává chvíle,kdy je testována naše vůle a sebejistota.
U mě to poslední dobou vypadá tak ,že když mám sebemenší pochybnost o svém jednání nebo chování,objeví se někdo,dejme tomu mé zlé já a okamžitě mě ujistí o tom,že nejsem příliš drzý a přísný,že jedno co mám na sobě,že jedno co si ostatní myslí.Takže mé chování je poslední dobou jako výsledek dobrého a zlého.

Kamarádi ve třídě mi přijdou velice odporní.Bohužel se mi do hlavy dostává známá myšlenka.A to sice ta,že kdykoli se s někým skamarádím do hloubky,jeho špatné vlastnosti mě natolik odradí,že už nejsem schopen v kamarádství pokračovat.Je to velice smutné,ale prostě to tak vidím,cítím.Kamrádi jsou velmi důležití,ale jsou to jen lidi a lidi jsou bohužel svině.

Žít v nadsázce a v lehkém pesimismu je velmi uvolňující a posilující.

Žiju s přehledem

25. listopadu 2010 v 23:55 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Není důležité co říkáte,ale jak to řeknete.Není důležité jaké máte názory,ale jak je umíte obhájit.Dobrý obchodník umí z ničeho vytřískat miliony.A tak je to i s námi všemi,je jedno jací sme,je důležitější jak sebe sami prezentujeme.Jakoby bylo důležitější to jak vypadá náš život,než jak ho opravdu žijeme.
Tento týden se mi naskytlo mnoho volného času,který jsem vyplnil různými akcemi.Jsem rád,bavím se.Dnes jsem měl opravdu skvělou náladu,jenže bohužel nevím,čím byla způsobena.Je 23:43 všichni doma spí,já jsem už osmnáct hodin vzhůru a nejsem ospalý.Opravdu žádnou drogu jsem neměl.Nevečeřím,neobědvám,snídám mrkev a kafe bez cukru.Paradoxně nehubnu.Nechápu.Nemám hlad.Při záměně práce za akce jsem zjistil,jak vše pořád hrotim.Myslím,že by si člověk měl dělat radosti.Občas je fajn poddat se touhám,snít,blouznit si.Když jdu občas s kamarády a oni si mě třeba jen na minutku nevšímají mám pocit,že se mám vžít do role toho,který tvoří bláznivé problémy a vše komediálně dramatizuje.Naopak,když se mnou něco začnou řešit,mám pocit,že se mám vžít do otcovské role.Většinou to tak udělám.To co nedělám je kouzlení úsměvu,do kterého mě nutí mračení ostatních.Rozhodl jsem se,že tam nepůjdu.Nevím,proč bych se měl míchat mězi lidi,o které opravdu nestojím.Mám co sem chtěl,o nic víc nestojím.
Jsem velmi spokojený se svou nespokojeností.Žiju s přehledem.

Úsměvný spád myšlenek

23. listopadu 2010 v 18:16 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
¨Voyage.Voyage!A další písničky z osmdesátých let.S tátou jsem loupal ořechy.Spolu moc věcí neděláme.Rodina je důležitá.Ironie.Slečna nejlepší,je opravdu nejlepší kámoška.Dnes se mi smála,že koušu jako křeček a nazvala mě kolouškem.Nevím co na to říct.Vtipné,někomu to připadá trapné,jiným smutné.Já se k tomu nevyjadřuju.Dříve bych se zasmál a urazil,teď to morousovsky obcházím.Mám radost.Byl jsem nakupovat po dlouhé době.Cestou domů mám vždycyky velmi nepříjemný pocit.Hlavně z ostatních lidí.Byl jsem v koupelně a podíval se do zrcadla.Neměl jsem žádné akné,připadal jsem si jako děsná kunda.Přijde mi že se nějak špatně oblíkám,jenže nechci rozhazovat.Šetřím si přece..Těším se do práce,jsem opět povýšen.Ve škole jsem byl vybrán jako ten,který si zaslouží uvolnění z výuky a navštíví vězení.Úspěch nebo láska,dvě věci,které mi zvyšují náladu.Udělal jsem si radost,koupil jsem si pánský časopis za 89,- .Musím přemluvit eM,aby semnou šla na Pottera.Chci to vidět.

