Spánek v blitkách

1. března 2010 v 12:15 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
¨Droždí a mlíko nebyla dobrá kombinace.Párkrát jsem si krnul,přičemž mě mamka několikrát nazvala prasetem,ale já to nemohl zastavit.Nakonec jsem si lehnul do postele a krkání nějak přestalo.Usnul jsem.Najednou se probouzím,nebo je to sen ?Krkám.Zase krkám.Chci si krknout,ale nejde to.Sednu si na postel.Tma.Už krkám.Ne já zvracím.Předemnou tak dva litry blitek 23:40 .Rodiče spí,já uklízím blitky.

Dnes jsem doma sám.Ráno jsem si udělal potřebné věci,které jsem měl v diáři napsané.Vyvenčit psa,vyluxovat,uklidit atd.Dívám se z okna a počasí mi nenápadně napovídá,že přijde jaro.Chtěl by si o tom s někým pokecat,ale jsem doma sám.Je tu další věc,kterou jsem na sobě zpozoroval,nemám rád,když jsem sám.A přitom sem to já co skoro celou základku seděl sám v zadní lavici,nepatřil jsem do žádné party a věčně jsem se všeho bál,chtěl jsem mít na všechno svůj samotářský klid.Je to půl roku zpátky co jsem zůstal sám doma,po malování,všude bordel,štuk až za ušima,rodiče pryč.Měl jsem svobodu,byl jsem rád,že mi nikdo do mého způsobu uklízení nekecá,přesto jsem se cítil osamocený.Dnes to cítím taky,přitom když jsou doma rodiče,člověk je omezenější,musí na ty druhé brát ohled.Změnil jsem se,to je jisté,ale že i v tomhle...Je to nejspíš tím,že sám jsem nebyl hrozně dlouho,už jsem si prostě na lidi kolem mě zvykl a zřejmě běz nich být nemůžu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama