Euforie z moderního života

17. září 2010 v 20:31 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je to jako splněný sen.Všechno.Můj diář nestíhá,stejně jako já.Najednou nemám ani trochu volného času.Mám naplánováno spoustu velmi zajímavých věcí.Krom prezentace naší školy,různých přednášek a třeba shcůzek kolem práce si naše kamarádka-učitelka výtvarky vymyslela, že z celé školy vybere pár lidí,kteří budou tvořit její decoteam - tým dekorativních asistentů.Potřebuje totiž na letošní ročník udělat něco velkého,naše škola má nějaké výročí nebo co,v každém případě budu mít rozhodující slovo a vliv na celé dění okolo,a na to se těším.V práci si plně užívám povýšení.Doma to celkem jde.A k tomu všemu ona,je to asi ta pravá,jenže.Je mi tak podobná,nejasná minulost,workoholismus,neustálé odříkání,radování se z maličkostí,máme toho tolik společného a přitom vy,co čtete můj blog víte,že zrovna ke mě najít někoho optimálního je těžké.
Lidi ve třídě jsou super,nevím jak se rozhodnout ohledně plánované akce,ale trocha ze mě by dokonce upřednostnila práci před kamarády.Na druhou stranu ostatní,se kterýma se nebavím mě jen neustále vytáčejí,ale strašně mě baví jim vmétat mé názory,k čemuž mi obyčejně stačí jen pohled.

Užívám si svých výdobytků.Plavu v moři komerčních povrchností.Zároveň si uvědomuju krutou reálnost toho všeho.Takhle jsem si vždy představoval rok 2010.Takový tmavě šedý,krása,bohatsví,luxus,nadčasovost.Z honby za dokonalostí se stala spíš honba za úspěchem a následným výsměchem.Přesto všechno bych mohl být ještě více nelidský,ještě více puntičkářský,ještě více tvrdý sám k sobě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 červená tepna** | Web | 17. září 2010 v 21:41 | Reagovat

nevím, je to možná blbý ale připomíná mi to film. Ďábel nosí pradu, seriál Dokonalý svět.
Mnoho práce, žádný soukromí život (ten zas máš, to ti nechám) , stěry, prostě frmol.

2 Ká. | Web | 17. září 2010 v 22:21 | Reagovat

Když čtu tvůj blog nutí mě to myslet na to, jaké by to bylo kdybych se mi plnily věci, které chci.
Je to zvláštní,ale bojím se říct co chci, protože si nikdy nejsem jistá.
Ale.. teť tak nějak zjišťuju, že toho čeho sem se bála a kvůli tomu se stáhla a ustoupila.. asi bylo špatně.
Dalo by se o tom polemizovat...

3 §he | Web | 18. září 2010 v 19:54 | Reagovat

Hezký. Zní to až nemožně. :-D

Díky za komentář, nevím proč bych ho měla brát afektovaně. ;-) Každý jsme jiný, chceme žít jinak a pokud nám to vyhovuje... tak co. Naopak, jsem ráda za komentáře s pořádnou myšlenkou. :-)

4 Cady | Web | 18. září 2010 v 23:19 | Reagovat

Zní to pěkně. Doufám, že ti to vydrží. A ano, vypadá to, že by mohla být tou pravou))

5 CraZyNka* | Web | 19. září 2010 v 10:51 | Reagovat

Musím souhlasit zní to nemožně, ale pěkně :D. Zajímalo by mě jaké to je, mít všechno, co chceš. Ale asi je taky důležité se radovat z maličkostí. Přeju ti to, máš to odměnu za to jak si se nadřel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama