Září 2010

Když boháč fetuje

30. září 2010 v 19:27 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Klasický podzim.Venku je zima,vy oprašujete své větrové bundy,máte rýmu a jste nastydlí.Venku je neustále hnusně.Ve škole,v práci ani v mém novém vztahu s ELLE jsem nikam nepokročil.To,kde kde jsem udělal velký pokrok jsou mí přátelé.Poslední dny jsem pořád s nima a je mi dobře.Taková ta chvíle,kdy je člověk sám sebou.Jenže.....Lehká kocovina,bolení hlavy a k tomu tá rýma mi znemožnila mé bytí.V práci nemůžu jít příkladem ostatním,ostatní mě sledují a s posměchem utěšují.Ve škole nemůžu být nejlepší,když nemám dopsané sešity a vůbec se nemůžu cítit dobře,když mám přes půlku xichtu opar.Jsou to prostě věci,kterou snaživostí,silnou vůlí nebo nekončícími ambicemi prostě nezdolám.

Na rozcestí

28. září 2010 v 19:55 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
A najednou jsem jel autem za dva miliony přes půlku republiky s novými kamarády.Jedno z mých starých já by slvailo další splněný sen.Sám kritizuju lidi co jen paří a chlastají,jenže abych mohl něco oprávněně kritizovat,měl bych to sám zkusit a znát.Pár panáků udělalo z puntičkáře opílého puberťáka,co se snažil mluvit rusky.Je fakt,že nikdy jsem se necítil tak uvolněně,ale hraničilo to s ostudou.Jsem bohužel nemocný,na školu nemám ani pomyšlení a do práce jsem nakonec nešel.Jsem zmatený,což jsem čekal.Plný nových zážitků,ale ne šťastný,spíš něco víc.Jako těsně po orgasmu.


V sobotu jsem byl na jednom galavečeru,který moderoval Leoš Mareš.Byly tam známé celebrity a viděl jsem mnoho tváří z jedné kadeřnické značky,která tento večer pořádala.Lidé byli dokonalí,bohatí,vychovaní,úspěšní a pak o pár hodin později jsem byl v zapadákově,špinavý,opilý,unavený a zmrzlý a hlavu měl v pejru.Je to velký protiklad dvou vzájemně se prolínajících světů,ve kterých se ocitám.Mám tolik plánů a tak málo čásu.

Utopen v realitě

24. září 2010 v 23:10 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
A tak jsem zase tu.Po to všem jsem opět skončil u blogu,protože se potřebuju někam vypsat.Uložit své myšlenky.Je to pro mě tak typické,zvyknul jsem si.

Pomalu cítím ,jak se kruh uzavírá.S novým školním rokem přišlo spoustu nového.Noví lidé,o kterých vím sice málo,ale jsem jimi absolutně zaujatý.Nové absurdní situace,které mému naplánovanému životu přinášejí komické chvilky spontánnosti.Nové aktivity ,které mi jistě přinesou spoustu zkušeností a také,málem bych zapoměl, přišlo i mé nové já.Opravdu dost věcí mě mile přžekvapilo.To jak je to ve škole pořád stejné,nic není těžší,mám tedy pcoit,že zvládám.To,jak mi jedno rande zvolna navazuje na druhé a to zase na další a já pořád čekám a doufám že za chvíli budu rozhlašovat,že někoho mám.Překvapuje mě i to,že se střetávám s různými lidmi z minulostii,mám pocit,že mám spoustu známých.Jsem zkrátka plný různých pocitů.

Dlouho jsem se drápal na kopec,ze kterého bych teď klidně sešel dolů.

