Únor 2010

Trpím abych si pak užil

26. února 2010 v 14:57 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Tvrdě jsem pracoval na tom,abych měl život takový,jaký nyní mám.V poslední době mi ale všechny ty vydobyté věci začaly lést na nervy.Sranda ve škole je už tak zažitá,že mě ani nebaví se smát.Neustálé úkoly,písemky a učení,na to teď vůbec nemám chuť ani náladu.Také se to bohužel nepatrně odrazilo na mém prospěchu,který stejně jako já už není tak dokonalý.Má unavenost a lenost je taky možná výsledek mého workoholismu.Potřebuju odpočinek,Zoufalé Manželky,najíst se,relax,sport,hlavně ne lidi,discotéky a práci.Příští týden máme prázdniny,myslíte si,že si odpočinu?Ne!Budu chodit do práce,jdeme zase do klubu a uvidím se s přáteli.Mám to už dlouho naplánované a tak jsem nemohl vědět,že budu tak unavený jako teď,přesto jsem opět velmi zvědavý,jak se s danou situací vyrovnám.Na druhou stranu,kdykoli mám volnou chvíli,nevím co bych dělal.Okamžitě začnu přepočítávat čas na peníze,které bych mohl v práci vydělat,nebo na učení,kterému bych mohl onen čas věnovat.Chci odpočívat,ale když už odpočívám,mám výčitky.
Včera jsem se díval na Zoufalé Manželky,byl to jeden z těch dobrých dílů.Bree byla opět dokonalá,opět potlačovala emoce a opět jí vše vycházelo.Mě taky všechno vychází,ale podle vzoru z dřívějška.Měl bych se zastavit a poslechnout sám sebe.Zjistil bych,že už totiž nechci to,co dřív.Chtěl jsem být pan Dokonalý,protože jsem potřeboval někam uniknout,někam,kde neexistuje slovo párty,nebo vodní dýmka.Teď slovo párty a vodní dýmka znám dost dobře a mám chuť se opět vrátit k panu Dokonalému,tomu,co nemusí pracovat,tomu,který má samé jedničky,tomu,který ví o čem mluví,tomu,který má vše pod kontrolou.Místo toho jsem zbrklý,unavený.Při konverzaci si jen stěžuju na počasí,jsem protivný a příliš uvolněný.
Protiřečím si.Chození do práce a dobré známky ve školy jsou věci,které mi došly.V lednu (měsíc pana Dokonalého) jsem nemusel pracovat,protože jsem měl dost peněz,stejně jako dost dobrých známek ze začátku školního roku.Jenže pěníze jsem utratil a známky spolklo vysvědčení.Takže teď si vlastně zadělávám známky a peníze na březen/duben,na měsíc,který se ponese opět v duchu pana Dokonalého.

Měním abych zůstal stejný

20. února 2010 v 10:58 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Milost,přirozenost a kamrádskost mi byla dotěrná,stále nevím proč
Včera jsem šel se svou nejlepší kámoškou a kamarádem do jednoho slavného pražského klubu na discotéku.Oba si tam přivedli další dva kamarády,kteří na mě byli milí,chtěli se kamarádit,jenže já o to absolutně nestál.Šel jsem tam s tím,že se pobavím a tak,ale ta jejich milost a kamarádskost mi byla dotěrná.Překvapil jsem sá sebe.V tu chvíli jsem nerozumněl vlastním pocitům a tak jsem se automaticky usmál a působil mile.Přehrával jsem,nevím proč to bylo nutné.Přitom mi byli sympatičtí,pořád nechápu,kde se to ve mě vzalo,v každém případě,to nějak neohrozilo zábavu a nikdo si mého vnitřního rozladění nevšiml.
Paření je fajn,ale ne super
Odvázal jsem se.Užil jsem si to.Přesto měl včerejší večer jiný účinněk než jsem čekal.Všichni v mém okolí,média i reklama se tváří,jakoby bylo žít večerní život tím nejlepším,jakoby to bylo něco úžasného,přesto mě včerejšek utvrdil v tom,že já takový ,,pařmen" nejsem.Je skvělé balit holky,bavit se s přáteli a na nic nemyslet,ale nemusím to dělat každý pátek jako ostatní.Na jednu stranu jsem rád,že ikdyž nejsem nototrický ,,kalič" discotéku hravě zvládnu.
Mám chuť je už v živote nevidět,stále nevím proč
Až v pondělí přijdu do školy a uslyšim něco ve smyslu,že jsme si dobře zapařily,nenapadá mě nic,co bych mohl odpovědět.Nejradši bych zvedl oči vzhůru a zašklebil se.Ale proč?Jakobych se na své kamarády nemohl podívat,ale nechápu se.Jen kvůli tomu,že se mnou někde byli?Je to nelogické.Možná sem si jich užil tolik,že bych si od nich mohl dát 14 dní pauzu,ale proboha !Jsou to moji nejlepší přátelé,proč mám chuť s nimi nemluvit?6eby to bylo tím,že se mi dostalo moc pod kůži a mě to vadí?

Včerejší večer byl...minimálně přínosný a obohacující.Myslel jsem,že mě to změní,ale naopak mě to utvrdilo v mém samém.Jsem jiný než ostatní,ale o to víc mě těší,že znám jejich ,,odlišnosti" na vlastní kůži.

Abych spadnul,musím skočit

16. února 2010 v 20:17 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Vztahy mě poučily.Už potřetí za sebou jsem zklamal sám sebe svou nehynoucí naivitou.Posílilo mě to.Uvědomil jsem si,že ne vše musí ostatní vědět.Jsou věci,které nejsou určeny veřejnosti.Vůbec nevadí,že lidé nevědí o mém blogu,o tom,že si žehlím vlasy nebo o mých aférách.Lidé vědí to,co chci aby věděli.Poslední dobou mi to čím dál víc dokazují,mě to těší.Připadám si jako po sexu,po orgazmu.Jsem uspokojený.Ten okruh přátel ve třídě,který jsem si vybudoval, mi neustále dokazuje,jak moc mě má rád.Je to velmi příjené,jsem jeden z těch co chodí po světě a vyřvávají,že kamarádi jsou to nejcennější. Naproti tomu se z toho všeho úžasna cítím vysílený.Prostě jako po tom,co se udělám.Člověk má to,co chce.Je uspokojen,ale co dál?Mám všechno,co chci a bohužel v sobě nemůžu nalézt způsob,jak to přijmout.Na druhou stranu to,že se ted mám skvěle může znamenat,že přijdou časy,kdy se budu cítit hrozně.Blížící se sobotní discotéka by mohla být skvělá příležitost jak se ztrapnit.Ani nevím jestli se těším.Vím že půjdu,já musím.Sám jsem zvědavej.

vzhled o.4

16. února 2010 v 19:01 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate


  • Barvy:šedivá,bílá
  • Styl:vdušný,jemný
  • Význam:Stejně jako Madonna procházela obdobím slávy,které se jí střídalo s filmovými propadáky i můj život je jakási sinusoida.Líbí se mi,že říká to,co si myslí a je originální,kontroverzní..

Volný týden v únoru

15. února 2010 v 19:26 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Mám za sebou 26 hodin v práci,která mi dokonale vymyla mozek.Ani mi to nevadí,hezky jsem si vyčistil hlavu,dokonce jsem schopen se učit do školy .Zrovna teď,když píšu tento článek se rodiče hlasitě smějí v obýváku a chodí mi zdělovat vtipy.Před chvlikou jsem šel venčit psa s mou dobrou kamarádkou K.Je příjmené znovu se setkat a smát se nesmrtelným tématům.Jsem unavený žýivotem.Spokojený,toužící po odpočinku.Jediné,co mě teď trápí je vyrážka,kterou mám na ruce.

Samozřejmně muselo něco přijít,když vše bylo tak dokonalé.

Na něco si hraju a jsem šťastný

12. února 2010 v 15:01 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Tento týden jsem měl velmi dobrou náladu.Proč?Je to sice velmi povrchní a hloupé,ale prostě jsem se díval na seriál Joey,ve kterém hraje Jennifer Coolidge vedlejší roli vtipné,trhlé a věčně ožralé vlivné ženy z Hollywoodu.Prostě se mi ten humor líbí a dodává mi obrosukou sílu a energii.
Ikdyž to vypadá velice idylicky,můj mozek mi říká,že to není jenom videama,ikdyž by to bylo fajn,přesto si myslím,že má skvělá nálada také pochází z toho,že jsem se vyrovnal s tím zmiňovaným (ne)vztahem.Prostě jsem uvědomil,jak to mám brát.Přenesl jsem se přes to a ikdyž jsem chvilku trpěl,teď jsem za to utrpení rád,protože mě to zase posunulo zase o kus vpřed.
Ve škole se začínáme pomalu nenávidět.Někteří mi opravdu lezou na nervy.Vznikají drby,pomluvy i intriky.Já konečně otevřel oči a všimnul jsem si jak sem mé nejlepší kamarádce po vůli.Dělám skoro všechno co ona chce.Paradox.Já,kterej jí změnil,já kterej jí věčně poučuju a dávám rady.Možná je to tím,že se vždycky nějak domluvíme,ale přesto mi přijde,že nevyužívám toho jak moc si můžu věci ,,diktovat" .
Momentálně jsem celkem unavený,ale skrývám to (jak jinak) .Celkem se těším do práce.Je to úplně jiné než v práci předchozí.Je tu uvolněnější morálka a také (!) se těším i na ty lidi.Doufám,že tam bude .... (červenám se :)

.......Váš ujetý,trhlý,věčně ožralý pan Nedostižný (ty slova nejdou vůbec k sobě)

Směrem vzhůru

9. února 2010 v 18:00 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
jeden z těch rekapitulujících článků...
Vkročil jsem do nového roku,plný síly a energie,plánů,předsevzetí.S trochou naivity jsem udělal krok vpřed,ale díval jsem se příliš vysoko na to,abych odhalil tu díru,do které jsem padal.
Nespadl jsem do díry,spíš mi chyběla jedna noha.Nemohl jsem jít dál,neměl jsem nohu.Ta noha mi dávala možnost jít dál,naplňovala mou naivitu,pomohla mi snít,říkala,že jednou budu šťastný.Ta myšlenka na mou budoucnost naplněná hromadným sexem,složitými vztahy a povrchními detaily mne natolik uchvátila,že jsem byl šťastný už tehdy.Opravdu mě to drželo.Byl jsem spokojený,vyrovnaný.
Nechápu,že jsem musel snít,abych měl dobrou náladu,jelikož to v jakém stavu jsem se nacházel v lednu tohoto roku je přesně sen,který jsem si snil někdy v řijnu 2009.Je to vážně tak.Něco si vysním,ten sen mi dodává energii,abych onen sen mohl uskutečnit,převést do reality.Jak dlouho mi bude trvat,než sen,který opět sním se vyplní?Vždyť jsem už tak blízko (!)
Momentálně ale nemám doboru náladu,protože bych nějak utíkal ke snům.Naopak,utíkám do minulosti,ze které se chci poučit.Prrostě se mi rozvístilo.Chtěl jsem se odvázat,být takový jaký jsem,odhodit ego,zrušit společesnká pravidla a probudit v sobě to ,,zvíře" .Zkusil jsem to.Pocit uvolněnosti je víceméně odpočinkový,člověk na moc věcí nemyslí a nechává sám sebe ať mluví.Ale nebudu takový,je to příliš riskantí,drzé a neodpovědné.Jestli chci v životě něco dokázat,musím tuhle společnost zvládat a tak je lepší občas nejdřív myslet,pak mluvit.Musím se ovládat,ale do té míry,kdy se země ještě nestává chladná,jízlivá,zlá histerka,která umí všechny kolem jen kritizovat.Srdce a mozek musejí být v rovnováze.Zlatá střední cesta.
Líbilo se mi,když mi řekla,že jsem moc hubený.Táta nechápe že nestojím o svaly.Ten kluk ve třídě říká,že mu moderní klučičí móda přijde úchylná,ale mě se líbí.Tamta si myslí,že nejsem ,,pařící" typ a tak mě odsuzuje.On říká,že se moc bavim s holkama.A tamten si myslí,že je něco víc,když se baví s tou z předpředchozí věty.Mozek říká respektuj je,srdce jsou to debilové.Závěrem si myslím své,ale říkat jim to nebudu,není důvod.



Pevně ve svých rukou

8. února 2010 v 7:17 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Měl jsem v plánu napsat,ale nějak jsem to odložil,neměl jsem zkrátka chuť.Jsem zase jinde.O kus dál.Psal sem vám o té interakci mezi mnou a tou ,,OSOBOU" .Nakonec to dopadlo tak,že jsem napsal milou sms na dobrou noc.Asi za půl hodiny jdu do pokoje a vidím že přišla sms.Úsměv na tváři.Jenže když jsem tu sms-ku začal číst,bylo mi jasné,že není pro mě.Přesto byla lechtivá a milá,ale nebyla pro mě.Ano,připadal sem si jako ve filmu ,,Líbáš jako bůh" ,kde sms-ky hrajou velkou roli.Sednul jsem si na postel a asi minutu jen tak nehybně lelkoval.Byla to ta chvíle,kdy jsem si uvědomil,jakou hodnotu pro mě tenhle (ne)vztah má.Včera to bylo poprvé,kdy druhá strana napsal jako první na ICQ a psala hodně.Omluvy,zároveň žádost o pochopení a další zdržovací metody.Samozřejmně nechybělo znejistění v podobě toho,že daná osoba stále neví jestli mne chce.Ve skutečnosti jsem na tom stejně a nevím jestl já sám něco chci.Jak že sem to zvládnul,na co sem se upnul?Jak mým oblíbeným zvykem pustil sem si Zoufalé manželky na netu.Když jsem uviděl purytánskou,konzervativní a chladnou Bree,která je ve svém dokonalém světě šťastná,rozhodl jsem se otevřít dveře jedné z mých povah a nechat jí vejít ať s těma parchatama (vztahem,nadějí,sentimentálností) pořádně zatočí.A taky že vešlo mé staronové já.Jemně jsem se napřímil,zvednul hlavu,nadechl a usmál se.Najednou mi na vztahu nezáleželo a beru ho tak jak jsem měl už od začátku,tedy s lehkostí,na lehkou váhu.Přečetl sem pár stran do povinné četby,uklidil si pokoj,naučil se do školy,vše bylo tak jak má být.Je mi jedno,že jsem nebyl na discotéce,nebalil jsem holky,nebral lehké drogy a jiné.Každý je jiný.Já jsem si uvědomil kdo jsem.Ač se mi to třeba samotnému trochu příčí a nelíbí,stále jsem podobnější zoufalé Bree,než třeba..co já vim Mádlovi...

