Já a dospělost

10. června 2010 v 19:24 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Předem upozorňuji na vyhraněnost a konkrétnost tohoto článku.Brát s rezervou.
Je mi 17 let.Nikdy jsem se ve svých článcích nezmínil o tom,jaký je vztah mezi mnou a dospělostí.Bylo to schválně,přišlo mi,že kdybych napsal,že se cítím dospěle,každý by okamžitě opustil blog s tím,že samochválu číst nebude,ale lidi (první dospělácká prupovídka)
S DOSPĚLOSTÍ SE NEMÁ NIKDO CO CHLUBIT.
Jelikož to znamená velkou odpovědnost a spoustu starostí,které člověk musí řešit a vyřizovat.Já se tak poslední dobou cítím.Starám se o dost věcí,například který sedmnáctiletý kluk jezdí pravidelně na svou vlastní chatu,aby tam posekal?Který sedmnáctiletý kluk jezdí pravidelně za svou babičkou aby ji potěšil svou návštěvou?Snad nemusím dále dokazovat to,že v mém případě se jedná o něco jiného.(Prosím vás,neberte to jako vychloubání,neni s čím,jen chci vysvětlit,že jsem typ člověka,co se snaží.)
A protože sem si sám naordinoval tolik věcí nastarost,musím je nějak zvládat,proto jsem si pořídil diář,ale začíná mi nestačit.Už je to tak dva měsíce,co jsem začal přemýšlet,jaké by to bylo,kdybych jezdil autem.Bohužel si musím ještě rok počkat,ale nejenom tím jak zvládat své povinnosti,ale i jinými myšlemkami jsem v budoucnu a to dost přehnaně.Například si detailně představuju přestavbu naší chaty,přemýšlím o povolání i o tom jak se budou mé děti jmenovat.Ostatní přemýšlí nad tím,jak a kde se ožerou a já si dávám tyhle témata,no uznejte,nejsem já jednou nohou z puberty?

....a jednou nohou v důchodu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Theresa | Web | 10. června 2010 v 20:37 | Reagovat

já teda nevim, chlastá se i v dospělosti, a hodně :D spíš tě lituju, že máš takovýhle starosti, ty teda plánuju až na stáří než na dospělost :D ale teda to auto to chápu, já bych bez něj nemohla být, ne že bych musela pořád jen jezdit autem, ale člověk je jinak úplně nemobilní a je to naprosto na prd..

2 R I X E Y | Web | 10. června 2010 v 21:12 | Reagovat

Ono s každým rokem strostí přibývá. Holt to je nepsaný zákon.

3 Klárinkaa°° | Web | 10. června 2010 v 21:51 | Reagovat

no .. dospělost je různá .. dospělost hlavně není o věku.
Je mi 18 a dospělá nejsem. Nebo.. nepřijdu si tak. Přijdu se stejně jako předtím :)
Každopádně.. moje jediný starost taky není opíjení s kamarádama.. mám toho moc,ale dělám,že ne xD
Někdy to pomáhá..

4 Infantility* | Web | 11. června 2010 v 16:18 | Reagovat

Mě se zdá, že z puberty se někdo dostane až hrubě po třicítce. Je mi 18, ale cítím se a vypadám na dítě. Ráda toho využívám, ale nechtěla ybch tuhle dětiskou nálepku vlastnit moc dlouho.

Myslím že dospělost je fajn, pokud se to s ní nepřehání. Ale zase jí můžu využívat stejně ajko té dětské nezávislosti. Například ve směru zmíněného chlastu. Ale nebuďme příliš dospělí, opíjet se můžou přece i děti :)

5 Lucije | Web | 11. června 2010 v 17:19 | Reagovat

Každej je nějakej a když ti to takhle vyhovuje, tak proč to měnit? Není důvod si myslet, že se vychloubáš, protože články jako ty by těžko napsal kluk, co se každej pátek vožere do němoty a jen si na hrozně dospělýho hraje. Například mýmu bráchoj je 18, ale v životě by ho nenapadlo samo od sebe posekat nebo jet k babičce jen tak. Přesně příklad velkýho pařiče... takže buď rád :-)

6 A . | Web | 11. června 2010 v 19:37 | Reagovat

Tak přemýšlím nad tím jestli jsi to opravdu nikdy nezmínil.. dost možná ne, každopádně to z tvých článků docela vyzařovalo. Takže nevím.. příjde mi zbytečný vysvětlovat, že se nevychloubáš.
Opravdu jsi dospělejší než jiní 17ti letí kluci, to ano... ale nadruhou stranu, přemýšlení nad jmény dětí mi už přijde trochu přehnané..

7 PISTÁCIE | Web | 12. června 2010 v 15:42 | Reagovat

je mi taky 17...a za tyden .... mi bude uz 18..tak nejak si to moc neuvedomuju...a ono se asi ani moc nezmeni..jen to ze uz za me rodice nebudout mit odpovednost..a ze brzy budu mit ridicak..... =o)) ale podle me uz je to velkej krok do dospelackyho zivota..
necejtim se moc dospele.ale zas si myslim ze uz sem preci jen docela samostatnej clovek..aspon v nekterych vecech.ale sama bydlet.to bych asi jeste nezmakla :D takhle sem zatim spokojena.jak to je ...... =o)))) ale tesim se na krok do dospelackyho sveta

8 ayuu | Web | 12. června 2010 v 21:21 | Reagovat

Asi si daleko vyspělejší a věk je v tvojem případě jen číslo,tak mi to připadá :]

9 Brunette | Web | 13. června 2010 v 12:01 | Reagovat

Ono i záleží na lidech, se kterýma trávíš čas. Protože já už rok, od mých 14, trávím život s lidma o 11 let staršíma... A tím jsem hodně rychle dospěla. Utříbily se mi názory, to je dost důležité. Našla jsem si svůj styl a taky jsem mnohem rychleji zjistila, kdo jsem, jak se chovám. A během půl roku, ani to ne, jsem přeskočila takové to období ,,nenávidím své rodiče''. To období mají někteří ještě v těch 17, 18.... Sice jsem přišla o tu svou nevinnost, upřímnost, radost z blbostí... Ale aspoň už nejsem malá naivka. :-)
Takže...buď rád, že si připadáš dospělejší ;)

10 Sherine | Web | 13. června 2010 v 12:24 | Reagovat

:-) Budu mít syna, ponese jméno Dorian, nebo Ansen. Syhrael mne očarovala jmény, takže tak.
Chci více takových uvědomělých lidí. Mnoho, nejvíc!

11 J E A L O U S | Web | 13. června 2010 v 13:59 | Reagovat

jsou chvíle, kdy se těším až budu dospělá. budu mít volnost a budu si moct dělat co chci. ale na druhou stranu zase spoustu povinností. tak tedy nevím co je lepší.

12 zescA | Web | 13. června 2010 v 16:56 | Reagovat

Nevím, jestli budu mít děti, to záleží na tom, jakou si zvolím kariéru, ale kdyby už, tak kluk bude Benjamin a holka Emily. Nebo nakonec úplně jinak, protože se to mému budoucímu partnerovi nebude líbit. Nejsem dospělá, ale nepřemýšlím jenom o chlastu;)
Trošku jsem se vyděsila, když jsem si tenhle článek četla, ale nakonec jsem si připustila, že je to fajn. Je fajn, když 17ti letý kluk nepřemýšlí jako kretén, ale občas zajede za babičkou a chová se..prostě..prostě dospěle:) Možná by takových mohlo být víc.;)

13 R* | Web | 15. června 2010 v 12:53 | Reagovat

Když mi bylo 17, měla jsem dojem že dospívám. Takový ten zvláštní pocit, kdy máš dojem že cítíš pevnou zem pod nohama. Na druhou stranu, je mi 19 a řidičák nemám, protože se na něj necítím. A jsem šťatsná, když si na mě vzpomenou jako na malou holčičku, které koupí nějakou dětskou blbost...
Takže, dětsví a dospělost se mísí neustále, což je bezesporu dobré. Nekažme si nejkrásnější období obou, jaká bude dospělost :)

14 Bobina | Web | 16. června 2010 v 15:28 | Reagovat

to si fakt dobrý.
kdybych měla zhodnotit svůj případ - dospělost a já. Asi to ještě nějde ruku v ruce, i když za dva měsíce oslavím 19.
na jednu stranu bych chtěla život mít jinak, zařídit si jej konečně podle sebe. na druhou stranu ve mně pořád dřímá ta duše dítěte, která se fakt brání tomu dospět, chce svobodu a jít svou cestou... holt asi pořád rozdvojená osobnost. nenaděláš nic. ale tyčinnosti, které jsi tu vypsal, jsou obdivuhodné ;)
nutno ale podotknout, že ne každý má v 17ti svou vlastní chatu a to, komu a do jakých podmínek jsme se narodili a jak jsme byli vychování značně ovlivňuje to, jací jsme a budem a jaký bude celkově náš život...

15 marlow* | Web | 16. června 2010 v 16:19 | Reagovat

někdo je jednou nohou z puberty, někdo je v důchodu a někdo jako já nejspíš zůstane rozpustilou puberťačkou navždy :))

jinak, máš tam chybku ("z puberty")-asi ses přecvakl :)) /né že bych totiž chtěla poučovat-já mám určitě ve článku taky někde chyby, jen by to někoho mohlo bít do očí/ :))

16 Nellie Happiness | Web | 8. srpna 2011 v 11:07 | Reagovat

Mně už 18 bylo, ale dospěle se cítím taky jen z poloviny .. Myslim, že pro mě by byla dospělost mít svůj byt, svůj život který musím žít a všechny starosti s ním spojené.. Teď sedím doma s rodičema a každý problém se nějak vyřeší.. To mi přijde, že jsem stále ještě dítě, bohužel..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama