Březen 2010

Déšť

31. března 2010 v 15:06 | pan Nedostižný |  zběhle iritující

Mraky značící změnu zahalily paprsky naděje.

Mí nejlešpí kamarádi mi lezou krkem.Každý den je to horší a horší.Když jsem s nimi o samotě,jsou fajn,když jsme spolu,je to katastrofa,alespoň pro mě.Mám je rád nejvíc ze všech,o to víc mě děsí mé pocity.Přemýšlel jsem o tom,zda to mám řešit a jaké jsou mé možnosi.Nemůžu se jen tak,z ničeho nic bavit s jinými lidmi.Nemůžu jen tak přejít na jinou školu,zkrátka a dobře si nejsem jistý,jak moc chci momentálně svůj život měnit a hlavně postrádám ten základní důvod,který mi chybí.Nejradši bych zrušil zejtřejší akci,jel k němu a vůbec neslavil. Proč to,co mi trvalo tak dlouho,stálo mě to neuvěřitelné úsilí mě teď tíží a štve?Kritizují věci,o kterých dávno vím.Když mě neznali a báli se mě,měli ze mě aspoň respekt.Teď si myslí,že když mě znají,můžou si dělat co chtěj nebo co.Jejich chování se mi nelíbilo a dal jsem jim to taktně najevo,pochopili.Jsem rád,že jdu do práce,odreaguju se.Uvidíme,jestli něco vymyslím........

Spolupráce s životem

26. března 2010 v 14:58 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Po tom všem,kdy jsem z toho ošklivého,špatně oblečeného,beďaratého kluka udělal tohle,stalo se hodně věcí,hodně změn.Stalé chodím vpřed,každý můj úspěch si žádá jisté objeti a já jsem už tak daleko,že se nemůžu dívat zpět.Přestávám reflektovat změny,které dělám a stále mám pocit,že to štěstí,ta vyrovnanost,smířenost se životem tu byla dlouho,přitom je tu jen chvilku.Život neskutečně ubíhá,stále se mění a stále znovu a znovu vymýšlím ,jak tím světem prorazit,jak ho ovládat,jak v něm zkrátka žít.Z velkým odstupem se občas podívám do minulosti a zjišťuju jak špatné to všechno bylo.Chvíle kdy jsem se cítil dobře teď hodnotím jinak,špatně.Ale zřejmě to patří k vývoji,člověk musí udělat hodně chyb a trapasů,aby z něho něco bylo.Život nás sám vychovavá.Občas mám chuť se střetnou s lidmi z minulosti,abych jim mohl ukázat jak mocˇšťastný jsem,problém je,že se jim už ani nemůžu podívat do očí.

Mějte se fajn a používejte deodorant,když je teď tak vedro ;-) (v autobusech se nedá dýchat)

Emocionálně odpoutaný

22. března 2010 v 9:05 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Jako každé ráno jsem vstal v šest dvaset.Udělal si kafe,pustil si hudbu a žehlil si vlasy.Stojím před zrcadlem a říkám si : ,,Ne" .Bylo to celkem potichu a tak jsem to slovo zařval ještě jednou.V tu chvíli jsem se rozhodl,že nepůjdu do školy,alespoň ne na první dvě hodiny.V hlavě mi proběhlo několik důvodů,proč do té školy nejdu.Nikoho jsem se nezeptal,ale přesto jsem se připravil na to,co budu říkat učitelce a co rodičům.Dělám si co chi.Měl jsem zřejmě potřebu se ujistit o své svobodě.Něco jsem cítil.Udělal jsem to,do školy jsem opravdu nešel,ale proč?Místo toho abych si sednul a popřemýšlel o tom,zda mé jednání je logické,vzal jsem si do ruky cif a hadr a začal čistit své conversky.Sednul si k blogu a četl vaše články.Připravil si věci do školy a poklidil v pokoji.Dělal jsem všechno možné,ale nemyslel jsem,neposlouichal jsem své emoce a záměrně.Bojím se svých emocí?Ne,jen jsem je odložil někam tam dozadu,kde na ně nikdo ,ani já samotný, nevidi.Jen se rozhodovat a nic necítit,jako v reklamě na prací prášek.Vracím se zpátky k panu Dokonalému?Proč mám zas chuť neposlouchat srdce a dát volnost jen rozumu.Je třeba citu utáhnout opasek.Úsměvavý a nelidský a šťastný pan Dokonalý je zpět,v celé své (ne)Kráse.

vzhled o.6

22. března 2010 v 7:55 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate



  • Barvy:šedivá,bílá
  • Styl:vdušný,jemný
  • Význam:Vracím se k začátkům.Tento blog začínal s designem,ve kterém byla Marcia Cross,která hraje roli dokonalé Bree v Zoufalých manželkách.O tom jakji obdivuji není pochyb a tak není nutné objasňovat její místo v záhlaví tohoto blogu.



Zpověď

21. března 2010 v 16:35 | pan Nedostižný |  osobité postoje

Jaký je pan Nedostižný?
Je sám sebou,rozumí si,je cílevědomý,ambiciózní,dokáže být citlivý a tolerantní.Ke svým přátelům se chová úplně jinak něž k ostatním,buduje si takový ,,společenský krunýř " .Hodně se učí a pracuje.Nepotřebuje být jako ostatní,je zšentělý,boří mýty a předsudky,rád provokuje a udivuje,je kontroverzní.

Jaký je syn?
Hodný ,ale drzý.Rodiče sám poučuje a nikdy nepochopí jejich skromnost.Jedná si nimi jako s rovnocennými,oni ho považují za dospělého.Mají mezi sebou pohodový vztah,každý ví jak na toho druhého.

Perfektní den ?
Ležet v posteli se zmrzlinou a dívat se na filmy.To se mi nepovedlo včetně víkendu už..ani nvm kdy..

Ambice?
Mám je.Občas potřebuju zkrotit sny od svých realističtějších přátel nebo rodičů,ale rozdíl mezi snem a skutečností byl pro mě vždy malý.

Štěstí
To je když je člověk spokojený,nemusí být v euforii stačí,aby neměl chuť a potřebu měnit svůj život úplně od základů .

Blog
Způsob jak se vyjádřit a utříbit si myšlenky.Knihovna mých myšlenek,můj život.Má pravá tvář,kterou znají pouze čtenáři blogu a já.

Pomluvy
Pomluvy jsou znakem zájmu.Většinou je to záporné a neobjektivní hodnocení dané osoby,přesto to značí jistou ,,popularitu".Drbny nekritizuju,sám totiž možná ,,pomlouvám" .

Co je na životě nejttěžší?
Je mi teprv 17,ale už teď vím,že nejdůležitější a nejtěžší zároveň je v životě čelit překážkám a vlastním chybám.Umět zaujmout stanovisko,zůstat sám sebou,nezviklat se,nenechat se ovlivňovat,to je to nejttěžší si myslím..(zatím)

Jaké lidi si nepřipouštíš k tělu?
Ty,kteří mi nedokážou na rovinu říct,co si o mě myslí,ty který vyzařujou negativní energii,který se neuměj smát,nejsou tolerantní.

Láska
Nemám partnerku,už dlouho ne.Zvykl jsem si na to a myslim,že bych to ani neměl čas.Jsem příliš zdrženlivý,naproti tomu ze všeho hned dělám závěry,jsem v tomhle nezkušený,ale ani trochu to nepovažuju za chybu.

Má riziková povaha

19. března 2010 v 13:52 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky

Po dlouhé době mám strašně ěpatnou náladu.Jako kdybych měl na bedrech všechny neduhy dnešní doby.Počasí se stále mění,člověk neví.Minulost mi zase šlape na paty a když vám nejlepší kámoš řekne,že chodíte jak holka,člověku to náladu nezlepší. Ani nevím proč jsem si to vzal osobně,kde je schopnost povznést se a vše brát s rezervou?Opravdu pro mě konec seriálu Zoufalé Manželky znamená pohřeb mého ambiciózního a dokonalého já?Připadám si jak v šesté třídě,kdy jsem byl náladový a teprve poznával sám sebe,nechával sem si kadit na hlavu a neuměl se rozhodnout.Místo sebevědomého snění o tom jak budu bohatý a mocný právník mám chuť jít za mým největším nepřítelem a odjed s ním do jeho rodných Benátek,kde by on hrál na kytaru vydělával peníze a já byl jako Gabi ze Zoufalek,co jen nakupuje (vím,že to zní divně,ale vážně by to šlo) .
Ještě včera jsem řešil na jakou vejšku pudu,jak moc se musim učit a dnes ?Jiný člověk.Četl jste někdo paní Bovaryovou?Ano,jsem to já,těší mě.Trvalo mi neskutečně dlouho než sem se naučil poslouchat sám sebe,teď si nějak nerozumím.Chtělo by střídat město a venkov.Párty a klid.Učení a sex.Kafe a čaj.Mozek a srdce.Kariéra a rodina atd.Mám v sobě dvě povahy,které jsou si protichůdné.Jak je mám obě najednou uspokojit,každá chce něco jiného.mám zřejmě moc proměnlivou povahu na to,abych si mohl svůj život přesně plánovat.

Tam uvnitř

18. března 2010 v 19:22 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Klasika mých posledních zimních dnů vypadala asi tak,že když už jsem byl tak unavený,že jsem upadal do stavu šílenství,přišla slečna ,,Náhoda" s některým známým z minulosti nebo nečekanou situací a při tý vší absurditě,kdy jsem si říkal ,,No tohle mi ještě scházelo" mě převapila.Svižný a obratný humor byl vystřídán konzervativně realistickými myšlenkami.Opět se zaobírám tím,jak moc jsem odvázáný.Tentokrát ale nebojuju sám se sebou,ale se svými kamarády,kteří vždy vytvoří atmosféru,kde se nehlídám,nekontroluju a jsem vlastně jiný než chci být.Tomu musí být konec.Má finanční situace se taky změnila.Tentokrát mám sice pocit,že jsem toho koupil hodně,ale stále žasnu nad mou nakupovací horečkou.Jednou nám odpadly dvě hodiny a já je využil tak,že jsem šel a utratil asi sedm stovek,za nic skoro.Je hezké,když si člověk udělá fajn ráno,ale tohle ... musím se smát

Kdy jsem přestal volnost mít,sám sebou být?

16. března 2010 v 16:28 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky

Změna,nemáme ji rádi,nechceme ji.Ale nemůžeme zabránit tomu,aby změna přišla,bud' se změně přizpůsobíme,nebo zústaneme pozadu.Když člověk roste,bolí to.Kdo vám řekne,že nebolí ten lže.Ale pravda je taková:čím více se toho někdy mění,tím víc zústáváme stejní.A někdy je změna dobrá.Změna-někdy-znamená všechno.

Šlo na mě jaro

16. března 2010 v 16:23 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Bylo ráno 3 hodiny a 53 minut.Seděl jsem na posteli,nechápal.Ráno jsem na to vzbuzení zapoměl,došlo mi to až v průběhu dne.Potkal jsem jí.Dívala se mi do očí,myslím,že něco ví,ale neměla by vědět nic.A pak on.Člověk by nevěřil co se za malého odskoku z hodiny může vyklubat.Byl neosobní,drzý,připadal jsem si vedle něj jako dítě.Je známý,mluvilo se o něm ve chvíli,kdy jsem to nečekal.Já poslouchal.Ovládly mě sentimentální a vnitřní pudy.Schválně jsem se nechal unést.Vuááá

Člověk musí ráno vědět proč vstává

14. března 2010 v 8:59 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Dělám to,co chci
Vyrovnaný po světě chodící pan Nedostižný se opět odhodlal napsat článek.Bylo to právě včera,když jsem se válel ve vaně a s pocitem stoprocentní relaxace jsem přemýšlel a odpočíval.Snil jsem o dnešním ránu,jak pojedu utrácet.Hlavou mi proběhla myšlenka,jak moc je tento nákup zbytečný.Přijel bratranec,který sem zavítá jednou za tři měsíce a já místo toho,abych si ho užil jedu nakupovat.Jsem příliš povrchní?Zřejmě.Je to jeden z těch nekončících principů mého denního života.Něco si naplánuju a chci to udělat,ale těsně před tím,než to udělám mám výčitky.Má teorie o tom,že člověk ráno musí vědět proč vstává se mi potvrzuje.Ale zjistil jsem,že stačí jen snít.Nemusím všechno hnát až do konce.Prostě se stačí pro něco nadchnout,člověk sní a doufá,má dobrou náladu.Přesto si myslím,že kdybych dnes nakupovat nejel,měl bych větší výčitky,než kdybych jel.Takže já jedu.Jdu udělat to,co mám v diáři,to co plánuju už týdny,to,co chci.

Rekapitulace blogu

12. března 2010 v 15:11 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Je březen.Měsíc,který má dát sbohem zimě a vítat jaro,které stále nepřichází.Ať chci,jak chci,počasí má na mě velký vliv.Ve škole je to čím dál tím lepší.Jak se známkami tak i s kamarády.Právě mi přišla vejplata a v neděli jedu utrácet.Sem se vším spokojený,akorát ta únava a sníh.Celkem se divim,že to tak zvládám.Čekal jsem,že budu mít bůh-ví-jaký deprese z nedostatku slunce,ale jde to.

Pro ty,co mají čas,mají tento blog rádi a chtějí číst mé články
Vůbec mě nenapadá o čem psát.Všechny témata jsou už obsáhlá v článcích,které jsem napsal,proto si já,ale i vy uděláme malou rekapitaluci mého blogu:

DOKONALÉ OBDOBÍ
-Proč nový začátek,přezdívka: pan Dokonalý,výrok: ,,Chci být dokonalý,ikdyž vím,že nikdo není dokonalý "
-Povzdych nad Dokonalostí ,znuděný povrchním životem

-Arogantní debil,i takhle mi můžete lichotit ,O tom,jak jsem přišel k aroganci


PŘIROZENÉ OBDOBÍ
-Možná budu pařit ,Dávám si nové cíle,rozpoluplný článek o mých hodnotách..

-Když mozek stál a tělo šlo dál , od pana Dokonalého ke spontánnosti a přirozenosti

-Jsem schválně naivní ,přiznávám své chyby

-Chci se svléknout ,řídím se instinkty


NÁVRAT K PANU DOKONALÉMU
-Směrem vzhůru,mozek a srdce musí být v rovnováze,zpět k panu Dokonalému


-Pocit vyrovnanosti , vnitřní smíření,klid,dokonalost všedního života

Otázka pro holky:

11. března 2010 v 17:47 | pan Nedostižný |  zběhle iritující

Chtěli byste chodit s klukem,který si žehlí vlasy,nosí converse a pracuje McD ?

(Ne)dospělost

8. března 2010 v 19:40 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Sním,nebo tak něco.Chodím do práce.Jsem se sebou spokojený.Pil jsem alkohol.Možná jsou to věci,díky kterým jsem začal přemýšlet o tom,jaké to bude až budu dospělý.Ano,chvilkama jsem zaběhl do koutku alá fantazmagorie,která se nikdy nesplní,ale jsem realista a stejně tak,jako si plánuju události v diáři jsem se snažil vytvořit obraz mé dospělosti.Vrátil jsem se k věčnému filozofování o výběru práce,která by mi vyhovovala,ale stále jsem nedošel k žádnému závěru.Naslouchám sám sobě,ale je příliš brzy na to,abych v sobě uslyšel odpovědi na dospělé otázky,přestanu si je tedy pokládat.
Dnešní návrat do školy po jarnách prázdninách byl zbrusu grandiózní.Za týden,který neměl nikdy skončit,jsem zase o kus dál.Když jsem dneska ráno vstával cítil jsem se úžasně,nedosažitelně,dokonale,plný energie,připraven na všechny situace,těšil jsem se. Sám sobě připadám přidrzle arogantní,možná přespříliš přímý,ale cílevědomý a silný.Nevím proč,nic jsem si nekoupil,počasí taky není nějak růžový,asi se ve mě vyklubala skromnost,která je se vším spokojená.A právě ona spokojenost mi zřejmě dodala té enegie,kterou jsem tolik potřeboval.
I přes velikost mého ega bych se nenazval dospělým.Doufám,že mě čeká ještě dlouhá cesta,plná různých situací,zvláštních lidí a doufám,že na mé cestě za dospělostí,která má trvat už jen něco přes rok bude mnoho překážek,protože jinak by to všechno byla nuda (!)

Pocit vyrovnanosti

6. března 2010 v 11:06 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Už jsem si plánoval,jak příští týden vytáhnu ven tu jarní bundu,uvažoval jsem,že bych zkusil nízké conversky a už jsem se dopředu a předčasně těšil na jarní módů,jenže přišlo dnešní ráno a ve chvíli,kdy jsem zabouchl dvěře a podíval se z okna,na tváři se mi vyklubal ,,coto dohajzlu je" pohled.A byl to sníh,mnoho sněhu,sníh kam se podíváte.Byl jsem naštvaný,ale ven sem musel,pes chtěl čůrat.
Po návratu domů jsem si striktně sednul na postel,a s výrazem v záhlaví se začal učit na testy,kterých příští týden píšeme víc než před pololetím.Učil jsem se asi hodinu a každou vteřinku jsem obdivoval sám sebe,jak tam sedím a na nic nemyslím,jak se soustředím a opravdu se učím.Samozřejmě mi nevydrželo dlouho a po hodině,kdy jsem nabyl dojmu,že vše umím jsem zapnul počítač a šel si vařit snídani.Se zástěrou a kuchyňskýma ,,špachtlema" jsem si kuchtil palačinky a když jsem šel do lednice pro mléko,zjistil jsem,že mi mamka udělala omeletu,tak co,měl jsem dvě snídaně,které jsem si snědl u Calofornication.je to celkem úchylnej a sprostej seriál,který se absolutně vůbec nehodí k Zoufalkám,ale uspokojuje mou chlapeckou,puberťáckou a nadrženou část.
Je to absurdní,ale jsem celkem rád,že jdu do práce.Kdybych byl dneska doma,nevím co bych dělal.Učil jsem se,změnil jsem design,napsal článek a co bych dělal potom?Zavolal bych kamarádům,něco podniknul,něco udělal doma,shlédnul pár filmů....možná,ale jsem stejně rád,že mám ten svůj diář,do kterého si píšu svůj vlastní život.Nudný?Možná,ale mě vyhovuje.

vzhled o.5

6. března 2010 v 10:53 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate



  • Barvy:šedivá,bílá
  • Styl:vdušný,jemný
  • Význam:Vracím se k začátkům.Tento blog začínal s designem,ve kterém byla Marcia Cross,která hraje roli dokonalé Bree v Zoufalých manželkách.O tom jakji obdivuji není pochyb a tak není nutné objasňovat její místo v záhlaví tohoto blogu.

Spánek v blitkách

1. března 2010 v 12:15 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
¨Droždí a mlíko nebyla dobrá kombinace.Párkrát jsem si krnul,přičemž mě mamka několikrát nazvala prasetem,ale já to nemohl zastavit.Nakonec jsem si lehnul do postele a krkání nějak přestalo.Usnul jsem.Najednou se probouzím,nebo je to sen ?Krkám.Zase krkám.Chci si krknout,ale nejde to.Sednu si na postel.Tma.Už krkám.Ne já zvracím.Předemnou tak dva litry blitek 23:40 .Rodiče spí,já uklízím blitky.

Dnes jsem doma sám.Ráno jsem si udělal potřebné věci,které jsem měl v diáři napsané.Vyvenčit psa,vyluxovat,uklidit atd.Dívám se z okna a počasí mi nenápadně napovídá,že přijde jaro.Chtěl by si o tom s někým pokecat,ale jsem doma sám.Je tu další věc,kterou jsem na sobě zpozoroval,nemám rád,když jsem sám.A přitom sem to já co skoro celou základku seděl sám v zadní lavici,nepatřil jsem do žádné party a věčně jsem se všeho bál,chtěl jsem mít na všechno svůj samotářský klid.Je to půl roku zpátky co jsem zůstal sám doma,po malování,všude bordel,štuk až za ušima,rodiče pryč.Měl jsem svobodu,byl jsem rád,že mi nikdo do mého způsobu uklízení nekecá,přesto jsem se cítil osamocený.Dnes to cítím taky,přitom když jsou doma rodiče,člověk je omezenější,musí na ty druhé brát ohled.Změnil jsem se,to je jisté,ale že i v tomhle...Je to nejspíš tím,že sám jsem nebyl hrozně dlouho,už jsem si prostě na lidi kolem mě zvykl a zřejmě běz nich být nemůžu.