Letem světem podzimem

22. listopadu 2010 v 19:38 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Opět mě trochu trápí myšlenka,že si o mě většina lidí myslí,že sem na kluky.Na druhou stranu jsem možná přehnaně paranoidní,je přece jedno co si ostatní myslí,mají přece dost starostí s tím,co si o nich myslím já ne?Ano,vím to,tak proč to mám v hlavě a řeším to....
To,co mi v poslední dobou zlepšuje náladu a co e trochu změnilo jsou vyhlídky do budoucna.Vypadá to,že konečně budu mít skvělého silvestra a s velkými prázdninami to vypadá taky skvěle.Mám z toho radost a hlavně pocit,že se pořád jen neučím a nemakám.
Včera i dnes jsem měl záchvat smíchu.Z úplné kraviny,která by ani většinu lidí nerozesmála,ale já brečel smíchy,jak pitomej.Mám pocit,že má nejlepší kámoška je dost nadržená,a k tomu si třeba do sešitu čmárá našena jména různě je spojuje.Řekli sme si že spolu chodit nebudeme,a já chtěl.Snažim se to radši ignorovat.

Jsem tak vyčerpaný,že ani nepadnu

18. listopadu 2010 v 17:24 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Všichni kolem už začali plánovat přístí velké prázdniny.Každá kamarádka se mnou chce poznat jinou zemi.Je to jako sen.Škoda,že maj prázdniny jen dva ěsíce.Škoda,že jsem realista a vím,že všechno nevyjde,přesto se nechávám unášet a zlepšovat si náladu.

Dobrou náladu mívám obyčejně ke konci dne.Když jsem včera sledoval seriál Dokonalý svět,byl jsem jak v oblacích.Poté jsem se naložil do vany a přemýšlel.Myslím,že už nemám co zlepšovat.Hra na arogantního puntičkáře,který v ssedmnácti vydělává 7 000 měsíčně,má nejlepší známky ve třídě a obličej bez akné,mě už nebaví.Už se dlouhou dobu nic nestalo.Já se jen na sebe divám,jak jsem nedokonalý,vadí mi maličkosti a přitom mě to všechno ve skutečnosti velmi unavuje.Mám toho tolik před sebou,že se mi nechce nic dělat.Jsem unavený.Ve skutečnosti jsem včera v té vaně přemýšlel o podobě tohohle článku.Chtěl jsem napsat,že končím,že začínám znova.Že teď začnu pařit,míň pracovat,míň se učit a víc chlastat,že ochutnám i jiný způsob života,protože tak jak žiju teď budu moct žít celý zbytek života.Ovšem ráno je moudřejší večera a já mam pocit,že mé myšlenkové rozkolísání,které trvá poslední dva týdny a dalo by se nazvat ,,uvolnění" je způsobeno spíš tím,že jsem si našel vejšku,která se mi velmi zamlouvá a kam bych chtěl jít.Což dokonalo zastavilo všechny proudy myšlenek o mé budoucnosti.

Nalajnoval jsem si těžký a náročný život,protože mám na sebe příliš velké nároky.Velmi mě to vysiluje a chci změnit způsob života.Dospívám jen jednou a chci toho víc vyzkoušet.Ovšem jsem tak unavený,že nemám ani sílu zastavit.

Pásmo,volný proud asociací

12. listopadu 2010 v 7:24 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Poslouchám novou francouzskou písničku.Včera jsem fotil,jsem nespokojen,fotil jsem narychlo a bez rozmyšlení.Učení mi nějak nejde,nemám samé jedničky,nechci se učit,jsem totiž unavený.Večer po seriálech mám skvělou náladu,jenže ráno zapomenu a nadšení zmizí.S prácí sem to přehnal,mámě se to nelíbí.Nemám si kdy uklidit pokoj.Pes taky potřebuje ostříhat.O velkých prázdninách chci s K. jet do Karlovejch Varů.Těším se do Itálie a na řidičák.Teď jen chodím do školy a do práce.Není to tak strašný,ale začínám mít chuť dělat víc spontánních věcí.Bohužel teď bojuju s vůlí.Například mám zažívací problémy,jeden den nic nejím,druhej den se zas přejídám.Občas si jan tak vezmu ruku a myslím si jak jsem hubený.Nedospěl jsem a mám se toho ještě dost co učit.Měl bych využít každé situace.Až mě někdo zase pozve na jedno,měl bych jít.Chtěl bych víc chodit na výstavy a večírky.Není s kým.Kamárádi,žádné nemám,jen kamarádky,štve mě to.Chci mít už nějakou holku,z té,která se mi zamlouvala se vyklaba magor,co chodí s o patnáct let starším chlapem.Směju se.