Chci se svléknout

4. února 2010 v 16:48 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je to zase jinak
Musím si to přiznat,je to úplně jiné.A je to tím že to nevyšlo s ,,NÍ" .Teď mám zase někoho ,JINÉHO" ,ale už mi to nedává to co předtím.Když hold na druhé straně není čas.Ano,ničí mě to,ale mám jinou možnost?Pokaždé,když si napustím plnou horkou vanu,ulehnu a čumím do sprchy zjistím,jak neustále sním.Jediné jak si teď umím nahodit náladu je,představit si budoucnost s onou osobou v každodenním životě.Měsíc plný zkoušek,papírů a schůzek je už pryč,ale taky má nekonečně skvělá nálada zmizela.V lednu jsem si připomínal co všechno jsem dokázal,přičemž jsem myslel na ní.Teď se rozjíždí další pololetí,už dnes píšeme asi tři písemky.Člověk se už zase musí učit.Není nic co by mi vadilo,jsem v podstatě spokojený,ale přesto zoufám.Už dávno nejsem pan Dokonalý.Trochu mi teď chybí to nakopnutí,co mě nutilo být lepší,trochu té ambice a cílevědomosti.

Ve škole je to nejtěžší.Když sedíme v lavicích,někdo něco řekne,všichni se na mě otočej a čekaj co na to řeknu.Umím se dobře přetvařovat,ale tohle je moc i na mě.Umím zatajit nenávist,zlost a kritiku,ale neumím vyrábět srandu.Znáte to,vždycky to přijde samo,ale takhle na zakázku neumim bejt srandovní,zvláště,když na to nemám absolutně náladu.Nějak mě to všechno nebaví,nejvíc to,že ten vztah neroste,nerozvýjí se.Na druhou stranu sám sebe nechápu.Nevím proč tak strašně moc chci ve svém životě nové lidi,když mám spoustu lidí-kamarádů,se kterýma mám skvělej vztah.

Možná je to tím,že chci konečně někomu ukázat,jakej opravdu sem,ukázat se ,,nahej" bez role,předsudků,pravidel,gest a intrik.

Jsem schválně naivní

1. února 2010 v 7:18 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Podařilo se mi trochu zkrotit toho puberťáka ve mě,sice jen částečně,ale přece jen.Není to skutečnost,je to jen najivní doměnka,sen,naděje.Je to kvůli jisté osobě,která ač mi na rovinu řekla,že nejsem její typ,oba si stále píšeme a chceme to samé.Já tomu věřím víc.Jsem najivní.ta osoba mě absolutně odzbrojí a já jsem někdo jiný.Ve skutečnosti se snažím lidi neotravovat,hledím si svého,tady to ale nejde a otravuju jak harant.Normálně lidi nevyslíchám,vím,že když mi něco chtějí říct,tak to řeknou,tady to opět neplatí a já kladu nesmyslné otázky.Dělám všechno špatně,jsem z toho příliš vzrušený,nedovedu se obládat.
Přesto jsem za to rád,jelikož mi to zvědá náladu.Vím,že zase budu zklamanej,že to asi zase nevyjde,ale přesto mám naději,která mě už týden drží při životě.Nikdy můj život takhle nefungoval.Jakože si najdu někoho,pro koho budu žít,v koho budu doufat a to bude můj pramen mých úsměvů.Jednu dobu jsem byl rád za nové oblečení,pak za konec éry akné,pak za peníze a teď za toho ,,druhého" .Vím,že dělám chybu,ale nic s tím nechci dělat,mám totiž opravdu skvělou náladu.