Ještě že mám diář

23. září 2010 v 7:02 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Znám lidi,kterým je osmnáct,pracují třeba jako manažeři u McDonald's a bydlí se svými partnery v podnájmu,dostali se na vejšku a do práce jezdí autem.To jsou moje nové ideály.
Tuhle nám učitelka na zeměpis vyprávěla o Japonsku.O zemi,která je neúspěchem ve světové válce tak emancipována,že každý její občan je velmi snaživý,dělá přesčasy a na dovolenou jezdí jen málokdy.Reakce lidí ve třídě mě zarazila.Prej že to asi neni moc dobrej život.Ano,rozhodně si neužívájí jako zrovna Terezka,která paří každý den,jenže jejich životy mají smysl a hodnotu oproti namyšlené puberťačce!!
Porád se potýkám s mým povýšením.Musím jít lidem příkladem.Na ty na které jsem se usmíval mám teď být tvrdý,stejně jako k sobě.Najednou už to není hloupé prodávání,doplňování,je to i o práci s lidmi,která bývá těžká.Najednou mi přijde škola jako hračka,oproti věcem,které se učím v práci.Přesto to asi ještě chvilku potrvá než si zvyknu na novou pozici,ale i na své nové chování.Musím být tvrdší,hlavně k sobě.
Mimo jiné tenhle víkend bude masakr.V pátek přijdu z práce tak v jedenáct,ráno chci jet už tak o půl osmé na chatu,pak ten velký večer,který se přehoupne do neděle,v kterou budu muset vstávat v pět ráno,pak se vrátím tak ve dvanáct odpoledne a hned se zbalit a jet na oslavu kamarádky.A až se z té oslavy vrátím,budu mít hodinu na osprchování a pak hned do práce,přijedu v jedenáct večer a pak druhej den do školy (...) Ještě že mám diář...

Doléhání

20. září 2010 v 14:03 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Když se jdete napít.Vezmete skleničku,napustíte jí,napijete se.A pak,jen tak stojíte.Nic neděláte.Nic si nemyslíte.Jako kdyby vás někdo najednou vypnul.Jenže vy se chcete hned opět zapnout a tak si dáváte vše dohromady.To,co se včera stalo,proč se podvědomě vyhýbáte určitým lidem.Přemýšlíte o tom,jaké to bude zítra.Připravujete se,abyste neudělali žádnou chybu.Jenže jste ospalí,nemáte čas jíst,čas spát.Jen se učit,pracovat a usmívat.

Popravdě musím říct,že mě nenapadlo,že to přijde tak rychle.Že budu hned popár týdnech tak unavený.Jsem rád,že se mi daří,že se nenudim.Jenže dal jsem si příliš velké nároky.I psát tenhle článek je mi na obtíž,jelikož má ruka jezdí po klávesnici jako opilec po dveřích svého domu.Nechci si to přiznat.Sám sobě dávám mnoho zákazů a když si dokážu něco odepřít,přichází uspkojení.Je to velmi pardoxní,mám rodiče,kteří mi dovolí opravdu všechno,takže si spoustu věcí zakazuju sám.Jsem zvědavý,jestli bych jako ostatní,kdyby mí rodiče byli přísní a purytánští.Kdyby mě nikam nepouštěli,kdyby se o mě přehnaně báli,kdybych musel mít samé jedničky.

Ale pořád,díky bohu,mám v sobě pocit,že takhle jsem to vždycky chtěl (...)

Euforie z moderního života

17. září 2010 v 20:31 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je to jako splněný sen.Všechno.Můj diář nestíhá,stejně jako já.Najednou nemám ani trochu volného času.Mám naplánováno spoustu velmi zajímavých věcí.Krom prezentace naší školy,různých přednášek a třeba shcůzek kolem práce si naše kamarádka-učitelka výtvarky vymyslela, že z celé školy vybere pár lidí,kteří budou tvořit její decoteam - tým dekorativních asistentů.Potřebuje totiž na letošní ročník udělat něco velkého,naše škola má nějaké výročí nebo co,v každém případě budu mít rozhodující slovo a vliv na celé dění okolo,a na to se těším.V práci si plně užívám povýšení.Doma to celkem jde.A k tomu všemu ona,je to asi ta pravá,jenže.Je mi tak podobná,nejasná minulost,workoholismus,neustálé odříkání,radování se z maličkostí,máme toho tolik společného a přitom vy,co čtete můj blog víte,že zrovna ke mě najít někoho optimálního je těžké.
Lidi ve třídě jsou super,nevím jak se rozhodnout ohledně plánované akce,ale trocha ze mě by dokonce upřednostnila práci před kamarády.Na druhou stranu ostatní,se kterýma se nebavím mě jen neustále vytáčejí,ale strašně mě baví jim vmétat mé názory,k čemuž mi obyčejně stačí jen pohled.

Užívám si svých výdobytků.Plavu v moři komerčních povrchností.Zároveň si uvědomuju krutou reálnost toho všeho.Takhle jsem si vždy představoval rok 2010.Takový tmavě šedý,krása,bohatsví,luxus,nadčasovost.Z honby za dokonalostí se stala spíš honba za úspěchem a následným výsměchem.Přesto všechno bych mohl být ještě více nelidský,ještě více puntičkářský,ještě více tvrdý sám k sobě.

Svět splněných snů

13. září 2010 v 20:08 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Když přišlo září všechno bylo jiné.Všechno vyšlo.Vše podle představ.Osud opět zasáhnul a můj život se změnil.Donutil mě vážit si maličkostí a začít obhajovat vše,čemu věřím.Musím se vždy zastat toho co mám.Jako bych byl předhozen světu a měl ukázat co umím.O prázdninách jsem se skrýval,odpočíval,měl jsem půst.Připravoval jsem se na další rok plný zvratů,změn.A dočkal jsem se.Zase držím ruku s tužkou a vyplňuji diář růzými událostmi.Od randění s ní,přes školní akce až po pracovní schůzky.Baví mě to a nestíhám,což bylo v plánu.Nemám čas a to jsem chtěl.Opravdu a upřímně,cítím se skvěle.Řekl bych až důležitě.Zní to namšleně?Jo?Je mi to jedno,protože si skutečně myslím a jsem si stoprocentně jistý že si to zasloužím.Nejen za samé jedničky a miliony hodin v práci,do které mě nikdo na světě nenutil,ale za ty všechny zákazy a pústy,které jsem musel vydržet abych se prošel cestou splněných snů.

Všem Vám to přeju,aby ste měli co chcete.Musíte si věřit.Poslouchat sami sebe.Najít si koníčky a kamarády,ale nic nepřijde samo.Hlavně buďte trpěliví a vyčkejte.Ono to přijde.

Spravedlnost existuje

11. září 2010 v 11:37 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Už je to tu.Před dvěma lety jsem poprvé uviděl film Ďábel nosí pradu,kde šílená a necitlivá šéfka Miranda neúměrně buzeruje milou Andreu,která o módě neví vůbec nic.Nejsem sice redaktorem nejdražšího amerického časpisu,ale přišlo povýšení,které zásadně mění mou pracovní náplň.Ti co jsou nademnou se ke chovají jinak,lépe.Ti co jsou podemnou se také chovají jinak,hůře.Je dost těžký být každému příkladem a zárověň vše zvládat a k tomu si v práci udržet kamarády a stíhat flirtovat s tou holkou co se mi tak líbí.Konečně.Beru to jako důkaz že nemusím chlastat s nadřízenými,abych dostal povýšení.Jako kdybych zjistil,že opravdu existuje spravedlnost.
Ve škole to opět začíná.Kamrádi mě vždy tolik rozesmějí,že se přestanu ovládat a chovám se tak,jak nechci.Potom mi utíkají věci,které mi dojdou o den,dva později.Ono,uvolnění je fajn,ale spíš po škole než v ní.Zatím se stíhám učit,ale jakmile přijde víkend,jsem až po uši v práci.
Žiju to,o čem jsem před pár lety snil.Je to fajn,jenže mám co dělat abych si udržel tu vysokou laťku,kterou jsem si nastavil.

S minulostí v kapse necítím

8. září 2010 v 21:02 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
On odešel,místo něj přišla ona.Zase doufám,zase myslím moc dopředu,ale pořád se obávám,snažím se na to nemyslet.A dnes A. nebyla mou kamarádkou.Trvá to asi tak půl roku,než ty lidi začnu brát jako kamarády.Jenže za těch půl roku mě ty lidé už neberou tak vážně.Začnou si ze mě dělat srandu a já pak dělám přehnaně bezcitná gesta abych vypadal tvrdě.
Bylo hnusné počasí.Divná nálada ve vzduchu.Jako každý rok i letos bojuju s leností se učit nebo třeba s únavou.Ale je to úplně něco jiného.Řeším to úplně jinak.Na všechno mám úplně jiný pohled.Je to jak ta zamilovaná část z romantických filmů,nebo ta část  písniček mězi posledním refrénem a koncem.Nebo když je pět hodin večer a slunce zapadá,ale je to pořád ještě spíš den než večer.Přesto že jsem v jednom kole a plně jsem se oddal chaotickému,přesnému,městskému životnímu stylu cítím se prázdně.Protože mě zase může někdo bezdůvodně zmálit a neprávem obvinit z homosexuality,nebo se může objevit někdo s jehož sourozencem jsem celý jeden měsíc jen spal.Ano,teď žiju spořádaně jako hezký puntičkářský šprt s hrstkou kámošů,jenže minulost nezměním.Všechný mé myšlenky jsou zahaleny temným šátkem minulosti.

Vnitřní klid

7. září 2010 v 7:03 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Ráno.Slunce ještě ani nevyšlo,ale vy už vidíte jeho paprsky.Venku zima,ale vy si stejně vezmete něco lehkého,protože si tu kosu nechcete připustit.Doma nikdo není a vy jste rádi,že celý den začínáte v klidu,sami.

