Nemůžu být sám sebou

12. října 2010 v 8:23 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Je to zase trochu něco jiného.Pubertální otřes.Pochubuju v sám sebe.Vzpomínám,lituju a sním.Abych to trochu shrnul.Jsem člověk co rád poslouchá punkrock a zároveň Madonnu.Při sledování Doktora House dokážu přepnout na Zoufalé Manželky.S jedním kamarádem chodívám do kina na katastrofické filmy a s jednou kamarádkou na filmy romantické.Jsem jako rajčatový salát,občas kousnete do lahodného rajského jablíčka,ale občas vás překvapí ostrá cibule.A tak,protože jsem věděl,že jsem jeden velký mix názorů,rozhodl jsem se v devítce,že se změním.Změnu jsem potřeboval,nevěděl jsem jakou písničku si ráno pustit,dříve jsem se rozhodoval podle nálady,jenže to bylo evidentně špatně.Vytvořilo mi to totiž na základce pověst věčně náladového šprta.Věděl jsem ,že přechod na gympl je skvělá příležitost,jak začít znovu.Jenže jsem šel na gympl v tom hloupém období ranné puberty,kdy jsem si myslel,že lidé musejí být nutně hoppeři,discanti,nebo emaři.Na gymplu nikdo takový nebyl.Většina třídy nic neřešila,neučila se a jen chodila do hospody.A já si mohl vybrat,buď se kámošit s většinou třídy,nebo být sám sebou a kámošit se se zbytkem.Nakonec jsem se rozhodl,že budu sám sebou a budu si dospívat podle svého.Ale to rozhodnutí nepadlo ze dne na den,trvalo to skoro rok,než jsem si ve třídě utvořil svou skupinku opravdových přátel.To byl zlomový bod.Začal jsem lidi rozdělovat na kamarády a ostatní.Velmi mi to pomohlo.Ale co se týče mě,byl jsem pořád velký mix vlastností a různých cílů,plánů a názorů.Proto jsem si začal dokazovat samostanost.Byl jsem nespokojený a dal jsem si několik jasných cílů.Jak jsem už několikrát psal,začal jsem si vydělávat peníze,změnil jsem šatník,svůj pokoj,zbavil se akné a získal tolik potřebné sebevědomí.Začátkem tohoto roku jsem si hrál na pana Dokonalého.Žijeme v povrchním a komerčním světě,kde existují určitá,obecná pravidla,kterými jsem se začal řídit.Jenže jsem zjistil,že tady v Česku je příliš málo lidí,kteří dokáží dokonalost pochopit.Ale není to jen tím,že má země není tak povrchní jako třeba amerika,nikdo není dokonalý a ikdyž by mi ta honba za dokonalostí dala velké zkušenosti ,je opravdu důležité být sám sebou a nic si nehrát.Jenže já nemůžu být sám sebou,protože tak jsem se sebou nespokojený.Chci aby lidé věřili v něco,čemu sám nevěřím.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Only myself | Web | 12. října 2010 v 14:08 | Reagovat

Jo, to si myslel asi každý, kdo šel na gympl. Sedívám tam každý školní den v lavici, ale stejně to není tak, jak jsi to psal ty. Všude je to jiné ;).
Například u nás se hodně poslouchá metal (hlavně kluci) nikdo neposlouchá techno nebo tak. Vzniklo několik skupin. Jedna víc oblíbená, ve které jsou asi jenom tři nebo čtyři holky a zbytek kluci. Další je tvořená jenom holkama a poslední klukama.
A podle mě je každý nespokojený se sebou, i když se chová jako on uvnitř.
Kdybych já měla být sama sebou, tak už několikrát měníme dveře do šatny nebo se v mojí přítomnosti nedá vydržet ani pět minut díky změnám nálad.
Každý si musí najít svoje "já", kterým se bude přispůsobovat okolí, ale přesto se bude pořád chovat jako on sám, jen některé věci skryje, jiným zase dá přednost na křižovatce jménem život ;).

PS: vím, píšu blbosti, co se nedají číst xD

2 Áťa | Web | 12. října 2010 v 18:00 | Reagovat

Na naší základce to vždycky bylo tak,že byly "cool lidi-hopeři", a ten zbytek... To byl hlavní důvod, proč jsem přešla na gympl. Tady si poslouchá každý co chce, nikdo není víc,nebo míň, na chodbách potkávám jak bárbíny,hopery,metalisty, tak i punkery (a punkerky především) a zbytek individuálních lidí... Mám to tu ráda, fakt že jo. A nevím, jestli patřím mezi bučící stádo lidí,co chodí do hospody, ale je nás pár, co tam nechodíme kvůli machrování,ale kvůli tomu,že aspoň někde máme možnost pořádně pokecat, a nebo pak jít hrát kulečník,nebo jít na koncert... Nevím, přijde mi,že takovýhle rozdělení lidí u nás ve třídě už dávno pominulo. :-)
PS: Přijde mi,že většina lidí si udělá o člověku obrázek hned poté,co mu dotyčná osoba tuhle informaci řekne... Ale co,no, 14 :D

3 slečna barevná | Web | 12. října 2010 v 20:34 | Reagovat

tybláho jeden z mála blogujících kluků tak odhadem mého věku:) A takovou náhodou jsem na tuhle stránku narazila.
O tom přechodu ze základky na střední taky něco vím. Na základní škole ze mě byla ušlápná šedá myška a já s tím chtěla něco dělat. Ideální šance byla přestupem na SŠ. Byla jsem kamarádská, trošku víc odvážná, stala se ze mě předsedkyně třídy zastupující třídu na školské radě a dokonce jsem se dostala i do vedení celé této rady. Zkrátka změnila jsem svůj život od základů a nikdo by neřekl že to dokážu. Mám dojem že když se chce všechno jde./ovšem jen to co může člověk ovlivnit jen sám/ ajajajajaj nějak jsem se rozepsala pardon pane. jsem odedneška tvá pravidelná čtenářka a obdivovatelka!:)

4 Blue^ | Web | 13. října 2010 v 20:12 | Reagovat

Neviem čo si mám o tom myslieť. Ja mám takpovediac rozdvojenú osobnosť. V triede sa kamarátim, s tou "lepšou polkou". Ani neviem prečo som to dala do zátvoriek, veď ja ich mám všetkých rada. Lenže keď začnú niekoho ohovárať, a ja s tým nesúhlásim, aj tak len prikivujem. A potom mi je dotyčného ľúto. Inak, ja tiež chodím na gympel. Ale my sa učíme :)

5 Klárinka | Web | 13. října 2010 v 21:52 | Reagovat

všichni máme několik různých osobností,které se dostávají napovrch podle lidí s kterými se zrovna bavíme.
To není nic zvláštní.. záleží ovšem na tom, jestli máme ty ostatní přátelé schopné tolerovat zrovna tu jinou stránku tvý osobnosti :).
A myslím,že když budeš sám sebou ..a smíříš se stím, bude ti nejlíp.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama