Červen 2010

REKAPITULACE

23. června 2010 v 15:15 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Nejdůležitější článek
Když jsem z dětsví vstupoval do puberty měl jsem akné,neměl jsem moc kamarádů a mé kapesné jasně ukazovalo sociální úroveň naší rodiny.Začal jsem se přetvařovat,učil jsem se jak být milý a našel si kamarády.Začal jsem se tvrdě starat o akné a zbavil jsem se ho,čímž jsem dal průchod své ,,kráse" .Začal jsem hledat brigádu a když jsem ji našel vydělal jsem si spoustu peněz,které jsem věnoval své přeměně i okolí.Začal jsem se tedy měnit a ve chvíli,kdy jsem měl pocit,že jsem si vše splnil začal jsem psát tenhle blog,který byl až do dneška většinou plný optimistických a spokojených článků.
Lež je největší svinstvo.Onen nedávný incident byl také způsoben lží.Onen chlapec si totiž myslel,že jsem na kluky a proto mi dal pěstí.Ona obrovská aféra v prvním ročníku,která nešťastnou náhodou zkazila mou pověst byla způsobena úplně stejnou lží.Celou tu dobu na mě bylo,abych se s tím vypořádal a já to udělal.Přestal jsem si všímat lidí,kteří o mě ,,lhali" nebo mysleli nějakou lež a začal jsem se věnovat jen těm,kteří mě měli rádi.Logicky to vypadá jako nejlepší schůdné řešení,ale přesto jsem teď tu a píšu tento článek.Tenhle problém tady bude zřejmě vždycky ,už jen proto,že lidé z nižších ročníků mé základky,které jsem mimochodem vůbec neznal,si o mě myslí tyhle lži.Zítra mám sice rande,ale ikdyby to vyšlo a já měl na facebooku napsáno,že jsem ve vztahu s ,,Jana Nováková" nemám všechny své ,,lháře" v přátelích ani nemám jistotu,že si to každý přečte a už vůbec nemám jistotu,že tomu bude někdo věřit.


Přál jsem si mít zajímavý život plný problémů,jelikož si myslím,že bez problémů je nuda...
........ale tohle,no nezblote se na mě !

Domeček z karet

19. června 2010 v 14:25 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Vždycky se najdou chyby a problémy,zvláště při plnění snů.M připadá,že jedna chyba vyvolá celý řetězec chyb,které na sebe nabalují další problémy.Cítím se,jakobych padal ze skály do moře.Teď už jsem ve vodě,ale nemám sílu plavat a tak se nechávám unášet proudem.

Překvapiví rodiče
Neskutečné.Absurdní.Komplikované období.Jsem pořád ještě rozhozen z toho incidentu,viz minulý článek.Pak mě ohromili rodiče předčasnými dárkami nejen k narozkám,ale i k vysvědčení.Já vůbec nepočítal,že dostanu nějaký dárek.Každý rok něco dostanu a přesto,že letos bych toho měl dost ještě víc než minule,vůbec jsem nepřemýšlel o tom,co bych přál za nejlepší výzo ve třídě,nebo co bych si přál k narozkám.Jsem překvapený.Mile.

Odpočinek od nich
Jinak psychicky jsem přešlý.Nejen z toho incidentu,ale i po těch práškách.Nemluvim o počasí na hovno.Připadá mi to strašně trapný,jak moc jsem se nažil,i jak se snažila má mamka a nakonec nic,nikdo.A tamta,které se to netýká měla tolik keců.Opravdu lituju toho,že na ní mám číslo,že vedle ní sedim a že se s ní vůbec bavim.Opravdu jsem ji začal nenávidět.Přemýšlím o tom,že nepůjdu do školy.Potřebuju se dát do kupy a jí nemůžu ani vidět.Potřebuju odpočinek.Chtěl dát emocím volnou ruku,jenže nějak to ze sebe nemůžu dostat.Aspoň,že mě dnes rodiče vytáhli ven.

Záverem
Je paradoxní,že krásný letní měsíc,který jsem tak dlouho plánoval a na který jsem se tak těšil,se stal zatím vůbec nejhorším v roce.Možná právě proto,že jsem od něj tolik očekával,ikdyž v mnohém (ironicky) překonal má očekávání.

Dostižen sám sebou

17. června 2010 v 7:32 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Jedno z těch lepších období.Zase bych psal jak moc jsem šťastný.Zajímá mě proč.Mám obavy z budoucnosti.

Mám se dobře,protože jsem úplně až po uši položenej do pár projektů.Jedná se o pořádání mých narozenin,ale také třeba o celoroční práce ve škole aj.Pořád na nich dělám a nemám čas na nudu,blog,úvahy.Jenže se nemůžu ubránit myšlence:,,Co bude pak?!" Po škole,o prázdninách,kdy nebudu na ničem pracovat,kdy nebudu s kámošema,protože všichni odjedou.Co já budu dělat?Červenec jsem tak nějak uplácnul rodinnýma záležitostma,ale srpen je stále volný.
Ale existuje rovnováha.Ve škole jsem velkou část posledních písemek skonil a včera?!Poprvé ve svém životě mi jí někdo,koho paradoxně vůbec neznám,bezdůvodně nátahl.Byl jsem tak troufalý a najednou jsem byl v kaluži krve.Heh a to poslední měsíc vykřikuju jak mě nic už nerozhodí a nepřekvapí.Omyl.Najednou jsem nevěděl co řešit dřív,jestli svůj krvavý stav,nebo proč mi to někdo udělal,nebo...prostě jsem na chvíli nevěděl.Měl jsem hlavu plnou starostí a v minutě tam nebylo nic.Okamžitě jsem začal zahlazovat stopy.Rodiče naštěstí nic nepoznaly,ale monokl tu je.Já nevím jestli mám jít do školy.Nebo že bych poprvé použil make-up abych skryl tu modrou?
Je to strašné,klidné sídliště se teď pro mně stalo nebezpečným útočištěm hloupých hopperů.Jelikož chci být psycholog,tak mi něco říká,že to pro mě bude mít následky,nějak mě to určitě poznamená,já bohužel ale nevím jak.Doufám že to splaskne.

Ona,chata,rána,škola,oni,brigáda,rodiče,prázdniny-pan Nedostižný byl právě dostižen sám sebou.

Já a dospělost

10. června 2010 v 19:24 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Předem upozorňuji na vyhraněnost a konkrétnost tohoto článku.Brát s rezervou.
Je mi 17 let.Nikdy jsem se ve svých článcích nezmínil o tom,jaký je vztah mezi mnou a dospělostí.Bylo to schválně,přišlo mi,že kdybych napsal,že se cítím dospěle,každý by okamžitě opustil blog s tím,že samochválu číst nebude,ale lidi (první dospělácká prupovídka)
S DOSPĚLOSTÍ SE NEMÁ NIKDO CO CHLUBIT.
Jelikož to znamená velkou odpovědnost a spoustu starostí,které člověk musí řešit a vyřizovat.Já se tak poslední dobou cítím.Starám se o dost věcí,například který sedmnáctiletý kluk jezdí pravidelně na svou vlastní chatu,aby tam posekal?Který sedmnáctiletý kluk jezdí pravidelně za svou babičkou aby ji potěšil svou návštěvou?Snad nemusím dále dokazovat to,že v mém případě se jedná o něco jiného.(Prosím vás,neberte to jako vychloubání,neni s čím,jen chci vysvětlit,že jsem typ člověka,co se snaží.)
A protože sem si sám naordinoval tolik věcí nastarost,musím je nějak zvládat,proto jsem si pořídil diář,ale začíná mi nestačit.Už je to tak dva měsíce,co jsem začal přemýšlet,jaké by to bylo,kdybych jezdil autem.Bohužel si musím ještě rok počkat,ale nejenom tím jak zvládat své povinnosti,ale i jinými myšlemkami jsem v budoucnu a to dost přehnaně.Například si detailně představuju přestavbu naší chaty,přemýšlím o povolání i o tom jak se budou mé děti jmenovat.Ostatní přemýšlí nad tím,jak a kde se ožerou a já si dávám tyhle témata,no uznejte,nejsem já jednou nohou z puberty?

....a jednou nohou v důchodu.

vzhled o.8

10. června 2010 v 19:05 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate


  • Deluxe Sunny Staff
  • Barvy:vanilka,tyrkys
  • Styl:slunečný,příjemný
  • Význam:Změna počasí mě donutila ke změně designu.Protože je venku ošklivo,musel jsem si nějak dobýt energii.Designem..

Bez Cenzury

5. června 2010 v 20:46 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Sprostý článek

Usínal jsem jako unavený.Přál jsem si,aby se mi zdál nějaký hezký sen.Ale tohle!Sen ve snu!Šel jsem tou krajinou a potkali jsme se,pak jen sex,nic víc,pamatuju si i odporné detaily,bylo to skvělé,lepší než doopravdy. A pak když jsem se probudil,velmi brzo,to sluníčko,byl jsem tak strašně šťastný!!Celý den se pak nesl v tomhle duchu.Myšlenky na ráno,tolik lidí mi to připomínalo,hlavně svým vzhledem a tou podobností.Mnohokrát jsem si pro sebe řekl:,,Ježiš marja.." a zvedl oči vsloup.Pořád přemýšlím,až mi to samému leze na nervy.
Jsem si čím dál tím víc jistější v tom,že chci být psycholog.Dnes,když mi ta naivka řekla,že má rakovinu,napřímil jsem,nadechl a začal jí asertivně vysvětlovat,že rakovinu nemá,že to není možné atd.Nakonec uznala,že to asi rakovina nebude,já se cítil úžasně,chci celý život pomáhat lidem,něco jim vysvětlovat,řešit i jejich problémy,pak se totiž budu cítit šťastný.Když do toho bude pořád svítit slunce a budou se mi zdát takové sny,jako dnes,bude to skvělé.

Hektické útržky

4. června 2010 v 15:09 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Je to skvělý pocit,když se probudíte a den vás uvítá slunečními paprsky a oblohou bez mraků.Při pohledu z okna vidíte všechny ty stromy,auta a budovy osvětleny jen z jedné strany.Nastává jedna z nejoblíbenějších částí dne.Vždycky mě to pořádně vykope z postele,celý den se pak nese v úsměvném duchu.Miluju rána.

A že jsem takový ranní povzbuzovák potřebovall......

Gradace.Všeho.Všechno má dnes velké finále.Jsou to prkotiny,ale když se sejdou v jeden den (...) .Dnes nám končí licence na antivir,psali jsme několik velmi důležitých písemek,byl jsem na odběrech krve,mamka odjela na výlet,potkal jsem dávnou kamarádku a hlavně,na co se těším celý týden,uvidím jí,něco jako první rande.Překvapuje mě jak to zvládám (zatím).Ani nevím,co tím chci říct.Rozhodně ne,že nestíhám,nebo že mi vadí,že mám tolik starostí,jen chci říct,že se vůbec nenudím a nevím kde mi hlava stojí.Každý den něco,s každým něco řeším,pokaždé se objeví malý problém.

Mám takový ten pocit,když jste na dovolené a skáčete do moře,aby jste se osmělili.Je těžké se přemoct,ale když to uděláte,nebudete litovat.A já sem práve už v tom moři,akorát jsem skočil.

Plánování prázdnin?! Červenec by šel,ale srpen mám naprosto prázdný,bohužel.

Mám tolik myšlenek,ale nemám ani trochu času na jejich realizaci.

Namyšlený workoholik

1. června 2010 v 19:12 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Je to víc jak půl roku,co jsem napsal článek,že žiju v budoucnosti.Bylo to kvůli tomu,že jsem měl vše,o čem jsem dříve snil.Měl jsem dost peněz,dost kamarádů a i těch hmotných věcí,po kterých jsem toužil jsem měl dost.Ale jestli byla budoucnost před půl rokem,co je teď?Současnost!

Žiju takový život,jaký jsem si naordinoval,cítím se dobře.Peněz mám hafo,upřímně možná až moc,ani nevím za co je utrácet,ale brigáda mě poznamenala,vím jakou hodnotu peníze mají a tak neutrácím za každou kravinu.Kamarádi mě štvou,přesto jsou to jediné,co mám.Ale nebránil bych se novým kontaktům,v tomhle směru pořád na někoho čekám.Jiné povrchní sny už nemám.Vydělávám na zážitky.Mám mnoho starostí.Připadám si jako ten čtyřicetiletý workoholik,co pijde kafe a na nikoho nemá čas,působí sebestředně,nelidsky a namyšleně.Je to ironie života;přesně takovéhle lidi,jsem před pár lety obdivoval,teď jsem jedním z nich.