Touha po dokonalosti byl jen útoke před přiznáním,že mi chybí určitý typ kamarádů a stále nemám holku a zážitky,jako ostatní.

Mám toho hodně,co zlepšit

9. listopadu 2010 v 19:21 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky

Už je to asi pátý člověk,co mi pochválil můj nový účes.Už je to asi po čtvrtý,co jsem ho potkal,zase.Už je to asi potřetí,co se chystám napsat článek.Už je to asi podruhý co mi připadá,že moc spěchám na dospělost.A je to poprvé,co dnes,v tenhle moment,tohle píšu,píšu své dějiny..

Lidé mě nemají rádi,protože prý všechno moc řeším.A já jim musím dát za pravdu.Moc tlačím na sebe i na své okolí.Jsem smutný,když se v určitých situacích nezachovám dokonale,dospěle.Přitom mám spoustu času na to,abych dospěl.Pořád jsem ještě nebyl s lidma z práce v hodpodě.Pořád jsem ještě nebyl na žádném rockovém koncertě,pořád jsem nezískal zážitky,jako ostatní.Mnoho z vás a vlastně i já si myslíte,že člověk nedospěje tím,že bude pařit,jenže paření k mládí prostě patří.Odlišná je pouze úroveň naší zábavy.
Zábava je mimochodem něco,co nebýt mých přátel,nevěděl bych co to znamená.Dříve jsem si na workoholika hrál,teď je to realita.38 hodin týdně ve škole a 34 v práci mluví za vše.Vzhledem k tomu,že jsem včera nic nejedl,připomínám článek o anorexii.Sním o budoucnosti,smiřuju se s přítomností a občas si připomenu minulost.Těším se až budu jezdit do školy autem,až budu v práci na vyšší pozici a až budu prostě šťastný....teď jsem JEN spokojený

Vynořen z podzímního listí

4. listopadu 2010 v 20:27 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Pořád se mi nechtělo napsat.Chtěl jsem s tím počkat.Počkat do té doby než budu zase šťastný.Potřeboval jsem změnu a až dnes,když jsem se nechal ostříhat,změnu vnímám.Je to neuvěřitelné,ale a novým účesem přichází i noývý člověk.Já sem si tím ostříháním úpřímně dokázal,že jsem hezký.

Měl jsem teď trochu horší období.Připadalo mi,že si na mě každý ukazuje prstem.Až v pondělí jsem začal žít,když mi Klára opět ukázala jaké je to být sebejistý a tvrdý ke všem kolem sebe i k sobě samému.Teprv při sledování Dokonalého světa jsem si společně s Jitkou Čvančarovou připoměl,jak chutná úspěch.A až po shlédnutí Will&Grace jsem zjistil,že mám opravdové přátele,kteří mě berou takového jaký jsem.A konečně jsem se ostříhal,což mi dalo pocit,že ,,můžu vylíst" .Slavnostně jsem uklidil kšilt a rozhodl se,že jednu holku z práce někam pozvu.

Nedávno jsem si pročítal staré články a měl jsem pocit,že se toho až tak nezměnilo.Od ledna tu ve svých článcích oslavuju dospívání,ve kterém se měním pouze k lepšímu.Jenže jak se dívám na ostatní nemají na mě rádi to,že jsem cílevědomý,dochvilný,chytrý,že mám dobré známky,že jsem důsledný puntičkář.Vše,po čem jsem toužil,krása,peníze,inteligence a úspěch jsou přesně ty věci,které způsobují,že mě lidé nemají rádi.A je to tak i u vás,v době pana Dokonalého jsem u svých článků nacházel dost negativních komentářů.Upřímně ani já nerad čtu sebevědomé články,ale myslím že mé články působí spíš UŽ smířeně.Protože vím,že teď se mám dobře,ale určitě zase přijde doba,kdy mi bude něco vadit.Vím,že si o mě budou lidi myslet totéž a že s tím nic neudělám.Vím,že ikdyž se budu k nepřátelům chovat sebevíc arogantně,budu ze sebe stále více překvapen.
Bylo moc písemek,moc věcí,moc lidí,jsem přesycen.