Zapoměl jsem jak se to dělá.Jak si namluvit sám sobě do hlavy tu neexistující realitu.Jak začít přehlížet,že kromě L. není ve třídě kluka,který by se se mnou normálně bavil.Že když je ve třídě přestávka,utvoří se tři skupinky a té třetí já vldánu,jenže jsem tam jediný kluk.Jak jsem dřív přehlížel, že K. ví o M. a říká o tom všem?Jak jsem mohl přehlédnout fakt, že G. ví o L2. a možná to řekla všem?Možná jsem vše přehlížel tím,že já vím o V. a L3.Nebo o G. a L2.Vím toho taky hodně.Jenže nevím jestli to stačí abych zapomenul na to co o mě vědí ostatní.

Po prázdninovém selhání nálady,které bylo nakonci se teď těším jak do školy tak i do práce.Čemuž se sám trochu divím.Cítím vnitřní klid který mě děsí.

BTW:Dnes se mi zdál sen,ve kterém jsem měl přijít o jednu plíci :O (probůh!)

Chladně a zataženě

3. září 2010 v 19:57 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Třetí ročník začal stejně jako počasí na přelomu srpna a září,chladně a zataženě.A i já se tak cítím.Zataženě vůči ostatním.Kromě mých stálých přátel mi všichni ostatní připadají jako blbci,kteří postrádají veškeré hodnoty a vychování.A chladně se cítím také,nějak neemočně.Víděli jste film Návrh?Sandra Bullock tam hraje nepřirozeně úspěšnou šéfku,která sice némá přátele a žádné emoce,ale je krásná a úspěšná.A mě se její role líbí,přesto,že je záporná a její postava projde za film velkou změnou,líbí se mi její přesnost a to jak má o všem přehled,jak se ve všem vyzná.

Těšil jsem se do práce,protože jsem věděl,že mě to tu bude bavit.Jenže tohle jsem nečekal.Přišel.Ano,přišel člověk,kterého jsem dva měsíce uháněl na ICQ a nakonec sem obdržel jen : ,,Nejsi úplně optimální..." .Tu větu od té doby nesnáším a toho člověka taky ne,ale přesto mě k němu něco přitahuje.Jenže teď se tu zjeví v práci.Ta osoba nebyla sama,což mě jakoby naštvalo,ale čekal jsem to.Při jejich odchodu jsme se setkali očima.Celou tu dobu jsem ale musel hrát,jakože se nic neděje,musel jsem normálně pracovat,což bylo velmi těžké.Měl jsem husí kůži.Kecám,mám jí pořád,až mě z toho začíná bolet hlava.

Nekvalitní prázdno

2. září 2010 v 19:42 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Pořád myslím na práci a na M, které bych měl napsat a na L,kterou bych už mohl konečně poznat a na A,která se mi líbí jenže chodí s M,který má na svědomí mé povýšení.Kdykolik když se mihne známá tvář ze základky zamrazí mě.Stejně tak jako rovné kšilty i staří-teď už neznámí lidé mi způsobují nepříjemný pocit.Přesto se snažím myslet na jiné věci.Začínám mít ze sebe radost.Líbí se mi jak se chovám.Je to neuvěřitelné,ale měl bych se už učit.Ze všech předmětů budeme psát opakovací testy a já už se teď,dnes druhého září musím učit.Nemám čas i tenhle článek píšu s výčitkami.Jenže když se učím,myslím na to,co bych napsal na blog.Je to začarovaný kruh...

Chtít někam jít,odejít

1. září 2010 v 12:35 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Strašně se mi zachtělo do práce.Musím něco dělat,něčím se zaměstnat jinak bych totiž přemýšlel o škole.Nechce se mi věřit,že teď lidi z práce mám radši než lidi ze školy.V práci totiž vycházím a musím vycházet se všema,ve třídě ne.Jsme rozdělený na skupinky a jako celek moc nevycházíme.Proto jsem zavolal do práce,že dnes přijdu dřív.Nemůžu tomu uvěřit.
Chci se odstěhovat,tady se bojím vyjít z baráku.Vadí mi, že je tady v Praze všude tolik mých vrstevníků,těch co jenom chlastaj,co jsou namyšlený nebo hloupý.Chci se odstěhovat na okraj Prahy do vilové čtvrti.Mít známé v médiích a dělat do reklam na primě.
Chci jiný život.